Commandos 2 - recenze
8/10
zdroj: Archiv

Commandos 2 - recenze

3. 10. 2001 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Tak jsme se konečně dočkali Commandos 2, realistické simulace speciálních jednotek během 2.světové války - první část návodu.


Commandos 2: Men of Courage - recenze

Autor: Nukem
Publikováno: 3.října 2001

Zvětšit zdroj: Archiv Tak jsme se dočkali. Po dlouhých třech letech od premiérového vydání taktické hry z prostředí 2. světové války Commandos, jež se záhy stala velmi populárním prostředkem ke krácení dlouhých chvil, dočkala se tato hra svého druhého pokračování. Tedy kromě jistého mezistupně v podobě datadisku, jež jste si mohli zahrát o rok později. Ten však kromě několika nových misí nepřinesl nic nového, což se o Commandos 2 rozhodně říci nedá. Dva, resp. tři roky se na hře podepsaly velmi výrazně a novinek je tu skutečně velké množství, ale jak sami dobře víme, ne vždy představuje kvantitativní vylepšení starého titulu automaticky i vylepšení kvalitativní. Podívejme se tedy, co lze od hry a jejích deseti levelů očekávat.

 Obrázky jako z pohádky
Asi první, co každého hned na první pohled praští do očí, je grafická stránka hry. Již jsme si dávno zvykli, že v drtivé většině her máme na výběr z několika rozlišení, ve kterých může hra běžet. A tak není divu, že ani zde na tuto možnost autoři hry nezapomněli, byť jde pouze o tři možnosti, kde maximem je 1024×768. To už je určitě slušný záběr mapy, ovšem rovněž to znamená mnohem více objektů ke zpracování, kde především pohyblivé části mohou slabším strojům dát více zabrat. Navíc na menších monitorech, jsou především postavy a předměty natolik titěrné, že s nimi lze manipulovat se značnými obtížemi. Proto se rozlišení 800×600 stane asi u mnoha hráčů přijatelným kompromisem mezi velikostí rozlohy, kterou obrazovka pojme na jedné straně a plynulou hrou s pohodlným ovládáním na straně druhé. Navíc je k dispozici několikanásobný zoom v obou směrech, takže potřebné přiblížení či naopak náhled na mapu není problém. Při maximálním přiblížení grafika hry ovšem znatelně ztrácí na kvalitě a svojí zubatostí připomíná dřevní doby počítačových her.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Když už jsem načal oblast grafické podoby hry, musím přiznat, že tady je vylepšení asi největší a jednoznačně kladné. Detailnost, kterou se vyznačovala i původní hra, tu akcelerovala nejméně o 100 %. Nádherně prokreslené domy s opadanou omítkou, kde vidíte jednotlivé cihličky, zdi flekaté od rzi padající z ostnatých drátů na jejich vrcholech, telegrafní sloupy, jejichž útlé stíny kopírují složité povrchy. Nádherně vykreslené stromy, dlážděné chodníky, jejichž spáry zarůstají trávou a mechem a mohl bych jmenovat možná stovky dalších velmi realistických prvků. Zkrátka animátoři si zde opět vyhráli, seč jim síly stačily. A to nezapomněli ani na ptactvo, jež poletuje po obloze, tučňáky kteří v hejnu diskutují o svých každodenních problémech, nebo na hejna tropických ryb, jakož i piraň, žraloků a krokodýlů. Ale teď už vážně končím, sami se o tom můžete přesvědčit z obrázků.

Pochopitelně nechybí přirozené zvuky. Repertoár průpovídek všech členů komanda rovněž narostl, stejně tak i pokřiky na druhé straně fronty, kde kromě německých vojáků uslyšíte i japonské. A do toho šumění oceánu či blízkého potůčku v harmonii se zpěvem ptactva. Takže pokud vás již hraní unaví, není vůbec špatné nechat hru puštěnou, lehnout si na pohovku, zavřít oči a zasněně vychutnávat zvuky tropů. Grafickou i zvukovou stránku hry jsem vám, pro mě celkem netradičně, přiblížil hned zpočátku a doufám, že mé nadšení bylo patrné všem.

