Recenze

Silent Hunter 4: U-Boat Missions CZ rec.

Stýskalo se vám v základní hře po německých ponorkách? Tak už nemusí, protože slavné U-Boaty se vrací v datadisku, tentokrát ve vodách Indického oceánu, kde bojují bok po boku s japonským námořnictvem.

Rail Simulator - recenze

Pokud vás už nebaví čekání na Microsoft Train Simulator 2, mohl by vás zaujmout Rail Simulator, který mají na svědomí autoři jedničky. Bohužel s ní toho má společného více než zdrávo.

Diplomacy - recenze

Diplomacie je legendární desková hra, ve které se z evropských států za pomoci diplomacie a intrik formují velmocenské bloky, aby zkřížily zbraně ve Velké válce. Jak se tvůrcům Europa Universalis či Hearts of Iron podařil její převod na PC?

Stalingrad - recenze

„Válečných strategií není nikdy dost“, řekli si chlapíci z DTF Games, a rozhodli se na enginu Blitzkriegu postavit strategii zachycující bitvu o Stalingrad. Vyplatil se jim důraz na realističnost a historickou věrnost?

Terrorist Takedown - recenze

Máme tu další z her, která si vzala jako námět nelehký boj se světovým terorismem. Tentokrát se ale nejedná o nějakou komplikovanou simulaci války, nýbrž o velmi odlehčenou arkádovou akci v duchu Delta Force.

Madden NFL 2005 - recenze

Fear the „D“! Tak zní podtitul již 15. pokračování série amerického fotbalu Madden NFL, do nějž si Electronic Arts vybrali jako ústřední postavu vynikajícího defenzivního hráče týmu Baltimore Ravens, Raye Lewise.

Blade and Sword - recenze

Kvalitních akčních RPG se v poslední době moc neurodilo, ale nyní je tu Blade and Sword, mezi fanoušky žánru očekávaná hra s exotickou příchutí kung-fu a daleké Číny. Překonává v něčem Diablo?

Black & White: Creature Isle - recenze

První datadisk Creature Isle obohatí strategickou hru na boha Black & White o nový ostrov, kde se v novém příběhu budete ucházet o srdce jedné krásné slečny výhrami v různých soutěžích.

Dragon Age Origins - recenze

Tento svět je plný nepřátelství, závisti a xenofobie. Jak se jednotlivé rasy dívají na ty ostatní, připomíná starší perly Morrowind a Oblivion. + DRUHÁ STRANA MINCE

Call of Duty 4 - recenze

Že je peklem i moderní válka, to zjistíte po vstupu do amerického sboru námořní pěchoty a britských speciálních jednotek SAS. A nějaké skripty či lineárnost při tom hodíte za hlavu… PRVNÍ ČESKÁ RECENZE

Nascar Racing 2003 - recenze

Vše má jednou svůj konec a i automobilové závody Nascar Racing 2003 jsou posledním dílem ze série simulací Winston Cupu, které k nám z dílny Papyrusu přicházejí. Co přinášejí nového oproti sezóně 2002?

Eurofighter Typhoon - recenze

Letecký simulátor Eurofighter Typhoon má se svými slavnými předchůdci EF 2000 a TFX společného pouze výrobce z firmy DiD.

Fable 2 CZ - mega-recenze

Netrpělivě očekávané RPG poskytuje obrovskou volnost v rozhodování mezi neuvěřitelným množstvím všech možných činností a hlavně – návykovou hratelnost, která musí chytnout každého.

BioShock - exkluzivní recenze

Hluboký nádech, potápíme se do první z velkých her podzimu - do utopistického světa jak z románů Julese Verna. Panuje tam napětí servírované Hitchcockem a řádí genetické modifikace. Ale už jsme zpátky na hladině...

Onikira: Demon Killer - recenze

Jakmile se vývojářské studio pokusí o hru z kulturního prostředí úplně jiné země či světadílu, dost často to dopadá bledě. Obzvlášť, pokud se jedná o tak exotickou zemi, jakou Japonsko bezesporu je. Když se tak Irové ze studia Digital Furnace Games pustili do plošinovky, situované do země vycházejícího slunce, nebyl jsem si jistý, co vlastně čekat. Dokážou se Evropané porvat s náročným úkolem v podobě sondy do bohatého folklóru asijské země?

The Masterplan - recenze

Pokud jste vždycky přemýšleli, jaké by to bylo přepadnout benzínku s punčochou na hlavě a pistolí v ruce, ale pud sebezáchovy vás pokaždé zastavil, mohla by vás hra od studia Shark Punch zaujmout. Ve shora viděné kriminální simulaci The Masterplan se vracíte v čase do sedmdesátých let minulého století a konečným cílem vašich gaunerských choutek není nic jiného než zdánlivě nedobytný Fort Knox.

