Recenze
Deliver Us the Moon – recenze
14. 10. 2019
|
Patrik Hajda
My lidé se k naší planetě chováme jako k poslední bonboniéře na světě. Ale místo toho, abychom si jejích sladkých plodů vážili a šetřili si je na horší časy, chamtivě se jimi ládujeme, jako by existovala možnost koupit si novou. Jenže až nám tahle bonboniéra dojde, co nám zůstane? Prázdný, pustý obal, ze kterého se pokusíme vysypat drobečky. Obal v podobě Měsíce.
Nidhogg 2 - recenze verze na Switch
12. 12. 2018
|
Adam Homola
První Nidhogg položil natolik silné základy jednoduché 2D šermovačky, že by bylo s podivem, kdyby studio Messhof u pokračování šláplo vedle. Puritáni by sice mohli volat po čistotě designu a návratu ke spartánskému jádru prvního dílu, ale dvojka má co nabídnout i jim. Majitelé Switche navíc nemají na výběr – k mání je jen Nidhogg 2, jehož silné stránky naštěstí nová konzole od Nintenda perfektně akcentuje.
Jack Keane and the Fire Within - recenze
24. 10. 2013
|
Lucie Jiříková
Autoři Jack Keane and the Fire Within se nejspíš domnívají, že klasické point-and-click adventury prochází těžkým obdobím. Že když mají fanoušci tohoto svébytného žánru na výběr, raději sáhnou po akčně pojatém 3D titulu. Jinak si totiž jejich křečovitou snahu o akční podání své hry nedokážu vysvětlit.
Cryostasis - recenze
6. 2. 2009
|
Redakce Games.cz
Jako budgetovka by to bylo docela dobré. Takhle je to pouze ucházející pokus o chladný horor, ale zamrzlý tak nějak na půli cesty - stejně jako ten atomový ledoborec u polárního kruhu, který budete prozkoumávat.
The Sinking City – recenze
27. 6. 2019
|
Patrik Hajda
Pokud vlivem nesnesitelných veder panujících za okny (bohužel z obou stran) toužíte po několika kapkách vody, které by se snesly z nebe a zavlažily naši rozpálenou betonovou džungli, pak vám asi nezbude nic jiného než se vydat do Oakmontu. V The Sinking City totiž prší pořád. A tamější déšť má tendenci odhalovat jak ty skvělé, tak i stinné stránky rádoby hororové detektivky.
Arms - recenze
7. 6. 2017
|
Adam Homola
Arms je jako Switch. Kouzelná a fungující, uspěchaná a někdy i frustrující. Namísto nástupce Punch-Out!! přišli vývojáři z Nintenda s úplně novou bojovkou pro Switch, jenže konkurenta pro aktuální Injustice 2, nebo jakoukoliv jinou velkou bojovku nevytvořili. Arms se sice na první pohled tváří jako člen stejné váhové kategorie, ale opak je pravdou. Za plnou cenu totiž nabízí obsah, který je sice v základu zábavný, ale je ho příliš málo.
Dying Light - recenze
2. 2. 2015
|
Daniel Kremser
Mezi nejpalčivější problémy Dying Light patří velké ambice tvůrců a z toho plynoucí velká očekávání ze strany hráčů. Přes parádní trailery a našláplou kampaň Dying Light namlsala prostý herní lid na zombie akci z otevřeného světa, která nejde daleko ani pro nějaký ten efektní "Mirror's Edge moment". A realita? Skutek utek! Dying Light je spíše generická záležitost často hraničící s nudou, která jako první letošní titul ukázkově zahazuje svůj potenciál.
Everybody's Golf - recenze
25. 10. 2017
|
Pavel Skoták
Říká se, že kdo začne hrát golf, přestane prakticky vídat svou rodinu a přátele. Zajímalo by mě, jak jsou na tom vývojáři ze studia Clap Hanz, kteří svůj první díl této nekončící série vytvořili v roce 1999 a letos zamířili se svým Everybody’s Golf po dlouholeté odmlce konečně i na PlayStation 4. Dlouho odkládané vydání, které bylo původně plánované už na rok 2015, nakonec s sebou přináší slušnou porci zajímavých herních aspektů. Čeho se nadšení golfisté nakonec dočkali?
