Recenze
Need for Speed: Hot Pursuit - recenze
9. 11. 2010
|
Václav Rybář
Po loňském kritikou oslavovaném, ale fandy poněkud vlažně přijatém Shiftu (zaběhnutá konkurence v oblasti semirealistických závodních her udělala své) se EA chytře vydalo úplně jinudy a zremakovalo jeden z nejúspěšnějších dílů vůbec. Hot Pursuit 1 a 2 byly na dlouhou dobu rozlučkou s klasickou koncepcí, kterou jsme znali z prvních dílů série: exotické supersporty, exotické lokace a naštvaní policajti.
Metroid Prime Remastered – recenze návratu dokonalé hry
17. 2. 2023
|
Pavel Makal
Dvacet let a v plné síle
Sniper Elite 4 - recenze
14. 2. 2017
|
Jan Slavík
Úplněk skrývá svou bledou tvář za mračny. Tábor se halí do stínů. Strážnému na stanovišti pomalu klesá hlava, snad aby snil o manželce a dětech, co na něj čekají doma. Nadešla ta správná chvíle pro nezvaného hosta, kterého objímá houští ostružin na nedalekém vršku. Smrtící elegán metodicky pozvedá pušku k líci. Její váha je v rukách důvěrně známá, její chlad uklidňující. Hra na kočku a myš může začít.
Castle Strike CZ - recenze
25. 8. 2004
|
Redakce Games.cz
Stavbu středověkých hradů nebo jejich dobývání jste si mohli naposledy užít ve Strongholdu a něco podobného měla umožňovat i real-time strategie Castle Strike, jejíž anglický originál jsme srovnali s českou lokalizací.
Poi - recenze
27. 2. 2017
|
Miloš Bohoněk
Banjo-Kazooie. Crash Bandicoot. Croc. Super Mario 64… Zpozornili jste? Prohnaly se vám před očima sladké vzpomínky na zlatou éru 3D plošinovek? A rádi byste si zkrátili čekání na Yooka-Laylee, staronového Crashe nebo na dalšího Maria? Pak právě pro vás je Poi. Tahle hříčka je milostným dopisem právě všem těm ikonickým plošinovkám z 90. let. Akorát je vidět, že ten dopis nepsal žádný Karel Hynek Mácha, nýbrž školák, který se i přes své velké srdce teprve učí řemeslu.
Intrude - recenze
5. 9. 2016
|
Pavel Válek
Vedle „velkých“ projektů typu Kingdom Come nebo Arma vzniká v ČR celá řada menších, zajímavých a často i netradičních projektů. Často doslova na koleni. Intrude od Michala Kruby je ukázkový příklad. Inspiruje se hrami jako Wolfenstein 3D nebo Doom a jejím cílem je vyvolat ve vás pocity z dob, kdy jste i poslepu dokázali speedrunovat rozlehlé levely s jednou rukou za zády. V patnácti úrovních tak sbíráte barevně odlišené klíče ke dveřím, hledat skryté místnosti a střílíte do všeho, co se vám dostane do zorného pole. K tomu vám poslouží čtyři zbraně, mezi kterými nechybí oblíbená brokovnice a záložní nůž, když se věci vymknou kontrole.
Reigns: The Witcher – recenze Geraltových tinderových trampot
1. 4. 2026
|
Šárka Tmějová
Zaklínač na jeden swipe
Gear.Club Unlimited – recenze
5. 1. 2018
|
Patrik Hajda
Devět měsíců. Tak dlouho jsme my – majitelé poslední konzole od Nintenda – museli čekat na vůbec první realisticky pojatou závodní hru. Do té doby jsme si museli vystačit se skvělou party hrou Mario Kart 8 Deluxe, případně jsme se museli spokojit s některými z topdown závodů či s vozidly postrádajícími pneumatiky. Začátkem prosince se však dostavily slibně vypadající závody Gear.Club Unlimited s licencovanými vozidly od tvůrců sérií V-Rally a Test Drive Unlimited. Moc rád bych tu napsal, že se tvůrci z Eden Games vrátili ke skvělé hratelnosti prvního Test Drive Unlimited, ale jak už můžete vidět z hodnocení, někde se něco šeredně pokazilo.
