Recenze

James Bond: 007 Nightfire - recenze

Tajný agent jejího veličenstva James Bond se přes knihy, filmy a konzole konečně dostal i na osobní počítače v akčním Nightfire. Jak dopadla plná verze a jak si stojí ve srovnání s No One Lives Forever 2?

Painkiller: Battle out of Hell - recenze

Sirotčinec uprostřed bažin s umučenými bytostmi, zdánlivě opuštěný lunapark s klauny a horskou dráhou nebo Mrtvé město s mechanickým velepavoukem. To vše navštívíte v datadisku Battle out of Hell pro Painkillera.

CIA Operative - recenze

Tvůrci Medal of Honor udělali místo chvilky na kávu budgetovou střílečku CIA Operative běžící na stařičkém enginu z prvního Quaka.

Team Fortress 2 - recenze

Pradědeček všech týmových akcí dostal komiksový facelift a jako zamlada lítá po bojišti, ozdravuje kamarády nebo se s rotačním kulometem bezhlavě vrhá do skupinky nepřátel. PRVNÍ RECENZE + VIDEA

Crysis 3 - recenze singleplayeru PC verze

Recenzi multiplayerové části a celkové hodnocení hry i s verdiktem najdete v tomto článku!

TimeShift - recenze

Buďte páni svého času. Pro někoho možná fráze z učebnice "Jak být úspěšným manažerem", pro hlavního hrdinu nové FPS však ztělesnění životního stylu.

Counter-Strike v1.4 - recenze

Aktuální verze populárního Counter-Strike přinesla řadu novinek včetně dvou map, ale vyvolala v hráčské komunitě rozporuplné reakce kvůli omezení skákání, chybám a celkovému ovlivnění hratelnosti.

Kreed CZ - recenze

„Již brzy vás dostihne nejlepší akce roku. Nejnovější engine, super grafické efekty, vysoká umělá inteligence a originálně propracovaný příběh." Docela libozvučně znějící fikce z reklamního banneru vydavatele, že?

Sea of Solitude – recenze

Ahoj. Jmenuji se Kay. A mám problém. Nevím, kde jsem se to vyskytla. Jsem vůbec naživu? Asi ano. Myslím, mluvím, cítím. Ale nevypadám jako člověk. Mé oči září červeně. A podobám se stínu. Jsem tak zmatená. Ale tohle místo. Znám ho. Už jsem tu byla. Vypadá jako město, kde jsem žila. Nebo ne? A proč je celé zaplavené? Ještě že mám svou loďku.

Renegade Ops - recenze

I obyčejná tuctová střílečka se za určitých okolností může stát neuvěřitelně zábavnou a pořádně adrenalinovou hrou. Tvůrci Just Cause si prostě řekli, že si zkrátí čas nějakou staromilskou izometrickou adrenalinovou akcí a vytvořili Renegade Ops - nejzábavnější titul upadajícího žánru za posledních několik let.

Duke Nukem Forever - recenze

V roce 1996 jsem stopoval s kamarádem někde v Úlibicích u Jičína, u sebe měl Score s recenzí Duke Nukem 3D a nadšeně mu vykládal jak neuvěřitelná hra to je: „Jde v ní dělat úplně všechno! Seš ve velkým městě, můžeš chodit do obchodů, prohlížet si tam časopisy, čuřit na záchodě, hrát kulečník, používat bezpečnostní kamery, zhasínat a rozsvěcet světla, nebo jít do pornokina! Navíc je to strašná prdel!“ Nadšení bylo pochopitelné. V době, kdy kraloval Doom II a jeho všemožné deriváty, se jednalo o splněný sen každého hráče. Konečně hra, která místo anonymního hrdiny a generických bludišť nabídla reálné prostředí a postavu, která měla koule!

Homefront - PC recenze

Když se něčeho prodá patnáct milionů kusů, tak to by bylo, aby to všichni nechtěli zkusit taky. Homefront je další z řady titulů snažících se přiživit na úspěchu Call of Duty, tentokrát ze stáje THQ. Posledních pár pokusů o CoD killer nám ovšem ukázalo, že trumfnout Infinity Ward není žádná sranda a nedaří se to moc ani samotnému Activisionu. Jak si s tímhle úkolem poradili v relativně neznámém a mladém týmu Kaos Studios?

Crusader Kings 3 – recenze

Lahodné kaluže modré krve

Dark Messiah of M&M - mega-recenze

Zapomeňte na rozjímání nad šachovnicí. Svět Might & Magic se přestěhoval do žánru, kde o osudu světa nerozhodují armády, nýbrž hrdina s několika tvářemi. Pronikněte v 1. recenzi do všech tajů Temného Mesiáše.

Far Cry - recenze finální verze

Plná verze střílečky Far Cry exceluje nejen revoluční grafikou rozlehlých tropických ostrovů, ale i příběhem, dlouhou hratelností, atmosférou či umělou inteligencí. V naší detailní recenzi vás o tom všem přesvědčíme...

DOOM III - recenze #1

DOOM III patřil mezi nejočekávanější hry všech dob a když konečně vyšel, vyvolal opravdové šílenství. Pojďte se proto podívat, jestli dokáže vedle špičkové grafiky a hororové atmosféry nabídnout i zábavnou hratelnost.

