zavřít

DiRT 4 - recenze

Xbox One

Recenzovaná verze: Xbox One

Vychází na platformách: PS4, Windows, Xbox One

Verdikt: Nejlepší rallye hra na trhu a triumfální návrat slavné série. Codemasters vyslyšeli ovace i nářky a přichystali skvělé ježdění pro všechny se spoustou bonusového obsahu. Minimálně na šotolině bude letos DiRT k neporažení.

Hodnocení redakce 9/10

Jak hodnotíme

metacritic 84/100

- Recenze autor: Václav Rybář Komentáře: 0

Protože tuhle recenzi budou číst závodníci, kterým jde s gamepadem nebo volantem v ruce o desetinky, a navíc už ve verdiktu hledají odpověď na jednu jedinou otázku, vezmeme to trochu zkratkou. Ne, DiRT 4 rozhodně není DiRT Rally 2. A pokud z něj zkusíte něco takového udělat, bude se vám vzpírat, a nakonec to bude mrzet obě strany. Zkráceně lze říct, že v Codemasters vyhodili kritizované kousky z DiRT 3 a postavili základ hry na tom, co publikum chválilo v DiRT Rally. Zní to jako recept na „jezdili spolu bokem šťastně až do smrti“, ale všem hráčům se zavděčit nelze. Já osobně po minutce štelování nastavení považuju jízdní model DiRT 4 za jeden z nejlepších vůbec, pokud jde o oslovení široké hráčské obce. Rozhodně není bez chyby, rozhodně vyvolá spoustu plamenných debat, ovšem motto samotných vývojářů „Hlavně se nebojte a užívejte“ naplňuje takřka beze zbytku.

Strach vs. adrenalin: Věčný souboj v úzkém korytě

Rallye hry odjakživa hledají tu zlatou střední cestu. Erzety nesmí být příliš široké, aby nepřipomínaly závodní okruhy a nerozpustil se v nich pocit bláznivé rychlosti. Auta nesmí být příliš poslušná, reagující telepaticky na každý povel, ale ani moc prkenná, protože se s nimi musí v zatáčkách pracovat víc než s čímkoliv jiným, co má volant. Poruchovost musí být tak akorát, abyste při každém škrtnutí o škarpu neletěli na střechu a ve druhé zatáčce tak neukončili celou etapu, ale zároveň nesmíte projíždět loukami křížem krážem jako ve Forza Horizon. A právě ono pověstné „tak akorát“ mnoha vývojářům uniká. Studia stojící za oficiálními hrami WRC nenašla správný recept nikdy – výsledkem byla vždycky průměrná závodní hra, v níž chyběla zábava, tah na bránu, a hlavně onen pocit, že v některých okamžicích tančíte po volantu, abyste vůbec udrželi alespoň iluzi kontroly nad vozem.

DiRT 3 se stal v sérii slavného jména přelomem. Nejenže začal onu neslavnou gymkhanizaci, ale taky vypadal naprosto úchvatně a přenášel na hráče bezkonkurenční pocit rychlosti, a to navzdory mírně arkádovému pojetí se širšími erzetami a poslušnými vozy (dokonce i Group B speciály jste tu mohli řídit bez propoceného spodního prádla). Ještě před pár týdny jsem trojku oprášil a dobře se u ní bavil. Ani náhodou nejde o realistické závodění, ale honit v téhle hře auta bokem je zatraceně zábavné. A mimochodem naprosto nesrovnatelné s DiRT Rally, které je puritánským návratem k rallye kořenům a nevyhoví snad jen zapřisáhlým hráčům Richard Burns Rally. Ti spoléhají už jen na mody a vzdali se myšlenky na novou hru tak krutě realistickou, že by posílala lidi do blázince nebo do skutečných rallye škol.

Gamer nebo simulant?

Přitom je právě DiRT Rally titulem, který jsem mnoha lidem doporučil, aby za mnou pak s pláčem chodili, že je to příliš těžké. Auta jsou nezkrotná, erzety brutální a motivace minimální. Prostě a jednoduše to prý není zábava. Ano, byli to tradiční hráči mainstreamové produkce, kteří se setkali s titulem, co neuznával moc kompromisů. Snad je se zpožděním potěší, že v Codemasters mají osvícené šéfy. Úspěch DiRT Rally totiž vedl k remíze mezi vývojáři a marketingem. Návrat původní série jen respektuje náročnější klientelu a zároveň nezapomíná na rekreační závodníky. Výsledkem je kompromis, ale tohle slovo vůbec neberte negativně.

