Recenze
Brány Skeldalu 3: Sedm mágů - recenze mobilní verze
7. 3. 2016
|
Aleš Smutný
Den třicátý. Milý deníčku, když jsem nadával, že v bažinách poletují jen komáři, kostlivci a kusy znepokojivě přitažlivých nekromantek, netušil jsem, že jde o příčetnější část putování. Kobky snesu. Led snesu. Bažiny nakonec taky snesu. Dokonce bych si zvyknul na chození po mořském dně. Ale kdo, k čertu, vymyslel, že se utábořím v útrobách mrtvého draka? Čert vem, jaké je tam pekelné horko, vždyť ten drak je veliký jak katedrála! Chci se vrátit na moře, na loď, k otrokářům...
Tyranny - recenze
30. 11. 2016
|
Aleš Smutný
Jak se žije válečníkovi, kterého magická bouře odsoudila k životu uvnitř zbroje, z níž se až do smrti nedostane? Můžete si oblíbit psychopatickou vražedkyni? Kde leží hranice mezi zlem a prostým nezájmem o následky? A jde uprostřed války vůbec posuzovat, co je zlo, a co přirozený vývoj lidské povahy v extrémní situaci? Tvůrci od začátku deklarovali, že v Tyranny můžete hrát „za toho zlého,“ což je pravda. Příběh hry je ale naštěstí mnohem propracovanější a nesází na pouhé „teď vypálíme celou vesnici a budeme se u toho strašně zle smát.“
Sekiro: Shadows Die Twice – recenze
25. 3. 2019
|
Jan Slavík
Kdo si myslel, že FromSoftware umí dělat hry jen podle jedné šablony, může směle změnit životní postoje. Ne, že by se japonští tvůrci snad ve své novince Sekiro: Shadows Die Twice otočili zády k tomu, co jejich tituly proslavilo – dobře známý základ zůstává, ale krášlí ho tolik novinek, svěžích změn a originální, fantasticky vytříbený bojový systém, který až hraničí s genialitou, že nakonec to „soulsovské“ jádro skoro nepoznáte. Výsledek je obrovská pecka.
Book of Demons - recenze
18. 12. 2018
|
Pavel Skoták
Na pojem early access dá dnes a denně házet neuvěřitelné množství špíny a jeho problematikou se zaobírá nejeden videoherní novinář. Přesto v tom nepřeberném množství titulů, které se vydávají do early access, existuje několik zářných příkladů reprezentujících zdravý vývojářský přístup a výbornou práci hráčské komunity. Prvním budiž letošní hit Dead Cells, dalším by mohla být právě Book of Demons.
Artifact – recenze aneb kasino vždy vyhrává
11. 12. 2018
|
Aleš Smutný
Strašně bych chtěl mít rád Artifact. Jeho základní taktická myšlenka je skvělá a systém, když funguje, představuje jednu z nejtaktičtějších, nejkomplexnějších karetních her na digitálním trhu (na tom reálném nic netrumfne VtES, nechť odpočívá v pokoji). Jenže Valve se rozhodlo vydat hru v takové formě a takovém stavu, že nad tím zůstává rozum stát. A z obrovského potenciálu zbývají frustrující trosky.
Dark Souls: Remastered - recenze verze pro Switch
29. 10. 2018
|
Jan Slavík
Představovat titul natolik výrazný, že dal vzniknout vlastnímu subžánru, by bylo přinejmenším úsměvné. Dark Souls znají všichni, a pokud ji nehráli, alespoň o ni slyšeli. Z příměrů k ní už se pomalu stává vtípek, ale to nemění nic na tom, že se původní hra nestala milovanou, obdivovanou a napodobovanou legendou jen tak náhodou. Nyní si navíc můžete svoji dávku zoufalství a sladkých odměn přibalit na cesty, protože vyšla na Nintendo Switch.
