Recenze

Persona 5 Royal – recenze

Hnulo se v něm svědomí. I když, něco mi říká, že to nebylo svědomí. Byla to moje skupinka zlodějíčků, jejichž cílem není nic menšího než snaha změnit lidská srdce k lepšímu a přinutit i ty největší zlosyny ke zpytování svých činů. Persona 5 by se mohla jevit jako simulátor života japonského studenta s nějakými těmi tahovými souboji, ale ve skutečnosti jde o neuvěřitelně atraktivní cestu do hlubin lidského vědomí okořeněnou tím správným japonským bizárem.

Baldurs Gate 2

Baldur's Gate 2: Shadows of Amn - recenzeAutor: AnubisPublikováno: 23.října...

Scrapland - recenze

Grand Theft Auto ve velkoměstě budoucnosti? To nezní vůbec špatně! Otázkou ale bylo, zda designér American McGee dokázal vytvořit ve Scraplandu i něco víc, než jen jednu z řady nemastných neslaných kopií velkého bratra.

Orwell’s Animal Farm – recenze

Jak se tvoří komunistická utopie

Men of War: Assault Squad 2 – Cold War – recenze

Když se řekne studená válka, řada hráčů si určitě vzpomene na skvělou příběhovou RTS World in Conflict či novější sérii Wargame od Eugen Systems – obě tyto značky dokázaly, že může jít o vynikající strategickou tematiku. Série Men of War si díky svým nepochybným kvalitám o takové zasazení přímo říkala. Minulý díl, Men of War: Assault Squad 2, byl sice poněkud rozporuplný, ale nakonec se německým Digitalmindsoft vcelku povedl. Takže se v případě Cold War není čeho bát… nebo ano?

Borderlands 3 – recenze

Letos je to deset let od vydání prvního dílu ujetého vesmírného looter shooteru. Borderlands si za ty roky vybudovaly slušnou fanouškovskou základu, vznikla z nich adventura od Telltale i jeden samostatný díl vyvíjený jiným studiem. Kromě svérázného humoru vynikají i specifickou komiksovou stylizací, takže spousta hráčů, mě nevyjímaje, Borderlands 3 vyhlížela s velkým očekáváním. Vždyť dvojka platila za jednu z nejlepších kooperativních stříleček vůbec!

We. The Revolution – recenze

Za svobodu se musí bojovat. Co je ale svoboda? Je to požehnání, nebo spíš prokletí? Za krvavé revoluce jedno splývá ve druhé a nevíte dne, kdy si svoboda přijde také pro vaši hlavu. Poutavě o tom vypráví soudní adventura We. The Revolution, jejímž námětem se stala slavná proměna francouzské monarchie v republiku. Technicky jednoduchá, ale myšlenkami nabitá hra staví na rozhodování a morálních dilematech. Místy je sice překomplikovaná a v závěru jí dochází dech, každopádně však dělá čest svému žánru, jehož příznivce nezklame.

Warhammer 40,000: Inquisitor – Martyr – recenze

Jsou tomu tři roky, co pověstný Van Helsing přestal ve svém diablovkovém dobrodružství kosit hordy zrůd, zatímco kolem něj poletovala zesnulá Katarina. Studio NeocoreGames během této doby nespalo a pilně pracovalo na další rubačce Inquisitor – Martyr, tentokrát dokonce z oblíbeného univerza futuristického Warhammeru, v němž se zařadíte do obávané inkvizice. Jak však záhy zjistíte, její práce není zrovna nejzábavnější…

Ash of Gods: Redemption - recenze

S klony veleúspěšné Banner Sagy je to ošemetné. Úchvatný vizuální styl a podmanivý soundtrack pořídíte v dnešní době už poměrně lehce. Onen příslovečný kámen úrazu ale spočívá v kvalitně napsaným příběhu, detailně vykreslených postavách a v případě, že toužíte i po taktickém vybití, i v dobře zpracovaných soubojích, které hráče vytrhnou ze čtenářského transu. Hned v začátku si můžeme říct, že Ash of Gods hezky vypadá, ale stačí to?

The Great Whale Road - recenze

Třetí díl The Banner Saga sice zabodoval na Kickstarteru, ale na jeho vydání si fanoušci i podporovatelé ještě řadu měsíců počkají. Nezbývá tedy než se poohlédnout po nejrůznějších klonech, které se chlubí kreslenou grafikou, příjemným hudbou, silným příběhem a tahovými souboji. Přispět svou troškou do mlýna se rozhodli autoři ze Sunburned Games, kteří se do rozbouřených vod pustili s titulem The Great Whale Road (homepage).

Shadow Tactics: Blades of the Shogun - recenze

Shadow Tactics: Blades of the Shogun představuje podobný blesk z čistého nebe, jaký svého času prozářil temná herní podzemí v podobě Legend of Grimrock. Staromódní dungeony byly všemi rozumnými vývojáři považovány za žánrovou fosilii, patřící leda do muzea, a do stejné škatulky z nějakého důvodu během let zapadly i stealthové taktické strategie po vzoru Commandos či Desperados. Musí to chtít kus odvahy, vzepřít se průmyslovému konsensu, a pustit se do projektu připomínajícího hry, které byly naposledy populární někdy v minulé generaci, a to ne konzolové, nýbrž lidské. A světe div se, ona se ta odvaha vyplácí. Podobně jako Grimrock, i Shadow Tactics je totiž vynikající počítačová hra.

