Recenze
Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint - recenze
15. 10. 2019
|
David Ryneš
Poslední Ghost Recon s podtitulem Wildlands bude po Divisionu pravděpodobně mou druhou nejhranější hrou, která k sobě lepí jméno spisovatele Toma Clancyho. Bolívie plná života si mě získala, a i přes slaboučký příběh jsem se do ní s pravidelnými přídavky vracel. Breakpoint měl mnoho věcí vylepšit a zvýšit důraz nejen na příběh, ale také na prvky přežití v nepřátelském prostředí, což logicky vyšponovalo má očekávání. Ačkoliv z technické alfy jsem byl zprvu nadšen, ve finální verzi se z Breakpointu vyklubal guláš ze všeho, co kuchaři v Ubisoft Paris našli.
Battletech - recenze
9. 5. 2018
|
Jakub Kovář
Když jsem Battletech poprvé spustil, těšil jsem se na dokonalou strategicko-taktickou nirvánu. Vždyť kde lépe uplatnit různorodé taktiky než při bitvách obrovských strojů, kde by mělo záležet především na dobrém manévrování a umístění zásahů tak, abyste své nepřátele co nejvíce zničili? Se slzou v oku jsem vzpomínal na MechCommander, kde se konstantní boj proti přesile dal řešit spoustou vhodných manévrů, z každého ukořistěného mecha se člověk neuvěřitelně radoval, a hlavně každý z typů mechů měl své výhody, nevýhody a účel. Battletech sliboval být tím, kdo tuto radost opět přinese v moderních kulisách. Plnění slibu je ale mnohem těžší než letmé odkázání se na minulost.
NHL 17 - recenze
15. 9. 2016
|
Martin Bach
Pokud by měl kvalitu a zajímavost nového ročníku herní série NHL předznamenat první zápas, který v něm absolvujete, v mém případě by se NHL 17 zařadila mezi nejlepší díly všech dob. Napínavý duel českého nároďáku s Kanadou na úvod Světového poháru, který po dvou vydřených gólech v oslabení skončil těsnou prohrou našich v poměru 2:3, mi hned z kraje předvedl to nejlepší, co hra nabízí - rychlý hokej, drsné souboje před brankou a góly, jaké jsme v hokeji od EA Sports dlouho neviděli. Jenže určitá zdrženlivost a zdravá dávka skepse je letos namístě. NHL 16 se nadmíru povedla a vývojáři musí vytasit pořádné trumfy na to, aby hráče donutili k dalšímu každoročnímu přepřáhnutí.
The Last of Us Remastered - recenze
6. 8. 2014
|
Jan Olejník
Když vyšla The Last of Us na PlayStation 3 (recenze Vaška Rybáře), byl jsem jeden z prvních, kdo netrpělivě přešlapoval před prodejnou GAME. Další hra od studia Naughty Dog! Pro sichr jsem si ještě před tím znovu „otočil“ Uncharted 2, abych se dostal do správné nálady. Jenže třetího dne jsem spatřil titulky a při jejich sledování jsem se zahořklým výrazem ve tváři odložil gamepad a dumal nad tím, jestli jsem za tohle dílo opravdu vysolil čtrnáct stovek dobrovolně, nebo zda jsem nebyl při smyslech. The Last of Us jsem se zadostiučiněním zpražil na svém blogu a myslel jsem si, že už se k němu nikdy nevrátím. Ovšem nevyzpytatelné jsou cesty boží. Tudíž krom analýzy vylepšené vizuální stránky se nyní dočkáte i názoru člověka, se kterým Last of Us zas až tak nezamávala.
Take On Helicopters - recenze
29. 10. 2011
|
Tomáš Jung
O vrtulnících se říká, že vlastně ani nelétají. Pouze mlátí do vzduchu tak dlouho, dokud se nevzdá. Jsou to úžasné stroje, mají unikátní manévrovací schopnosti a tím pádem i spoustou možných využití nejenom ve vojenství, ale i v civilu. A právě o tom je Take on Helicopters, ojedinělá, především civilní, vrtulníková simulace, která k tomuto žánru přistupuje velmi osobitě. Už jsme o ni napsali několik preview článků (první, druhý) a tak víte, že vznikla jako odnož ArmA 2, ze které autoři vytáhli vrtulníky na světlo, vylepšili je, naleštili, přitvrdili v simulaci a do toho přibalili příběhovou kampaň. Teď se konečně dozvíte, jak jejich snažení dopadlo.