Conan Exiles – recenze
28. 5. 2018
|
Jan Slavík
Když ve skutečném světě ukradnete chleba nebo se třeba dopustíte veřejného pohoršení, strážníci vás nechají sáhnout pro peněženku. Přinejhorším budete pár dní zametat chodníky. To obyvatelé světa Howardova Conana, ti takový luxus nemají. Za prohřešek je svléknou do naha, připoutají na kříž a nechají v poušti, zatímco oblohu brázdí křídla supů. Takový osud potkal i hrdinu (či hrdinku) RPG survivalu Conan Exiles od studia Funcom. Na vás bude se společně s vyhnancem neutěšenému údělu vzepřít.
God of War – recenze
12. 4. 2018
|
Šárka Tmějová
Se ztrátou milovaného člověka se každý z nás vyrovnává jinak. Někdo se uzavře do sebe, někdo odcestuje do dalekých krajin a někdo pocítí zoufalou touhu vylít si zlost na všem a na všech okolo. Z předchozích zkušeností by se dalo předpokládat, že v případě zuřivého řeckého boha války Krata to bude ta poslední možnost. Ovšem, časy i bohové se mění. A u notně vyčpělého tématu původních God of War v nové hře naštěstí k lepšímu.
Monster Hunter: World - recenze
7. 2. 2018
|
Vilém Koubek
Série, která se zrodila před čtrnácti lety coby netradiční záležitost pro fajnšmekry vlastnící druhý PlayStation, se po pár letech dobrovolného exilu u Nintenda vrací s titulem Monster Hunter: World zpět na přístroje od Sony a také Microsoftu. A jak už to tak bývá, je větší, hezčí a okázalejší než kdy dřív. Zároveň se holedbá tvrzením, že je přístupná také novým hráčům, a tak se nemusíte bát naskočit na rozběhlého ještěra – a já souhlasím!
Hellblade: Senua’s Sacrifice - recenze
10. 8. 2017
|
Jan Slavík
Obličej natřený bojovými barvami, v očích hněv a odhodlání, před sebou hrdinská výprava. Nenechte se ale zmást. Senua, protagonistka řežby od studia Ninja Theory, dává válečnou modří najevo nejen vůli zabíjet, ale také se za ní nejspíš snaží skrýt svou temnotu a zapudit šeptající démony. Marně. Hellblade je totiž řádně psychotická akce, ve které si nikdy nebudete jistí, jestli vám po krku jde opravdová hrozba, nebo plody pokroucené mysli hlavní postavy.
Pyre - recenze
7. 8. 2017
|
Jan Slavík
Šla by snad od studia Supergiant Games, které stojí za Bastion a Transistor, očekávat nějaká obyčejná, průměrná či nezáživná hra? Stát se samozřejmě může ledacos, ovšem kdo měl neblahý pocit, že se tvůrcům napotřetí nepovede udržet vysoko nastavenou laťku, může si s klidem oddychnout. Pyre totiž nabízí přesně to, co je potřeba – nápaditost, vyváženou hratelnost a kvalitně podaný příběh.
Through the Woods - recenze
20. 11. 2016
|
Pavel Válek
Through the Woods je ambiciózní titul skupiny norských studentů, který se z původně školního projektu dokázal s pomocí Kickstarteru a následně i vydavatele dostat až na obrazovky našich počítačů. V roli vyděšené matky se vydáváte hledat ztraceného syna do hlubokých lesů severního Norska, kde budete postupně odkrývat různá tajemství.
