Autor: Ivan Kratochvíl Publikováno: 21.srpna 2007 |
![]() ![]() ![]() oficiální obrázky ze hry Přežít za každou cenu Abyste se v podmořském městě Rapture neztratili, dostanete k dispozici průvodce, který vás bude směrovat k jednotlivým úkolům. Na začátku vaší cesty jím bude tajemný Atlas, který je odříznut od své rodiny a požádá vás o pomoc. To se nedá dost dobře odmítnout a proto se vydáte po stopách, které vám bude poskytovat. S navigací k cíli vám navíc pomáhá šikovná šipka, která je součástí HUD displeje, čili se nemůže stát, že byste někde zabloudili. Pátrání si můžete zpestřit sbíráním hlasových záznamníků, které tady zanechali nejrůznější nešťastníci pohybující se teď po městě v poněkud neortodoxní vizáži agresivních bestií. Některé ze zpráv vám pomohou lépe pochopit, co se tady stalo, jiné jsou naprosto bezvýznamné a obsahují čistě osobní vzkazy pro neznámé obyvatele tohoto podivného města. Jeho dekadentní zvrácenost mnohdy šokuje, jindy přemýšlíte, proč má tolik nepřátel podivné karnevalové masky? Jakmile najdete na své otázky odpovědi, často se neubráníte úsměvu a uznale pokýváte hlavou, kolik práce si s tím autoři dali – vymyslet, sepsat, vytvořit, otestovat a pohlídat všechny tyhle závislosti, to je vskutku enormní a obdivuhodný výkon. ![]() ![]() ![]() Jakkoliv se může zdát, že BioShock je po herní stránce výjimečnou FPS střílečkou, není to tak docela pravda. Pořád se jedná o celkem klasickou tunelovku, kde si užijete akce do sytosti. Rozdílem je to, že máte na výběr spousty možností, kterak mnohé z ošemetných situací řešit. Ale pokud někomu z vás jednoduše vyhovuje přímý styl „zabij vše, co nestihne utéct“, budete i s ním slavit úspěchy. Možná to bude někdy komplikovanější, ale žádných vyloženě kritických situací jsem si nevšimnul. Základní mechanismy Podmořské město je rozděleno do několika velkých bloků, v nichž se můžete pohybovat zcela svobodně a bez loadingu. Ten se aktivuje až při přechodu do jiné městské části a netrvá příliš dlouho, což mě při rozlehlosti veškeré grafiky příjemně překvapilo. Ukládat pozici jde kdykoliv a v případě smrti se objevíte u nejbližšího checkpointu. Ten je ztvárněn speciální komorou jménem Vita Chambers, která se aktivuje automaticky v okamžiku, kdy vstoupíte do dané místnosti. Zbraňový arzenál je poměrně omezený na pouhých osm kousků, mezi něž patří třeba klasický hasák, revolver, samopal, brokovnice, granátomet, kuš nebo speciální chemická zbraň. Většina palných zbraní však nabízí tři typy munice, jejichž různorodou účinnost dobře využijete proti konkrétním nepřátelům. Mimo klasických nábojů totiž najdete speciální střelivo proti živým nebo pancéřovaným cílům, chemická zbraň může chrlit plameny, tekutý dusík nebo elektrické želé, s kuší pak můžete nastražit speciální pasti, které se postarají o případná překvapení v zádech. Ještě zajímavější alternativou pro vaši obranu jsou tzv. plazmidy - de facto genetické modifikace těla. Díky nim získáte doslova nadpřirozené schopnosti, jejichž účinnost značně převyšuje možnosti obvyklé zbrojní výbavy. V demoverzi jste jistě zaznamenali možnost elektrického nebo ohnivého útoku, ale to není zdaleka vše. Ovládnete i telekinezi, větrnou smršť, roje divokých vos a zamrzání. Můžete přenést pozornost nepřátel na klamný cíl nebo je podnítit k útoku na sebe sama. Snadno také oklamete elektronické strážní systémy, které zaútočí na vámi označenou postavu. Jak se tedy můžete dočíst, fantazii se meze nekladou… ![]() ![]() ![]() Základní energií nutnou pro funkčnost plazmidů je biologická látka Eve, kterou do sebe vesele pumpujete strašidelnými injekčními stříkačkami. Povalují se všude kolem nebo je můžete získat v prodejních automatech. Časem se objeví ještě další