DiRT Rally - recenze
18. 12. 2015
|
Ondřej Švára
Klasická herní rallye potřebuje konkurenci jako prase drbání. Úpadek, jaký žánr stihl v posledních hrách od italských Milestone a britských Codemasters, naznačil nezdravou tvůrčí pohodu, ne-li přímo nesoudnost. Možná se ale blýská na lepší časy. Codemasters nyní úžasně oživili značku DiRT vzpomínkou na krásné časy s Colin Mcrae Rally 2. Motoristický světe, „div se“, DiRT Rally dopadla mnohem méně trapně než loňská reedice staré klasiky.
Eidolon - recenze
18. 8. 2014
|
Vilém Koubek
Eidolon vás jen tak náhodně pohodí uprostřed západního Washingtonu v roce cca 2 400 a zanechá vás pouze s myšlenkou, že lidstvo je zkrátka pryč. Kdo jste? Co jste? Kam máte jít a co tam máte dělat? Otázky se kupí na hromadu a odpovědi nepřichází. Musíte si je najít sami. A tak začíná jedno rádoby umělecké dobrodružství, jehož veškerá hodnota ale záhy mizí jak pára nad hrncem.
Men of War: Condemned Heroes - recenze
17. 5. 2012
|
Jakub Kovář
Trestanecké prapory to měly ve 2. světové válce hodně složité a jejich bojové úkoly se rovnaly sebevražedným misím. Operace v týlu nepřítele, nasazení na první linii a nezáviděníhodné nabíhání na takřka nedobytné pozice s mizivou krycí palbou i šancí na přežití se staly denním chlebem mnoha mužů. Nemluvě o tom, že pevnou součástí pěchotních bataliónů byla i vodkou nadměrně intoxikovaná družstva, jejichž úkolem bylo proběhnout minovým polem a vlastní obětí vyčistit cestu normálním jednotkám.
Metal Gear Solid: Master Collection Vol. 1 – recenze nepříliš mistrovské kolekce
7. 11. 2023
|
Jakub Malchárek
Not directed by Hideo Kojima
Dying Light: The Beast – recenze animálního řádění Kylea Cranea
19. 9. 2025
|
Ondřej Partl
Bestiální odbočka z postapo Alp
The Bureau: XCOM Declassified - recenze
29. 8. 2013
|
Miloš Bohoněk
E3 2010. Za zavřenými dveřmi mi tehdejší producent Martin Slater ukazuje first-person střílečku s prostým názvem XCOM. Ačkoliv už tehdy byl titul prezentován jako dítě 2K Marin („Od autorů BioShock 2“), Martinův oceánský přízvuk je hlasitou připomínkou toho, že původní koncept vznikl na pracovišti 2K Australia. Počítal s pohledem z vlastních očí, fotografováním, výzkumem technologií na základně… a také s vydáním v roce 2011.
Battle(field) Academy - recenze
6. 10. 2011
|
Tomáš Jung
Slavná tahová strategie Steel Panthers je už hodně velký herní důchodce. Chodí o berlích, avšak stále žije. Společnost Slitherine k tomuto staříkovi přistoupila, berle mu podkopla, ale nenechala ho spadnout na hubu. Ozářila ho světlem mládí, nechala ho pochopit potřeby soudobých hráčů, čímž vznikla kouzelně zábavná tahovka Battle Academy (donedávna ještě Battlefield Academy, než si toho v EA všimli :), která dělá válečnictví přístupné takřka komukoli.
F.E.A.R. 3 - recenze
26. 6. 2011
|
Vilém Koubek
Je docela paradoxní, že hra, která svým názvem představuje příslib děsu a hrůzy, vešla ve známost hlavně díky neskutečně intenzivní akci plné nadčasových efektů. Jednička prakticky ukázala veškeré soudobé konkurenci, jak se to má dělat. Dvojka na druhé straně neukázala konkurenci takřka nic. Sice těžila z původního, byť omlazeného enginu, ale graficky ani herně již ohromit nedokázala.
Legacy of Kain: Defiance Remastered – recenze poctivého remasteru klasiky, která nestárne
13. 3. 2026
|
Michal Krupička
Upíři v novém kabátku
LEGO Jurassic World - recenze
19. 7. 2015
|
Lucie Jiříková
Kvalitativní křivka LEGO her v posledních cca 2 letech měla spíše sestupnou tendenci. Spousta hráčů věřila, že princip těchto her je „vyždímaný“, ale LEGO Jurassic World ukazuje, že problém vězí jinde. TT Games v poslední době zkrátka sekali LEGO hry jako Baťa cvičky a neměli dost času je před vydáním pořádně odladit, vložit do nich své tvůrčí srdce nebo větší množství invence. To, co jsme v posledních LEGO hrách postrádali, je však nyní zpět v celé své parádě.
