Recenze

Cursed Mountain - recenze

Atmosférické horolezecké dobrodružství přichází i na PC. Stane se putování po Himalájích náhražkou za Uncharted 2 nebo potkáte stopy po Wii na každém kroku?

Flower - recenze

Staňte se větrem a hrajte si s okvětními lístky pestrobarevných květin na překrásné rozkvetlé louce. Přesně to vám nabízí hra z vzácného rodu „těch uměleckých“.

Stranger - recenze české verze

Vezměte strategický základ, přimíchejte dvě polévkové lžíce kouzel a zaklínadel, přisypte špetku magických krystalů a vše řádně zamíchejte s RPG prvky připravených dle klasické receptury. Co z toho vznikne?

The Sims: Životní příběhy CZ - recenze

EA přicházejí s novou samostatnou sérií, která je více než kdy předtím zaměřena na příběhy Simů - mladé hrdinky Riley a podnikatele Vinceho. Součástí recenze jsou benchmarky srovnávající HW náročnost se Sims 2.

SafeCracker - recenze

Umění dobývat sejfy a bankovní trezory je snem nemalé části populace. Otevírání ocelových schránek ovšem vyžaduje nejen šikovné ruce a dobrý sluch, ale hlavně logické myšlení a tunu důvtipu, což zde prověříte.

Neverwinter Nights: Shadows of Undrentide - recenze

Pokud vás loni učarovalo fantasy RPG Neverwinter Nights založené na pravidlech Dungeons & Dragons, pak asi přivítáte příchod prvního datadisku, který obohatí hru o mnoho novinek zmíněných v recenzi.

Mistmare - recenze

Do alternativní minulosti zahalené neprostupnou mlhou vás zavede nové RPG Mistmare, které je učebnicovým příkladem toho, jak může dobré nápady pohřbít úděsné zpracování a ovládání hry.

Gun Metal - recenze

Oddechové futuristické střílečky se staly doménou konzolí, ale čas od času nějaká doputuje i na PC. To je případ akční hry Gun Metal z Xboxu disponující nevídanou grafikou díky DX9 a jazyku Cg od nVidie.

Martian Gothic Unification

Martian Gothic: Unification - recenzeAutor: Béla NemeshegyiPublikováno: 29.května 2000...

The Incredible Adventures of Van Helsing III - recenze

Rok se s rokem sešel a NeocoreGames se vší radostí servírují světu třetí a zároveň poslední pokračování zábavného zabíjení monster s Van Helsingem v hlavní roli. Jak se ale dalo očekávat, příliš horlivé chrlení „plnohodnotných dílů“ se podepsalo nejen na kvalitách dvojky, ale mnohem citelněji na kvalitách trojky. Má tedy vůbec smysl si tohle rozuzlení trilogie pořizovat?

Din's Curse – recenze

O Din's Curse se mluví jako o akčním RPG, v němž dungeony útočí na hráče. Co to ale znamená? Prohodila se role a lovený se stává lovcem? Nebo jen někomu nakynuly marketingové řeči a tahle indie rubačka je stejně tuctová, jako kterákoliv jiná diablovka tam venku? Odpověď na otázku není zase tak jednoduchá, byť samotná hra jednoduchá je.

The Yawhg - recenze

Občas se vám dostane do rukou hra, o které byste rádi mluvili podrobně a dlouze, ale zároveň je vám jasné, že čím víc toho o ní prozradíte, tím slabší z ní pak budou mít hráči zážitek. Podobné hry obvykle všechno vsází na děj, a když už se o ní rozepisuju, asi vám nemusím říkat, že The Yawhg je jednou z nich.

Avadon 2: The Corruption - recenze

Pokud nesledujete nezávislou scénu detailněji, pak vám pojem Avadon asi nic neřekne. Nebudu chodit kolem horké kaše, já o jedničce slyšel jen velmi vzdáleně. A to ještě od takových těch divných přátel, co vyznávají hraní komplikovaných her a při komunikaci s vámi se zásadně dívají na suk uprostřed stolu.