 Stará garda i nové tváře
Obrázek zdroj: Archiv Odkojenci originálního dílu si jistě živě vzpomínají na to, že k tomu, aby splnili danou misi, museli využít potenciálu hned několika členů komanda, kde každý měl k dispozici mimo obecných vlastností i jisté specifické dovednosti. Tady tomu pochopitelně není jinak, navíc počet vojáků ještě o něco vzrostl, i když kromě jediné postavy ostatní nováčci do týmu zase tolik nového nepřinesli. Navíc i naši staří známí se během těch tří let přiučili lecčemu novému. Aby toho nebylo ještě málo, během misí potkáte i jiné postavy, obvykle vojáky spřátelených armád, kteří vám občas budou nápomocni. Jednou to může být menší patrola, jež vám pomůže se vysekat z těžké palby, jindy to bude třeba jen sestřelený pilot, který vás posléze odveze domů. Ze své vlastní zkušenosti ovšem musím konstatovat, že ačkoliv je v každé misi obvykle od začátku k dispozici několik vojáků komanda, tak tři čtvrtiny hry jsem vždycky využíval jen likvidačních technik jednoho či dvou z nich a ostatní jen na speciální úkoly, jako např. odpalování náloží. Nezřídka se stalo, že jeden, či dva členové se během mise vyloženě flákali v zákrytu a občas přeběhli jen na nové místo blíže k cíli. Rád bych nyní přiblížil všechny vojáky komanda přibližně v tom pořadí, jak velkou užitečnost mně přinesli. Nejprve tedy ti, které již známe.

Nechci příliš kategorizovat, ale dle mého soudu je nejužitečnějším vojákem základní stavby zelený baret (profil). Určitě si vzpomínáte, jak se uměl tiše připlížit k vyhlédnuté oběti, která pak pocítila chladné ostří jeho dýky na svém krku. Před zraky nepřátel se uměl zakopat, lákal nebohé vojáky na rádiovou vábničku a nosil ty nejtěžší předměty, se kterými nikdo jiný nehnul. To vše si pochopitelně s sebou přinesl i do dalších misí, ale navíc se naučil i pár novým dovednostem. Velmi dobře teď umí šplhat po stěnách, telegrafních sloupech a ručkovat posléze po vedení. Může nosit nepřátelskou uniformu, ovšem klamat s ní umí jen na delší vzdálenosti. Tato vlastnost je však společná všem ostatním členům, starým i novým, vyjma známého špióna, který se velmi rád prochází v důstojnické uniformě mezi nepřátelskými liniemi a komanduje vojáky nižších hodností. Ovšem není nutné vždy vojáky zabíjet. Při závěrečném hodnocení mise se zohledňuje i odstranění nepřítele bez jeho zabití. K tomu slouží baretova tvrdá pěst, kterou na nějaký čas omráčí vojáka a následně ho umí svázat, takže již nepředstavuje další hrozbu.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Na druhé místo bych zařadil potápěče (profil). I on je mistr v tiché likvidaci nepřátel. Dříve tak činil harpunou, ta je nyní použitelná pouze pod vodou, neboť i tam povedete boje proti jiným potápěčům. Na souši umí velmi dobře vrhat nožem, byť na omezenou vzdálenost, což jsem nesčetněkrát ocenil ve chvílích, kdy není možné se k nepříteli přiblížit na dosah. Od prvního vydání trochu zaposiloval, takže nyní může zneškodněné vojáky sám odnášet do ústraní. Stejně jako baret dokáže omračovat a svazovat.

Špión (profil) nepřichází do hry s příliš mnoha novými vlastnostmi, kromě těch obecně nových si nyní nevybavuji nic speciálního, co by neuměl už dřív. Ale jak sami jistě víte, byl vítaným pomocníkem při odlákání pozornosti a sám uměl zabíjet jedovatou injekcí. Bohužel nyní trochu polevil a injekce má jen dočasně omračující účinek. Následuje ostřelovač (profil), známý svým pevným držením snajprovky a sokolím zrakem, pyrotechnik (profil), který nyní dokáže vyhledat nášlapné miny, zabezpečit je a následně tak použít jinde ve vlastní prospěch a nakonec řidič (profil).