Wolfenstein: The Old Blood - recenze

„Neboj, kámo, mám plán. Prostřílím se dovnitř, tam zabiju všechny nácky a pak tě vysvobodím.“ I stalo se. B.J. Blazkowicz je mužem činu. Na nějaké velké povídání ho neužijete, ale zato oplývá jinými přednostmi. Nositele uniforem s háknkrojcem kosí jako sekačka trávu a třebaže má íkvé tykve, občas během toho kosení utrousí i správně béčkovou hlášku. B.J. Blazkowicz je hrdinou ze staré školy a z té samé školy loni přinesl stylovou střílečku jménem Wolfenstein: The New Order, která se dočkala datadisku Old Blood, takže jaký je?

Age of Wonders III: Eternal Lords - recenze

Kvalitní herní dílo se pozná, když dokáže zůstat se svými fanoušky co nejdéle. Age of  Wonders III mezi takové projekty patří a díky přísunu nového obsahu zůstává aktuální i po roce od vydání originálního titulu. Recenzovaný Eternal Lords navíc v sobě nese (podobně jako loňský Golden Realms) všechny znaky poctivého datadisku. Přináší novou atmosféru, atraktivní obsah i zajímavé změny v hratelnosti, což dohromady zajistí spoustu hodin dobré zábavy.

Grow Home - recenze unikátní plošinovky s robotem

Grow Home je typická hra od Ubisoftu. Ne, nemá multiplayer, neobsahuje podobné prvky odemykání kusů světa synchronizací u nějaké věže a dokonce ani nevyužívá Uplay. Typický styl velkého vydavatele, který se promítl do téhle hry z klávesnic britské pobočky, Ubisoft Reflections, spočívá ve snaze o něco nového a zaměření na okouzlení z objevování neznámého. Celou náplní hry je lezení po něčem vysokém za účelem odhalení dalšího kusu světa. Koncept hráčům dobře známý z Far Cry, Assassínů a třeba i z Watch Dogs a jiných velkých produkcí. Grow Home chytrá, nápaditá a hlavně a především zábavná hra s robotem.

Evolve - recenze

Týmové střílečky mívají problém, že stojí a padají na, uhodli jste, týmu. Není divu, že úspěch multiplayerových akcí se drolí na řežby, kde vystačíte s individuálním skillem, a vedle toho několik málo úzce profilovaných, většinou „realistických“, válečných her, kde to bez socializace v klanech nemá valného smyslu. Existují samozřejmě výjimky, ale potvrzují pravidlo: abyste si týmovou střílečku užili, potřebujete k sobě spoluhráče, kteří se po spawnu nerozutečou každý svým směrem, a kteří znají své role. A jestli někde platí, že tým je tak silný, jako jeho nejslabší článek. Tak je to v Evolve.

Mind: Path to Thalamus - recenze

Lidská duše může mít mnoho podob, ale protože jsme dosud nepodchytili její podstatu, těžko lze ony formy hádat či snad předvídat. Asi tak jako počasí. Trojrozměrná nezávislá puzzlovka Mind: Path to Thalamus přitom absurdně spojuje obojí. Když ve hře zahřmí, s duší se něco děje! Mind ale není nějaké zjednodušené poučení, vlastně z ní neplyne žádné ponaučení, ani stereotypní vzorce příběhů. Po náročné pouti v Mind, tedy ve videoherně zhmotněném interiéru mozku trápícího se člověka, usne klidným spánkem asi málokdo. Na to je tahle logická novinka až příliš extravagantní a svérázná. 

Murdered: Soul Suspect - recenze

Pokud se detektivka hraje, jako když si prohlížíte dětské leporelo, není to detektivka. Vlastně ani hra. Pak už nepomůže ani hustě potetovaný detektiv s problematickou minulostí, sériový vrah v kápi, sbírání důkazů a dokonce ani atraktivní prostředí města s řádně temnou čarodějnickou minulostí. Miloš loni ve svých E3 dojmech označil Murdered: Soul Suspect za „mysteriózní detektivku, která se profiluje jako koncentrát toho nejlepšího z L.A. Noire“. Po zhruba osmi hodinách nudy & trápení musím bohužel konstatovat, že podlehl iluzi (ale to se stává, nesmutni Miloši) dobře připravené prezentace tvůrců z Airtight Games. Murdered je koncentrát zajímavých nápadů a postupů, které tvůrci naplnili triviálním příběhem a detektivními „problémy“, které zvládne vyřešit i můj pes. Stačí Julce nasadit detektivní klobouk à la Kojak (vypadá pak asi nějak takto), jaký shodou náhod nosí i hlavní hvězda hry Ronan O'Connor.