DiRT 4 hned na začátku nabídne dva režimy – Gamer a Simulation. Ten první je pro rekreační hráče nebo ty, kteří si chtějí užívat a sbírat trofeje. Jízdní model tam víceméně připomíná DiRT 3, takže by s ním neměl mít problém vůbec nikdo. Auta poslouchají na slovo (někdy až moc) a k dispozici je celá řada opravných prvků pro případ, že se vám někde na erzetě věci vymknou z ruky. Simulation je mnohem neúprosnější. Pracuje s přenosem váhy, který je nejen pro rallye ježdění alfou a omegou. Už jsme to viděli skvěle zpracované v DiRT Rally, a DiRT 4 ani v nejostřejším nastavení nezfackuje průměrného řidiče na první erzetě. Spíš ho vytrestá v náročnějších pasážích a naučí ho nejezdit stylem brzda-plyn.

Rvačka dveře na dveře

Vaše frustrace se ani tak nebude odvíjet od nastavení auta, jako spíš od volby obtížnosti. První dvě, pro většinu hráčů snad i tři obtížnosti, se dají hrát s klidem a křivka roste pozvolna, takže si nákupem nových aut a jejich svědomitou přípravou máte šanci udržet zdravý náskok. Čtvrtá obtížnost je pro fanoušky DiRT Rally, protože tady už se chyby trestají a poruchy kupí. Pětka je pak pro profesionální sebemrskače – zaváhání na dvou, třech místech vás automaticky stojí bednu. A to mluvíme o chybě na plynu nebo brzdě, nikoliv špatném nájezdu do zatáčky nebo nedej bože výletu mimo trať.

Na třetí obtížnost v Simulation odehrajete kariéru bez výraznějšího opruzení, ale hlavně nepřijdete o adrenalin. Erzety budete muset jezdit na krev, v buginách a truccích se budete rvát dveře na dveře, a rallycross bude – stejně jako ve skutečnosti – soubojem o nájezd do první zatáčky, v němž lze všechno získat nebo ztratit.

Do cíle skrz nemocnici

Největším nepřítelem méně zkušených hráčů ale budou erzety samotné. Zapomeňte na fotogenické ježdění bokem jako v DiRT 3. Šířka rychlostních zkoušek mnohem víc odpovídá DiRT Rally, respektive reálným drahám, takže tu skutečně na blbnutí není místo – s čestnou výjimkou vraceček, které stejně budete jezdit přes ručku. Tratě jsou uzoučké a hrbolaté, takže až se jakž takž naučíte s předokolkami, budete se s přestupem na rychlejší čtyřkolky zase znovu potit bez ohledu na to, že trať znáte.

Poskakování na rozmlácené šotolině ve dvoustovce a vrhání se do zatáčky podle instrukcí přináší nefalšovaný adrenalin. Kvůli tomu hrajete, kvůli tomu tu jste. Menší chybička vás bude stát čas, větší rovnou celý úsek, protože tady moc neexistuje, že byste se v zatáčce opřeli o svodidla nebo soupeře a jeli v klidu dál. Katujte, když nesmíte, a proletíte se vzduchem. Trefte se do stromu, a probudíte se na JIPce. Trefte se mezi stromy, a následuje milosrdný reset a penalizace.

Žádné vodění za ručičku! Dokonce i disciplíny, ve kterých se závodí na okruzích, jsou pěkně ostré a konfrontační. I proto doporučujeme krátký tutoriál v rallye škole DirtFish. Je tu několik prvků à la Gymkhana, ale můžete se na ně vykašlat a dát si volnou jízdu. To znamená nekonečné hektary lesních erzet, betonových okruhů a dalších tréninkových prostorů, které čekají jenom na vás. DirtFish má v USA velmi dobrou pověst, a pokud máte náhodou pocit, že za velkou louží rallye moc nefandí, pak jste asi nikdy nebyli například v Nové Anglii. A nejen na východním pobřeží je rallye populární, což naznačuje i obrovský boom rallycrossu v USA. Ale to předbíháme.