Tahira: Echoes of the Astral Empire - recenze
6. 10. 2016
|
Pavel Skoták
Nemůžu se zbavit dojmu, že po úspěchu série Banner Saga se s kreslenými taktickými tahovkami roztrhl pytel. Některé se z úspěchu snaží těžit víc a kopírují i severskou tematiku, jiné na to jdou víc po svém. Tahira: Echoes of the Astral Empire si mě získala zasazením děje do netradičního prostředí postapokalyptického světa, který znovu prožívá temný středověk. Pak ale přišlo zklamání ze hry samotné…
The Banner Saga 2 - recenze
20. 4. 2016
|
Lukáš Grygar
Jedno slovo: rozpolcenost! A nebojte, hned přibudou další. V Banner Saga neexistují jednoduché odpovědi, přestože se i druhý díl severskou mytologií inspirované strategie s oblibou láme vedví. Ostatně, vstupujete do něj tam, kde jednička tragicky vrcholila – smrtí jedné z ústředních postav. Od rozhodnutí, které k ní vedlo, se odvíjí další vyprávění. Tažení lidí a varlů, rohatých obrů, je i po smrti obávaného Bellowera spíše úprkem. Z východu se na západ valí hordy tzv. „dredge“, nemluvných kamenných nepřátel, které však žene něco ještě daleko děsivějšího. Jaké tajemství ukrývá náklad na povozu, vláčeném vaší karavanou, a jaké látači, kteří jeho dopravou zaúkolovali klan Havranů?
Warlock 2: The Exiled - recenze
25. 5. 2014
|
Jakub Kovář
Pokračování tahové strategie Warlock, která na první pohled připomíná Civilizaci ve fantasy prostředí, se stejně jako původní hra zameřilo především na válčení. Zapomeňte tedy na precizní diplomacii, vynalézání, vyvažování produkce a starání se o blahobyt všeho lidu. Přestože Warlock 2: The Exiled všechny prvky obsahuje, hrají druhé housle a slouží pouze jako podpora dobyvatelských choutek. Není to nutně špatně, neboť taktické bitvy dvou, tří, čtyř a někdy i pěti armád mohou stát za to.
Children of Morta – recenze
11. 9. 2019
|
Jakub Šindelář
Něco vám povím. Bergsonovic rodinka, to je tedy povedená partička. Zkáza v podobě „corruption“ se světem šíří rychleji než v českém fotbale – a oni chtějí s touto zkázou nejen bojovat, ale také najít její zdroj a vymýtit ji! Jsou přesvědčeni, že společnými silami dosáhnou úspěchu. Od toho přece rodina je.
Mandragora: Whispers of the Witch Tree – recenze kouzelné soulsovky
6. 5. 2025
|
Michal Krupička
Lov na čarodějnice může začít
Commandos: Origins – recenze návratu taktické legendy
9. 4. 2025
|
Adam Homola
Solidní návrat bez ambicí
Resonance of Fate - recenze
9. 6. 2010
|
Redakce Games.cz
Náročná výzva s komplexním bojovým systémem, svérázným světem a střelnými zbraněmi odmění každého s dávkou tolerance a trpělivosti. Ale co ti ostatní?
Pagan Online – recenze
3. 10. 2019
|
Jan Hanáček
Akční online RPG Pagan Online vzniklo v srbském studiu Mad Head Games, které si pod svá křídla vzala společnost Wargaming.net. Tu znáte jako provozovatele World of Tanks a jeho všemožných derivací. Vývojáři nejsou nováčci a jejich portfolio je nezvykle rozsáhlé na to, že studio bylo založeno teprve před osmi lety. Jen na Steamu najdete pod jejich hlavičkou kolem pětadvaceti her... Jenže většinou jde o hidden object adventury.
World of Warcraft: Battle for Azeroth – recenze – část první
5. 9. 2018
|
Pavel Skoták
Uplynulo s bídou něco přes dva týdny od celosvětového vydání nejnovějšího rozšíření pro stále ještě neumírající World of Warcraft, a už tu máme první utržený rekord. S 3,4 miliony prodaných kopií během jediného dne se totiž Battle for Azeroth vyhoupnul na první místo v prodejnosti všech datadisků k WoW. Jestli právem, je pořád ještě trošku brzo soudit, ale po prvních dvou týdnech hraní je nutné Blizzardu přiznat, že to pořád umí.
