Recenze

Sonic Origins – recenze návratu modrého ježka

Kam běžíš, starý pichlavče?

DOOM III - recenze #2

Peklo vtrhlo i na domácí trh a v druhé, velmi podrobné recenzi máte šanci zjistit, jak dopadly vlastnosti DOOM III jako příběh, hratelnost, atmosféra, nepřátelé, zbraně nebo multiplayer z trochu jiného úhlu pohledu.

F1 25 – recenze zase o něco lepších formulí

V ředitelském křesle vlastního týmu 

SOCOM 4 - recenze

Čtvrtý díl oblíbené taktické střílečky se dostavil, pokusil se nás dostat kombinací staromilství a nových prvků a... tak trochu zklamaně odešel. Anebo možná u vás v obýváků zůstal, to záleží na vašich preferencích v oblasti multiplayeru. Faktem ale je, že SOCOM 4 není ani v singleplayeru ani v multiplayeru žádný excelentní zážitek, byť se situace v druhém jmenovaném aspektu poměrně dynamicky mění a vyvíjí.

Medal of Honor - recenze

Série Medal of Honor letos slaví už jedenácté narozeniny. Za ta léta nás EA obdařila celkem šestnácti díly a datadisky na PC, konzole a handheldy. Nepřímo vděčíme této hře i za další válečnou mega sérii a zároveň největšího konkurenta - Call Of Duty, kterou mají na svědomí původní tvůrci MoH: Allied Assault (Vince Zampella a Jason West, dnes opět spolupracují s EA se svým novým týmem Respawn Entertainment).

Sniper Elite 4 - recenze

Úplněk skrývá svou bledou tvář za mračny. Tábor se halí do stínů. Strážnému na stanovišti pomalu klesá hlava, snad aby snil o manželce a dětech, co na něj čekají doma. Nadešla ta správná chvíle pro nezvaného hosta, kterého objímá houští ostružin na nedalekém vršku. Smrtící elegán metodicky pozvedá pušku k líci. Její váha je v rukách důvěrně známá, její chlad uklidňující. Hra na kočku a myš může začít.

Dark Souls II - recenze

Vážně už je to pět let od vydání Demon's Souls? Čas letí, ale Souls hry zůstávají stále stejné. Co na tom, že se From Software ohání tím, že Dark Souls není přímým pokračováním Demon's, ale spíše duchovním nástupcem. My víme své, ostatně jsme za to zaplatili desítkami hodin života, utrpením, extrémními výkyvy emocí a spoustou smrtí. Naštěstí jen těch virtuálních.

The Last of Us: Left Behind - recenze

Na některá DLC se člověk těší, některá jsou mu ukradená a některá mu naženou větší strach než když na něj vyskočí vetřelec, co má nasazenou masku Jasona Vorheese a v ruce drží DVD s kompletní filmografií Zdeňka Trošky. The Last of Us a rozšiřující příběh DLC Left Behind patří zrovna do té poslední kategorie a asi všichni tušíme proč.

Colin McRae Rally iOS - recenze

“Předtím než byl DiRT, tu bylo Colin McRae Rally. Série, která definovala žánr.” I takhle Codemasters propagují dřívější slávu legendárních rallye závodů. Colin McRae Rally si spousta z nás dosyta užívala na prvním PlayStationu a vývojáři vědí, že dnešním hráčům tahle značka už asi moc neřekne. Poslední hru z téhle série jsme tu měli v roce 2005, což už je nějaký ten pátek.

Wonderbook: Book of Spells - recenze

Idylické lifestylové fotky s rozesmátými dětmi všech ras a národností před televizí v moderně zařízeném obýváku. To je obraz herního průmyslu posledních let, který by si přála po světě šířit většina velkých distributorů. Ač už to mnohým „pravověrným” hráčům může připadat jako otravné klišé, fakt je, že rodinné a dětské hry jsou odvětvím, které do značné míry drží herní byznys nad vodou. Vědí to samozřejmě i v Sony, kterému se v poslední dekádě podařilo nakopnout hned několik zlatých žil.

Catherine - recenze konzolové verze

Japonská kultovka Catherine už je sice pár měsíců venku, ale dostali jsme se k ní až nyní a vůbec není třeba diskutovat o tom, jak je podstatné na ni upozornit. Je totiž nejen nadčasová, ona je možná přímo klíčová pro nově nastartovaný optimismus, co se herního byznysu týká. Jestli jste pod nánosem sequelů, FPSek, zpackaných filmových licencí a blýskavých, ale ve výsledku tupých herních blockbusterům začali ztrácet naději, zajděte si na rande s japonskými kočkami.

Fight Night Champion - recenze

Bum bum prásk. Bum bum prásk. Pěkně kombinacemi k vítězství. Bum bum prásk. Úhyb, kontr a prásk. Boxerská série Fight Night vstupuje do nové éry a po relativně vydařeném, leč ohledně některých prvků nevyváženém, Fight Night Round 4 přichází nové přízvisko s novými prvky – Champion. Tento díl se od původní klasické hry mění v jednom důležitém bodu, který vskutku vytváří milník, jenž plně ospravedlňuje přejmenování série. Objevuje se totiž příběhová kampaň, takže nejste odsouzeni jen na vlastní domýšlení událostí mezi jednotlivými zápasy a tréninky.