The Evil Within - recenze
14. 10. 2014
|
Lukáš Grygar
Víte, co mě děsí? Že za pár měsíců uplyne deset let od vydání Resident Evil 4. Deset let! A pokud považujete za nejlepší díl hned ten první, raději ta léta nepočítejte vůbec. Stárneme všichni a zestárnul i Šindži Mikami, otec, syn i duch svatý série, která v mnoha ohledech definovala videoherní horor – alespoň takový, kde je součástí hrůzy cvaknutí prázdného zásobníku.
The Wolf Among Us – recenze 3. epizody
11. 4. 2014
|
Miloš Bohoněk
Telltale měli co žehlit. Po výborné první epizodě (recenze) The Wolf Among Us naservírovali pokračování v podobě Smoke and Mirrors (recenze), které trpělo kvůli nedostatečně kvalitnímu obsahu a čtyřměsíční prodlevě. Výsledný dojem byl takový, že jinak stále výborná adventura přešlapovala na místě. O to záživnější pak bylo hraní třetí epizody Crooked Mile.
Assassin's Creed Brotherhood - recenze
19. 11. 2010
|
Dan Vávra
Pokud Assassin's Creed Brotherhood přináší nějaké důležité poselství, dalo by se shrnout následovně: až před vámi bude na zemi ležet chlápek, který vám zabil dva bratry i otce, zničil život celé vaší rodině, připravil vás o veškerý majetek, chce ovládnout svět, myslí si, že je vyvolený prorok a shodou okolností je to papež, tak až budete nad tímhle chlápkem stát a on vám řekne, ať to s ním skoncujete, tak to s ním sakra skoncujte! Protože jinak dopadnete jako Ezio Auditore.
Oddmar – recenze
19. 7. 2018
|
Jan Hrdlička
Upozornění na úvod. Následující odstavce obsahují řadu aluzí a srovnání s Mariem, Raymanem či Donkey Kongem, tedy nejzásadnějšími představiteli žánru dnešních plošinovek. Vikinská skákačka Oddmar by totiž chtěla být tím, čím oni. Po všech stránkách vyladěným dobrodružstvím, a to ještě do kapsy. Nu, základy zvládla perfektně, ne neprávem to jsou ale v konečném důsledku bezkloubí hrdinové a opičáci, kteří si u hráčů udrží nejsilnější pozici.
Crash Bandicoot N. Sane Trilogy – recenze
3. 7. 2017
|
Adam Homola
Nintendo má Maria, Sega Sonica a Sony Crashe Bandicoota. Svého času ikonického vačnatce, který válel na PSX, jen aby pak vývojáři nejen ze studia Naughty Dog rozmělnili kvalitně rozjetou sérii mezi řadu zbytečných pokračování a spin-offů včetně Team Racing, Bash, Twinsanity, Mutant Island a další kousky. Před těmito pokusy ale vyšla výborná jednička, neméně povedená dvojka a docela fajn trojka. Podle mého názoru jsou první tři hry z celé série nejlepší, a právě ty dostali fanoušci na zlatém podnose v rámci Crash Bandicoot N. Sane Trilogy pro PS4.
Resident Evil: Revelations - recenze
2. 2. 2012
|
Jan Vitík
Od vydání 3DS již brzy uběhne skoro rok a je třeba přiznat, že to tento handheld vůbec neměl a nemá jednoduché. Přitom potenciálu by bylo na rozdávání, jenže míra neschopnosti jeho využití byla dlouho až zarážející. Ale časy se díky hrám od Nintenda a konečně také i jiných firem mění a všichni posměváčci se mohou jít zahrabat. Jen se podívejte na Resident Evil: Revelations. Silná značka z „velkých“ konzolí dorazila na kartridže 3DS a po nanicovatém spin-offu v podobě Resident Evil: The Mercenaries dokazuje, že to jde – udělat výbornou a přitom obsahově původní 3DS hru.
