Recenze

Guardians of the Galaxy - recenze 4. epizody

Recenze třetí epizody Guardians of the Galaxy od Telltale začala kritikou technické stránky, avšak nakonec smířlivě uznala, že „nejde o nic, kvůli čemu byste herně-seriálové Strážce Galaxie nemohli dohrát.“ Kdo by to byl čekal, recenze čtvrté epizody nemůže začít jinak. Nyní však s dodatkem, že kvůli bugu ji skutečně dohrát nelze. Hra totiž v jeden moment cca 15 minut před koncem prostě zamrzne. Pravda, bavíme se jen o PC verzi (konzolové jsou OK), a když jsem hru zkoušel na jiném stroji s jiným grafickým nastavením (detaily zde na fóru), cíle jsem se nakonec dobral. To každopádně nemění nic na tom, že Telltale zkrátka selhávají.

Guardians of the Galaxy - recenze 3. epizody

Už dávno není „in“ stěžovat si na engine, který pohání adventury od Telltale, protože tenhle engine byl naposledy „in“ v dobách The Walking Dead. Jedna věc je ovšem grafická zastaralost a druhá zase funkčnost. Když už hry od Telltale vypadají nemoderně (a někdy i vysloveně šeredně), měly by se aspoň bezproblémově hýbat. Vždyť je to stále ta samá technologie, s níž autoři pracují už mnoho let. Za tu dobu musí být vyladěná, ne? Kéž by. Kéž by nebyl každý druhý střih doprovázen seknutým obrazem…

Diablo III: Rise of the Necromancer - recenze

Zklamání. Nerad začínám recenzi takovým negativním slovem, ale zklamání bylo zkrátka tím prvním pocitem, který jsem měl z obsahu DLC pro Diablo III s názvem Rise of the Necromancer. Proč? Obsahem balíčku je totiž „jen“ postava nekromanta. Žádné nové kapitoly příběhu nebo rozsáhlé lokace k prozkoumání, což název tak trochu naznačuje. Ale víte co? On je ten probouzeč mrtvých sakra velkej frajer!

Guardians of the Galaxy - recenze 2. epizody

Tvůrci z Telltale jsou nepoučitelní. Už roky vydávají hry epizodického formátu, už roky jim hráči spílají, že dvouměsíční pauzy mezi epizodami nejsou dobré, a už roky na tom vývojáři nic nemění. Platí to i o jejich nejnovější sérii, která čerpá z marvelovských Strážců Galaxie. První epizody jsme se dočkali v polovině dubna, druhá vyšla na začátku června, téměř o dva měsíce později. Když ji tedy člověk spustí, pomalu už ani neví, co se minule událo. To je přesný opak toho, co by se v éře „binge watchingu“ (sledování několika epizod libovolného seriálu naráz) mělo dít.

Fire Emblem Echoes: Shadows of Valentia - recenze

Po složité půlhodinové bitvě se notně pocuchaná armáda konečně prokousala k bossovi. Táhnout můžete už jen se dvěma posledními jednotkami, všechny ostatní čekají na další kolo, ale proč by vás to mělo trápit? Zlému černokněžníkovi zbývají poslední tři bodíky zdraví. To by mu ubral i váš nejslabší lučištník. Na jazyku cítíte sladký pocit vítězství. A tak zavelíte ke střelbě, lučištník natahuje tětivu a… miss. Míjí cíl. Sakra! Ale nevadí. Máte ještě jednoho bijce, navíc natolik rychlého, že zvládne dva útoky po sobě. Znovu velíte k útoku, rytíř dává ránu a… miss... a pak ještě jednou miss. To snad není možné! Váš tah končí, ke slovu se dostává protivník, zaměřuje vaši polomrtvou hlavní hrdinku. Jednou ranou ji zabíjí. Game over. 3DS letí z okna.

Guardians of the Galaxy - recenze 1. epizody

Nejsou to Avengers, nemají mezi sebou žádného Batmana, ani Supermana, přesto se dnes těší nevídané popularitě. Při tom ještě před pár lety o Strážcích Galaxie věděli jen fanoušci Marvelu. Jenže pak do kin vtrhnul film, stal se jedním z nejvýdělečnějších snímků roku 2014, a hláškující sci-fi parta sarkastických antihrdinů si zajistila bohatou budoucnost. Druhý díl dorazí na stříbrná plátna příští týden a ještě předtím vyšla první epizoda stejnojmenné hry od Telltale Games, známé továrny na komiksové adventury.

Shadow Tactics: Blades of the Shogun - recenze

Shadow Tactics: Blades of the Shogun představuje podobný blesk z čistého nebe, jaký svého času prozářil temná herní podzemí v podobě Legend of Grimrock. Staromódní dungeony byly všemi rozumnými vývojáři považovány za žánrovou fosilii, patřící leda do muzea, a do stejné škatulky z nějakého důvodu během let zapadly i stealthové taktické strategie po vzoru Commandos či Desperados. Musí to chtít kus odvahy, vzepřít se průmyslovému konsensu, a pustit se do projektu připomínajícího hry, které byly naposledy populární někdy v minulé generaci, a to ne konzolové, nýbrž lidské. A světe div se, ona se ta odvaha vyplácí. Podobně jako Grimrock, i Shadow Tactics je totiž vynikající počítačová hra.