 Kdo přibyl do týmu?
Obrázek zdroj: Archiv A nyní k nováčkům. Výraznou osobností je bezesporu zloděj (profil). Jde o poměrně mladého muže, který se do komanda rekrutoval z řad kriminálních živlů. Je postavy menší a hubenější, což mu oproti ostatním přidává na rychlosti a obratnosti, takže může prolézat úzkými otvory, kam se jiný nevejde, nebo se umí schovat do větší truhly, či třeba pod postel. Stejně jako baret výborně šplhá po zdech a telefonních vedeních. Samozřejmě, že svých zlodějských schopností využívá i na bojišti a tak je-li potřeba někomu sebrat klíče či pistoli, umí to provést skutečně profesionálně. Pokud jej okradený neuvidí, nepozná, že mu něco zmizelo z kapes. Žádná zamčená truhla či sejf pro něj nepředstavuje problém, má-li u sebe svoji sadu šperháků. Na druhou stranu není cvičen na tichou likvidaci nepřátel. Nůž nenosí a ačkoliv dokáže pěstí leckoho omráčit, svázat jej už neumí. V neposlední řadě jde o milovníka zvířat a tak se není co divit, že dokáže řídit i slona.

Dalším nováčkem je zástupkyně něžného pohlaví Nataša (profil). Tato ruská aristokratka dokáže velmi dobře využívat svých půvabů, takže nikoho nepřekvapí, když kdejaký voják zapomene na svoji službu a raději si prohlíží svůdné křivky jejích boků. A co víc, ač se to na první pohled nezdá, hravě si poradí i s ostřelovací puškou. Určitě bych se měl zmínit i o jednom čtyřnohém odbojáři, bílém bullteriérovi jménem Whiskey (profil). Sice nekouše, ale jeho hlasitý štěkot odvede pozornost vojáků z širokého okolí. Ovládat lze jako člověka, tedy kam kliknete, tam jde. Kde zmáčknete klávesu (či kliknete na ikonku), tam štěká. K pánovi přiběhne při zapískání na ultrazvukovou píšťalku, načeš si jej příslušný pečovatel vsune do batohu na zádech.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Jak na německé gestapo
O některých nových bojových technikách jsem se zmínil u jednotlivých postav. Obecně většina z nich umí omráčit, svázat a odnést nepřátelského vojáka. Každá postava má svůj inventář, do kterého se vejde celkem slušná řádka předmětů. Ty lze sbírat ze skříní či beden a rovněž je možné obrat zneškodněné vojáky. Ti jsou významnými poskytovateli zbraní i munice, jídla a lékárniček na ozdravování vašich mužů (či ženy). Dále granáty, molotovy, nálože, klíče, atd. V neposlední řadě to je i uniforma, kterou umí nosit všichni a na určitou vzdálenost tak mohou zmást pozorovatele, případně v zemi věčného ledu se venku neobejdete bez zvláštní výstroje do mrazu. Své inventáře sdílí všichni společně, takže kdokoliv může komukoliv poblíž předat cokoliv. Uzdravovat se mohou vojáci sami, ale rovněž i navzájem. Co se týče ukrývání obětí, je možné kromě temných koutů využít i sudy, kam lze nebohého vojáka nacpat.

Zvětšit zdroj: Archiv Pochopitelně, že těžiště celé hry spočívá ve vymýšlení takových postupů, při kterých nedojde k poplachu, přinejlepším k jedinému výkřiku. Takové postupy vyžadují řadu různých metod, jak odlákat pozornost či naopak přivábit jednotlivé vojáky na potřebné místo. Postupy k odlákání pozornosti jsem jmenoval výše. Štěkot psa, špión v důstojnické uniformě, pohledné Natašino lýtko, nebo cvičená zlodějova krysa, která čeká v jeho kapse na příležitost ukázat příslušnému obecenstvu pár přemetů, stoj na zadních, případně přidá i nějaké to zapískání. V 6. misi mne velmi pobavil trosečník (bývalý voják anglického námořnictva) na ostrově obsazeným Japonci, kterého tu před dvaceti lety vyplavilo moře. Okupanty je přijímán jako neškodný blázen, který ke všeobecnému pobavení zatroubí na trumpetku. Toho nezle nevyužít při čištění cesty k hlavním cílům.

