• Renesance RPG s BioWare
Nevím jak vy, ale já zažívám v poslední době obrovskou radost. Jakousi osobní herní renesanci. V poslední době se totiž začíná fandům RPG blýskat na lepší časy. Ptáte se, co to blábolím? Hned vám to vysvětlím.

zdroj: tisková zpráva Zhruba před deseti lety se mi do ruky dostala hra na jednu disketu s nápisem Dungeon Master. Jelikož jsem tehdy, odkojen osmibitovými počítači, ještě nevěděl, co znamenají ty tři magická písmena RPG, byl jsem velice skeptický a nedůvěřivý. Během dvou dnů jsem však propadl takovému hernímu šílenství, které jsem nikdy předtím nezažil. O té doby se objevily desítky her s touto tématikou, mezi kterými bych rád jmenoval všechny díly Eye of the Beholder, Ishar I-III, Black Crypt, Ravenloft, Darksun, Wizardry I-VII, The Elder Scrolls Arena, všechny Ultimy atd. Pán prstenů se pro mne stal něčím jako bible a v mé knihovně můžete najít snad každou fantasy klasiku. Žánr RPG považuji za vůbec nejlepší zábavu, která byla kdy na počítače převedena. Jak šel čas a herní zábava se vyvíjela, začala do světa počítačových her stále více pronikat komerce a jednoduchost.

Nikdo už neměl zájem hrát a vyvíjet složité RPG hry se spletitým příběhem a RPGčka se začínala pomalu vytrácet z obrazovek našich monitorů. Když už to začínalo být beznadějné a RPG hrám na PC vládla bezduchá mlátička Diablo, přišla bomba, kterou nikdo nečekal. Cituje z dema na Neverwinter Nights: „S Baldur’s Gate jsme odstartovali RPG renesanci”, říkají hoši z Biowaru a mají naprostou pravdu. Když se Baldur’s Gate před zhruba dvěma lety objevil, byla to bomba, kterou nikdo nečekal. Miliónům fandů RPG po celém světě se začalo blýskat na lepší časy. Nádherná grafika, uchvacující hudba, fantastický příběh, desítky hodin hraní - to všechno byly devizy, o kterých se jiným hrám mohlo jenom zdát. Během krátké doby se hra stala jednou z nejprodávanějších a spoustu vývojářů po celém světě přesvědčila, že RPG žánr ještě rozhodně do starého železa nepatří. Po úspěchu prvního dílu a následného datadisku se začalo pracovat na pokračovaní. Trvalo to skoro dva roky, ale nakonec jsme se přece dočkali. Takže dámy a pánové, brány Baldur’s Gate se znovu otevírají. Račte vstoupit !!!!!

Bylo pozdní odpoledne a začínalo se smrákat. Naše skupina se pohybovala neslyšně krokem zkušených stopařů. Na okraji lesa se začínaly vytvářet stíny a dávaly tušit, že se nad krajinou za chvilku vyhoupne měsíc. „Nikde ani živáčka, vypadá to, že noc strávíme opět pod širým nebem“, povzdych jsem si. Minsc už byl unavený a začínal něco reptat. Určitě ho zase buzeruje ten zasranej křeček. Začali jsme hledat vhodné místo pro přenocování a za chvíli Jaheira objevila malou mýtinku na kraji lesa. Rozhodli jsme se tady utábořit. Joshimo rozdělal oheň a připravoval něco k snědku a já jsem se zatím zachumlal do přikrývky pozorujíc všechny kolem. Jsme to zvláštní parta lidí. Každý z jiné země, jiných mravů, jiné povahy, ale přesto nás něco spojuje.

