Name: SafeCracker - recenze
Item: Safecracker
Rating: 6

Umění dobývat sejfy a bankovní trezory je snem nemalé části populace. Otevírání ocelových schránek ovšem vyžaduje nejen šikovné ruce a dobrý sluch, ale hlavně logické myšlení a tunu důvtipu, což zde prověříte.

Autor: Lichtenberg
Publikováno: 24.října 2006

Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: pár týdnů

zdroj: tisková zpráva Umění dobývat sejfy a bankovní trezory je snem nemalé části populace. Otevírání ocelových schránek ovšem vyžaduje nejen šikovné ruce a dobrý sluch, ale hlavně logické myšlení a tunu důvtipu. Na těchto dvou vlastnostech postavila francouzská firma Kheops Studio (Return to Mysterious Island, Secrets of Da Vinci) logickou point&click adventuru SafeCracker, která z vás udělá právě jednoho z oněch velkých borců – zkušeného kasaře. Aby hned na začátku nedošlo k nedorozumění, recenzovaná hra není pokračováním stejnojmenného titulu z roku 1997, ačkoliv má totožný námět.

• Kasař tělem i duší
Příběhová kostra je velice chatrná a rozhodně zde nehraje prim. Před několika dny zemřel americký miliardář Duncan Walter Adams a jelikož to byl extrémní puntičkář, ukryl poslední vůli do výborně zabezpečeného trezoru ve svém domě. K jeho otevření ovšem vedou desítky dalších sejfů, v nichž poschovával nejrůznější klíče a indicie k tomu, abyste dovedli najít poslední trezor a úspěšně ho otevřít. Právě za tímto účelem si vás, jako vyhlášeného kasaře, rodina zesnulého povolá a nechá vás v opuštěném domě v poklidu pracovat.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Zápletku Safecracker tedy žádnou nemá a kromě závěrečného úkolu (pozor, spoiler), kdy si můžete do nevyplněné závěti sám dopsat jméno někoho z rodiny, či dokonce i to svoje, se vše točí kolem otevírání sejfů. Nuda, říkáte si? Inu, ne tak docela. Malým zpestřením neustálého kasařství jsou dopisy či stránky z Adamsova deníku, které čas od času najdete. Pokud nenapovídají k řešení kombinací u některého z trezorů, můžete si z nich udělat obrázek, koho měl Adams z rodiny nejraději a kdo by si na konci ty peníze nejvíce zasloužil.

• Takový zvláštní dům
Po celou dobu jste zavřeni v domě, což by bylo samo o sobě dost stereotypní, kdyby jednotlivé místnosti nebyly ztvárněny tak odlišně. Stylově je interiér sice naprostým paskvilem (směs gotického obýváku, moderní kuchyně a herních automatů), avšak pro hru jako takovou to je přínosem. Kromě přízemí, v němž se vyskytují pokoje pro hosty, obývák či třeba malá výstavní síň, se podíváte i do sklepa a do prvního patra, sestávajícího z ložnic a prostorné herny.

Místností je i s několika koupelnami něco málo přes čtyřicet a ačkoliv je po zdolání daných sejfů asi už nebudete navštěvovat, není problém se v domě orientovat, i díky strohému plánku. Na každý pokoj připadají obvykle 1-2 trezory, což může někomu připadat přitažené za vlasy. Když se nachází velký sejf v komoře, kterou nikdo nepoužívá, působí to vcelku normálně, ale trezor v malé převlékací kabince, v jídelně či dokonce vedle vany, působí divně.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• A zase ty trezory
Trezorů je ve hře přesně 35 a nápaditosti pobraly opravdu hodně. Zvlášť zajímavá byla variace na klasické posouvací puzzle, které bývá v adventurách obsaženo poměrně často. Tentokrát ovšem neposouváte pouze jedno pole, ale rovnou čtyři, která se navíc různě otáčejí. Novátorsky též působí sejf, ve kterém strkáte kovovou kuličku po magnetickém povrchu či posouvání klíče zaseklého v bludišti ala Pevnost Boyard. Nechybí ovšem ani vyrovnávání vody v nádržích, které jste mohli vidět např. ve Still Life.