způsoby, jak Eve načerpat, ale na to už si přijdete sami. Kromě toho hlídáte své zdraví, pro jehož doplňování existuje bezpočet různých cest. Jsou to nejen profláknuté lékárničky, ale také obvazy, jídlo, nápoje, zdravotnické stanice, srdce Spider Splicerů atd. atd. Komplexnost hry se prostě projevuje v každém ohledu. Asi nejdůležitější substancí ve hře je Adam, který se největší měrou podílí na upgradu vašich schopností. S jeho pomocí si totiž odemykáte sloty v pěti různých kategoriích, kam třeba spadají právě plazmidy, vaše fyzická kondice nebo hackerské dovednosti. Abyste totiž byli schopni manipulovat s více plazmidy najednou, musíte rozšířit počet volných slotů a k tomu slouží právě Adam. Úplně stejně to funguje ve všech dalších kategoriích a volné pozice pak obsadíte získanými schopnostmi. Vzhledem ke komplikovanosti přehazování těchto dovedností během hry je skutečně nezbytné maximalizovat počet slotů, poněvadž mnohdy se dostanete do situace, kdy budete potřebovat třeba telekinezi, která však bude jako naschvál dočasně vyřazena z nabídky. Dobrým příkladem pro pochopení tohoto principu může být hackování. Ve hře se můžete nabourat do trezorů, bezpečnostních zámků, elektronických hlídacích systémů, prodejních automatů a mnoha dalších věcí. K dispozici je přitom několik způsobů, kterak vybrané zařízení dešifrovat. Prvním z nich je zaplatit určitý finanční obnos, což nikoho moc nepotěší. Další možností je najít speciální hackovací nástroj nebo získat takové schopnosti, že ochranný systém rozlousknete sami od sebe. Nejčastějším způsobem je zahrát si celkem zábavnou minihru, kde musíte poskládat potrubí z bodu A do bodu B. Potrubím však protéká voda a na trase se nachází různé překážky, čili jste limitováni časem a nutností obcházet kritická místa. Pokud minihru nezvládnete, vyvoláte poplach nebo přijdete o část zdraví a samozřejmě platí zde úměra, že čím dále se ve hře dostanete, tím náročnější tato minihra je. ![]() ![]() ![]() Abyste si usnadnili život, získáte časem schopnosti, které kupříkladu zpomalí průtok vody, odstraní překážky na trase nebo vás zbaví nutnosti minihru hrát. A tady se dostáváme k jádru problému: pokud nebudete mít dostatek volných slotů, musíte si vybrat z dostupných dešifrovacích vlastností jen ty, na které máte místo. Tolik k veledůležitosti látky Adam. Velkej taťka přichází Princip Adama a Evy tedy už známe, ale doposud jsme si neřekli, kde mužskou část genetických úprav získat. Zdrojem tajemné substance Adam jsou totiž mrtvá těla obyvatel Rapture City - jak poetické. Nemůžete k nim však dojít jako k čerpací stanici a natankovat si pár litrů do kanystru. To umí jen malé holčičí bestie zvané Little Sister, které ochraňuje přerostlý Big Daddy. Nezbývá vám tedy nic jiného, než odstranit tohoto monstrózního potápěče a teprve poté si to vyříkát s vystrašeným děvčátkem. Jen na vás bude, zda bezbrannou holčičku úplně vycucnete nebo jí darujete život. Obojí má své výhody. Na vztahu Big Daddyho a Little Sister můžete nejlépe pozorovat výbornou práci programátorů na poli umělé inteligence. Podařilo se zahrnout i takové aspekty chování, jako je zuřivost, strach, smutek, beznaděj, stačí jen občas pozorovat tohoto dupajícího mastodonta, jak smutně bloudí chodbami a hledá svou malou dámu. Ochranářské pudy Big Daddyho lze šikovně zužitkovat ve váš prospěch. Jeden z plazmidů mu dokonale poplete hlavu a on vás začne považovat za malé dítě. Běhá za vámi jako honící pes a běda těm, kdo se vám pokusí ublížit. Nakonec toto chování využijete i k jeho vlastní likvidaci, protože stačí jen šikovně mixovat dostupné nadpřirozené schopnosti a vyčerpaného ochránce snadno dorazíte jedním výstřelem z brokovnice. Opět tady přichází ke slovu