zdroj: tisková zpráva V posledních dnech to nebylo vůbec jednoduché. Při útěku z paláce profesora Irenicuse jsme našli mrtvého Khalida. Dokážete si představit, jak to s Jaheirou zamávalo a aby to nebylo všechno, byla unesena i Imoen. Nechce se mi věřit, že jsem najednou přišel o tolik přátel. Společně jsme už čelili tolika nástrahám a nebezpečím, že nás nemůže jen tak něco rozdělit. Ne, nesmím se vzdávat. Vždyť jsme porazili i mocného a lstivého Sarevoka, takže nás jen tak něco nerozhází. Získám Imoen zpět a přijdu všem těm divným věcem na kloub. Začala padat mlha a lesy kolem se ponořily do úplné tmy, občas osvětlovány měsícem, který se vyhoupl na chvíli z mraků. Zašátral jsem v cestovním vaku a vytáhl tenký svazek pergamenů. Při našem pochodu jsme dnes minuli zříceninu pevnosti, která kdysi bývala pýchou pohraničí Amnu. Zvědavost mi nedala a vypravil jsem se pevnost prozkoumat. Kromě hromady sutin a starých zrezivělých zbraní jsem našel desetiletími zažloutlý svazek pergamenů a vzal jej sebou...

• Překvapení?
První věcí, která vás hned upoutá, je velikost hry. První díl BG byl na pět kompaktů a ve své době to byl skutečný herní gigant. Přesto, že autoři tvrdí, že BG II je mnohem rozsáhlejší než jednička, tak zabírá pouze čtyři kompakty. Vtip je v tom, že byl použit úplně nový typ komprese dat, takže i když je hra mnohem rozsáhlejší, zabere méně místa.

Všechno ve hře se točí kolem anglo-americké verze „Dračího doupěte“. Ti z vás, kteří měli to štěstí a propadli této fantastické zábavě, najdou ve hře všechno to, co už znají. Některé souvislosti a vůbec systémy kouzel a zdokonalovaní postav budou lépe chápat než začátečníci, kteří nemají s AD&D mnoho zkušeností. Přece jenom je tady i něco, co ani ti zkušení pořádně nevědí. Hra je totiž trochu líznutá již třetí edicí pravidel, která před nedávnem vyšla v Americe a která má zjednodušit celý systém hraní. Kompletní pravidla třetí edice budou ale použita až v připravovaná hře Neverwinter Nights, která by měla po BG II následovat. To už je ale téma na jinou recenzi.

Přisunul jsem se k ohni, abych lépe viděl útržky vět starého písma. Většina toho byla nečitelná, ale přesto se mi povedlo něco rozluštit. Byl to starodávný jazyk Elfů, kterým se mluvilo a psalo před mnoha staletími. Na první straně byl slabě čitelný nápis:

zdroj: tisková zpráva „Historie Temných Elfů - Sestup“, pomalinku jsem četl dál“. Víme jen velmi málo o Ilythiirijském lidu „Elfech z jihu“, před touto důležitou událostí. Byli známí jako temní Elfové pro barvu jejich kůže. Bydleli v džunglích a lesích na Jihu. Pyšní, válekchtiví, kulturně vyspělí (někteří elfí mudrcové, je však označovali jako dekadentní národ). Jak šel čas a jejich moc a síla se zvětšovala, začali Ilithiirjové napadat sousedy, ostatní kmeny elfů nevyjímaje. Jejich kruté nájezdy nařízené bojechtivou šlechtou a kněžími dvou divokých božstev Ghaunadaur a Lolth přinutily elfy, lidi, trpaslíky a jiné rasy, aby se proti nim spojily. Nakonec poraženi v sérii obrovských magických bitev se Temní elfové uchýlili do podzemí, které dříve objevili. Tato událost je známá jako „sestup“ a znamenala konec historie jejich rasy žijící na zemském povrchu. Od té doby jsme o nich slyšeli jen velmi málo, ale mezi lidmi se říká, že v podzemí zkrotili mnoho démonů, kteří jim teď oddaně slouží. V jejich řadách je mnoho ……… mis ……ma… “.