Postav si sám

V kariéře začínáte ve vypůjčené předokolce, která pamatuje lepší časy, ale rychle se vypracujete. Rallycross je k dispozici až od desátého levelu, buginy a offroadové motokáry o něco dřív. Na začátku vás čeká několik plnokrevných erzet v okolí Michiganu, což je taková severoamerická rallye Mekka. Hned zjistíte, že jezdit za cizí barvy se nevyplatí, protože z výher se strhává poměrně dost peněz. S nákupem auta a angažováním šéfinženýra a PR manažera se z vás stává nejen závodník, ale i majitel stáje. Můžete si navrhnout vlastní polepy, angažovat sponzory, ale také měnit zaměstnance. To obratem ovlivní shánění dalších sponzorů, nabídky eventů či připravenost a poruchovost auta. Příliš do hloubky tyhle RPG prvky nejdou, ovšem i tak je to příjemné zpestření.

S dalším postupem vás hra nutí kupovat další a další auta. Pokud jste šikovní, tak ani moc neutratíte za opravy v servisních zónách. Rozhodně se nemusíte bát, že byste na nové hračky v garáži čekali dlouho – progres je velmi přirozený a rychlý. Kariéru odehrajete za pár hodin, záleží spíš na tom, jestli vás budou bavit všechny disciplíny. Já mám kromě rallye velkou slabost i pro rallycross, takže hned tři ze čtyř kariér (rallye, trucky, rallycross, historická rallye) mi dělají radost. Co se týče trucků a offroadových motokár/bugin, tam vidím potenciál spíš v multiplayeru. Umělá inteligence není špatná, nejezdí v houfu, dělá chyby, přiměřeně útočí, ale tyhle disciplíny jsou samy o sobě dost divoké a vozy neposlušné – rozhodně tu nepochodíte s čistou závodnickou stopou nebo nějakým taktizováním, protože jde o holé přežití.

Rallye včera, dnes a zítra

Co se týče rallycrossu, který mě hodně bavil už v DiRT 3, musím za něj tvůrce jenom chválit. Jede se podle klasických pravidel i s žolíkovým kolem, závodit můžete ve slabších kategoriích, ale i šestisetkoňových monstrech à la Global Rallycross, a je to neuvěřitelná zábava. Snad jen některé chybičky pocházející z DiRT Rally právě v téhle disciplíně trčí víc, než by měly. Auta jsou v základu trochu rozhašená – na asfaltu zatáčí víc, než by měla, na šotolině je naopak musíte do zatáčky lámat. Nic, co by se nedalo spravit v nastavení brzd, ale kdo tyhle věci nerad šteluje, ten by se tím mohl zbytečně trápit.

Pokud vás rallycross nebaví, pak by vám kariéra mohla připadat trestuhodně krátká. Naštěstí jsou tu dvě obrovská překvapení. Tím prvním je mód Competitive, kde se v rámci Pro Tour a Community Events objevují každý měsíc, týden, ale i několikrát denně nejrůznější závody, ve kterých si můžete nasbírat pár bodíků k dobru nebo spolehlivě pošramotit ego. Měsíční výzva je většinou kompletní rallye o dvanácti erzetách. Za dojetí v nejlepší grupě můžete klidně vyhrát až milion kreditů, ale čím víc lidí se zúčastní, tím těžší je dostat se mezi ty nejrychlejší.

Neexistující tratě

Mnohem zásadnější je, že se nemůžete tratě naučit předem. Ony totiž... neexistují. Hra nabízí pět prostředí – asfaltové Španělsko, šotolinky v Michiganu a Austrálii (každá je úplně jiná), divočinu ve Walesu a sníh ve Švédsku. Ne, nejsou tu žádné kopie reálných erzet, ale to vás vůbec nemusí mrzet. Tratě jsou totiž procedurálně generované. Na dvou šoupátkách si zvolíte délku a složitost trati a umělá inteligence během několika vteřin vygeneruje profil erzety. Nelíbí se vám? Vygenerujte si jinou. Během pár okamžiků můžete takhle nasázet rallye s půltuctem erzet, zajet na nich rozumný čas, a pak už jen sdílet a sledovat, jak se daří ostatním. Vůbec nejlepší je, že všechny tratě vypadají přirozeně. Z desítek tisíc variací vždycky vypadne erzeta, která má hlavu a patu. Na „chybu v Matrixu“ jsem zatím nenarazil, což je potěšitelné, protože vám to automaticky přináší nekonečné množství použitelného obsahu navíc.