Shovel Knight - recenze
17. 7. 2014
|
Vilém Koubek
Tlačení na pilu na nostalgie, doprovázené bezhlavým rozhazováním jmen kultovních klasik jako Castlevania, Mega Man, Super Mario Bros. 3 nebo třeba Ghosts ‘n Goblins, není ve videoherním průmyslu nikterak neobvykle. Hra s dostatečně přesvědčivou stylizací a adekvátně motivující video kampaní utáhne na staré dobré časy NESu klidně i kickstarterovou kampaň. Jedna věc je ale klasiku citovat a druhá vzít z ní to nejlepší a nabídnout hráčům přesně to, co jste jim slíbili. Vývojářům Shovel Knight ze studia Yacht Club Games se však něco podobného povedlo.
Castlevania: Lords of Shadow 2 - recenze
25. 2. 2014
|
Daniel Kremser
Už je to více než 3 roky, co jsme vyprovodili Gabriela Belmonta ke dveřím s nadprůměrným hodnocením a s lehkým poplácáním po rameni mu poradili, ať se příště oblékne do vlastního kabátu, kterým nebude připomínat všechny ostatní návštěvníky. Nyní se v roce nezmar Drákula vrací, aby nám ukázal, jak si tvůrci z Mercury Steam poradili s originalitou a především přechodem her na novou generaci konzolí, kdy už jsou v módě trošku jiné postupy, než tomu bylo před pár lety.
Starhawk - recenze
19. 5. 2012
|
Aleš Smutný
Na Starhawk jsem se opravdu těšil. Jeho staršího bratříčka jménem Warhawk jsem chytil až ve stádiu, kdy se v něm proháněli hlavně zarytí a zkušení fandové, takže nebylo jednoduché mezi ně proniknout. Nakonec se mi to povedlo a svým chaotickým přístupem k frenetické akci ze sebe Warhawk udělal ideální oddychovou záležitost. Starhawk měl být podobný, a když si k tomu přidáte fakt, že pro hru tvůrci přislíbili pořádnou westernovou sci-fi, což je velmi atraktivní subžánr, už snad nebylo co vylepšovat. Teoreticky.
Gotham City Impostors - recenze
2. 4. 2012
|
Aleš Smutný
Na Gotham City Impostors jsem se docela těšil. Nijak přehnaně, ale samotný princip nadsazené a zběsilé multiplayerové střílečky, nadupané pomocí praštěných vynálezů a udělátek mi byl sympatický. Na rozdíl od jiných se mě také nijak nedotkl fakt, že hra celkem otevřeně parazituje na batmanovském herním boomu. Vždyť jsou hlavními hrdiny právě ti geekové, taťkové a magoři, kteří si hrají na Batmany a Jokery a řežou se na ulicích Gothamu, zatímco mají na hlavě naražené masky vystřižené z krabice od cereálií.
Journey - recenze
4. 3. 2012
|
Petr Prošek
Netrvalo to dlouho, něco málo přes dvě hodiny, ale i tak relativně krátký zážitek může posunout chápání videoher a šeredně zamíchat s vaším osobním žebříčkem top titulů posledních několika let. Podvodní flOw byl příjemným překvapením, rozkvetlý Flower definitivně přesvědčil i ty největší škarohlídy o možné umělecké stránce videoher a Journey se s melancholickým nádechem dotýká dokonalosti. Zanechává hluboké pocity a prostor k příjemnému rozjímání.
Yakuza 4 - recenze
9. 4. 2011
|
Jiří Škrampal
Čtvrtý díl pestrobarevného herního mixu konečně dorazil i na starý kontinent. Skalní fanoušci zavýskali radostí, odpůrci japonské herní produkce prošli bez povšimnutí kolem a my ostatní se můžeme opět ponořit do pestrobarevného světa asijského podsvětí plného hustě potetovaných chlápků. Tedy pokud se neřídíte pravidlem třikrát a dost. První Yakuza v roce 2006 způsobila těžkou hlavu nespočtu recenzentů, kteří neměli tušení, do kterého žánru hru zaškatulkovat. Ani v roce 2011 a s posledním, čtvrtým dílem v mechanice PS3 nejsme moudřejší. Yakuzu (v originále Ryū ga Gotoku) je stále velmi obtížné zařadit do některého ze zavedených žánrů.
