Recenze
Heroes of Normandie - recenze
17. 10. 2015
|
Pavel Skoták
Pár Fritzů právě obklíčilo skupinku spojeneckých vojáků kdesi v oblasti Normandie. Jako záloha se po chvíli objevuje Panzer, který na Spojence namíří svoji obrovskou hlaveň. Najednou hlaveň cukne, zamíří si to kamsi do lesů, ozve se pekelná rána a Němci mají problém. Nehodili dost na kostkách a skupinku přestřelili. Nepovedený hod otočil průběh celého střetnutí a Spojenci vítězí. Takhle krutá je Heroes of Normandie.
Miner Wars 2081 - recenze
10. 12. 2012
|
Ondřej Švára
Jestli se vyplní jedna katastrofická vize česko-slovenských herních vývojářů o budoucnosti vesmíru, tak jsme v pytli. Tedy lépe řečeno jsme na prach či nějaké nerostné bohatství. Podle autorů vesmírné akce Miner Wars 2081 to totiž jednadvacáté století nezvládne a vlivem nepovedených pokusů lidstvo doslova popraví solární systém. Slunce zmutuje, planety puknou do miliard kamenitých úlomků a místo životodárných paprsků zaťuká ráno na vaše okno už jen sousedova pravá hýždě.
L.A. Noire - recenze
24. 5. 2011
|
Václav Rybář
I v noci se Los Angeles čtyřicátých let topí v záři neonů, které objímají bulváry, ale nedosáhnou do temných uliček. Válkou nedotčená metropole se nadechuje k tomu, aby Hitlerem zkoušenou Evropu zaplavila pokleslou zábavou. Sama však musí žehlit vrásky na domácím hřišti, protože zločin nikdy nespí. A proto jste tu vy - bývalý voják Cole Phelps, kterému policejní uniforma připadá tím nejsmysluplnějším ohozem poté, co shodil frčky nasbírané v zákopech.
Legendary: The Box - recenze
7. 1. 2009
|
Redakce Games.cz
Naděje. Ta jediná zůstala na dně skřínky, ze které Pandora kdysi vypustila zlo a choroby. Scénář se opakuje a velkoměsto v epickém úvodu pohltí pekelná monstra. Stane se i tato FPS legendární? + VIDEO
Far Cry Vengeance - recenze
31. 1. 2007
|
Redakce Games.cz
Pomsta nevěstí nic dobrého, obzvlášť když se ji chopí Jack Carver vybaven predátorskými schopnostmi a pohyby ručně ovládanými přes Wii. Dostalo v návratu na tropické ostrovy první pořádnou FPS?
Op.Flashpoint: Resistance - recenze
27. 6. 2002
|
Redakce Games.cz
V těchto dnech vychází datadisk Resistance pro nejúspěšnější českou hru Operation Flashpoint, který přináší nový ostrov a zajímavý příběh, RPG prvky, nové jednotky či vylepšenou grafiku.
Elex II – recenze nového RPG od tvůrců Gothicu
28. 2. 2022
|
Pavel Skoták
Dvojka, kterou jsme nepotřebovali
Final Fantasy VII Remake – recenze
6. 4. 2020
|
Aleš Smutný
Jeden z nejslavnějších hrdinů (a s ním i jeden z nejikoničtějších záporáků) je zpět. Milované, kultovní a dnes již notně zubem času ohlodané JRPG Final Fantasy VII se konečně dočkalo vydání svého remaku. Krásného, moderního a také jen částečného přepracování, které za sebou určitě zanechá výraznou stopu kontroverze a hodně otázek.
Re-Legion – recenze kyberpunkové strategie
20. 2. 2019
|
Mars Vertigo
Ellion je mladý charismatický rebel s příčinou. Nemůže už totiž déle snášet utrpení svých systémem vykořisťovaných a zombifikovaných spoluobčanů. Jako samozvaný pastýř proto s boží pomocí vystupuje z davu, aby se pokusil osvobodit své neonové město budoucnosti z područí zhýralého megakorporátu. A vy mu ve strategii Re-Legion samozřejmě pomůžete.
Call of Duty: WWII - recenze
9. 11. 2017
|
Lukáš Grygar
„Válka, k čemu je dobrá?“ zpíval Edwin Starr v klasice od The Temptations. K válečným hrám, můžeme si odpovědět z bezpečí monitoru, odkud nevychlístnou ani sebevětší cákance krve. Nový díl nekonečné série Call of Duty jich nabízí celé galony, ale zůstává jednou velkou válečnou fantazií, kde nepřítele kosíte po tuctech, zatímco kolem vás létají kusy budov, vlaků nebo také spolubojovníků.