Masters of Anima - recenze
23. 4. 2018
|
Jan Slavík
Je v pořádku, když hra přijde s jednou neotřelou mechanikou a celý zážitek upřede a postaví okolo ní. Ale pouze za předpokladu, že je onen nový systém dostatečně nosný, aby udržel celý titul, ale hlavně tvůrci nesmí zapomenout věnovat péči i omáčce okolo, protože v opačném případě dopadne celý pokus poněkud neslavně. Jistě tušíte, kam podobným úvodem mířím. Masters of Anima od Passtech Games vsází na jednu kartu, ale bohužel v ruce nedrží královský flush. Má přinejlepším dva páry.
Horizon Zero Dawn: The Frozen Wilds - recenze
27. 11. 2017
|
Adam Homola
Vývojáři z Guerrilla Games nechali svůj nový unikátní svět Horizon Zero Dawn poprvé vykročit do nekompromisního světa zavedených značek a zhýčkaných hráčů letos v březnu. Horizon vykročil pravou nohou a stejně dobře má našlápnuto i datadisk The Frozen Wilds. Ten totiž nic zásadního nemění. Nabízí další dávku vytříbené hratelnosti, sympatických postav, náročných soubojů a působivého prostředí. Jen to tentokrát balí do nesrovnatelně kompaktnějšího formátu.
Total War: Warhammer II - recenze
17. 10. 2017
|
Aleš Smutný
Při oznámení Total War: Warhammer II jsem měl dost ambivalentní pocity. Je sice hezké, že hra má přinést čtveřici ras, které v prvním dílu nebyly, ale vydání se mi zdálo příliš brzy po jedničce na to, aby zde byly vidět nějaké výraznější změny. Po pár hodinách se ale ukázalo, že jsem se pořádně mýlil. Creative Assembly totiž v dvojce předvádějí, že nejde o to, jaké máte kousky stavebnice, ale jak je použijete.
Horizon Zero Dawn - recenze
28. 2. 2017
|
Adam Homola
Luke Skywalker, Rey, Jake Sully… Aloy by si si mohla s leckterými kinematografickými ikonami podat ruku. Monomýtus, tedy tradiční hrdinský příběh, zabral ve Star Wars, v Avatarovi a svoji lety prověřenou roli perfektně sehraje i v Horizon Zero Dawn. Vývojáři z Guerrilla Games předkládají typickou cestu hrdinky, kdy jsme svědky přerodu šikanovaného vyvrhele společnosti v osobnost, o které budou zdejší kmeny pět písně po další generace.
Eisenwald: Blood of November - recenze
10. 2. 2017
|
Jan Slavík
Od vydání středověkého dobrodružství Legends of Eisenwald už uplynul rok a půl, což je poměrně dlouhá doba. Rozhodně dostatečná na to, aby tvůrci při tvorbě přídavku opravili nedostatky původní hry a přidali nový obsah. Od rozšíření s názvem Eisenwald: Blood of November tedy nebylo scestné očekávat povýšení sympatického mixu strategie a RPG, který ale měl své mouchy, na opravdovou pecku. Realita je bohužel jinde.
Total War: Attila - Age of Charlemagne - recenze
29. 12. 2015
|
Václav Pecháček
Ještě než se milovníci série Total War naplno ponoří do fantasy atmosféry Total War: Warhammer, zbývá jim jedna exkurze do historie skutečného světa. Nedávno totiž vyšel datadisk pro Total War: Attila s podtitulem Age of Charlemagne a jak už jste si možná stačili odvodit, tentokrát na vlastní kůži poznáte válečnou vřavu Evropy v období, kdy jí dominovala Francká říše Karla Velikého.
Soul Sacrifice - recenze
8. 6. 2013
|
Aleš Smutný
Opakovaně frkám, že PS Vita nemá dostatek „velkých“ her, které by nepřicházely z PSP respektive PSOne a bylo to něco jiného než plošinovky a spíše „odlehčenější“ hry různého typu. Vážně, před Soul Sacrifice jsem si znovu projížděl nabídku a smutně zjistil, že všech šest her, které mne zajímají, už mám.
Warhammer 40,000: Rogue Trader – Lex Imperialis – recenze rozšíření se superpoldou
7. 7. 2025
|
Aleš Smutný
S odznakem, pistolí a kyberpsem