Call of Duty: Black Ops (singleplayer) - recenze
12. 11. 2010
|
Martin Bach
Tato recenze si neklade ambice otevřít vám oči. Pokud patříte mezi milióny fanoušků série Call of Duty, pravděpodobně už totiž Black Ops hrajete a se zhruba stejnou pravděpodobností jste si vědomi toho, jaké limity a chyby herní systém tohoto válečného opusu dlouhodobě má. Vytýkat dnes některé hře v sérii CoD striktně lineární postup v misích, přehnaně megalomansky naskriptované scény nebo relativně krátkou herní dobu nemá valného smyslu. Z toho všeho se za ta léta staly standardní vlastnosti série, se kterými hráči počítají a v mnoha případech je dokonce vyhledávají.
Fallout: New Vegas - recenze (PC)
21. 10. 2010
|
Dan Vávra
Fallout! Legenda, jejíž první dva díly se nesmazatelně zapsaly do herní historie a srdcí mnoha fanoušků jako jedna z nejlepších herních sérií, jaká kdy byla stvořena. Fallout! Série, která šla ke dnu spolu s krachujícím vydavatelem. Fallout! Hra, která byla před dvěma lety znovuzrozena v dílnách jednoho z nejprestižnějších vývojářů RPG a trhala prodejní rekordy. Ovšem bez účasti kohokoliv z původních tvůrců. Fallout: New Vegas! Ztracený syn, který se navrátil zpět do náruče otce. Nebo alespoň jeho synů. Možná tak trochu adoptovaných...
Dead Rising 2 - recenze
6. 10. 2010
|
Dan Vávra
Splněný sen! Co jiného říct, když se zkušený producent zombie her rozhodne vytvořit zombie hru zasazenou do prostředí jednoho z nejlepších zombie filmů Dawn of the Dead a udělat ji se vším všudy - tisícovkami zombíků a obrovským shopping centrem, kde si můžete dělat doslova, co chcete. A co teprve fakt, že ji milý tvůrce nedesignoval tak hardcorově, že ve hře plyne reálný čas a záleží jenom na vás, jestli se rozhodnete sledovat příběhovou linii, nebo prostě jen přežívat a užívat si jako malé děcko pískoviště, které vám autoři vytvořili.
Dark Fear - recenze
11. 9. 2016
|
Daniel Kremser
Hra původem z mobilu, respektive minimálně pro mobily dělaná, a ještě k tomu za pár korun. To už v jednom vyvolá pochyby, které v případě Dark Fear ještě utvrzuje minulost a webovky autorů. Na první pohled tedy nic, co by vás na Steamu zaujalo a věřím, že většina navíc nad skutečně stařičkou grafikou ohrne nos. Zdání ale někdy může klamat. V zásadě jde o zajímavě pojatý horor, který táhne právě retro stylizace, a byť naráží na limity platformy, může zaujmout alespoň milovníky retra.
Mobile Forces - recenze
14. 6. 2002
|
Redakce Games.cz
Myšlenka skloubit multiplayerovou střílečku s možností ovládat vozidla je již poměrně stará. Zatím se ale z toho žádné hře nepovedlo vyždímat maximum a ani Mobile Forces nejsou výjimkou.
Men of War: Red Tide - recenze
8. 1. 2010
|
Redakce Games.cz
V datadisku se chopíte velení sovětské námořní pěchoty, výsadkových jednotek zvaných dle uniforem černokabátníci, jak je překřtili Němci kvůli chrabrosti.
The Wolf Among Us – recenze 4. epizody
29. 5. 2014
|
Miloš Bohoněk
Bigbymu je co závidět. Vidí jako rys, čmuchá jako žralok a mluví charizmatickým hlasem Adama Harringtona, který by lámal dívčí srdce i přes telefonní drát. Co je ale nejdůležitější, Bigby toho hodně vydrží, což je pro šerifa Fabletown klíčové. Kumpáni do něj mohou vyprázdnit půl kila olova a on jim beztak zakroutí krkem. Bigby to moc dobře ví a svou dominanci si užívá. Jenže pak schytá jednu stříbrnou kulku a skácí se k zemi jako upír. Čert vem otevřenou zlomeninu předloktí, ta se za pár hodin zhojí, ale stříbro, to vážně bolí. Na první minuty čtvrté epizody The Wolf Among Us se vám zkrátka nebude koukat dobře.