Tahira: Echoes of the Astral Empire - recenze

Nemůžu se zbavit dojmu, že po úspěchu série Banner Saga se s kreslenými taktickými tahovkami roztrhl pytel. Některé se z úspěchu snaží těžit víc a kopírují i severskou tematiku, jiné na to jdou víc po svém. Tahira: Echoes of the Astral Empire si mě získala zasazením děje do netradičního prostředí postapokalyptického světa, který znovu prožívá temný středověk. Pak ale přišlo zklamání ze hry samotné…

Aurion: Legacy of the Kori-Odan - recenze

Když dojde řeč na vývoj videoher, nebude Afrika často zmiňovaným kontinentem. Není divu. Řada tamních zemí je zmítána ekonomickými problémy, regionální nestabilitou a nejistotou ohledně vlastní identity. Pro vývoj her, které potřebují moderní dovozovou, a tudíž drahou, technologii není prostor, ani zkušenosti. Když vynecháme outsourcovaná studia v severní Africe a překvapivě velký trh s mobilními hrami, je africký kontinent pro hráče a vývojáře tím samým, co kdysi pro Livingstona nebo Holuba: terrou incognitou. Časy se ale mění. V posledních letech dochází k „africkému boomu“. Mezinárodní obchod řady afrických států roste, do zemí přicházejí investice a dějí se věci, které by před pěti lety nebyly možné. Aurion: Legacy of the Kori-Odan je jednou z nich.

Order of Battle: Pacific - recenze skvělé tahovky

Téma druhé světové války má jednu obrovskou výhodu. Skoro každý ji alespoň v hrubých faktech zná a rychle se zorientuje v situaci. Jasně víte, že záporák je ten s knírkem, že vlajka s červeným sluncem rozzlobila Ameriku a v základech máte přehled také o bojové technice. Je to vlastně takové domácké prostředí, k němuž rychle přilnete a cítíte se v něm jistě. Tahová strategie Order of Battle: Pacific toho využívá a zároveň dokazuje, že hex a tahy mohou být v moderním provedení stále přitažlivé.

The Fall Of The Dungeon Guardians - recenze

Herní branže prožívá dobu plnou návratů. Probudil se dokonce žánr krokovací dungeonů, přinášející zábavu sympaticky zakopanou hluboko pod zem. Že se od  dob Dungeon Master a Ultima Undrerworld hráčský vkus sice změnil, ale klasická kobkařská dobrodružství nezanikla, se snaží dokázat i The Fall of the Dungeon Guardians. Na zlaté časy vzpomíná vcelku důstojně. 

Imperator: Rome – recenze

Co se vám vybaví, když se řekne „Římská říše“? Vsadil bych se, že neporazitelné legie, orlí standarty se slavnými písmenky S.P.Q.R., pak možná ještě posedlost mramorováním a spousta chlápků v tógách s vavřínovými věnci na pleši. To je ale příliš povrchní pohled. Skutečným srdcem Říma byla jeho ekonomika, legislativa, zahraniční i domácí politika. Jeho stabilitu určovala sociální mobilita a demografické trendy. Ze všech těchhle cizích slov by se takový Total War: Rome II celý orosil hrůzou, ale Imperator: Rome se jich nebojí.

Shogun: The Mongol Invasion - rec.

Datadisk The Mongol Invasion ke strategii Shogun: Total War ukazuje, jak mohl Kublajchán dobýt Japonsko.

LEGO Star Wars III: The Clone Wars - recenze

Další zářez na pažbě značky LEGO, která bere svou invazi do her smrtelně vážně a důkladně, nabízí opět možnost hrát za hrdiny série Star Wars – bohužel hlavně v událostech známých z animovaného seriálu Clone Wars. Ten se u nás netěší takovému zájmu jako jinde ve světě navzdory tomu, že hezky rozšiřuje Star Wars universum, je zábavný a některé díly jsou bez přehánění geniální. Pokud však Clone Wars neznáte, nic zásadního se neděje, hře to nic neubírá, fandům zkrátka kontext jednotlivých scén dojde trošku dřív.

Star Wars Clone Wars Republic Heroes rec.

Další herní dobrodružství ze světa Hvězdných válek nás přivádí na bojiště Klonových válek a svým stylem se snaží navázat na úspěch LEGO Star Wars.