Shank - recenze (PC)

Představte si, že na ulici potkáte Roberta Rodrigueze a narychlo z něj budete chtít dostat námět na brutální ze strany viděnou rubačku neboli side-scrollovačku. Robert se na chvilku zamyslí a pak vám sebevědomě prozradí onu magickou formuli sestávající z následujících věcí: akce, krev, spousta intimních zbraní s motorovou pilou v čele, několik zbraní střelných, obrovská dávka stylu a svalů a v neposlední řadě příběh, který s postupným odhalováním klesá z béčkové kategorie až někam do propastných hloubek.

Pro Evolution Soccer 2011 - recenze

Nastal fotbalový podzim, hurá. FIFA 11 vpadla na PC s novou silou (recenze), nadšením a krví, nedávno nás potěšil Football Manager 2011 (recenze) a zbývá tedy Pro Evolution Soccer se stejnou číslovkou. Jako každý rok se dva nesmiřitelné tábory ultraortodoxních příznivců a odpůrců digitálního fotbalu vrhají do bezcílného boje, čí značka je lepší.

Need for Speed: Hot Pursuit - recenze

Po loňském kritikou oslavovaném, ale fandy poněkud vlažně přijatém Shiftu (zaběhnutá konkurence v oblasti semirealistických závodních her udělala své) se EA chytře vydalo úplně jinudy a zremakovalo jeden z nejúspěšnějších dílů vůbec. Hot Pursuit 1 a 2 byly na dlouhou dobu rozlučkou s klasickou koncepcí, kterou jsme znali z prvních dílů série: exotické supersporty, exotické lokace a naštvaní policajti.

Castle Strike CZ - recenze

Stavbu středověkých hradů nebo jejich dobývání jste si mohli naposledy užít ve Strongholdu a něco podobného měla umožňovat i real-time strategie Castle Strike, jejíž anglický originál jsme srovnali s českou lokalizací.

Gear.Club Unlimited – recenze

Devět měsíců. Tak dlouho jsme my – majitelé poslední konzole od Nintenda – museli čekat na vůbec první realisticky pojatou závodní hru. Do té doby jsme si museli vystačit se skvělou party hrou Mario Kart 8 Deluxe, případně jsme se museli spokojit s některými z topdown závodů či s vozidly postrádajícími pneumatiky. Začátkem prosince se však dostavily slibně vypadající závody Gear.Club Unlimited s licencovanými vozidly od tvůrců sérií V-Rally a Test Drive Unlimited. Moc rád bych tu napsal, že se tvůrci z Eden Games vrátili ke skvělé hratelnosti prvního Test Drive Unlimited, ale jak už můžete vidět z hodnocení, někde se něco šeredně pokazilo.

Dark Fear - recenze

Hra původem z mobilu, respektive minimálně pro mobily dělaná, a ještě k tomu za pár korun. To už v jednom vyvolá pochyby, které v případě Dark Fear ještě utvrzuje minulost a webovky autorů. Na první pohled tedy nic, co by vás na Steamu zaujalo a věřím, že většina navíc nad skutečně stařičkou grafikou ohrne nos. Zdání ale někdy může klamat. V zásadě jde o zajímavě pojatý horor, který táhne právě retro stylizace, a byť naráží na limity platformy, může zaujmout alespoň milovníky retra.

Poi - recenze

Banjo-Kazooie. Crash Bandicoot. Croc. Super Mario 64… Zpozornili jste? Prohnaly se vám před očima sladké vzpomínky na zlatou éru 3D plošinovek? A rádi byste si zkrátili čekání na Yooka-Laylee, staronového Crashe nebo na dalšího Maria? Pak právě pro vás je Poi. Tahle hříčka je milostným dopisem právě všem těm ikonickým plošinovkám z 90. let. Akorát je vidět, že ten dopis nepsal žádný Karel Hynek Mácha, nýbrž školák, který se i přes své velké srdce teprve učí řemeslu.

Intrude - recenze

Vedle „velkých“ projektů typu Kingdom Come nebo Arma vzniká v ČR celá řada menších, zajímavých a často i netradičních projektů. Často doslova na koleni. Intrude od Michala Kruby je ukázkový příklad. Inspiruje se hrami jako Wolfenstein 3D nebo Doom a jejím cílem je vyvolat ve vás pocity z dob, kdy jste i poslepu dokázali speedrunovat rozlehlé levely s jednou rukou za zády. V patnácti úrovních tak sbíráte barevně odlišené klíče ke dveřím, hledat skryté místnosti a střílíte do všeho, co se vám dostane do zorného pole. K tomu vám poslouží čtyři zbraně, mezi kterými nechybí oblíbená brokovnice a záložní nůž, když se věci vymknou kontrole.