Druhý způsob, jak dosáhnout volného průchodu, je nalákání nepřítele na určité místo. Dříve jsme mohli využít vysílačku, případně své vlastní stopy ve sněhu, či v písku. K těmto způsobům nově přibyly ještě rafinovanější možnosti. Předně je to krabička cigaret, která vhodně hozena na zem se stane zajímavým lákadlem. Podobně funguje i láhev s alkoholem. Nalákaná oběť, která si přiběhne pro dobrotu je rázem zneškodněna některým mužem z komanda. Podobně lze získat pozornost i hlukem, byť mnohdy naopak nechtěně. Slyšitelný hluk, je znázorněn jako vlnící se okolí provozovatele hluku. Hluk vydává každá postava, která běží, seskakuje z žebříku, každá rána pěstí i smrtelný výkřik při bodnutí nožem a pochopitelně i každý výstřel, snad kromě snajprovky. Chtěný hluk můžete způsobit třeba zaklepáním pěstí na stěnu.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Tiše, nepřítel naslouchá
A kdo jsou vaši nepřátelé? Tak pochopitelně, že v drtivé většině jde o německé a japonské vojáky. Ti standardně postávají, pokuřují, či se prochází po určené trase. Někteří zase třeba jen sedí, čtou si noviny nebo něco sepisují, ti znavenější dokonce spí. Činností je tu slušná řádka. Jak jsem si již zvykli, úhel jejich pohledu je znázorněn zeleným úhlem, který se obvykle skládá z bližší světlejší části a ze vzdálenější tmavší, kde voják vidí hůře. Pokud upoutáte jejich pozornost, je to znázorněno modrou čárou, to v případě, že si voják není přesně jist, koho vidí. Pokud se vám podaří rychle se schovat, nic se nestane. A to obvykle ani v případě, že máte na zádech některého z okupantů. Horší je to v případě červené čáry, to už je téměř jisté, že jste byli odhaleni. Ještě je tu žlutá čára, která označuje, že voják uviděl vaši návnadu, ovšem ne vždy se pro ni rozeběhne. Někteří takové nástrahy ignorují.

Zvětšit zdroj: Archiv Velmi nepříjemní jsou ostřelovači. Ti díky dalekohledu vidí dobře na dlouhé vzdálenosti a stačí okamžik a již vás mají v zaměřovači. Obvykle nestačí jen utíkat, ale je třeba zalézt za nějakou překážku nebo do budovy. Na druhou stranu ostřelovači poplach nevyvolávají, jen když vystřelí, zpozorní ostatní vojáci. Z druhé věty na začátku předchozího odstavce je patrné, že proti vám nebudou stát pouze vojáci. V několika případech se vašimi protivníky stanou i některá dravá zvířata. Jak jsem uvedl u grafiky, jde o krokodýly, žraloky či hejna piraň. Proti nim se lze účinně bránit pouze předhozením kousků ryb z vašeho inventáře, což je na chvíli zaměstná.

Obecně je inteligence nepřátel celkem na nízké úrovni a lze je obvykle dobře oklamat. Když někdo vidí spoutaného vojáka, běží k němu a ihned ho rozvazuje. Pokud jej nedoběhnete a nebacíte, on i osvobozený kamarád se v poklidu vrátí ke svým povinnostem bez sebemenšího vzrušení. Obdobně tomu je i v případě, že se voják probere z omráčení. Potácivě se postaví na nohy pronese něco ve smyslu: „Kde jsem to byl?“ nebo „Musel jsem usnout.“ a pokračuje tam, kde skončil. Při výstřelu v budově zpozorní pouze ti, kdož jsou uvnitř a přestože nějaký voják stojí venku hned u dveří, je k výstřelu zcela netečný. Jak je vidět, chytrosti se vojáci po třech letech vývoje nijak zvlášť nepřiučili. Nu což, zase jich je na to dvakrát víc.