Frostpunk - recenze

Začalo to poklidně. Venku bylo minus 20 stupňů Celsia, což není vůbec zlé, vezmete-li v potaz, že drtivá většina lidské populace již připomíná rampouchy. Nedaleko generátoru v srdci města se příhodně nacházely drobné zásoby uhlí i dřeva, stačilo pár hodin a sklad se začal plnit cennými surovinami. Jenže pak to přišlo: teplota spadla na minus 40, lidé začali mrznout, protože neměli kde bydlet. Jediným východiskem bylo zavedení dětských prací, aby se rychle stihly vybudovat chatky. Den nato jeden pracant zemřel, a než se stihl vybudovat provizorní hřbitov pro zlepšení morálky, zemřeli další tři. Do toho přišly zprávy o mrtvých koloniích. Obyvatelstvo se začalo bouřit. Poslední kapkou bylo nařízení, že se kvůli nedostatku potravin začnou do polévky přisypávat piliny…

World of WarCraft: Warlords of Draenor - recenze

Ahoj, jmenuju se Radek, a už tři roky jsem čistej. Už tři roky jsem se nedotknul žádného MMORPG, a speciálně Wowku jsem se vyhýbal širokým obloukem. (Drobná epizoda s Pandarií se nepočítá, protože mi někdo zaplatil herní dobu na měsíc, tak jsem jenom nakouknul, jestli mám pevnou vůli nehrát. Měl jsem.) Ale pak vyšel datadisk Warlords of Draenor a všechno bylo rázem jinak. Vezmu to ale popořádku.

Realms of Arkania: Blade of Destiny - recenze

Někdo vnímá remake jako sprosté slovo, pro jiného jde zase o způsob, jak přiblížit starší klasiku novým generacím hráčů. Jeden bere remake jako parazitování na původním díle, druhý v tom vidí způsob, jak vydělat nějaké peníze na starém nápadu. Trošku ho oprášit, tady něco vylepšit, tam něco přidat, přizpůsobit ho moderním trendům nebo ho jen zkrátka vydat, aby to nějak slušně vypadalo, a pamětníci před tím automaticky otevřeli peněženky. A když se k nim přidá nedůvěřivá „mládež“, o to lépe. Znamená to více peněz pro všechny, hlavně pro majitele značky.

World of Warcraft: Mists of Pandaria - recenze

Nevstoupíš prý dvakrát do stejné řeky, říká se. Pravdou ale je, že jsme se s WoWkem namočili už popáté. Při každé návštěvě řeka vypadala trochu jinak, v mezičase přibylo ryb, ale hlavně se rozšířilo koryto. No, nebudeme dlouho chodit okolo horké kaše, aby nevychladla, a po hlavě se vrhneme do finálního textu o novém datadisku pro World of Warcraft, který jsme si podrobně představili už v prvním, druhém a třetím článku s dojmy z hraní.

Company of Heroes Tales of Valor recenze

Tři nové mini-kampaně o délce pár hodin by se na datadisk pro oceňovanou válečnou RTS mohly zdát trochu málo. Zachránily situaci multiplayerové módy?

8-bit Armies - recenze RTS ve stylu Command & Conquer

Tak dlouho se chodilo s RTS žánrem pro vodu, až se většině známých sérií ucho utrhlo. StarCraft funguje, ale hlavně díky progamerům, za Command & Conquer se (snad dočasně) zavřely vody a vzdor vakuu na trhu se nezdá, že by po staré gardě měl kdo převzít štafetu. Jako záchranář proto přichází studio Petroglyph, složené z veteránů Westwoodu, které má na triku povedenou strategii Star Wars: Empire at War, méně povedenou Universe at War a třeba i nevýraznou Grey Goo. Klesající křivku kvality svých her se ale studiu podařilo zastavit a prostřednictvím akční RTS 8-bit Armies ukazuje, že žánr má hráčům co nabídnout.

The Legend of Zelda: Skyward Sword HD – recenze

I stará lineární Zelda má pořád co říct

Ori and the Will of the Wisps – recenze

První dobrodružství zářivého ducha lesů Oriho přišlo před lety vcelku nenápadně, ale okamžitě se vyšvihlo mezi nejsilnější žánrovky vůbec. Určitě jsem proto nebyl sám, kdo se pokračování nemohl dočkat daleko víc než řady jiných, větších a prominentnějších titulů. Čekání je u konce, vůle bludiček je konečně tady a... Stálo to za to. Jsem spokojený. Ale ne úplně se vším.

Vampire: The Masquerade – Coteries of New York – recenze

Ta nejtemnější tajemství je nutné strážit přísněji než sebedražší poklad. Jak byste se například tvářili, kdyby se profláklo, že je po soumraku možné někde na ulici potkat vybledlého jedince, jemuž nebije srdce, nedýchá, ale zato nekonečně lační po vaší krvi? A aby to bylo ještě divnější, tahle podivná choroba jej dokonale konzervuje přesně v té podobě, v níž ho postihla. Ne, opravdu nechcete vědět, že existují upíři.

Unity of Command II – recenze perfektní druhoválečné strategie

Váleční stratégové se zase po čase mohou radostně tetelit, protože Unity of Command II se po právu zařazuje do síně slávy toho nejlepšího, co kdy žánr napříč svými dlouhými dějinami vyprodukoval. Tahle velice komplexní, ale přitom překvapivě přístupná strategie vás posadí do pohodlného generálského křesla, z něhož se vám nebude chtít vstát.