Recenze
Dungeons of Dredmor - recenze
12. 1. 2012
|
Ondřej Švára
Smrt v počítačových hrách již dávno přestala číhat za každým rohem. Zjistilo se, že to nesvědčí byznysu. Poraženecký koncept, kdy člověk umělou inteligenci nemůže porazit, pouze jí, co možná nejdéle vzdoruje, padl společně s koncem herních automatů. A až na občasné dárky z Japonska (Vagrant Story) se na něj nenavázalo. Bylo by to totiž kontraproduktivní, hratelnost má dnes jiné cíle. Poptávka zesílila po hrách, které z člověka agresi spíše vyplaví, než aby ji v něm střádaly.
Eternity: The Last Unicorn – recenze
14. 3. 2019
|
Vilém Koubek
Příběh o posledním jednorožci se vývojáři z Void Studios rozhodli prodávat tlačením na staromilství, které podpořili řadou rozporuplných nebo rovnou příšerných mechanismů. Ve výsledku proto jejich RPG působí jako připomenutí, že ani nostalgie už není, co bývala.
Hellboy: Web of Wyrd – recenze komiksové mlátičky
23. 10. 2023
|
Zbyněk Povolný
S pekelníkem na věčné časy
Massive Chalice - recenze
11. 6. 2015
|
Adam Homola
Druhým a určitě ne posledním crowdfundovaným projektem Double Fine (Broken Age) je Massive Chalice. Za hrou ovšem nestojí Tim Schafer a ani nejde o typickou hru ze stáje Double Fine, postavenou na dialozích či příběhu. Naopak, těžištěm hratelnosti je takticko-akční tahová strategie spojená neustálým a nezvratným umíráním postav, jež nahrazují jejich potomci, na které bedlivě dohlížíte. Nakonec se z téhle podivnosti vyklubala solidní, nadprůměrná hra.
Sheltered - recenze
2. 4. 2016
|
Jan Slavík
Hry už nás nechaly přežívat kdeco. Záplavy nemyslících chodících mrtvol, města vyhubená viry, noční nájezdy burtonovských monster i prostý hlad. Mezi evergreeny patří jaderná kataklyzmata, spálené světy a hrstky přeživších v krytech. Do takové situace vás postaví i survival strategie Sheltered.
Warhammer 40,000: Space Marine 2 – recenze temné a brutální akce
4. 9. 2024
|
Jakub Malchárek
Ve 41. miléniu je jenom válka
Return of the Obra Dinn - recenze jedné z nejlepších her roku
29. 11. 2018
|
Jan Olejník
Return of the Obra Dinn může na první pohled vypadat jako typická indie hipsteřina, ale zdání klame. Unikátní grafický kabátek totiž perfektně zapadá do celého soukolí, které pohání tuhle neotřelou detektivku, a není tu jen na efekt. Lucas Pope si dal na čas a po vynikajícím titulu Papers, Please! přichází s další promyšlenou peckou.
The Walking Dead: Season 2 - recenze 5. epizody
27. 8. 2014
|
Miloš Bohoněk
Konečně se při hraní The Walking Dead zasmějete. Většina známých už je po smrti, hrstce zbývajících omrzají prsty a už pár dní nikdo neměl pořádně co do chřtánu. Zrovna se ale na noc utábořili pod trafostanicí, rozdělali oheň a Luke se pochlubil, že má narozeniny. Čas slavit! Bonnie vytahuje poslední flašku rumu, kterou schovávala pro zvláštní příležitost, a po několika rundách vybublává historka o tom, jak si Luke užíval s Jane a zapomněl na stádo dotírajících zombíků. „Chtěl jsem aspoň na deset minut zapomenout na to všechno, co se děje kolem,“ hájí se. „Deset minut? To je víc, než kolik bych teď vydržel já,“ odpovídá šklebící se Mike.