Darkest Dungeon: The Crimson Court - recenze
6. 8. 2017
|
Mars Vertigo
„Ty zmáčené, do bažin pozvolna se nořící kamenné terasy a rozlehlé zahrady jsou svědky dávno zapomenutého veselí a stále palčivé lítosti...“ A palčivá je také žízeň po krvi, jež sužuje prokleté obyvatele bažinaté oblasti rozsáhlého nádvoří kdysi přepychového panství, dlící v těsném sousedství vaší rodinné usedlosti. Toho děsem protkaného dědictví vašeho tajuplného, napůl šíleného předka. K těm nejodpornějším hrůzám a děsům, které na vás číhaly ve smrtonosných útrobách a hnilobných labyrintech temných kobek, přibývá v datadisku The Crimson Court nejen jedna masivní, bodavým hmyzem prošpikovaná oblast, ale také nová naprosto unikátní herní mechanika. V neposlední řadě se vám také představí jeden zarytě (sado)masochistický hrdina, jehož vlastní utrpení jej transformuje do mocného bijce, jenž miluje tanec na prahu vlastní smrti.
Company of Heroes 2 - recenze
25. 6. 2013
|
Jan Olejník
V titulku recenze by klidně mohlo být uvedeno "O hře, která málem nebyla, ale nakonec byla". Studio Relic totiž pokračování strategického hitu z roku 2006 připravovalo pro dnes již neexistující THQ. Problémy zmítaný vydavatel natáhl po zoufalém boji bačkory a Company of Heroes 2 putovala společně s Relicem pod křídla firmy, od které byste zájem o strategii z 2. světové války nejspíš nečekali. Ano, řeč je o japonském vydavateli SEGA. Ale nebojte, ježka Sonica v CoH 2 jako speciální jednotku neuvidíte.
ZombiU - recenze
13. 12. 2012
|
Pavel Dobrovský
Víte, jakým sportem žijí obyvatelé Londýna? Kriketem. Se zombíky. Tělo při něm musíte držet mírně nakloněné dopředu, pálku svírat oběma rukama, pořádně se rozmáchnout přes rameno a švihnout co největší silou do míst, kde má zombie hlavu. V případě úspěšného úderu se zvedá skóre o jeden bod, jinak následuje smrt.
Might & Magic X: Legacy - recenze
3. 2. 2014
|
Lukáš Grygar
Kdykoli si starší ročníky stýskají, že hry už nejsou, co bývaly, je to pravda jenom z poloviny. Jsme to především my sami, kdo není, kým býval. Jeden z nejlepších dungeonů všech dob, Wizardry VII, jsem hrál ve dvanácti, zatímco dnes mi táhne na dvaatřicet a ne, nemůžu si dovolit propadnout hře podobného kalibru, i kdyby mi nakrásně tancovala před nosem. Navzdory tomu, že mě za hraní her namísto rodičovského peskování někdo platí, je představa dobrovolné výměny reálného života ve prospěch toho virtuálního prakticky nemožná. Moje povinnosti i zájmy neustoupí stranou způsobem, jakým kdysi odlétala do kouta školní taška.
Pokémon Sword & Shield – recenze
28. 11. 2019
|
Miloš Bohoněk
Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…
Return of the Obra Dinn - recenze jedné z nejlepších her roku
29. 11. 2018
|
Jan Olejník
Return of the Obra Dinn může na první pohled vypadat jako typická indie hipsteřina, ale zdání klame. Unikátní grafický kabátek totiž perfektně zapadá do celého soukolí, které pohání tuhle neotřelou detektivku, a není tu jen na efekt. Lucas Pope si dal na čas a po vynikajícím titulu Papers, Please! přichází s další promyšlenou peckou.
Pollen - recenze
12. 5. 2016
|
Ondřej Švára
Snad každý milovník noční oblohy občas v duchu kráčí po cizích planetách. Myšlenka života daleko od matičky Země zaujala i autory z Mindfield Games, kteří z ní vytvořili průzkumnou adventuru Pollen. Pokus o atmosférické sci-fi se však nevyvedl. Fiktivní střet lidských kolonizátorů s cizokrajným nebezpečím v sousedství Saturnu postrádá potřebné napětí, délku a někdy i smysl.