Dál už byl text nečitelný. Vrátil jsem pergameny do cestovního vaku a zachumlal se více do deky. Chvíli jsem se díval na hvězdy, které občas prosvitly mezi mraky přemýšlejíc o textu, který jsem právě přečetl. Vedle mne potichu diskutovala Jaheira a Minsc. Za praskání ohně a nočních zvůků lesa jsem usnul...

• Příběh
Začínáte v sídle profesora Irenicuse, které je zrovna pod útokem cechu vrahů. Nevíte, jak jste se tam dostali ani co se stalo. Ještě že máte některé staré přátele u sebe. Po jejich osvobození se vydáte celým podzemním sídlem hledat cestu ven. Hned od začátku vás strhne fantastický příběh, který vás s Tolkienovskou vypravěčskou elegancí nutí hrát pořád dál. Zpočátku jste zmatení a nevíte, co se pořádně děje, ale jak se vám věci stávají jasnější a začínáte chápat souvislosti, jste stále více vtahováni do děje. Hra je rozdělena do několika kapitol, které za sebou následují. Přechod do následující kapitoly je většinou spojen se splněním nějakého úkolu. Vůbec jednotlivých úkolů je ve hře nespočetně mnoho a rozhodně bych vám doporučil jich splnit co nejvíce, i když přitom se samotným příběhem nesouvisí, protože pak budete mít možnost vidět další a další lokace, ke kterým se jinak nedostanete. Občas se hlavnímu hrdinovi zdají sny, které jakoby vyjadřovaly stav jeho podvědomí v návaznost na údalosti, které se v minulosti staly. Výborným doplněním atmosféry jsou rozpravy jednotlivých členů družiny mezi sebou. Máte tak pocit, že přeci jenom jdete s postavami, které reálně myslí a nejsou jen tupými mlátiči, kteří reagují pouze na vaše povely.

zdroj: tisková zpráva Za naprosto výborný nápad považuji již od jedničky Baldur's Gate knihy s příběhy, které nacházíte na různých místech v knihovnách, obchodech atd. Jsou to desítky příběhů a legend, které výborně navozují atmosféru a některé z nich doporučuji si pozorně přečíst, mohly by se vám třeba hodit. V celé hře se vyskytují stovky předmětů a kouzel, které si dají najít nebo je můžete koupit. U každého předmětu a kouzla najdete detailní popis, u vzácných předmětů i jejich historii. Můžu vám garantovat, že s používáním pár kouzel si rozhodně nevystačíte a přijdou situace, které vás přinutí si všechny z nich nastudovat. V této souvislosti bych chtěl podotknout, že pro fantastický požitek ze hry je třeba ovládat velice dobře anglický jazyk. Bez jeho znalosti vám unikne celá atmosféra hry a to je 50 procent veškeré zábavy.

O třech mrtvých a Jergalovi
V dávných dobách existoval jen jeden bůh války, smrti a mrtvých. Jmenoval se Jergal, pán všeho mrtvého. Jeho radostí bylo žít z neshod mezi smrtelníky. Když se vzájemně zabíjeli ve své touze po moci a zlobě, vítal je ve svém království věčné temnoty. Protože všechno živé umíralo, dostali se nakonec všichni k němu. Časem vystavěl království, kterému nemohli jiní bohové konkurovat. Avšak nakonec ho jeho povinnosti unavily, protože je příliš dobře znal a nebylo nikoho, kdo by se mu postavil. Bez výzvy nic nevzejde a v nicotě roste temnota. V takovémto stavu je rozdíl mezi naprostou silou a naprostou slabostí nerozlišitelný. Během tohoto temného období se objevili tři mocní smrtelníci Bane, Bhall a Mirkul a začali toužit po moci, kterou měl Jergal. Toto trio uzavřelo temný pakt. Souhlasili, že budou bojovat o absolutní moc nebo zemřou. Prošli království křížem krážem hledajíc silnou magii a kouzla a za každou cenu vzdorovali smrti. Přesto, že se setkali se spoustou příšer a kouzel, vyšli z toho všichni tři nezraněni. Podařilo se jim zničit jednoho ze sedmi ztracených bohů a každý získal část z jeho moci.

Trio cestovalo do šedých pustin a hledalo temný hrad z kostí, který byl Jergalovým domovem. Bojovali proti hordám kostlivců, legionům zombií a tlupám nemrtvých, které vedli mocní ličové. Nakonec dosáhli objektu celoživotní touhy Jergalova trůnu z kostí. "Požaduji trůn zla", zařval tyran Bane. "Zničím tě dříve než pohneš prstem", hrozil vrah Bhaal. "Uvězním tvoji podstatu věčnosti", slíbil necromancer Myrkul. Jergal se zvedl z jeho trůnu a s unaveným výrazem řekl: „Trůn je váš. Jsem unaven z prázdné moci. Vemte si jej, jestli chcete. Slibuji, že vám budu sloužit jako rádce, dokud to budete potřebovat. “Předtím než stačilo ohromené trio zareagovat, pán Smrti pokračoval. „Kdo z vás se ujme vlády ?

• Zůstali vám pozice z jedničky?
zdroj: tisková zpráva Na začátku hry si vyberete svého hrdinu (pohlaví, rasu, zaměření, hodnoty atd.) a můžete začít hrát. Ke každé postavě je možné si nahrát vlastní „hlášky“ a importovat vlastní fotky charakterů. Je tu i možnost si převést Vaši postavu z jedničky, ale nezkoušel jsem to, protože už jsem nenašel svoje uložené pozice. Pokud je také nemáte, tak vám to nemusí být líto, protože autoři na to tak trochu mysleli a budete v BG II začínat vždycky na sedmé úrovni. Postup na vyšší úroveň však už nebude tak jednoduchý, protože se jedná řádově o desetitisícové až stotisícové rozdíly. Pokud budete mít v družině více postav, což znamená, že všechny zkušenosti za zabité potvory se vám budou mezi ně rozdělovat, takže to se zdokonalováním nebudete to mít rozhodně jednoduché. Hned na začátku se k vám přidají vaši staří přátelé - Minsc, Imoen, Jaheira. Během celé hry budete mít možnost naverbovat spousty dalších charakterů. Volte složení skupiny velice obezřetně. Všechny postavy by měly mezi sebou spolupracovat a cesta k dokončení hry rozhodně nevede skrz hrubou sílu. Bez spolupráce všech postav ve skupině hru nikdy nedokončíte.

Jako naprosto nejdůležitější se mi za celou hru jevila postava zloděje. Otevírat zamčené truhly, likvidovat pasti - to jsou schopnosti, bez kterých se nemáte šanci obejít a měli by jste to hrozně těžké, skoro až nemožné. Vůbec se mi častokrát stalo, že jsem se dostal do takového podivného tranzu, jako by moje podstata byla spíše ve hře než v reálném životě. Bohužel se vám během hry stane, že buďto přijdete o některé postavy nebo na chvíli budou pro vás nepoužitelné a nebude to vašim přičiněním. Víc už ale prozrazovat nebudu.

zdroj: tisková zpráva Trio začalo mezi sebou okamžitě bojovat. Jergal jen lhostejně přihlížel. Když se ukázalo, že buď všichni zemřou vyčerpáním, nebo budou bojovat až na věky, zasáhl. „Po tom všem, co jste obětovali, chcete odejít bez ničeho? Proč se nepodělíte o moc a nevyužijete svých schopnost?“, zeptal se Jergal. Bane, Bhal a Myrkul zvážili bohovu nabídku a souhlasili. Jergal vzal hlavy svých tří nejmocnějších ličů a dal je triu s tím, že si s nimi zahrají kuželky. Každý z nich hodil jednou lebkou přes šedé pustiny se souhlasem, že zvítězí ten, kdo dohodí nejdále. Malar pán netvorů zrovna přišel navštívit Jergala. Potom co zjistil, že vítěz klání získá veškerou Jergalovu sílu, začal pronásledovat všechny tři lebky, aby se ujistil, že závod bude pozdržen dokud nedostane šanci účastnit se také klání. Bane, Bhaal a Myrkul začali znovu bojovat, protože bylo jasné, že hra skončila.