Darksiders Genesis – recenze
17. 12. 2019
|
Patrik Hajda
Studiu Airship Syndicate se nejprve podařilo úspěšně adaptovat komiksovou sérii Battle Chasers a hned se svým druhým projektem se nachomýtlo k mnohými milované sérii Darksiders. Nevydalo se ale cestou klasického čtvrtého dílu a nevystoupilo tedy ze své komfortní zóny. Zůstalo u žánru akčního RPG, kam se žádný Darksider předtím nevydal. Panovaly obavy i velká očekávání, ale odbočka Darksiders Genesis je nakonec velice příjemným překvapením, které nedělá své značce žádnou ostudu. Právě naopak – spíš zastiňuje loňské Darksiders 3.
Endling – Extinction Is Forever – recenze dojemného liščího boje o přežití
18. 8. 2022
|
Šárka Tmějová
Až tam nezbyl žádný
Killing Floor 2 - recenze
8. 12. 2016
|
Ondřej Švára
Co je dobré, netřeba měnit, řekli si v Tripwire Interactive, a vytvořili Killing Floor 2, která znovu glorifikuje násilí a hraje se velmi podobně jako první díl. Přichází však také se slušnou porcí nového obsahu, trvanlivou hratelností a vyladěnou technologií. Po sedmiletém čekání je známá kooperativní akce vlastně konečně taková, jakou ji hráči chtěli mít. Uchovala si lidový charakter, ale už nevypadá jako amatérský derivát Left 4 Dead od Valve. Škoda pár přehmatů, i když nejsou příliš závažné.
Tahira: Echoes of the Astral Empire - recenze
6. 10. 2016
|
Pavel Skoták
Nemůžu se zbavit dojmu, že po úspěchu série Banner Saga se s kreslenými taktickými tahovkami roztrhl pytel. Některé se z úspěchu snaží těžit víc a kopírují i severskou tematiku, jiné na to jdou víc po svém. Tahira: Echoes of the Astral Empire si mě získala zasazením děje do netradičního prostředí postapokalyptického světa, který znovu prožívá temný středověk. Pak ale přišlo zklamání ze hry samotné…
Darkest Dungeon - recenze
26. 1. 2016
|
Václav Pecháček
Darkest Dungeon se tak dlouho toulala temnými krajinami early accessu, že si mnozí z nás možná ani neuvědomili, že teprve teď vychází její plná verze. Vývojáři tak měli spoustu času hru vylepšovat, měnit, upravovat a dodělávat na základě zpětné vazby od hráčů. Rozhodně bylo proč, protože se jedná o ambiciózní hru, ve které se tvůrci rozhodli simulovat prozkoumávání hlubokých tmavých kobek a slují se vším, co k tomu patří.
Mordheim: City of the Damned - recenze
17. 12. 2015
|
Václav Pecháček
Nejsem velký fanda světa Warhammer, a když Creative Assembly oznámili, Total War: Warhammer, praštil jsem pěstí do stolu a zavyl: "A co Medieval třiiiii!" Proto je úctyhodné, že mě Mordheim: City of the Damned okamžitě zaujal právě svým prostředím. Tahle tahová RPG strategie, založená na oblíbené stolní hře, se odehrává v titulním městě Mordheim, které je mlhavé, špinavé, znetvořené, zmutované, plné nebezpečí, ale také cenných zářících kamenů jménem wyrdstone. A co je cenné, o to bývá zájem. Tentokrát zájem projevují skupiny sestávající z lidských žoldáků, uctívačů démonů, militantních jeptišek a krysám podobných skavenů. Je to ideální prostředí pro příběh plný podrazů, smrti, utrpení a divných věcí, které vyrůstají ze stěn a mají oči. No fuj.
Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 2 - recenze
25. 7. 2011
|
Martin Bach
Vždy jsem si myslel, že budu liberální rodič. Že svým, zatím hypotetickým, dětem nebudu zakazoval šlapat do louží, rvát se s vrstevníky, ničit hračky nebo jíst McDonalda. Teď jsem ale musel změnit názor. A může za to Harry Potter. Knížky J.R. Rowlingové jsou fajn, filmy celkem také, ale test druhého dílu sedmého pokračování (sic!) herní varianty téhle série změnilo mé liberální já v nenávistného odpírače čehokoliv virtuálního, v čem se kouzelníci z Bradavic objeví.