Ratchet & Clank: Nexus - recenze
3. 1. 2014
|
Petr Prošek
S příchodem „soňáckého“ next-genu je na čase dokončit všechny resty stárnoucí generace, a tak se pod voňavou jedličkou mohl kromě šestého dílu závodního Gran Turisma blýsknout také slavný intergalaktický chlupáč Ratchet. Příznivci arkádového běsnění si v jeho společnosti spokojeně mručí již více než deset let a „péestrojkovou“ etapu série Ratchet & Clank nedávno uzamknul epilog s názvem Ratchet & Clank: Nexus.
Assassin's Creed IV: Black Flag - recenze
29. 10. 2013
|
Aleš Smutný
Nestává se tak často, aby mi po nějaké hře zůstala v ústech stejná pachuť jako po dohrání Assassin's Creed III. Produkčně solidní hra, která ale nezvládla ukočírovat scénář a mnohé herní mechaniky, iritovala zejména tím, jak dokonale zazdila svůj potenciál. V jednu chvíli vás potěšila, v druhé profackovala. Když krátce po vydání trojky Ubisoft oznámil ryze pirátský Assassin's Creed IV: Black Flag, nemohl jsem se ubránit skepsi.
PlayStation All-Stars Battle Royale - recenze
4. 12. 2012
|
Jiří Škrampal
Jednou to přijít muselo a je vlastně s podivem, že to Sony trvalo tak dlouho. Uplácat si vlastní Super Smash Bros., lehce oprášit kdysi slavná jména, na která teď sedá prach, naházet je do arény, a nechat je dělat to, co umějí nejlépe - střílet, sekat, mlátit a kopat. Ač koncept tohoto bojovkového subžánru vypadá jednoduše, dostat se na úroveň blockbusteru od Nintenda vyžaduje o stupínek víc umu i píle, než do hry bylo studio SuperBot Entertainment (pod taktovkou Santa Monica) schopné a ochotné investovat.
Street Fighter X Tekken - recenze
19. 3. 2012
|
Václav Rybář
Určitě vzpomínáte na věčné debaty o tom, kdo by z koho udělal kůlničku na dříví. Van Damme z Norrise, Norris ze Seagala, Seagal ze Snipese a Snipes z Lundgrena? Nebo to bylo naopak? Fandové akčních béček se v devadesátých letech mohli hádat do krve (mnohem častěji spíš do dna, protože tyhle debaty probíhaly v hospodě), ale byl to až Stallone a jeho Postradatelní, co nám dalo alespoň pár odpovědí. A po letech dohadů přichází rozřešení i na herní scéně. Jin vs. Ryu? Ken vs. Paul? Bison vs. Heihachi?
SoulCalibur V - recenze
1. 2. 2012
|
Václav Rybář
Na západ od Plzně a na východ od Mongolska se na nový SoulCalibur velmi netrpělivě čekalo. Ale ve středu Evropy? O tom třetím vzadu za Tekkenem a Street Fighterem se v českých obývácích nikdy moc nemluvilo. V Evropě frčela krvavá jatka z Mortal Kombatu a SoulBlade (konec devadesátek), zatímco pozdější SoulCalibur stál neférově v ústraní.
Need for Speed: The Run - recenze
17. 11. 2011
|
Václav Rybář
Namachrované in-game filmečky, svázání herního světa jedním eventem, vynucené herní prvky, které řidiče posílají do vrtule a... nový engine, jenž nedosahuje vizuálních ani praktických kvalit svých předchůdců. V Black Boxu si prý řekli, že po rozpačitě přijatém NfS: Undercover vydají hru, na níž mohou být pyšní. Nevím, jestli je to PR citace na poslední chvíli, mizerný vtip nebo jen důkaz toho, že když se někdo snaží příliš, jsou výsledky tragické. Nové Need for Speed jsou ovšem takovou kumulací dobře míněných katastrof, až z toho jde hlava kolem.