různorodé způsoby řešení nebezpečných situací. Proč riskovat vlastní krk, když stačí tak snadno zařídit, aby si to nepřátelé rozdali mezi sebou? ![]() ![]() ![]() V jednoduchosti je síla V tomhle rčení je velký kus pravdy, ale vývojáři si to určitě nemysleli. Jednotlivé vazby mezi zbraněmi, plazmidy, upgrady a sloty se zdají na první pohled komplikované, ale již záhy je perfektně pochopíte. Za pár hodin vám bude všechno jasné. Zbytečné matení hráčů přichází na jiné frontě. Ve hře je až nesmyslné množství nejrůznějších automatů, z nichž každý slouží jen k určitému účelu a i když se je nakonec naučíte rozeznávat již od pohledu, přichází pak na řadu pobíhání po mapě a hledání toho pravého. Něco nakupujete tam, něco zase onam, zbraně se vylepšují v dalším stroji, volné sloty pak získáváte úplně někde jinde. Pokud potřebujete změnit plazmidy nebo jen upravit jejich pořadí v inventáři, opět musíte k jinému aparátu. Jestliže chcete vyvíjet novou munici, vzhůru do pátrání, kde že se ukrývá tohle další velespeciální zařízení. A pak tu máme ještě zmíněné zdravotní stanice a téměř všechny tyhle zázraky techniky můžete hackovat, abyste snížili cenu nabízeného zboží nebo rozšířili jejich nabídku. Osobně bych dal opravdu přednost raději jednomu nebo dvěma víceúčelovým zařízením než téhle honičce za správným automatem. Čeho je moc, toho je prostě příliš. Big Daddy vám občas může také pěkně zavařit. V roli vašeho bodyguarda se na vás přilepí jako vosa na bonbón a občas se tak stane, že vás dokonale zabarikáduje v místnosti, odkud není jiný východ. Nezbývá, než jej zlikvidovat nebo počkat, až účinek omamné látky vyprchá. Další chyby jsou spíše jen kosmetického rázu – titulky nejsou synchronizovány s mluveným slovem, peníze jsou omezeny nosností stejně jako ostatní předměty a dejte si také pozor na nastavení systémového času na konzoli, jinak bude hra načítat staré pozice a ne tu poslední. Nadšený fotograf Jednou ze zajímavých možností hry je fotografování. Není to nic originálního, vzpomeňme jen na zombie rubačku Dead Rising nebo dnes už klasiku herního žánru Fatal Frame. Bioshock však dává fotografování mnohem větší smysl, protože je přímo svázáno s vývojem jednotlivých schopností postavy. ![]() ![]() ![]() Každá pořízená fotka je ohodnocena písmenem A, B nebo C, což záleží na její kvalitě. Bere se v potaz nejen ostrost záběru, ale také vzdálenost fotografovaného objektu. Fotografie mají přímý vliv na vývoj a zlepšují vlastnosti, které mají nějakou spojitost se snímaným objektem. Pokud se například zaměříte na bezpečnostní kamery, brzy si budete moci dovolit déle setrvat v jejím ohnisku, než dojde k vyhlášení poplachu. Fotografování nepřátel vám zase poskytne účinnější metody na jejich likvidaci a navíc je ohodnoceno Achievement body, což většina hráčů na Xboxu 360 nedokáže přehlédnout. Trochu mi sice vadilo, že jsem celou druhou třetinu hry běhal s foťákem a pak byl nucen nepohodlně přehazovat na konkrétní zbraně, ale je to malá daň za úžasnou komplexnost. Fotoaparát je de facto osmou zbraní, jejíž přínos je asi největší ze všech. Styl art deco v praxi Zahraniční periodika zachvátily nadšené ovace nad grafickou krásou BioShocku, ale já se v hodnocení držím trochu při zemi. Osobitý retro styl padesátých let a zejména technicky bravurní voda ohromily spoustu recenzentů a to právem. Dodávají hře jistý punc exkluzivity v přehršli příliš podobných kopií dnešních FPS a vyzdvihují ji z hladiny nadprůměru až na samotný vrchol. Ostatně tísnivé prostředí klaustrofobního podmořského světa je hlavní devízou BioShocku, protože nabízí něco zcela odlišného a málokdy vídaného. Nejviditelnější ukázkou moderních grafických technologií jsou působivé efekty reflexe a refrakce. Na