Kromě sejfů, kde hraje hlavní roli deska s nějakou důmyslnou hádankou, přichystali autoři také klasické trezory s několikamístnými kódy. Jejich vyluštění se většinou skrývá v útrobách trezorů, které jsou již otevřené či na ně musíte přijít logickou úvahou sami. Například jeden z nich musíte otevřít tak trochu ve stylu stolní hry Logic, kdy vydáte čtveřici jakýchkoliv čísel a počítač vám oznámí, kolik z nich do finální čtveřice patří a zda je máte na správném místě.

Sejfy se od sebe propastně liší svou komplexností. Zatímco většinu z nich zdoláte během pár minut, u několika trezorů vás hra donutí využívat klasické metody pokus–omyl. Až na pár výjimek tedy Safecracker není příliš obtížný, což je pro takovou, úzce zaměřenou hru mínusem.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Často budete k otevření trezorů potřebovat i klíče či magnetickou kartu pro odblokování hlavního panelu. Tu využijete např. u klasických zabezpečovacích zámků se spoustou otáčecích tlačítek. Některé sejfy jsou zabezpečeny pouze klíčem, který musíte někde v domě najít. To mi také připomíná, že v této čistě kasařské hře chybělo alespoň jedno využití paklíče. Myslím, že by to hru obohatilo.

• Adventura nebo logická hra?
Jelikož je Safecracker ve své podstatě klasická adventura, viděná v pohledu z vlastních očí (s plně otáčivou kamerou), začne se asi každý hráč zákonitě pídit po inventáři. Ten je schován tradičně pod pravým tlačítkem myši, je docela přehledný a slouží k uchování předmětů ze zdolaných sejfů. Autoři před vydáním tvrdili cosi o omezeném systému ukládání pozic, což mělo dodat větší spád, ale ve skutečnosti to můžete činit tak často, jak je libo.

Dost mne udivilo, že ačkoli je SafeCracker takto zaměřen, vypadá nad poměry dobře. I když je dům, až na nepatrné výjimky (tekoucí fontána) statický, místnosti jsou velice solidně zpracovány. Žádná rozostření obrazu v dáli, jako tomu bylo například u Scratches, ale na pohled velice hezké lokace.
zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Videa ve hře prakticky nejsou, tedy až na outro a intro s prolínáním novinových titulků. Zvuková kulisa je bohužel téměř nulová. Kromě pár tónů v menu vás hrou provádí tichá špiónská melodie, která se ani za hudbu snad nedá považovat. Občasné cvaknutí zámku, zaskřípění dveří a pár větiček (typu „Tady je velice těžký vzduch, nikdo tuto místnost pěkně dlouho nenavštívil“) pronesených nepříliš přesvědčivým hlasem hlavního dabéra. Škoda, alespoň pár solidních ploužáků by atmosféře rozhodně neuškodilo.

• Závěr
zdroj: tisková zpráva Safecracker jsem dohrál jedním tahem za čtyři hodiny. Přestože bych čekal (a dalo by se říct, že i těšil na) nějaký výraznější zákys, žádný se nedostavil. Nevím, zda je to mým uměním či nedostatečnou složitostí hádanek, ale nemyslím si, že bych byl natolik dobrým hráčem, abych dokázal sfouknout „hardcore“ adventuru za 240 minut. Sejfy, které musíte otevírat, jsou sice povedené, ale nejsou (až na pár výjimek) tak těžké, jaké měly podle všeho být. Pokud vás navíc obor kasařství nezajímá, nenajdete v Safecracker žádnou další záchytnou příčku, kterou byste mohli uchopit. Jako jednohubka, trénující vaší logiku, je to dobré, jako plnohodnotná hra ovšem nikoli.

Související články: Návod, Novinky...