Contrast - recenze

Přijela pouť, ale dětský křik je slyšet pouze v ozvěnách. Šustění peněz v portmonkách taky někdo jenom pustil z amplionů. Je vážně cosi tragického na světě, který se pouze tváří, že žije. Ve skutečnosti je pouhým stínem své dávno ztichlé minulosti a člověk brzy pozná, že je to míněno doslova. Ty podivné stíny, hrající si na obchod, hospodu i na doktora, zde budí skoro až hrůzu. Je to jen sen, nebo se opravdu život spojil se smrtí a čmárá svoji verzi pravdy na zdi kabaretů a malých divadel? Myslím takových, kde zatažené oponě zatleská vestoje prázdné hlediště. „Svět skončil, ale život jde dál,“ pravil by namol zpitý klasik…

Gas Guzzlers Extreme - recenze

Kdo maže, ten jede, a kdo podvádí, tak... vede! Že takové pořekadlo na závodní dráze neplatí? Gas Guzzlers tvrdí opak. Tahle závodní arkáda, co se ve vypulírovaném balení s přídomkem Extreme konečně objevuje i na Steamu, záškodnictví přímo zbožňuje. A staví na něm hratelnost, jakou nutno už podruhé vychválit do nebe. Znovu totiž ujíždí všem současným závodním hrám.

F1 2013 - recenze

Kdyby letos neplnila palcové titulky formulových médií tzv. pneumatiková aféra (která se ovšem hře logicky vyhnula - umění zjevně nenapodobuje život doslova, alespoň pokud jsou ve hře strategičtí partneři) a Alonso nesvezl Webbera na kapotě, nebylo by v souvislosti s Formulí 1 moc o čem psát. Vstupenky jsou pořád drahé, týmová režie šlape na plné obrátky a Vettel vyhrává jeden závod za druhým.

Kid Icarus Uprising - recenze

Když Nintendo na E3 v roce 2010 odhalilo 3DS a vyvalilo herní line-up, pravděpodobně vás v něm uchvátily tituly jako Metal Gear Solid, Resident Evil, Star Fox, Mario Kart a jiné. Nejspíš jen těm největším nostalgikům uvízl v hlavě Kid Icarus Uprising bez ohledu na to, že to byla snad první hra, která se rozběhla na obrazovce tehdy nového handheldu. Třetí díl série, která začala už někdy v roce 1987 a mezi jejímž druhým a třetím dílem uplynulo dvacet let, nedávno konečně udeřil na regály obchodů a už po prvních minutách strávených s ním vám dá jasně najevo, že pokud jste ho kdysi přehlíželi, dělali jste zatraceně velkou chybu.

Total War: Shogun 2 - Pád samurajů - recenze

První věc, která asi člověka napadne při pohledu na Shogun 2: Pád samurajů, je Poslední samuraj, tedy snímek s Tomem Cruisem, kde se vesele nechal zmasakrovat i se svým japonským (leč anglicky mluvícím) kamarádem v rámci povstání Sacuma. Pravdou ale je, že s hrou má tenhle snímek společnou maximálně tu část, jak se tradiční feudální jednotky střetávají s moderními. Jinak ale, pokud hledáte relevantnější zdroj informací o oné době, sáhněte spíše po Pádu samurajů.

Cities XL 2012 - recenze

Snili jste o tom, že jednou vybudujete z ničeho město, jehož sláva se bude hvězd dotýkat? Ano? Tak potom je Cities XL 2012 přesně to, po čem vaše budovatelské srdce dlouhá léta toužilo. Cities XL 2012 je budovatelská strategie, ve které z božského nadhledu řídíte město, projektujete nové čtvrtě a hlavně řešíte problémy, které řeší i skuteční starostové: snažíte se eliminovat nezaměstnanost, staráte se o to, aby podniky ve vašem městě měly správný odbyt, vydělávaly, a tudíž odváděly do městské kasy, co nejtučnější daně. Na úplně první příčku ale kladete zajištění nezbytných potřeb občanů.

E.Y.E: Divine Cybermancy - recenze

Chce to díl odvahy a dva díly drzosti, dát do své hry úkol: “Objevil se Deus Ex Machina. Zab ho.” Co na tom, že v Božské kybermancii má bůh ze stroje podobu dvoupatrového robotického samuraje, který by tykal spíš kyberdémonům, než bratrům Dentonovým – ten vzkaz v druhém plánu je jasně čitelný. Kde Human Revolution dupe jako vysokorozpočtový Goliáš, na dvaceti kolenou lepená E.Y.E dychtí být svéhlavým Davidem. Její prak? Ambice, nastřelené daleko za možnosti skromného týmu. Troufne si někdo sázet, že to znovu dopadne jako v knize Samuelově?

Dead Island - recenze

Ačkoliv se to na první pohled zdá zcela logické, na tupých, instinkty hnaných stvořeních, jako jsou obživlé mrtvoly, už dnes zkrátka nemůžete postavit tupou a jednoduchou hru. Právě naopak – máte v rukou neopracovaný, ale velice populární a hlavně snadno tvárný materiál, tak by bylo docela vhodné z něj vytvořit něco, co svou propracovaností přesáhne formu. Seriál Walking Dead to dokázal, komedie Shaun of the Dead či její žánrový protiklad Dawn of the Dead to dokázaly taky, Zombieland nebyl skvělý jen kvůli jednomu hvězdnému kameu a tak dále.