| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 7.března 2009 | Verze hry: finální/PS3/anglická Doba recenzování: pár dnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Dech života Jakmile rozdýcháte barvami přesycenou nádheru grafiky, jakou se může chlubit jen několik her, zkusíte stisknout (opět jakékoliv, všechna dělají celou hru to samé) tlačítko. Ozve se opět cinknutí klavíru a ze žlutého kvítku se uvolní jeden okvětní lístek. Vznese se do vzduchu (kamera na něj působivě zaostří, rozmazávajíce za použití malé hloubky ostrosti pozadí) a začne se tam pomalu vznášet. Pokud nakloníte ovladač k sobě, vznese se kvítek nahoru. Pokud ho nakloníte doleva nebo doprava, otočí se kvítek a kamera tím směrem. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Pak zkusíte znovu stisknout tlačítko, ozve se jemné zahučení a kvítek se rozletí vpřed. Abyste rozuměli, ve hře ovládáte vítr, nikoliv kvítky samotné. Stačí držet tlačítko, abyste foukali vpřed. Kamera zůstává zaostřená na první okvětní lístek, ke kterému se postupně přidají další, kterých se dotknete. Natáčením ovladače nabíráte výšku a korigujete zahýbání do stran. Nízko u země jste schopní dosáhnout slušné rychlosti a za působivého čeření trávy vás tak může snadno strhnout dynamika hry, jako kdyby šlo o nějaké závody nebo snad nový Magic Carpet. • Bez hranic Hra staví na jednouchých principech, které postupně obohacuje a kombinuje. V zásadě jde o to sesbírat okvětní lístky z určitých míst na louce, čímž ovlivňujete její barvy i celkový ráz. Začínáte třeba na šedivé louce, kterou postupně „oživujete“ a barvíte na zeleno. Nebo rozkvétáním kvítků okolo nich odsunujete z cesty v kaňonu skaliska. Je důkazem designérského talentu malé firmy Thatgamecompany ze Santa Moniky (autoři Flow, spadající přímo pod Sony), že s tak jednoduchým ovládacím schématem dokázali vystavět tak pestrou a chytlavou hratelnost. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Zároveň se také plynule zvyšuje obtížnost – ke konci hry budete muset prolétávat hodně těsnými prostorami, do kterých se trefíte pouze s určitou dávkou cviku. Nikdy to ale není tak těžké, aby vás to rozzlobilo: jen budete muset třeba zpomalit a trochu víc se soustředit. Hra vám ale nebude klást žádné další podmínky. Žádné ukazatele, žádný časový limit, žádné skóre, žádný game over. Jako kdyby hra byla vaše plátno a vy jste po něm dělali tahy štětcem čistě podle své nálady a pro své potěšení. Ostatně prakticky všechny krajiny ve hře vypadají jako kdyby vypadly z kýčovitě barevných obrazů krajinek. Společně s nádhernou minimalistickou hudbou a designem květin jde ale o zážitek veskrze umělecký, byť by ho někdo mohl označit za laciný či podbízivý. Nic to nemění na tom, že komukoliv jsem Flower pustil, vydechnul hned během první vteřiny ohromením a po tváři se mu rozlil okouzlený úsměv. Vrcholným důkazem kvalit hry byla pro mě reakce mého šéfa, který sice zpočátku hru odsuzoval, ale pak ji po prvním zapnutí hypnotizován dohrál až do konce. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Nezapomenutelná noc Jak je Flower intenzivní, tak je krátká. Po nějakých dvou hodinách budete mít za sebou všech šest (sedm) snů. Na hru je to sice délka poněkud minimalistická, nicméně cena tomu dle mého názoru odpovídá – za dvě stovky si dneska můžete zajít do dobrého kina právě tak na jeden dvouhodinový film. Samozřejmě pak můžete hrát jednotlivé sny znovu a je zde pro to dokonce specifická motivace: nacházení „skrytých“ zelených kvítků a odemykání trofejí. 
Obzvláště finále hry vám zůstane vypáleno v paměti, nebál bych se jej kvalitou a momentem překvapení přirovnat k finále jiné podobně minimalistické hry, totiž Portal. Nerad bych vám kazil zážitek a tak se omezím jen na prozrazení, že autoři rafinovaným způsobem vytvoří, otočí a následně zbourají hratelnostní pravidla, což provádějí za doprovodu překvapivě emotivních, smutných, strašidelných i dojemných zvratů v příběhu. Příběh Flower je podobně zasněný, jako její vizuální forma, to mu ale jen dodává na poetičnosti a hloubce.Související články: Dojmy z E3
| ||
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 29 let, pracuje v 2K Czech, v minulosti sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |
