Interrogation – recenze komorního L.A. Noire
Je noc. Prší. Nad spisem, který vůbec nedává smysl, už sedíte nejmíň hodinu. Whiskey v lahvi podstatně ubylo, zato popelník by zasloužil vysypat už notných pár cigaret zpátky. Spánek je luxus, který si nemůžete dovolit – jde o životy, o pověst, o princip. Do hlavy se prožírá klidná, ale podivně kakofonicky zvrácená melodie... Tohle není začátek temné newyorské detektivky. Tohle jste vy po několika hodinách hraní Interrogation: You will be deceived.
Lost Ember – recenze nádherného zvířecího dobrodružství
Většina příběhů je už v dnešní době větší či menší kopírka něčeho, co se dochovalo od počátku písemnictví. Najít zcela originální motiv je prakticky nemožné, a tak nám nezbývá než se pokusit alespoň o originální pojetí. Proto autoři stále častěji sahají po hrdinech, kteří nejsou, aspoň na první pohled, lidé. Naštěstí nám příroda nadělila velké množství nádherných zvířat, která je snadné přenést do role filozofujících a trpících charakterů, aniž by musela mluvit. Stačí vzít takového vlka a zasadit ho do dechberoucího světa. Na úspěch je zdárně zaděláno.
Blacksad: Under the Skin – recenze
Blacksad je výborný komiks, který v roce 2012 získal cenu Fabula Rasa v kategorii nejlepší komiks a nejlepší kresba, a po vzoru povedené adventury The Wolf Among Us od zaniklého studia Telltale si tenhle panteří detektiv ze staré školy brousí drápky i na videoherní médium. Vaškovy dojmy z Gamescomu ve mně moc nadějí nevzbuzovaly a po dohrání musím bohužel konstatovat, že se s chutí vrátím ke knižní verzi a na tu herní radši zapomenu.
Moons of Madness – recenze lovecraftovského hororu
Howard Phillips Lovecraft je takový otloukánek videoherního hororu a kdykoliv se objeví nový titul stavějící na jeho jménu, vyplatí se k němu přistupovat ostražitě. Pokud navíc do rovnice zamícháte tajemství, Mars a monstra, vaše skepse by měla dosáhnout kritických hodnot – a v případě Moons of Madness by nebyla nespravedlivá.
Still There – recenze nenápadné, emotivní adventury
Malý, melancholický počin Still There vám předem nedá vědět, co od něj můžete čekat. Varuje vás jen před osamělostí, smutkem a výčitkami strážce majáku, který se rozhodl pro život hluboko ve vesmíru v předaleké budoucnosti. Co ho ale v té černočerné tmě vyplněné pracovní rutinou čeká, vás zasáhne a nechá utápět v depresivních myšlenkách o životě, jeho smyslu, minulosti a budoucnosti.
Terminator: Resistance – recenze
V jedné z budoucích válek zvítězí lidstvo nad roboty a střílečka Terminator: Resistance napoví, jak vysokou cenu za to zaplatíme. Dejte jí šanci, jestli fandíte slavné filmové předloze, kterou obohacuje o nový pohled na Hnutí odporu proti Skynetu a nabízí příjemně starosvětskou, i když nikoliv bezchybnou akci se špetkou dobrodružství. Do zbraně!
Age of Empires II: Definitive Edition – recenze
„Už zase?“ odfrkl si pohrdlivě skeptik, když se jeho sluchu doneslo oznámení Age of Empires II: Definitive Edition. „Byl tu originál, byla tu HD edice, tak k čemu ještě potřebujeme nějakou definitivní edici? Jenom chtějí vytáhnout z lidí prachy.“ Máte pravdu, pane skeptiku, to oni určitě chtějí. Jenže za ty prachy na oplátku nabízejí strategický poklad. Relikvii, která si zaslouží generovat zlato.
Red Dead Redemption II – recenze PC verze
V Rockstaru se rozhodli mi lepení známky na počítačový port jejich loňského westernového veledíla příliš neusnadnit. O tom, jak grandiózní opus se podařilo vytvořit, byly sepsány kilometry textu. Kdyby tudíž bylo s expanzí na novou platformu všechno technicky v pořádku, stačilo by krátce připomenout, proč je Red Dead Redemption II taková pecka, a hotovo. Pravda, než jsem došel na konec, stihlo dorazit několik záplat, kterým se povedlo zahladit největší technický marasmus, ale o úplné dokonalosti se stále hovořit nedá a ovládání na počítačových periferiích za rámeček opravdu nepatří.
Superliminal – recenze
Jak máte zaujmout další logickou hrou viděnou z první osoby? Učte se od té nejlepší v žánru! Superliminal v sobě nezapře inspiraci Portalem a ani se ji nesnaží nijak skrývat. I tak jde o hru, která je hodně svá a natolik unikátní, že návštěvy jejího snového světa nebudete litovat. I když vám bude trochu líto, že jste nedostali mnohem víc.
