Skyhill - recenze přežití v zombie hotelu
Filmovým fanouškům snad není třeba vysvětlovat, jak se mrakodrap může stát Smrtonosnou pastí. Výšková budova jako pohřebiště životních nadějí pronikla i do her. Směs survival akce a RPG s názvem Skyhill vypráví, jak se v luxusním hotelu může pokazit den, když portýr začne pro drobné opravdu vraždit a kuchař osolí polévku lidskými slzami. Avšak rolí lidového hrdiny, co sejde sto podlaží ke svobodě, hra pobaví jen do polosyta. Skyhill by k dokonalosti potřebovala v mnoha ohledech dodělat.
Stasis - recenze hororové sci-fi adventury
Když se hrdina hry probouzí ze spánku na zpustošené vesmírné lodi, jde obvykle o signál zajímavého herního a často i akčního zážitku. Zdání ale v případě sci-fi hororu Stasis klame. Co se totiž na první pohled může jevit jako izometrická akce nebo RPG, je ve skutečnosti tradiční point and click adventura.
Armikrog - recenze nástupce Neverhoodu
Že je plastelínový Armikrog duchovním pokračováním Neverhoodu, to snad ani nemusím opakovat. Z masáže článků a gamesplaye to ví to nejspíš i někdo, kdo předtím o Neverhoodu neměl ani ponětí. Povedlo se však zachovat, nebo dokonce překonat, kvality a specificky kouzelný styl téměř dvacet let starého originálu?
Rememoried - recenze
Lze logicky přistupovat ke hře, která se herně veškeré logice aktivně vymyká? Ale jistě, určitě - zhruba stejně jako lze oranžově olizovat čvachtavé dno telegrafního sloupu! Nedává vám poslední věta smysl? Výborně, pak budete poeticky laděnou českou hru Rememoried (Steam, homepage), inspirovanou hrami jako Proteus nebo Dear Esther, samozřejmě milovat. Nebo nenávidět!
Niko: Through the Dream - recenze
V lidských snech je možné cokoliv. Můžete v nich potkat dávno zesnulé lidi, vychutnat si létání a vůbec prožít kupu skvělých dobrodružství, stejně jako se nechat zdeptat děsivými nočními můrami. A ve snech mladé dívky jménem Niko se odehrává i dnes recenzovaná akční adventura, která má obrovskou výhodu v tom, že si může dělat, co chce. Může třeba popírat veškeré fyzikální zákony a vymýšlet šílené puzzly v originálním prostředí.
Cradle - recenze
Když se členové čtyřčlenného ukrajinského studia Flying Cafe for Semianimals posadili kolem stolu, aby prodiskutovali podobu své nové hry, jejich debata pravděpodobně probíhala nějak takhle: “Tu hru zasadíme do Mongolska. Doprostřed nádherných nekonečných stepí, do malé jurty s vycvičeným orlem,” říká první. “Hmm, dobrý nápad, a bude se odehrávat v roce 2070, co vy na to?,” kontruje druhý. “No jasně! V té jurtě totiž bude kromě orla taky androidí dívka, co je napůl váza,” přisadil si další “Cože?” “Jo! A bude tam obří rozpadlý zábavní park, kde budou hráči kolem sebe házet spousty virtuálních barevných kostiček!” „Ehm…“ „Počkejte, ještě tam bude robotický dědeček ve vznášedle, a bude mít takové ty srandovní brýle s nosem a knírem!“ „No tak jo, jdeme na to,“ shodli se a dali se do práce, kterou nakonec dotáhli do konce.
Blues and Bullets - recenze 1. epizody
Když se hrdinovy myšlenky otisknou na obrazovku tak velkým písmem, že se za nimi zabarikádují jeho nepřátelé, je to důkaz, že originalita ve hrách ještě nezemřela. Blues and Bullets je vůbec plná zajímavých nápadů, postupů a řešení. Především vás ale tato nová epizodická adventura strhne svojí temnou atmosférou, detektivní zápletkou a filmovou výpravou. Už dlouho mě úvod do série tak dobře nenalákal na další pokračování.