Knock-knock - recenze

V časech, kdy k nám z Ruska chodí především špatné zprávy, je nová hra od Ice-Pick Lodge zprávou výjimečně dobrou. Také proto, že udržet naživu jedno z nejosobitějších herních studií na světě nebude, obzvlášť na tamním trhu, žádná legrace. Autorům obtížně uchopitelných (a po uchopení fenomenálních) her Pathologic a The Void tentokrát pomohla veřejná sbírka: Knock-knock vychází díky penězům vybraným přes Kickstarter a dobře tak – jde o možná nejucelenější zážitek, který se moskevským svérázům povedl.

Shelter - recenze

Smrt třetího jezevčátka v pařátech orla byla jako injekce vzteku a agrese. Jako rudý prapor před býkem. Jako být svědkem vyvraždění vlastní rodiny. Jako pád přítele do propasti. Proč mi to děláš, chtěl jsem zařvat do nebe a obviňujícím prstem ukázat na stvořitele. Namísto toho jsem udělal „ňaf“ a zahopkoval do bezpečí vysoké trávy se dvěma zbývajícími jezevčátky.

Splinter Cell: Blacklist - recenze

Terorismus není, ale opravdu není žádná sranda. Pokud vám neznámá teroristická organizace unese prezidenta nebo se rozhodne vyvolat globální válku, jediný, kdo vám pomůže, je muž se svaly z oceli a s pohledem Terminátora. Muž, který se nebojí napochodovat do pevnosti neprodyšně obsazené nepřáteli a všechny je vybít, nebo taky ne. Muž, který dokáže zastavit válku pouhým pohledem. Svět dokáže zachránit jedině Sam Fisher. Nevěříte? Splinter Cell: Blacklist vám to předvede.

Starseed Pilgrim - recenze

Ahoj, hráči! Hraješ teď nějakou dobrou hru? Odpusť familiérnost, ale potřebujeme k sobě být obzvlášť upřímní. Nevím, jak se jmenuješ, jaké jsou tvé oblíbené žánry, a taky jestli se čirou náhodou neznáme, byť by to byla třeba jen známost v rovině kritik – čtenář. Důležité je položit ti otázku: Jak moc důvěřuješ recenzím?

Gas Guzzlers: Combat Carnage - recenze

Existuje mnoho herních titulů, které si snad ani nezaslouží pozornost, ale přesto se jich prodají miliony kusů kvůli známému jménu a reklamě. Naopak existuje i řada titulů z nezávislé sféry, které by si pozornost zasloužily, ale peníze na reklamu ani známé jméno nemají, a tak prostě zapadnou. Na poli herního průmyslu se však již delší dobu blýská na lepší časy. Není výjimkou, že nezávislé scéně se daří strhávat na sebe pozornost a o její další zviditelnění se jistě postará i Gas Guzzlers: Combat Carnage.

Pandora's Tower - recenze

Japonská RPG na Wii mají v poslední době několik styčných ploch: zajímavý příběh, atypický soubojový systém a většinou i nepříjemnou nutnost neustále procházet stejné lokace za účelem získání vyššího levelu a tím i větší šance na likvidaci dalších nepřátel. Pandora’s Tower v tomto ohledu není výjimkou, ale naštěstí dělá vhodné kompromisy směrem k tomu, aby vás brzy neotrávila a vy jste se naopak solidně bavili.

The Splatters - recenze

Zatímco mainstream logické hry ze svého portfolia až na výjimky (čest Portalům) vytěsnil, na nezávislé scéně se s podobnými hrami doslova roztrhl pytel. Další zástupce této početné skupiny se objevil na Xbox Live pod názvem The Splatters. Jde o prvotinu izraelského vývojářského studia Spiky Snail a nutno dodat, že vcelku podařenou.

Scarygirl - recenze

Plošinovka z XBLA, to je prostě hazard. Můžete skončit s něčím originálním, ale i s něčím klišovitým. Anebo s něčím originálním, nudným a klišovitým, ale přesto zábavným. Scarygirl rozhodně patří do skupiny příběhově originálních a obsahově... nu, tady je to složitější. Nicméně, pokud by se dávala chvála jen za zpracování stylu a příběhu, byla by to jasná favoritka na ta nejvyšší ocenění.

Two Point Campus – recenze

Stres, studenti a žánrová jistota

Boyfriend Dungeon – recenze

Libo souboj na kordy?