Bee Simulator – recenze
Na první pohled a zvlášť podle názvu může Bee Simulator svádět k představám, že jde opět o parodickou zábavu, kterou v roce 2014 načal simulátor ze života kozy, na nějž letos navázal snad ještě populárnější husí simulátor. Pohled do života včely od Varsav Games Studio se s těmito hříčkami ale srovnávat nedá. Bere se totiž poměrně vážně a spíše než úrodnou půdou pro memy je vzdělávací hrou pro celou rodinu. Přestože simulátor včelího života míří primárně na děti, aspoň chvíli se u něj pobaví i rodiče.
Rune II – recenze
Vymyslet dobrou časovou smyčku, to není jen tak. Zvlášť pokud nejste autoři Outer Wilds, Save the Date nebo scenáristé Hvězdné brány. A autoři Rune II, překvapivě odkládaného a neméně překvapivě zpracovaného pokračování severského RPG s runami přímo v názvu, jimi rozhodně nejsou. Začíná Ragnarok, konec světa. A ne jenom jednou.
Football Manager 2020 – recenze
Další rok, další Football Manager. Další várka novinek, kterých by si svátečnější hráči asi ani nevšimli, další spousta neopravených nedostatků, které už se mi za ty roky vážně začínají docela zajídat. Možná vám tahle věta bude povědomá: Opět je to nejlepší díl ze všech, ale opět mi přijde diskutabilní vám ho za těch 55 eur horlivě doporučovat. A navíc je to letos bez češtiny.
Need for Speed Heat – recenze
Přijel nový díl Need for Speed, kterému není třeba hned sypat hřebíky pod kola. V novince Heat jsou na prvním místě rychlá auta a jejich poctivé vylepšování v garáži, naopak zmizely mikrotransakce, produktová reklama i spousta nevkusu z příběhu. Z ulice si navíc odvezete odlišné zážitky podle toho, zda řídíte ve dne, nebo při měsíčku. Jste připraveni na start?
Planet Zoo – recenze
Většina z vás nejspíš někdy v životě slyšela název Zoo Tycoon a dost možná jste u této legendární hry strávili hezkých pár (hezkých) večerů. Stavěli jste si svou vysněnou zoologickou zahradu a starali se o blaho zvířat i zákazníků. A teď, po letech, se konečně objevil duchovní pokračovatel jménem Planet Zoo. Je důstojným nástupcem tycoonovské strategie? Zůstal za očekáváním? Nebo svého předchůdce dokonce převyšuje?
Argonus and the Gods of Stone – recenze
Řecká mytologie pohříchu není ve hrách důstojně využité téma. Zatímco ve velkých hrách dělá křoví běžné akční zábavě, v alternativních projektech se hlubší myšlenka obvykle nepotkává s kvalitním zpracováním. Bohužel, v Argonus and the Gods of Stone se bohové zaprodali směsi nudného walking simulátoru a mělké adventury bez motivujícího příběhu a hratelnosti. Ojedinělé záblesky poetičnosti spolehlivě zadusí nevyladěná technologie.
Crossroads Inn – recenze
Jak praví klasik: bez hosta hospodu neuživíš. A uživíš-li, nepobavíš se. Hostinec tajemstvími opleteného strýčka Martyna ovšem o hosty žádnou nouzi nemá, i proto, že takové malichernosti, jako je otevírací doba, obyvatele malebného světa Delcrys vůbec netíží. Ti jsou zkrátka připraveni nalévat se pořád a vaší prací, jakožto právě plnoletého Martynova svěřence, je jim toto konání zpříjemnit všemi dostupnými prostředky.
Radio Commander – recenze
Her zabývajících se válečnou vřavou je nespočet. Jednou v roli řadového vojáka střílíte hordy nepřátel hlava nehlava, jindy zase z pozice velitele vedete mnohačetná vojska do nelítostných bitev, kde úspěch zaručí pouze vaše strategické schopnosti. Do druhé kategorie se dá zařadit i Radio Commander od studia Serious Sim, nicméně způsob, jakým je hra zpracována, objevuje zcela nové, originální a zajímavé principy, jakými lze strategické hry vést. A to je přesně ta neotřelost, kterou v herních vodách leckdy marně hledám.
Call of Duty: Modern Warfare – recenze
Doutníkovým kouřem prosycené licousy a knír kapitána Price zmizely z našich životů před dlouhými osmi lety a leckdo by řekl, že právě někdy v té době skončila zlatá éra Call of Duty. Všechny možné vesmírné šarády nebo battle royale místo kampaně sérii posunuly... jinam, tam, kam se to mně osobně nezamlouvalo. Jenže ona se teď vrací. Spolu s Pricem. Spolu s příběhem. Spolu s moderní válkou.
Valfaris – recenze
Pokud patříte mezi devadesátkové a mladší ročníky a v mládí jste měli to štěstí, že jste vlastnili videohry, jistě znáte hru Contra. Každý chtěl herní kazetu s touto legendární plošinovkou. A jste-li ve skupině nešťastníků, kteří se ke Contra nebo videohrám vůbec nedostali, nemusíte zoufat. Je tu totiž Valfaris.
Repressed – recenze
Spojit umění a zábavu v povedenou hru je oříšek, na kterém si autoři puzzle adventury Repressed vylámali zuby. Zajímavý potenciál a pár atraktivních nápadů jsou v ní zardoušeny frustrací a nudou. Ve snaze o ušlechtilou myšlenku a originalitu vzniklo dílo s mělkou pointou ve špatném zpracování.