• Grafika je pastvou pro oči
Někteří z vás se mnou jistě nebudou souhlasit, ale myslím si, že BG II je graficky jedna z nejpovedenějších her vůbec. Některé lokace jsou tak nádherně vyvedeny, že se vám bude tajit dech. Všechny stavby jsou fantasticky propracovány a architektonicky vyřešeny. Až budete chodit v hrobce za mihotavého světla pochodní a temně hrající muziky, dáte mi za pravdu. Co mne ale dostalo, jsou vynikající efekty některých kouzel a animace větších postav. Až budete stát v tváří tvář několikametrovému dráčkovi, který na vás bude plivat oheň, tak si na mne vzpomenete a budete si říkat: „Zlatej dobrej prcek Sarevok“. Jako vůbec první RPG hra od BioWare běží BG2 v akcelerovaném OpenGL módu s rozlišením až do 1024x768.

zdroj: tisková zpráva Začínám si už pomalu zvykat, že hudba a zvuky v počítačových hrách se čím dál tím víc kvalitativně přibližují filmovému žánru. I v BG2 jsou zvuky a hudba naprosto uchvatné. Nedá se jim vůbec nic vytknout, snad až přílišná teatrálnost při ozvučení některých kouzel. Nejlépe to charakterizoval můj kamarád, který byl přítomen mému hraní. Při mumlání Jaheiry snažící se zakouzlit na Minsca „Cure Light Wounds“ poznamenal: „Ta tvoje baba řve jako kdyby ho chtěla upálit“ :)

Jergal musel znovu zasáhnout: ‚Proč nezkusíte paní štěstěnu, aby jste se nemuseli dělit s tím netvorem“. Trio souhlasilo a Jergal zlomil kosti svých prstů aby je rozdal hráčům. Když se Malar vrátil z honu za lebkami, zjistil, že trio právě skončilo hru s prstními klouby. Bane vítězně řval: Jako vítěz budu vládnout na věky jako naprostý tyran, Mohu vyvolat zlobu a válku když budu chtít a všichni se mi budou v mém království klanět. Myrkul, který získal druhé místo prohlásil: Já zvolím smrt a touto volbou vyhrávám vše, protože všechno co jsi Bane jednou bude moje. Všechno musí zemřít. Dokonce i bohové. Ball, který skončil třetí, řekl: „Já budu rozsévat smrt a moji rukou všechno čemu vládneš lorde Bane přejde k lordu Myrkulovi. Oba dva mne musíte uctívat a poslouchat mé přání, protože já můžu zničit tvé království Bane zavražděním tvých poddaných a můžu vylidnit tvé království Myrkule, když zastavím svou ruku. Malar nemohl nic dělat a zůstali mu jenom jeho zrůdy. Jergal se pouze usmál, protože jeho zloba se dostala mezi ně a nebude nikdy zničena.

• Co říci závěrem?
zdroj: tisková zpráva Na Baldur’s Gate II nenajdete takřka žádný zápor. Jediné, co bych mu chtěl vytknout, je snad přílišná obtížnost, která může dělat začátečníkům problémy, ale to je snad všechno. Dungeon Master to odstartoval a i když se to nehodí porovnávat, Baldur’s Gate II je fantastickým dárkem k mému osobnímu desetiletému výročí. Touto hrou si chlapci z Biowaru zajistili nesmrtelnost a nehynoucí slávu. Proklínám všechny kdo si myslí opak :)