Recenze
Cognition: An Erica Reed Thriller - recenze 3. epizody
29. 7. 2013
|
Lucie Jiříková
První dva díly zamýšlené čtyřdílné série Cognition: An Erica Reed Thriller nasadily laťku vysoko. Obavy z toho, že by tvůrci hry ze studia Phoenix Online v některém z pozdějších dílů mohli vyhořet, byly rozhodně na místě. Podobné série si jednu či dvě slabší chvilky vždycky vyberou a neunikla tomu například ani jinak parádní první řada The Walking Dead. Cognition však jako zázrakem ani napotřetí nezklamala. Třetí epizoda série, která byla nedávno schválena na Steam Greenlight, přikládá polínka do ohně a dává jasně najevo, že hodlá vysokou kvalitu držet až do samotného závěru.
Deadlight - recenze
31. 7. 2012
|
Lucie Jiříková
Postapokalyptický svět je, snad i díky neutuchajícím předpovědím o konci světa, momentálně dost oblíbené téma. Vedle filmů nebo knih si ho za vlastní bere i spousta videoher. Také nezávislé španělské studio Tequila Works se rozhodlo přihřát si na této popularitě polívčičku, jen to vzalo trošku z jiného konce – na rozdíl od většiny titulů s tímto námětem nepřináší first-person akci ani RPG, ale velmi zajímavou 2D plošinovku Deadlight.
Super Meat Boy - recenze
30. 1. 2011
|
Aleš Smutný
Unesli mu Bandage Girl, životní lásku. A to neměli dělat. Protože on je Super Meat Boy, flák masa, který se nezastaví, i kdyby měl skončit jako sekaná. Tadá, to je celá zápletka téhle nezávislé plošinovky a řekněme si to na rovinu, nezáleží na ní. Jediné, co z ní plyne, jsou občasné, poměrně vtipné animace, ale jinak tu jde o něco naprosto jiného. O ten pocit Kur...doprd...já se z tý zas....pí...pos..., už mě to svinská věc zas zabila. Pevně usazený ve své roli vám totiž supramasitý chlapec přináší démonicky obtížnou, pravověrnou, nekompromisní a kvalitní 2D plošinovku, která jde až na dřeň žánru. Masitou dřeň. Krvavě masitou dřeň.
Aggressors: Ancient Rome – recenze české strategie
6. 9. 2018
|
Ondřej Švára
Zopakovat si dějiny, anebo je přetvořit? To je, oč běží ve strategiích s historickým aranžmá, jako je Aggressors: Ancient Rome. Tentokrát je v sázce nadvláda nad Středomořím v řecko-římské etapě starověku. Směsice Civilization a Europy Universalis pobaví dobře zpracovanou kombinací války a diplomacie v autentické atmosféře, a i když nemá ambice přispět do žánru 4X strategií něčím skutečně revolučním, chytře usazuje známé prvky do nového kontextu. Na druhou stranu trpí nedotažeností některých prvků. Naštěstí i tak nabídne příjemné herní zážitky.
Torment: Tides of Numenera – recenze
1. 3. 2017
|
Václav Pecháček
„Co může změnit povahu člověka?“ Tak zní ústřední otázka legendárního RPG Planescape: Torment. A já ji budu parafrázovat: „Co může změnit povahu herní série?“ A rovnou si odpovím: asi ledacos, od touhy po inovacích až po chamtivé byznysmeny. Ale v případě Torment: Tides of Numenera to nedokázalo ani moře času, ani technologická proměna průmyslu, dokonce ani přechod do zcela nového světa. Navzdory všemu, čím se od sebe navzájem liší, jsme se po dlouhých letech dočkali nefalšovaného nástupce jedné z nejmilovanějších her všech dob.
A Bird Story - recenze
31. 12. 2014
|
Ladislav Loukota
Ačkoliv A Bird Story zdálky, zblízka i ze všech dalších úhlů vypadá jako 16-bitové JRPG, davy fanoušků herních příběhů nemohly do listopadového vydání projektu dospat. Jedná se totiž o další titul (otázkou je, zdali mu říkat "hra") od Kana Gao, tvůrce fantastické adventury To The Moon. Tentokrát nás tklivě melancholická A Bird Story zavede do dětství a vystřílí přitom opět pořádný zásobník emocí. Navzdory velmi krátké herní době a minimalistickému pojetí celkového zážitku se však hodnocení hry neobejde bez široké a ukecané cesty herními i jinými médii.
Xenonauts - recenze
18. 6. 2014
|
Jakub Kovář
X-COM nebo také UFO zná každý fanoušek tahových strategií, který v devadesátých letech byť jen zavadil o nějaké herní zařízení. Obrana Země proti mimozemské hrozbě v čele organizace X-COM totiž přinesla několik revolučních a hlavně extrémně zábavných elementů, které se neokoukaly ani po mnoha rozehráních. Páteří hry byly tahové taktické boje proti mimozemšťanům v pozemních operacích, kde jste veleli výsadkovému týmu. K tomu se pak přidal jednoduchý management základen i globálního výzkumu a vyzbrojování s dodatkovou akční minihrou v podobě sestřelování UFO v reálném čase.
Hitman: HD Trilogy - recenze
5. 4. 2013
|
Aleš Smutný
Ačkoliv nedávno vyšel Hitman: Absolution, na rovinu se přiznávám, že posledního Hitmana jsem hrál před zhruba sedmi lety. Mám na sérii skvělé vzpomínky plné adrenalinu, ničím nezkalených zážitků a vědomí jisté dokonalosti, kterou už přece nikdo nemůže překonat. Hitman hry mám zkrátka pokryté milosrdným hávem nostalgie, a když se na ně dívám zpětně, tak jedině přes růžové brýle.
The Council – recenze celé série
8. 1. 2019
|
Šárka Tmějová
Často ve hrách postrádám pocit, že respektují moji inteligenci. Nenechávají mě hledat místa, lidi ani předměty na vlastní pěst a radši na všechno nalepí ukazatele, případně mají potřebu vysvětlovat sebezřejmější popkulturní odkaz. Vývojáři zkrátka z dnešních hráčů mnohdy dělají tak trochu nesvéprávné hlupáky. The Council rozhodně zvládne polechtat sebevědomí vašeho vnitřního intelektuála, dokáže ale být i kvalitní hrou?
Ni no Kuni II: Revenant Kingdom – recenze
29. 3. 2018
|
Pavel Válek
Dalo by se říct, že již od začátku vývoje herních zařízení bylo cílem japonských vývojářů se co nejvíce přiblížit po vizuální stránce anime. Technický pokrok ale stále nedovoloval, aby grafická stránka her předčila, nebo se vyrovnala, kvalitě ručně kreslených filmů. Když se však veřejnost v roce 2011 dozvěděla o tehdy čistě v Japonsku dostupném JRPG s názvem Ni No Kuni, vypukla vlna nadšení. Nejen, že se jednalo o velice povedenou hru, ale navíc se na vývoji podílelo Studio Ghibli, které se proslavilo filmy jako Princezna Mononoke, Můj soused Totoro či Zámek v oblacích. Ačkoliv se nejednalo o plnohodnotné „hratelné anime“, vzbudila hra mezi hráči vlnu naděje, že se jej jednou dočkáme. A Ni No Kuni II: Revenant Kingdom je právě tou hrou, která tento sen plní.
Shadowhand – recenze
18. 12. 2017
|
Šárka Tmějová
Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdyby flashovky a hry v prohlížeči měly příběh? Všechna ta spoj tři plná středověkých bitev, shoot ‘em up o generačních konfliktech, tetris doplněný o tragické osudy starobylých civilizací… Totiž, já nad tím doteď taky nepřemýšlela. Ale tvůrci kombinace karetní hry s vizuální novelou Shadowhand si na tom postavili živobytí.
Perception - recenze
13. 7. 2017
|
Pavel Skoták
Jak umocnit strach ze tmy v hororu? V Deep End Games dostali nápad obsadit do hlavní role hororu Perception slepou hrdinku Cassie, která se v dětství naučila vnímat okolní svět pomocí echolokace. S touto schopností a silnými nervy se vydává prozkoumat starý dům kdesi v Massachusetts, o němž se jí nepřestávají zdát velice znepokojivé sny.