Verdun - recenze
14. 6. 2015
|
Daniel Kremser
První světová válka a hry si moc nenotují. Svou povahou i historickou epochou jde o nevděčné a úzce profilované téma, které válečné drama z Omahy asi jen tak netrumfne. Podle toho taky vypadá těch pár her, které se tématice věnují. Malé rozpočty, většinou béčkové pojetí, dílčí chyby, ale i trocha autenticity a neokoukaných kulis, respektive principů. To všechno platí i pro novou simulaci zákopové války Verdun, která by se s trochou nadsázky dala považovat i za adaptaci Remarqueova románu Na západní frontě klid.
Darkspore - recenze
16. 5. 2011
|
Karel Klein
Jak by to asi dopadlo, kdyby režisér Chris Columbus natočil krvavý slasher horor? Ne moc dobře? Kdo ví, ovšem jedno je jisté. Všichni tvůrci někdy potřebují zásadní, svěžest přinášející změnu, a tak se i studio Maxis (The Sims, Spore) rozhodlo po vzoru Jásona a Argonautů vplout do cizích vod akčních hack’n’slash RPG, aby zde hledali zlaté rouno v podobě úspěchu se hrou Darkspore. Povedlo se jim to, nebo narazili na skaliska neúspěchu?
Splatterhouse - recenze
17. 1. 2011
|
Jiří Škrampal
Pokud jste si mysleli, že víte, co je to krvavá hra, potom jste zřejmě ještě neměli co dočinění s maskovaným hrdinou ze Splatterhouse. Namco se v remaku osmibitové klasiky vůbec nedrželo zpátky, a tak světlo světa spatřila hra plná létajících vnitřností, odhalených poprsí a heavy metalu.
Resident Evil 5 - recenze přídavků
25. 3. 2010
|
Redakce Games.cz
Vadilo vám na původní hře denní světlo? Pak vám dvojice dodatečných misí Lost in Nightmares a Desperate Escape udělá radost, protože se vrací ke kořenům série.
Call of Juarez: Gunslinger - recenze
28. 5. 2013
|
Aleš Smutný
Jó, to byly časy, když jsem byl ještě mladej. Carnegie tehdy ještě neměl ocelárny, Rockefeller teprv dostával čuchnout, co je to černý, jak to teče ze země a já, Silas Greaves, jsem jezdil po starým západě a nemusel se o nic starat. Celý dny jsem jen čuměl na západy slunce i nekonečnou krajinu, kam jsem se mohl hned rozjet. Poslouchal jsem vytí kojotů a sem tam si zastřelil něco, co jsem pak stáhnul z kůže a povečeřel. Po tejdnu jsem kůže prodal a zase zmizel do divočiny. Byl tam klid a kromě zatoulaných desperátů jsem nemusel sahat po šestiraňáku. Prostě pohoda a spousta času na vychutnávání si přírody nebo zvelebování kempu. No ale vlastně, když tak nad tím přemejšlím, bylo to trochu jinak...
Duke Nukem Forever - recenze
14. 6. 2011
|
Dan Vávra
V roce 1996 jsem stopoval s kamarádem někde v Úlibicích u Jičína, u sebe měl Score s recenzí Duke Nukem 3D a nadšeně mu vykládal jak neuvěřitelná hra to je: „Jde v ní dělat úplně všechno! Seš ve velkým městě, můžeš chodit do obchodů, prohlížet si tam časopisy, čuřit na záchodě, hrát kulečník, používat bezpečnostní kamery, zhasínat a rozsvěcet světla, nebo jít do pornokina! Navíc je to strašná prdel!“ Nadšení bylo pochopitelné. V době, kdy kraloval Doom II a jeho všemožné deriváty, se jednalo o splněný sen každého hráče. Konečně hra, která místo anonymního hrdiny a generických bludišť nabídla reálné prostředí a postavu, která měla koule!
Lead and Gold - recenze
20. 7. 2010
|
Redakce Games.cz
Vinetou a Olda Šetrný potkali Team Fortress 2. Na pomyslné vlně zájmu se veze multiplayerová střílečka, z níž na vás dýchne hutná westernová atmosféra.
Boogie - recenze
31. 12. 2007
|
Redakce Games.cz
Zavrť se, zaspívej, sestříhej! Motto slibné taneční hry od EA slibuje pořádný mejdan pro odvázané přátele. Způsobí vám na Silvestra extázi nebo opici?