Civilization: Beyond Earth - recenze
23. 10. 2014
|
Ondřej Švára
Některé otázky zůstávají s lidmi napořád. Například klonování. Bylo ožehavým tématem už kdysi na Zemi a zůstává jím i dnes na vzdálené planetě Derda-506b, alias Zemi číslo 2. My, noví kolonizátoři z příběhu Beyond Earth, jsme ale trochu pozměnili charakter našich dilemat. Namísto etických otázek řešíme, zda se naše klonovací plantáže mají využít k vymýcení nemocí, nebo přispějí k prevenci hladomoru. Pragmatičnost si na nové planetě podala ruku s nepřátelským životním prostředím.
BioShock Infinite - recenze
25. 3. 2013
|
Lukáš Grygar
Povím vám příběh, jeden z mnoha. Necelé dva roky nazpátek jsme na Gamescomu dělali rozhovor s Kenem Levinem. Pavel Dobrovský a já, dvě paka z Level TV, ale taky dva hráči, kteří byli vůči zpovídanému v nefér pozici: Pavel skrze svou lásku k podmořskému Rapture, já zase pro desítky hodin, strávených na palubách kosmických lodí Von Braun a Rickenbacker. O čem si povídat s člověkem, který je zodpovědný za druhý System Shock?
Deponia - recenze
21. 8. 2012
|
Lucie Jiříková
Zatímco mainstreamoví vývojáři hodili klasické adventury za hlavu, specializovaný tým z Daedalic Ent. se do nich s plnou vervou pustil a vydává jednu za druhou. Vždyť to nejsou ani 2 měsíce, co jsme se v Dark Eye: Chains of Satinav ujali role ptáčníka Geroma, a už se můžeme pustit do dalšího dobrodružství, tentokráte zasazeného do vzdálené budoucnosti na planetu Deponia.
Need for Speed: Hot Pursuit - recenze
9. 11. 2010
|
Václav Rybář
Po loňském kritikou oslavovaném, ale fandy poněkud vlažně přijatém Shiftu (zaběhnutá konkurence v oblasti semirealistických závodních her udělala své) se EA chytře vydalo úplně jinudy a zremakovalo jeden z nejúspěšnějších dílů vůbec. Hot Pursuit 1 a 2 byly na dlouhou dobu rozlučkou s klasickou koncepcí, kterou jsme znali z prvních dílů série: exotické supersporty, exotické lokace a naštvaní policajti.
Commandos: Origins – recenze návratu taktické legendy
9. 4. 2025
|
Adam Homola
Solidní návrat bez ambicí
Phantom Doctrine - recenze
21. 8. 2018
|
Pavel Dobrovský
Největší výzva pro tvůrce her? Sladění všech systémů tak, aby ani jeden neoslaboval hratelnost nebo naopak nevytlačoval ostatní na okraj pozornosti. Na poli tahových strategií v tomto směru zvítězily třeba Invisible, Inc. nebo XCOM. Špiónská Phantom Doctrine od studia CreativeForge (tahovka s kovboji a démony Hard West) cílí na tu samou metu perfektní tahové hratelnosti. Na jednu stranu chce oslovit fanoušky XCOM posunováním figurek po bitevním poli a taktizováním na mapě světa, na straně druhé chce bábovičky studia Firaxis rozmetat. Využívá k tomu řadu dodatečných systémů a nápadů, které dělají z tahové studené války něco podivného - hybrida extrémně zábavné a nudné hratelnosti.
Halcyon 6: Lightspeed Edition - recenze
17. 8. 2017
|
Mars Vertigo
Téměř po roce od vydání původní hry na velitele vesmírné stanice se k nám přiřítil její remaster. Halcyon 6: Starbase Commander slavil svého času u hráčstva nemalý úspěch (a u nás taky – viz recenze) především proto, že se tvůrcům podařilo poměrně precizně namíchat pixel-artový koktejl z toho nejlepšího, co žánr vesmírných strategicko-taktických her v posledních letech nabídl. Je libo budování základny ve stylu XCOM? Zoufalou obranu vesmírné stanice před stále narůstající flotilou nepřátel à la FTL? Kvalitní 4X strategii ve střihu loňské Stellaris (a řady předchůdců)?