Blackwood Crossing - recenze
26. 5. 2017
|
Ondřej Švára
Dětská fantazie je mocná čarodějka. V adventuře Blackwood Crossing nechá z vlaku vyrůst strom až do nebe a lidem nasadí zvířecí hlavy. Hra vás láká pomocí divotvorného a zároveň melancholického příběhu o rodinných problémech, který sám o sobě patří k absolutní žánrové špičce. Nedoprovodila ho však adekvátní hratelnost. Špičkový scénář kontrastuje s nevýraznou herní mechanikou a neuvěřitelně krátkou herní dobou. Blackwood Crossing obstojí jen jako malé umělecké cvičení.
Poochy and Yoshi's Woolly World - recenze
2. 2. 2017
|
Pavel Skoták
Poochy and Yoshi's Woolly World je další v řadě Wii U her, které si našly cestu i na handheld 3DS. Oproti originálu přináší nová verze několik příjemných změn, ale co si zachovává, je roztomilé zpracování, které dokáže pohladit po duši i ty největší tvrďáky
Wheels of Aurelia - recenze
9. 12. 2016
|
Lukáš Grygar
Už nevím, která státní instituce to byla, ale nedávno se na sociálních sítích chlubila revitalizovanou polní cestou. Rozkošná venkovská promenáda, vybízející k podzimní procházce, dostala chodník z dlažek a betonový lem. Cesty do pekla jsou dlážděny dobrými úmysly, napadlo mě okamžitě, a napadlo mě to podruhé za poslední měsíc, protože totéž jsem si říkal během cestování s Wheels of Aurelia.
Death Road to Canada - recenze
20. 10. 2016
|
Pavel Skoták
Víte, co zavinilo největší počet dopravních nehod ve Švédsku? Los. Zkuste si pak takové nebezpečné zvíře představit třeba ve Spojených státech, které jsou sice zmítané zombie apokalypsou, ale stále jde o zemi neomezených možností. Máte? Skvěle. A teď si představte, že takový poraněný los nezemře vaší rukou podle představ, ale v posledním záchvěvu života se rozhodne vzít všechny (před zombíky prchající) nebožáky s sebou na onen svět. Přežil jediný a do Kanady pořád daleko. Kruté.
Crush Your Enemies - recenze
2. 8. 2016
|
Pavel Skoták
Určitě jste už někdy měli náladu zahrát si strategii, která nevyžaduje hodiny učení se herních mechanik. Rádi byste trávili všechen volný čas u Civilizace nebo Europe Universalis, ale prostě to není v lidských silách. Na místo toho cítíte neodkladnou potřebu zahrát si něco, co vás uvede do varu, a díky čemuž budete mít dobrý pocit z každého vítězství? Pak jste tu správně, Crush Your Enemies nabízí přesně takové strategické vyžití.
Hitman - recenze druhé a třetí epizody
16. 7. 2016
|
Jan Olejník
Epizodické vydávání nových dobrodružství známého holohlavého zabijáka bylo už od začátku mnohými považováno za kontroverzní krok. Přece jen, komu by se chtělo čekat na další mise několik týdnů? Avšak po ne zcela bezchybné první epizodě (viz recenzi) se možná ukazuje, že rozdělení Hitmana na menší části nemusí být na škodu. Tvůrci tak alespoň mají čas posbírat zpětnou vazbu od hráčů a poupravit nový obsah. Tedy aspoň teoreticky. Ovšem jak to funguje v praxi? Odpověď nabídly právě druhá a třetí epizoda, které vás zavedou do Itálie a Maroka
Mario & Sonic at the Rio 2016 Olympic Games - recenze
6. 7. 2016
|
Jakub Kovář
Virtuální sportování je ideální zábavou na večírky, kdy se osazenstvo vyvalí do křesel před televizi s pivem v jedné a brambůrkami v druhé ruce. Menší revoluci kdysi přineslo Wii, které lidi vyhnalo z křesel aspoň do vzpřímené polohy (tedy aspoň do chvíle než jste přišli na to, že tenis se dá hrát v pohodě i ze sedu). Mario a Sonic nicméně v Riu na pohybové ovládání na rozdíl od minulých dílů zcela zapomínají a vrací se ke klasickému ovládání pomocí tlačítek a analogů nebo D-Padu. Koncept ale zůstává stejný jako v předchozích hrách - jde o sbírku nepříliš náročných miniher, které mají za cíl pobavit bez rozdílu věku, pohlaví nebo herních preferencí.