 Bojujeme venku
Ještě bych se měl zmínit o herních lokacích. Jak jsem uvedl v části pojednávající o grafice, hrací prostředí je velmi realistické a nadmíru detailní. Mapy jsou obvykle značně rozsáhlé a tomu odpovídá i počet přítomných vojáků. Vždy na začátku mise mě při úvodním seznámení s úkoly jímala hrůza, kolik toho mám před sebou. Hlavně v počátečních misích jsem byl velmi bezradný nevěda, kde vlastně začít. Člověk si musí zvyknout na jistý stereotyp, kterému se naučí po dvou až třech misích a pak už to jde mnohem snáze. Ale i tak je to vlastně stále to samé. Připlazit se někam, nalákat vojáka na bonbónek, podříznout ho či omráčit, prohrabat jeho kapsy a zase si vyhlídnout další oběť. Sem tam zalovit ve skříních, v bednách či ve stolech. Práce obvykle pro jednoho maximálně dva vojáky současně, přičemž ostatní čekají, až bude třeba některá jejich speciální dovednost, obvykle demolice. Jisté osvěžení může přinést snad jen neustále se obměňující prostředí.


Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Oproti originálním Commandos, kde jsme celou scénu mohli vidět pouze z jednoho úhlu, přibyla zde rotace pohledu o plných 360° v horizontální rovině. Bohužel otáčet scénou lze jen v 90° úhlech, takže se zhusta stane, že optimální pohled na scénu prostě nenastavíte, vždy vám bude něco zastiňovat vašeho vojáka, nebo vojáky nepřítele. Plynulá změna pohledu by tu byla skutečně velmi užitečná už jen proto, že po otočení se neubráníte chvilkové dezorientaci a než si uvědomíte, kde vlastně je váš člověk, ten může být už dávno vystaven nepřátelské palbě.

 Bojujeme uvnitř
Zvětšit zdroj: Archiv Z několika poznámek uvedených dříve už vyplynulo, že nyní jsou plně přístupné i budovy. Po vstupu dovnitř zůstává pro jednoduchost zobrazen pouze interiér, přičemž z větší části vidíte všechny místnosti na daném patře, a dost často jsou vidět i kusy ostatních pater pod a nad vámi. Někdy tedy není na první pohled zřejmé, kde se konkrétní voják či nějaký předmět nachází a je třeba rotovat scénou. Pokud není vidět patro, do kterého se třeba leze po žebříku, je možné do něj nahlédnout aniž byste se vystavovali nějakému nebezpečí. Stejně tak lze nahlížet skrz dveře a okna zvenčí dovnitř budovy, ale i naopak z budovy ven. To je chvályhodná vlastnost, kterou jsem při hraní testovací betaverze pro novináře postrádal. Ovšem je možné, že jsem si jí jenom nevšiml.

I v případě bojů uvnitř budovy se nectnosti omezeného otáčení projevují stejně neblaze, jako venku. Navíc se zde při zobrazení zhusta vyskytuje jedna chyba. Po vstupu do budovy, se někdy pohled nenatočí do nejbližšího z daných čtyř směrů, ale do nějakého mezistupně, někdy je dokonce vidět jen plochý průřez budovou bez perspektivy. Po otočení do nového pohledu je již vše v pořádku a scéna pak rotuje jak má. Zdálo by se tedy, že lze tuto chybu přehlédnout. Ovšem jednou se mi stalo, že po vstupu do jedné místnosti a několika otočení pohledu se znepřístupnily dveře, jimiž jsem přišel. Bohužel jsem si tohoto všiml v situaci, kdy uvnitř byli všichni členové týmu, takže nebylo nikoho, s kým bych mohl do místnosti vejít a nastavit tak pohled do zmíněného mezistupně, kdy by pak dveře byly normálně přístupné. Naštěstí jsem se v takové situaci ocitl jen jednou. Je jasné, že při plynulé rotaci by taková situace nenastala.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Hodnocení na vážkách
Asi je na čase nachýlit se k závěru. Jak tedy vypadá komplexní hodnocení hry? V Commandos 2 vás čeká velká hromada novinek a vylepšení, která ovšem nelze vždy hodnotit kladně. V plusech se určitě nachází skvělá grafika a slušné zvukové pozadí. Hudbu hodnotit nebudu, neboť po prvních pěti minutách hraní jsem ji vypnul. Ne snad kvůli tomu, že by byla špatná, ale prostě mě rušila. Přínos nováčků do vašeho týmu je mizivý a pokud mělo význam někoho přibrat, pak jenom zloděje. Nataša víceméně supluje špiónovu úlohu a Whiskey je jen jednou z možností, jak odlákat pozornost.