Space Rangers: Quest - recenze
28. 10. 2016
|
Pavel Dobrovský
Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.
Mario Tennis Aces – recenze
16. 7. 2018
|
Patrik Hajda
Světoznámý instalatér se pro jednou nevydává zachránit princeznu Peach, ale svého zeleného kamaráda Luigiho, kterého lapila zlomyslná tenisová raketa. Ano, příběh sportovní hry Mario Tennis Aces je přesně takový, jaký od Nintenda očekáváte. To samé platí o zvukových projevech roztomilých protagonistů, skvělé hratelnosti, a bohužel i nedotaženosti v některých důležitých ohledech.
Nintendo Land - recenze
25. 12. 2012
|
Pavel Dobrovský
Když jsem byl malý, existoval v pražských Holešovicích Park kultury a oddechu Julia Fučíka, socialistická verze amerického Disneylandu. Bylo tam všechno, co si malý kluk mohl přát. Střelnice. Strašidelné zámky. Řetízkáče. Horská dráha. Stánky s cukrovou vatou. Maringotky s videohrami. A spousta podivných lidí v prodřených džínsách opřených se znechuceným výrazem o kolotoče, na rtech jim visela skoro dokouřená startka a v ruce drželi lahvové pivo. Kolotočáři. Byl to jiný svět, vzrušující, tajemný a také slizký a umouněný. Návštěvy „juldy fuldy“ byly nezapomenutelné.
Tribes of Midgard – recenze dalšího vikinského survivalu
4. 8. 2021
|
Pavel Makal
Severský koloběh života a smrti
Rise of the Ronin – recenze parádního japonského dobrodružství
21. 3. 2024
|
Pavel Makal
Zábavnější než Ghost of Tsushima!
Return of the Obra Dinn - recenze jedné z nejlepších her roku
29. 11. 2018
|
Jan Olejník
Return of the Obra Dinn může na první pohled vypadat jako typická indie hipsteřina, ale zdání klame. Unikátní grafický kabátek totiž perfektně zapadá do celého soukolí, které pohání tuhle neotřelou detektivku, a není tu jen na efekt. Lucas Pope si dal na čas a po vynikajícím titulu Papers, Please! přichází s další promyšlenou peckou.
Super Smash Bros. Ultimate – recenze
24. 1. 2019
|
Patrik Hajda
Nemusíte si libovat v bojovkách, abyste si užili Super Smash Bros. Ultimate. Nemusíte znát desítky prazvláštních postaviček Nintenda, abyste si užili Super Smash Bros. Ultimate. Vím to, protože z přesně takové pozice jsem k vánoční novince pro Switch přistupoval. A jsem opravdu rád, že jsem se rozhodl vystoupit z komfortní zóny a objevil něco, z čeho mi spadla čelist. Aneb další z řady exkluzivit, kterým stojí za to podlehnout.
Unravel Two - recenze kooperativní logické hopsačky
20. 6. 2018
|
Adam Homola
Z Unravel si nepamatuju skoro nic. Roztomilá a povedená plošinovka s panáčkem z příze, víc ze mě nedostanete. A už teď tuším, že z dvojky mi v hlavě zůstane to stejné plus coop. Jen na ni nebudu vzpomínat tak rád jako na první díl. Unravel Two bylo jedním z těch příjemných a ihned vydaných překvapení letošní E3, jenže podobně milé zjevení jako v případě jedničky se bohužel nekoná.
Bud Spencer & Terence Hill – Slaps and Beans – recenze
15. 8. 2018
|
Patrik Hajda
Pravá a levá ruka ďábla, Dva machři mezi nebem a peklem, Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, Sudá a lichá… To je jen zlomek italské kinematografické tvorby 70. a 80. let minulého století, které na poli komedií vévodila fantastická dvojice Bud Spencer a Terence Hill. Jeden tlustý a věčně zamračený, druhý hubený a věčně usměvavý. Trvalo to dlouho, ale tihle dva pánové se konečně profackovali do vlastní hry.