Mafia: The Old Country – recenze sicilské gangsterky
7. 8. 2025
|
Jakub Malchárek
Rodina, věrnost, odvaha
Doom: The Dark Ages – recenze zbytečné modernizace
9. 5. 2025
|
Jakub Malchárek
Nová kapitola v temném středověku
Red Orchestra 2: Rising Storm - recenze
28. 6. 2013
|
Tomáš Jung
Rising Storm je rozšíření populární multiplayerové střílečky Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad, k jehož hraní ale původní hru nepotřebujete. Zvedá omrzlé nohy vojáků a přenáší je z prochladlé východní fronty do bojů na tropických ostrovech v Tichomoří. Kromě toho, že přináší nové mapy, zbraně a spoustu jiných novinek, dělá Rising Storm z Red Orchestra 2 aktuálně nejrozmanitější multiplayerový válečný titul. Dohromady zahrnuje čtyři rozdílné národy, zhruba čtyřicet zbraní a skoro dvacítku různých aktivních map. Zhodnocení kvality Rising Storm jsem nakousnul již v preview, nyní ho po několika desítkách hodin hraní definitivně rozseknu - katanou.
Chivalry: Medieval Warfare - recenze
26. 11. 2012
|
Aleš Smutný
Fantasy nebo středověké multiplayerové řežby v těchto měsících zažívají boom. K osvědčenému a mohutně modovanému Mount and Blade: Warband se přidává War of the Roses (recenze vyjde brzy), ale také nezávislý a ambiciózní kousek Chivalry: Medieval Warfare. Všechny uvedené hry těží z toho, že jde o žánr, který zatím není vyplněný desítkami klonů, což s sebou přináší stálý zájem a nadšení komunity.
Out There: Oceans of Time – recenze
21. 6. 2022
|
Patrik Hajda
Minimalistické, a přesto velkolepé vesmírné putování
Age of Empires III: Definitive Edition – recenze
24. 10. 2020
|
Adam Homola
Je to dobré, ale zahrajte si radši dvojku
PlayerUnknown’s Battlegrounds – recenze
12. 2. 2018
|
Václav Pecháček
PlayerUnknown’s Battlegrounds. Když jsem tohle podivné jméno poprvé slyšel, ani ve snu by mě nenapadlo, že se z téhle multiplayerové střílečky stane taková supernova. Kdybyste mi řekli, že okrajový žánr battle royale díky ní exploduje do olbřímích rozměrů, asi bych se nuceně zasmál a v kapse vytáčel číslo na Chocholouška. A už vůbec bych vám nevěřil, že tahle vyvraždovačka bude bavit mě samotného. Vyráží mi dech, že je to všechno pravda. Vyráží mi dech, že je PUBG tak skvělá.
Trine 3: The Artifacts of Power - recenze
7. 9. 2015
|
Jan Vrobel
Finští vývojáři z Frozenbyte mi byli odjakživa sympatičtí. Mají za sebou od svého založení v roce 2001 několik zajímavých titulů, mezi nimiž svého času notně zazářil projekt Trine. Psal se rok 2009, to, čemu se běžně a dost vágně říká "indie scéna", dosahovalo díky Steamu vrcholu a kvalitní projekty dláždily cestičku současným tunám nezávislého balastu z Greenlightu. Trine mezi ně rozhodně zapadal, a to včetně úspěšného druhého dílu.
South Park: The Stick of Truth - recenze (číst až od 18 let!)
4. 3. 2014
|
Radek Friedrich
Městečko South Park už sedmnáct let baví a znechucuje své diváky a za tu dobu se objevilo i několik herních zpracování. Nejznámější z nich je asi Chef's Luv Shack, soubor miniher proložený vědomostním kvízem, který ale vyšel ještě v době, kdy byl vrcholem techniky Dreamcast od Segy.
Far Cry 3: Blood Dragon - recenze
30. 4. 2013
|
Pavel Dobrovský
Píše se rok 2007. Krvavé slunce se skrz jedovaté mraky dívá na zpustošenou krajinu obydlenou draky s laserovým pohledem, zmutovanými krokodýly a fosforeskujícími pštrosy. Kybernetičtí vojáci Omega Force hlídají pevnosti obehnané silovými poli a z jejich podzemních laboratoří se ozývá nářek vědců přinucených k práci na zkázonosné zbrani. Z Kanady se stala kyselá pláň plná radioaktivity a Spojené státy bojují se Sovětským svazem. Hrajete Far Cry 3. A nestačíte se divit.