Zvětšit zdroj: Archiv Přínosem je určitě systém inventářů a možnost získat většinu předmětů během mise. Odpadá tak např. známé šetření municí především u ostřelovače. Kladně hodnotím i mnohé nové dovednosti, kterými se vyznačují téměř všichni členové týmu. Třeba potápěčovo házení nožem je doslova dar z nebes. Stejně nápadité jsou i prostředky k odlákání pozornosti či vábení vojáků. Sporadický je systém mapy. Otáčení jako takové možná přidává hrací scéně na komplexnosti (a pochopitelně i na složitosti), ale možnost pohledu jen ze čtyř stran není příliš dostatečné a mnohdy to hraní spíše komplikuje, ne-li přímo znemožňuje.

Inteligence protivníků zůstala stejně hloupá, ovšem vhledem k jejich dost možná dvojnásobnému počtu to je snad i výhoda. V konečném důsledku jde o stále stejný princip jaký známe z předchozích dílů - tichá likvidace nepřátel během cesty k záchraně členů svého týmu, spřátelených vojáků apod., s následnou demolicí zbraní či palivových nádrží. To vzhledem k rozsáhlosti jednotlivých kapitol, přibližně 3-4 hodiny na jednu, může brzy začít poněkud nudit. Ovšem pokud čekáte právě a jenom to, budete myslím spokojeni. Ještě jsem se zapomněl zmínit o bonusech. V každé misi na vás na různých místech čeká několik útržků jedné fotografie. Obvykle je naleznete ve skříňkách či bednách. Po složení celé fotografie se zpřístupní o něco kratší bonusový level, kterých je celkem 10.

 Hlavně pro zkušenější hráče
Zvětšit zdroj: Archiv Poslední výtku bych měl k absenci tutoriálu. Přestože v testovací verzi byl, z finální verze se nějakým záhadným způsobem vytratil. Zasvěcení hráči by problémy mít příliš neměli, i když některé nové techniky nejsou patrné hned a na mnoho z nich jsem přicházel až po nějakém čase. Ovšem nováčci budou naprosto ztracení. Sice tu je malá nápověda o zbraních, technikách apod., ta je ovšem velmi stručná a ne vždy plně srozumitelná. Ale předpokládám, že ke hře zasednou především zkušení borci a těm by neměla hra dělat příliš velké problémy. Když si vytisknete všechny klávesové zkratky a naučíte se využívat kláves Ctrl, Shift a Alt, budete brzy v obraze. Doufám, že vás hra bude bavit až do konce.

P.S. Jelikož Commandos 2 patří mezi ty obtížnější hry, připravujeme pro vás podrobný návod pro každou misi, jeho první část s tipy a triky a popisem prvních dvou levelů najdete zde.

Stáhněte si: 5 pěkných trailerů a videoukázek z Commandos 2.

Nukem
připravil: jd







Nuk.

Verdikt:

Stará legenda v novém velmi slušivém kabátě. Mnohá vylepšení přinášejí zajímavé prvky do hry, především pomůcky k záškodnické činnosti, jiná vylepšení lze naopak hodnotit spíše negativně, viz systém otáčivé mapy. Celkově hra pokračuje ve vyšlapané cestě její předchůdkyní a nesnaží se příliš odbočovat z určeného směru.

Nejnovější články