Poi - recenze
27. 2. 2017
|
Miloš Bohoněk
Banjo-Kazooie. Crash Bandicoot. Croc. Super Mario 64… Zpozornili jste? Prohnaly se vám před očima sladké vzpomínky na zlatou éru 3D plošinovek? A rádi byste si zkrátili čekání na Yooka-Laylee, staronového Crashe nebo na dalšího Maria? Pak právě pro vás je Poi. Tahle hříčka je milostným dopisem právě všem těm ikonickým plošinovkám z 90. let. Akorát je vidět, že ten dopis nepsal žádný Karel Hynek Mácha, nýbrž školák, který se i přes své velké srdce teprve učí řemeslu.
Trine 3: The Artifacts of Power - recenze
7. 9. 2015
|
Jan Vrobel
Finští vývojáři z Frozenbyte mi byli odjakživa sympatičtí. Mají za sebou od svého založení v roce 2001 několik zajímavých titulů, mezi nimiž svého času notně zazářil projekt Trine. Psal se rok 2009, to, čemu se běžně a dost vágně říká "indie scéna", dosahovalo díky Steamu vrcholu a kvalitní projekty dláždily cestičku současným tunám nezávislého balastu z Greenlightu. Trine mezi ně rozhodně zapadal, a to včetně úspěšného druhého dílu.
Sacred 3 – recenze
3. 8. 2014
|
Jakub Kovář
Pokud máte rádi hack 'n'slash RPG, akce a mlátičky všeobecně, pravděpodobně vám něco říká i název Sacred. První dva tituly v sérii byly poctivým akčním RPG, kde jste prozkoumávali rozlehlý svět, sbírali a zlepšovali si výbavu i schopnosti a u toho zabíjeli všechny ty dotěrné nepřátele. Sacred 3 však z tohoto osvědčeného receptu přebírá jen likvidaci nabíhajících protivníků a zahazuje zbytek důležitých ingrediencí.
Call of Duty: Infinite Warfare - recenze
9. 11. 2016
|
Vilém Koubek
Snad okolo žádného jiného dílu Call of Duty se nestrhl po představení hry tak negativní poprask jako v případě Infinite Warfare. Zasazení do vesmíru a implementace kosmických bitev ve stíhačkách pohnula žlučí spoustě fanoušků, kteří nedokázali unést, že se jejich oblíbená série vyvíjí, zatímco oni pořád sedí ve stejném sklepě doma u rodičů. Pravdou nicméně zůstává, že tak provařená značka jako Call of Duty potřebovala nakopnout novým a zajímavým směrem – klidně rovnou do vesmíru.
Midnight Fight Express – recenze akční jízdy, která vám nedá vydechnout
6. 7. 2023
|
Michal Krupička
Co mají společného John Wick, BoJack Horseman a Geoff Keighley?
The Wolf Among Us – recenze 3. epizody
11. 4. 2014
|
Miloš Bohoněk
Telltale měli co žehlit. Po výborné první epizodě (recenze) The Wolf Among Us naservírovali pokračování v podobě Smoke and Mirrors (recenze), které trpělo kvůli nedostatečně kvalitnímu obsahu a čtyřměsíční prodlevě. Výsledný dojem byl takový, že jinak stále výborná adventura přešlapovala na místě. O to záživnější pak bylo hraní třetí epizody Crooked Mile.
DiRT 4 - recenze
18. 6. 2017
|
Václav Rybář
Protože tuhle recenzi budou číst závodníci, kterým jde s gamepadem nebo volantem v ruce o desetinky, a navíc už ve verdiktu hledají odpověď na jednu jedinou otázku, vezmeme to trochu zkratkou. Ne, DiRT 4 rozhodně není DiRT Rally 2. A pokud z něj zkusíte něco takového udělat, bude se vám vzpírat, a nakonec to bude mrzet obě strany. Zkráceně lze říct, že v Codemasters vyhodili kritizované kousky z DiRT 3 a postavili základ hry na tom, co publikum chválilo v DiRT Rally. Zní to jako recept na „jezdili spolu bokem šťastně až do smrti“, ale všem hráčům se zavděčit nelze. Já osobně po minutce štelování nastavení považuju jízdní model DiRT 4 za jeden z nejlepších vůbec, pokud jde o oslovení široké hráčské obce. Rozhodně není bez chyby, rozhodně vyvolá spoustu plamenných debat, ovšem motto samotných vývojářů „Hlavně se nebojte a užívejte“ naplňuje takřka beze zbytku.