Until Dawn - recenze
O Until Dawn jsem toho věděl už před vydáním hodně, ale dojmy nebo videa mě stejně nedokázaly připravit na to, co se stalo, když jsem zatáhl žaluzie, vzal papír a tužku do ruky a vložil Blu-ray do konzole.
Her Story - recenze
Existují dva typy her. Takové, které se normálně hrají a za svůj cíl si kladou maximálně vás pobavit. Běháte v nich, střílíte, závodíte, či jen kopete do míče. Pak jsou tady ještě hry, v nichž jen chodíte, které mnohdy nemají daleko do filmu a které většinou „mají mozek“. Zároveň také potrápí ten váš a více než na spektakulární prezentaci sázejí na novátorství a neotřelé zážitky. Jednou z těchto her je svým způsobem i Her Story, jež takřka smazává hranice mezi hrou a filmem a přesto nabízí interaktivní zážitek, který dostal nejen kritiku, ale i hráčské masy.
Beyond Eyes - recenze "simulace" nevidomé dívky
Nevidět svět kolem sebe a přece žít - právě takové poselství sděluje světu adventura Beyond Eyes. Dílo pohybující se na pomezí videohry, komorního umění a sociálního projektu se snaží originální formou upozornit na věčnou tmu, ve které se ocitají nevidomí. Nikoliv však tmu životní, pouze smyslovou - hra prezentuje, že i s naprostou ztrátou zraku lze žít zajímavý, ba dokonce dobrodružný život. Jenomže zatímco nevidomí hře upřímně zatleskají, samotní hráči z ní asi nadšeni nebudou. Poučení a zábava se v ní totiž tak úplně nepotkaly.
Tales from the Borderlands - recenze 4. epizody
Pokud by hry reflektovaly náladu ve studiích jejich autorů, v Telltale Games by posledních pár let nebylo moc veselo. Jejich práce je sice žádanější než kdy předtím, ale to máte depresivní zombokalypsu na jedné straně (The Walking Dead), vraždy pohádkových prostitutek na straně druhé (The Wolf Among Us) a navíc dělají hru vycházející z knih nejkrvelačnějšího spisovatele současnosti (Game of Thrones). V téhle společnosti působí Tales from the Borderlands jako klaun na srazu satanistů. Radost pohledět.
Life is Strange – recenze čtvrté epizody
Snad jste po konci minulé epizody stejně jako já tápali po tom, zda šlo něco udělat jinak a zdali šlo tomu tolik dramatickému cliffhangeru nějak předejít či snad jen zmírnit jeho následky, nicméně, prozatím to tak nevyznívá a nová epizoda začíná přesně tam, kde jsme před pár týdny s čelistmi mírně pokleslými skončili. Dalších detailů netřeba a raději bych kamkoli dále snad ani zabíhat nechtěl – mnozí jistě ještě nemají s epizodickým Life is Strange zkušenost a úkolem následujících řádků je podobné jedince přesvědčit, že možná dělají chybu. Těm přece nemohu cokoli z doposud tak bravurně vygradovaného příběhu prozrazovat.
King's Quest - recenze 1. epizody
K pánům ze studia The Odd Gentlemen mám vlastně docela respekt. Pouštět se do tvorby nástupce herní série, která v podstatě vytvořila a definovala žánr, vyžaduje notnou odvahu. První King's Quest vyšel před neuvěřitelnými jedenatřiceti lety. V sérii se skví sedm klasických adventur, z nichž některé patří k tomu nejlepšímu, čím kdy adventurní žánr poctil svět, a jeden pofiderní 3D hybrid, který budeme předstírat, že neexistuje. Teď se do série přidává nový King's Quest. Vycházet bude epizodicky v pěti dílech a ten první jménem A Knight to Remember vzbuzuje velké naděje.