Cataclismo – recenze kreativní melancholické strategie
15. 4. 2025
|
Michal Krupička
Cesta mlhou, kterou prosvítí jen perly
Crash Bandicoot 4: It's About Time – recenze návratu slavného bandikuta
14. 10. 2020
|
Pavel Makal
Hrdinný vačnatec opět zachraňuje svět. Tedy světy
My Friend Pedro – recenze
28. 6. 2019
|
Vilém Koubek
Akce My Friend Pedro už od oznámení lákala na neuvěřitelně elegantní přestřelky, kterými se navíc táhla silná stylizace. Slibovala tak malebnou a chutnou řezničinu, až se nechtělo věřit, že balet doprovázený cinkajícími nábojnicemi prezentovaný trailery půjde napodobit – opak je však pravdou!
Vampyr – recenze
6. 6. 2018
|
Jan Slavík
První světová válka končí a nad londýnským obzorem bude brzy svítat. Důvodů k radosti byste však mnoho nenašli. Sluneční svit odhalí prázdné ulice neutěšeného města svíjejícího se v křečích epidemie španělské chřipky. A jako by to nestačilo, v temných stínech se plíží další, daleko horší hrozba. Na toto jeviště vstupuje Jonathan Reid, prominentní chirurg a přední britský specialista na transfúze, který se právě probudil ve zkrvavené košili na hromadě mrtvol a netuší, co se mu stalo. Vítejte v akčním RPG Vampyr od tvůrců oceňované adventury Life is Strange, studia Dontnod.
Insurgency - recenze
20. 2. 2014
|
Daniel Kremser
Naposledy jsem si vojenskou střílečku užil… Vždyť já už si to vlastně ani nepamatuji! Nejspíše šlo o nějaké starší Call of Duty, ale muselo to být pěkně dávno. Nevím jak vám, ale mně už „standardní“ akce se vší tou velkolepostí a každoroční snahou zase o něco hloupěji inovovat bezvadně fungující koncept lezou krkem.
Martha Is Dead – recenze znepokojivého psychothrilleru
24. 2. 2022
|
Jakub Malchárek
Co se stalo v rodině nacistického generála?
Marathon – recenze extrakční střílečky od Bungie
23. 3. 2026
|
Jakub Malchárek
Kdo vás na Tau Ceti uslyší křičet?
The Banner Saga 3 – recenze
26. 7. 2018
|
Václav Pecháček
Jedna skupina se schovává za proděravělými městskými hradbami obklopenými nepřátelskou armádou a hladovou temnotou. Druhá se do řečené temnoty vrhá po hlavě, chráněná jen skromným kruhem světla. Situace pro ani jednu z družinek nevypadá zrovna nadějně. Spíš se pohybuje někde mezi beznadějí a zoufalstvím. Ale k tomu The Banner Saga celou dobu směřovala, a její třetí díl vás rozhodně nezklame tím, že by byl ke svým hrdinům moc mírný. Varování: bude se tu umírat.
Arma 3: Apex - recenze
4. 8. 2016
|
Pavel Bier
Skoro tři roky po vydání Arma 3 jsme se dočkali velkého datadisku včetně kampaně. Na jaře 2014 Bohemia Interactive oznámili změnu ve filozofii tvorby DLC. Studio se rozhodlo nevydávat už modely s nízkou kvalitou textur, které byly u Arma 2 k dispozici i těm, kteří si DLC nekoupili. Nově hráči Army 3, kteří si dané DLC nezakoupí, nemohou ovládat dopravní prostředky či střílet ze zbraní, které přináší. Dosud to nijak zásadně neomezovalo hráče v možnosti hrát i tak nadále spolu, což se ale s příchodem tichomořského datadisku Apex mění. Výlet na jih přináší spoustu nového obsahu a kooperační kampaň pro až 4 hráče, ke kterým se bez vlastnictví datadisku nedostanete. Stojí to ale za to?
Hell Let Loose - recenze drsné druhoválečné střílečky
13. 8. 2021
|
Mars Vertigo
Ani arkáda, ani realismus