několika místech si všimnete skutečně precizního zpracování vodní hladiny, u nějž se nemůžete nezastavit a několik vteřin tiše zírat na tu nádheru. Záměrně však píšu na několika místech, protože větší část vodního světa je tvořena jednodušším způsobem a skvělá realtime reflexe je nahrazena lacinější předpočítanou bitmapou. Refrakce pak běží viditelně v nižším fps, čili člověk si nutně uvědomí všechna doposud skrytá omezení daná hardwarem. Jsou to také některé z textur ve slabším rozlišení nebo nepříliš detailní postavy mnohých nepřátel, ale je to jen zlomek z toho, k čemu lze mít výhrady. Zbytek hry je možno jen donekonečna chválit a to i včetně naprosto plynulého frameratu, který se nezadrhnul ani jedinkrát za celou dobu hraní X360 verze – tomu se říká precizně odvedená práce. ![]() ![]() ![]() Přesto se domnívám, že tu hezčí část hry uvidíte v první třetině příběhu. Já jsem měl později dojem, že kvalita šla trochu dolů, i když to závěr opět trochu zachraňoval. Problémem nepochybně je určitá jednotvárnost prostředí a i když se vývojáři snažili navrhnout každou část města trochu jinak, určitý dojem opakování zůstal. ![]() Také ostatní stránky hry jsou na vysoké úrovni. K animacím nelze mít zásadní výhrady, spíše můžu občas pochválit dobře zvládnuté sekvence typu tančící pár nebo spolupráce Big Daddyho a Little Sister. Zvuk pak minimálně z poloviny čaruje ochromující atmosféru všudypřítomného zmaru a zkázy, přestože se po nějaké době už ničeho neleknete. Vyčetl bych pouze malou míru destrukce, která je snad jedinou vážnější kaňkou na jinak precizní technologii. Člověk se občas podiví, proč tohle rozbít jde a proč je o pár metrů dál takřka totožný objekt chráněn neviditelným silovým polem... Zpátky na hladinu BioShock je opravdovým hitem. Čekal jsem kvalitní hru, ale že bude až tak dobrá, v to jsem nedoufal. Přesto jsem si uchoval střízlivý pohled na věc, protože přemíra udělovaných absolutních známek je vyvolána spíše dlouhým letním suchem, než naprostou dokonalostí nebo revolučností hry. Pokud shrneme vše popořadě, pak příběh není ničím výjimečný. Je spíše zajímavý v rámci FPS stříleček, které jsou obvykle „chudší duchem“. V tomto rozměru se BioShock může zdát atraktivní a taky určitě dostatečně atraktivní je. Po grafické stránce tady máme jednu z nejhezčích her poslední doby, ačkoliv si nemyslím, že by Gears of War byly překonány. Hra překvapí množstvím vodních efektů, ale jinak nevybočuje z řady a drží si jen vysoký standard, který už stanovily mnohé jiné hry na Xboxu 360. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Ani po herní stránce nejde o žádnou revoluci – standardní akční střílečka skloubená se šikovným vývojem zbraní a schopností hlavní postavy je zvláštní spíše jen spoustou možností než nějakými originálními nápady. Inspirace ve hrách typu Half-Life 2 je dobře patrná, ale to není kritika, pouze konstatování. BioShock vyniká jako celek a svou atmosférou - jde o dokonale, takřka bez chyb zpracovaný projekt. Prošpikovaný spoustou malých detailů, které odhalíte až po několika hodinách či opakovaném hraní. Vývojářům se podařilo vytvořit uvěřitelný svět, což je základ úspěchu každé podobné hry – není mnoho dalších týmů, které dokázaly něco podobného. Perfekcionismus autorů je dobře patrný na každém kroku, ale nic jiného bychom od nástupce System Shocku ani nečekali. ![]() zdroj: Archiv Stáhněte si: Demo, Videa, Trailery... Související články: Dojmy z dema, Rozhovor a dojmy ze Score, Dojmy z GC, Novinky... |
Ivan Kratochvíl | |
autorovi je 32 let a pracuje jako designér v Illusion Softworks; psaní do herních magazínů bere jako hobby; preferuje akční hry a automobilové závody, ještě větší přednost však dává autům opravdovým |