V rallycrossu a závodech trucků samozřejmě tenhle prvek nefunguje. Ty se jezdí na pevně daných okruzích (ačkoliv i tady lze vybrat mezi několika variantami). Ovšem hlavním těžištěm hry je rallye, to je bez debat. Kromě robustního generátoru potěší i široká nabídka počasí – lze jezdit ve dne, v noci, za velkého deště či neprostupné mlhy. A ve Švédsku může sněžit dokonce pěti různými způsoby.

Zrcadlo, zrcadlo...

Zatím jsem se vůbec nedostal k tomu, jak to celé vypadá a zní. Předem upozorňuji na to, že jsem hrál na Xbox One, takže předpokládám, že PC verze bude vypadat o dost líp. Ta xboxová bohužel nesnese srovnání s DiRT Rally na vysoké detaily na rozumně nakonfigurovaném počítači. Líbí se mi efekty počasí, auta jsou rozkošně obouchaná a i v zánovním stavu působí přirozeně jetě, což jsou všechno klady, ale samotná trať a její bezprostřední okolí, to je spíš slabota. Zřejmě je to do značné míry způsobeno mnou tolik vychvalovaným generováním erzet.

Rozhodně to ovšem není katastrofa a dá se na to snadno přivyknout. Pokud jezdíte v pohledu z interiéru, nebudete mít problém, protože kokpity jsou zpracovány hezky a o dost víc tu vynikne zmíněné počasí – jízda v mlze je parádní, stejně tak šilhání skrz les za plného slunce, kdy se střídají osvětlená místa s těmi ve stínu. Tohle Codemasters zpracovali skvěle. Kdo je povrchní, ten možná ohrne nos nad samotnými modely aut nebo si posteskne, že ve videozáznamech je adrenalin sotva poloviční kvůli nudným úhlům kamery, ale to jsou opravdu jen detaily pro fajnšmekry.

Zvukově není hře co vytknout. Motory řvou svoji symfonii přesvědčivě, z nárazů a karambolů se vám otřese celá kostra, a jízda s porouchaným autem je zážitek i díky nejrůznějšímu chrčení a vrčení, které byste ve svém voze určitě nikdy slyšet nechtěli. Tady jen poradím, abyste z pozice spolujezdce rychle vyhodili onu blondýnu s příjemným hlasem a angažovali Nickyho Grista, ať to stojí, co to stojí. Jeho ostrovní bručák vám určitě bude povědomý – slyšeli jste ho totiž v Colin McRae Rally 2. Lepšího parťáka a mitfáru neseženete, takže po něm sáhněte okamžitě. Poděkovat mi můžete později.

Jak ostrá je tahle zatáčka?

Z předchozích řádků jste možná poznali, že nejde o dokonalý návrat. Nevinné doby Colin McRae Rally, všestrannost prvního DiRTu a brutalita Richard Burns Rally, nic z toho tady nečekejte. A DiRT 4 není přímým pokračováním ani trojky, ani Rally. Jde si svou vlastní cestou, sází na flexibilitu a širokou nabídku vlastního i komunitního obsahu. Mohla být tahle hra lepší? Možná, ale pak by určitě byla trochu jiná, a já jsem na své tváři už během druhé hodiny hraní objevil široký úsměv od ucha k uchu, který naznačoval jediné – hlavně aby se teď nic neměnilo, chci si tuhle kombinaci nadšení a zděšení při nájezdu do každé zatáčky užívat co nejdéle. A povedlo se. Utopil jsem v DiRTu další a další hodiny. A vy budete topit zrovna tak, protože jakmile vám sedne ovládání a celkový styl, působí tahle hra doslova bezedně.

Tagy: Závodní

Zdroje: vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.