Everybody’s Gone to the Rapture - recenze nástupce Dear Esther
Apokalypsa je jedno z nejprovařenějších popkulturních témat, protože je osvobozující. Dovoluje nám zničit vše, co známe, a na spálené zemi vystavět něco, co by mohlo být. Maže minulost, aby mohla vzniknout budoucnost. Jenže co když taková katastrofa není devastující, ani nepohne civilizací jakýmkoliv směrem? Vývojáři ze studia The Chinese Room, kteří mají na kontě povedenou Dear Esther a poněkud pokulhávající Amnesia: A Machine for Pigs, nám v Everybody's Gone to the Rapture nabízejí velmi osobitou vizi zániku světa, která ač je zalitá sluncem, dovede nahnat husí kůži.
Anna's Quest - recenze
Herní atraktivita se dnes vytváří zejména spojováním žánrů. Důsledkem toho je přemíra crossoverových projektů, mezi nimiž se jen velmi zřídka objeví "čistokrevná" výjimka, jakou je například Anna's Quest. Milovníci adventur si tuto novinku vyhlédli mimo jiné právě pro její klasické složení bez přidaných látek v podobě akčních nebo RPG prvků. A přestože hru pronásleduje několik neduhů, plynoucích právě z přísné adventurní tradice, je i tak velmi vtipným, zábavným a poetickým dobrodružstvím.
Game of Thrones – recenze 5. epizody
Vyhřezlé vnitřnosti, usekané hlavy, tratoliště krve, souboje v aréně. Plus Ramsay Snow a jeho oblíbený mučící kříž, na němž z lidí odřezává kousek po kousku. Předposlední epizoda adventurní série Game of Thrones od vytíženého studia Telltale je zatím nejbrutálnější ze všech. Nese správně depresivní podtitul Nest of Vipers, a přestože z poloviny akorát přešlapuje na místě a připravuje půdu pod nohama pro završení celé série, má své opodstatnění a děj zásadním způsobem posouvá do finále.
Subject 13 - recenze
Jakmile se na Kickstarteru objeví nějaké zvučné jméno, bývá to záruka úspěšně zaplaceného projektu. Když se o přízeň hráčů ucházel Paul Cuisset, který má ve svém portfoliu hry jako Flashback, Moto Racer či Future Wars, zdálo se, že nic nemůže dopadnout špatně. Cuisset na svůj adventurní projekt nakonec požadovaných čtyřicet tisíc dolarů vybral a po roce dalšího vývoje nedávno vydal hru Subject 13.
Tales from the Borderlands – recenze 3. epizody
Pamatujete na konec druhé epizody? Že ne? Těžko se divit, už zase uplynuly tři měsíce. Před spuštěním třetí epizody si jej každopádně osvěžte, protože na ni má zásadní vliv. Žádné triky, žádné iluze, v Telltale se výjimečně hecli a skutečně dali dohromady scénář, který se zásadně větví v závislosti na vaší předchozí volbě. Dali jste na Fionu, nebo na Handsome Jacka? Hned úvodní čtvrthodinka v Catch a Ride může mít dvě úplně jiné podoby, přičemž následky vaší finální volby z minula budete sledovat i v pozdějších fázích. Hip hip hurá.
Batman: Arkham Knight - recenze PS4 verze
Batman se vrací a s ním po čtyřleté pauze i studio Rocksteady, tedy původní tvůrci novodobé ságy o netopýřím muži. A zatímco si majitelé osobních počítačů musí na bezproblémový port ještě nějakou dobu počkat (info v tomto článku), konzolová verze komiksové akční adventury funguje naštěstí bezchybně. Takže nasadit helmu, obléci netopýří brnění (to bez bradavek) a nezapomeňte si na věšáku klíčky od Batmobilu. Je na čase vrátit se do Gothamu!
Game of Thrones – recenze 4. epizody
Zatímco se pátá řada seriálové Hry o trůny vzpamatovala a po vlažné první polovině diváky konečně donutila k úžasu, videoherní Hra o trůny se po slibné třetí epizodě vrací do poněkud mdlých kolejí. Se čtvrtou epizodou s podtitulem Sons of Winter je to trochu jako na houpačce. V jednu chvíli jako kdyby někdo příběhu o zbídačených Forresterech vlil do žil svěží krev, jindy však vyprávění regulérně nudí a ukazuje, že nápad rozdělit hru do šesti epizod namísto pěti prostě nebyl dobrý.