Knights of Pen and Paper + 1 Edition - recenze

„Pojďte, pane, budeme si hrát!“

TimeSplitters 3: Future Perfect - recenze

Třetí kapitola téhle FPS série se nedávno objevila na konzoli Playstation 2, kde vedle singleplayeru nabízí i robustní online multiplayer, takže to rozhodně vypadalo na docela zajímavé a hlavně docela dlouhé střílení.

Frostpunk - recenze

Začalo to poklidně. Venku bylo minus 20 stupňů Celsia, což není vůbec zlé, vezmete-li v potaz, že drtivá většina lidské populace již připomíná rampouchy. Nedaleko generátoru v srdci města se příhodně nacházely drobné zásoby uhlí i dřeva, stačilo pár hodin a sklad se začal plnit cennými surovinami. Jenže pak to přišlo: teplota spadla na minus 40, lidé začali mrznout, protože neměli kde bydlet. Jediným východiskem bylo zavedení dětských prací, aby se rychle stihly vybudovat chatky. Den nato jeden pracant zemřel, a než se stihl vybudovat provizorní hřbitov pro zlepšení morálky, zemřeli další tři. Do toho přišly zprávy o mrtvých koloniích. Obyvatelstvo se začalo bouřit. Poslední kapkou bylo nařízení, že se kvůli nedostatku potravin začnou do polévky přisypávat piliny…

Borderlands: The Pre-Sequel - recenze

Druhý díl Borderlands patří k mým nejoblíbenějším kooperativním hrám. Kombinace svižné hratelnosti, šílených postav, praštěného humoru a kvadrilionu zbraní funguje výborně a zdálo by se, že jde vlastně o univerzální recept na úspěch. Ne vždy ale platí, že jsou kvalitní recept a správné ingredience zárukou úspěchu v podobě výborné hry. Bez šikovného kuchaře dobré jídlo nevznikne a bez šikovných vývojářů zase můžete zapomenout na výbornou hru. Borderlands: The Pre-Sequel je toho důkazem, když tvůrci z Gearboxu přenechali vývoj kolegům z 2K Australia. K dispozici měli všechny potřebné podklady a jistě i někoho z Gearboxu na drátě. Přesto je poznat, že Borderlands: The Pre-Sequel je dílo někoho jiného než Gearboxu.

Red Faction: Armageddon - recenze

Víte, že dnes je lukrativnější domy bourat nežli stavět? Důkazy nám o tom dennodenně dává městská samospráva, když dohazuje spřáteleným demoličním firmám, nebo rovnou městským technickým službám, předražené zakázky. Tak třeba čtyřdenní demolice třech slepených malých domků z počátku dvacátého století stojí v malém okresním městě čtyři miliony korun. A to se ještě starosta chlubí, že cenu usmlouval z původních deseti. A když se ho zeptáte, kolik by stálo zbourat starou školu na náměstí, bez okolků vyplácne kulatou sumu čtyřiceti milionů. To je byznys.

Twin Sector - recenze

Penumbra měla tajemno, Portal logicky portály a Twin Sector magické rukavice pro přitahování a odpuzování předmětů. Provokativní parazitování či vítaná inspirace?

Psychotoxic - recenze

Konec světa se blíží a jedinou nadějí lidstva je Angie Prophet - napůl žena a napůl anděl - která by mohla zaujmout nenáročné hráče first-person stříleček. Nebo aspoň ty, co mají rádi ulítlé levely a primitivní akci.

New World Order - recenze

Do rodiny taktických stříleček nedávno přibyl počin společnosti Termite Games. „Nový světový řád“ byl prezentován jako mezník v počítačové zábavě, ale my ho zhodnotili pohledem co nejnezávislejším.

The Walking Dead: Michonne – recenze 1. epizody

Přestože je The Walking Dead: Michonne v zásadě úplně stejná hra o tom samém jako posledně, její protagonistka se od té předešlé znatelně liší. Zatímco v druhé řadě The Walking Dead jsme sledovali a ovládali malou Clementine, v aktuální trojdílné minisérii se zhostíme role jednoho z největších řezníků, kterého svět Roberta Kirkmana pamatuje. Hlavy zombíků létají vzduchem jako vajíčka na politickém mítinku a drahá Michonne ani nemrkne. Vždyť je to vlastně jen shnilé, pomalu se šourající maso. Nemrtví nejsou nebezpeční. Zato živí… živí jsou mnohem horší.

Insurgency - recenze

Naposledy jsem si vojenskou střílečku užil… Vždyť já už si to vlastně ani nepamatuji! Nejspíše šlo o nějaké starší Call of Duty, ale muselo to být pěkně dávno. Nevím jak vám, ale mně už „standardní“ akce se vší tou velkolepostí a každoroční snahou zase o něco hloupěji inovovat bezvadně fungující koncept lezou krkem.

Rise of the Triad - recenze

Pryč s rudolfínskými elixíry! Omládnout se dá jedině hrami. Často mi něco v tom smyslu tvrdí moje matka. Pokaždé, když se zeptá, jak mi jde psaní od ruky, skončí rozhovor poznámkou, že už bych si měl konečně najít slušné zaměstnání. V jejích očích zůstávám stále dítětem, neboť hraji hry. A to už mi přitom táhne na třicet. Do svých mladých let se teď ale stále častěji vracejí i vývojáři.

Moving Out 2 – recenze zábavného stěhování

Jako by na stěhování bylo něco zábavného…