The Sinking City – recenze

Pokud vlivem nesnesitelných veder panujících za okny (bohužel z obou stran) toužíte po několika kapkách vody, které by se snesly z nebe a zavlažily naši rozpálenou betonovou džungli, pak vám asi nezbude nic jiného než se vydat do Oakmontu. V The Sinking City totiž prší pořád. A tamější déšť má tendenci odhalovat jak ty skvělé, tak i stinné stránky rádoby hororové detektivky.

At the Gates – recenze

„Sid Meier si myslí, že je jediný, kdo může před grandiózní 4X strategie pyšně cpát svoje jméno. Ale to se mýlí,“ funěl Jon Shafer, hlavní designér Civilization V, když v bezesných nocích přemítal nad názvem své příští hry. A tak se zrodila Jon Shafer’s At the Gates, strategie o barbarech, kteří postupně rozkládají upadající Římskou říši. Jenže se taky bohužel ukázalo, že když dva dělají totéž, není to totéž. A to nejen kvůli objektivně výbornému jménu „Sid“, které obyčejného „Jona“ poráží na všech frontách.

StarCrawlers - recenze

Až jednou lidstvo opravdu začne budovat vesmírné stanice, nezbývá než doufat, že se tvůrci (nejen) her svými vizemi míjí s realitou. Kdyby ne, mohli bychom rovnou raději zůstat na Zemi navěky, protože jakmile by se dokončil nějaký kosmický komplex, muselo by automaticky dojít ke katastrofě. Jedna taková postihla mamutí Talos I, jiná trápí plovoucí Eden, a pod taktovkou sci-fi krokovacího dungeonu StarCrawlers se nyní můžete podívat i na paluby stanice Stella Marin, ze které z ničeho nic zmizela neznámo kam úplně celá posádka.

Rain World - recenze

Nádherný svět se zasněnou, ale tíživou náladou. Pouť roztomilého zvířátka nebezpečnou krajinou a jeho zoufalá snaha o přežití. Organické prostředí, které na něj reaguje, plné nečekaně komplexních herních prvků. Taková je survival plošinovka Rain World v kostce. I v případě, že už se vám při zaslechnutí slova "survival" zvedá žaludek, neměli byste ji šmahem odsoudit, protože pod nic moc neříkajícím žánrovým vymezením se skrývá hra, jakou jsme už dlouho nehráli.

Diluvion - recenze

Steampunkové ponorky v postapo oceánu. Není moc jiných kombinací, které by instantně upoutaly moji pozornost v záplavě nových her. Když k tomu přihodíte marketingové hlášky „inspirováno Julesem Vernem“, „podmořské Dark Souls“ a „otevřený svět“, je jasné, že se hlubinami rozkmitaným songem Aqua z Archimedean Dynasty pohybuje něco ambiciózního a mohutného. Není to Moby Dick, je to Diluvion, výpravné ponorkové dobrodružství, které ale zběsilou honbu za nenaplněným snem místy připomíná. Není divu. Čtyřčlenné kalifornské studio Arachnid má zatím na kontě propiskou nakreslenou skákačku Ballpoint Universe, a na jejich nové hře se to podepsalo.

Grand Theft Auto V - recenze PC verze

Co byste rádi slyšeli? Že jsme se tedy konečně dočkali? A že naše herní PC konečně ukazují, jak krásně může GTA vypadat, navíc v hladkých 60 snímcích za vteřinu? Odpověď na předchozí otázky zní ano, i když samozřejmě záleží na výkonu vašeho stroje. Hlavně se ale ukazuje, jak zodpovědně se vývojáři postavili k PC konverzi téhle kontroverzní kriminálky.

The Order: 1886 - recenze příběhové střílečky

Je tomu už několik hodin, co se podzemními chodbami viktoriánského Londýna rozlehl poslední výstřel. Ale jeho dozvuk mi stále rezonuje v hlavě a vyrušuje mě od přemýšlení nad tím, jak vlastně potenciálnímu zákazníkovi přiblížit hru, od které jsem věru mnoho nečekal, ale nakonec mě příjemně překvapila. Je to úkol o to složitější, že se The Order: 1886 dostalo v posledních dnech poněkud nechtěné pozornosti díky prapodivnému "skandálu" kvůli prý nedostačující délce hry. Určitě se bude hovořit o nastavování zrcadel dnešní době, o mainstreamu, cenách her a očekávání hráčů. Já vám ale chci nejprve povědět o Řádu.