The Way - recenze

Ztráta milované osoby je jednou z nejhorších věcí, které kdy může člověk zažít. Tom, hrdina plošinovky The Way, má ale štěstí - pokud se to tedy tak dá vůbec říct. V jeho světě totiž existuje mizivá naděje, že se se svou zesnulou ženou ještě setká. Cesta na cizí planetu v honbě za mytickým ztraceným městem, které ukrývá tajemství nesmrtelnosti, však bude strastiplná.

Fear Equation - recenze

Strach, nejistota ale také ohromná vůle žít charakterizují neobyčejnou jízdu vlakem ve hře Fear Equation. Cestovatelská strategie okořeněná survival hororem ohromí originalitou, komplikovaností, depresivní atmosférou a houževnatým bojem neohroženého mašinfíry proti paranormálním jevům. Takřka dokonalý strategický kus „kazí“ snad jen vysoká obtížnost.

Warlocks vs Shadows - recenze

Některé hry se snaží bořit hranice světů a ukázat nové a nevídané obzory. Jiné opatrně berou neotřelé koncepty a snaží se je překovat v herní formu. Někdy přichází na řadu neobvyklé kombinace žánrů a stylů, jindy vývojáři kradou srdce a duše hráčů uměním či vytříbenou poetikou. O nic z toho se ovšem nesnaží nová plošinovka říznutá RPG s názvem Pokud snad Warlocks vs Shadows. Vlastně ani nepotřebujete znát víc než název hry. Jste čaroděj. Zabíjíte stíny.

Mr. Bree+ - recenze hardcore plošinovky

Na úvod trocha upřímnosti. Mr. Bree+ není hra fotogenická, tudíž ani přímočaře atraktivní. Navíc ji provází stigma webové flashovky, jakých se na internetu válí miliony. Proto ji někteří z vás hned záměrně přehlédnou. Ano, pan Bree je roztomilé prasátko z webu, co se rádo napichuje na rožeň, a to kdovíjak exkluzivní dojem nedělá. Navíc se vrací v regulérní počítačové předělávce, za kterou už musíte platit.

The Binding of Isaac - recenze

Znáte biblický příběh o Abrahámovi a jeho synu Izákovi? Přestože je poměrně známý, nebudu se vám divit, pokud zavrtíte hlavou. Pokud však toužíte vědět, čím se nechal inspirovat Edmund McMillen při vymýšlení své další hry, doporučuji zhlédnout povedené televizní zpracování.

Minecraft: Story Mode – recenze 3. epizody

Je vskutku obdivuhodné, když i sotva hodinu a půl dlouhá hra, v níž se prakticky nemůžete volně pohybovat a volně interagovat s prostředím, obsahuje bug, kvůli němuž se hryzne, vy musíte celý program restartovat a nahrát pozici o deset minut zpátky. Od krátké a vesměs lineární hry se očekává perfektně vyladěný chod, a když ne to, aspoň by člověk měl mít možnost přeskakovat již jednou absolvované dialogy. Těch je v Minecraft: Story Mode požehnaně a ani ve třetí epizodě s podtitulem The Last Place You Look nenabízejí příliš zábavnou podívanou napoprvé, ani napodruhé.

Blade Symphony - recenze

Sál uklidňujícího vodopádu a zenových svatyní utichá a za západu slunce se schyluje k tanečnímu vystoupení večera. Úkrok vlevo, úkrok vpravo následovaný agresivním výpadem a poté hlasité řinčení ostří. Následuje uznalé pokývnutí virtuálních diváků a úklona obou tanečníků naplněná úctou. Zhruba takhle vypadá a působí každý duel v zajímavé a netradiční bojovce Blade Symphony. 

Nidhogg - recenze

„Líbí se mi, jak umělec pracuje s modrou barvou,“ zazní v jednom mém oblíbeném filmu. Líbí se mi, jak Mark Essen alias Messhof pracuje s modrou barvou, respektive jak s modrou barvou pracuju já, respektive jak s modrou barvou pracuje můj meč, respektive jak s modrou barvou pracuje můj meč v hrdle modrého protivníka. Na to, že před koncem prvního odstavce už jsem v recenzi stihnul třikrát „respektive“, se s modrým panákem moc nerespektujeme a jdeme si nejenom po tom krku. Jenže takhle už to v Nidhogg chodí: zleva doprava, zprava doleva a vždycky proti šermíři opačné barvy.

Call of Duty: Modern Warfare II – recenze

Kapitán Price je zpátky

The Sims 2: Volný čas - mega-recenze

Simové se vracejí v sedmém a dost možná že posledním velkém datadisku, který rozšiřuje herní mechanismy o mnoho nástrojů pro účinné zabití nudy. Máte i vy přebytek volného času? + KOMENTOVANÉ VIDEO

Stasis - recenze hororové sci-fi adventury

Když se hrdina hry probouzí ze spánku na zpustošené vesmírné lodi, jde obvykle o signál zajímavého herního a často i akčního zážitku. Zdání ale v případě sci-fi hororu Stasis klame. Co se totiž na první pohled může jevit jako izometrická akce nebo RPG, je ve skutečnosti tradiční point and click adventura.