Minecraft: Story Mode – recenze 1. epizody
19. 10. 2015
|
Miloš Bohoněk
Minecraft: Story Mode není Minecraft. Není to hra o kreativním stavění, není to hra s otevřeným světem a ani to není hra, u které byste museli kdovíjak přemýšlet. Když dojde na budování, akorát mačkáte Qčko a ono se to udělá samo. Když máte craftit, tvoříte elementární předměty jako meč a luk. A když chodíte po světě, pohybujete se v malých uzavřených uličkách plných neviditelných bariér. Co tedy Minecraft: Story Mode vlastně je? Je to příběhová adventura s úplně novými postavami, odehrávající se v ikonickém světě Markuse „Notche“ Perssona.
Mega Man 11 - recenze
11. 10. 2018
|
Lucie Jiříková
Mega Man se do historie videoher zapsal stejně nesmazatelným písmem jako třeba ježek Sonic. Postavička se vzhledem malého chlapce se po desítky let pravidelně vrhá zachránit Zemi od zlotřilých robotů, přičemž si našla nekonečnou frontu obdivovatelů a přirozeně se tak pasovala na hlavního maskota společnosti Capcom.
Uncharted: The Lost Legacy - recenze
28. 8. 2017
|
Václav Rybář
Indiana Jones v sukních, nejočekávanější exkluzivita brzkého podzimu nebo jen marketingovými řečičkami nafouknuté DLC? Pojďte s námi zjistit, jestli i nejnovější Uncharted skrývá nějaký poklad.
PES 2017 - recenze
26. 9. 2016
|
Václav Pecháček
Připomíná to ty nejlepší romantické příběhy, jaké se kdy zrodily na zeleném pažitu. Šokující řecký triumf na Euru 2004. Leicester zvedající nad hlavu pohár pro anglického šampiona. David Beckham a jeho dva rohové kopy v posledních sekundách finále Ligy mistrů. No a taky PES 2017. Nevelký rozpočet, chybějící licence, za souseda tyčící se obr od EA Sports. Z toho vycházejí vážně titěrné šance na úspěch. A navzdory tomu všemu si už po pár minutách hraní uvědomíte, že tentokrát se v Konami urodilo něco speciálního.
Football Manager 2017 - recenze
12. 11. 2016
|
Václav Pecháček
Fotbalové manažerování není zrovna vděčné řemeslo. Celé dny se dřete na tréninkovém hřišti, potíte z mozku jednu brilantní taktiku za druhou, staráte se o své hráče, jako o bezbranná novorozeňata, a ještě se musíte čas od času vykecávat s otravnými senzacechtivými novináři. A co z toho vlastně máte? Samozřejmě spoustu peněz a slávy, ale kromě toho? Jen stres! Pak vyhrajete Ligu mistrů a jistý slovanský oligarcha s vámi po pár měsících stejně vyrazí dveře i přes vaše přitažlivé italské charisma. Tenhle džob je prostě lepší přenechat lidským hrochům s tou nejtlustší kůží v okolí. Pro všechny ostatní je tu Football Manager 2017.
Uncharted 2 - recenze
16. 10. 2009
|
Redakce Games.cz
Dnes vychází nejlepší PS3 hra roku, která posouvá hranice a navozuje pocit, že vám někdo nenápadně vyměnil konzoli za prototyp PlayStation 4.
Wreckfest – recenze
4. 7. 2018
|
Patrik Hajda
Na poli arkád vyjde každý rok spousta závodních titulů, ale vesměs se podaří zaujmout jen zavedeným AAA značkám. Hry ze série Dirt a Forza Horizon za sebou zanechávají v prachu kousky jako Gravel, WRC nebo třeba novodobý FlatOut. Wreckfest je ale důkazem, že i menší tým plný vášně s mořem času na vývoj dokáže vytvořit něco, co zaplní obrovskou díru na trhu a bez výčitek se nazve duchovním nástupcem starých dobrých FlatOutů.