Tím nechci ani náhodou říct, že by Panzer Corps 2 byl nějak nežádoucně snadnou hrou. Objektivně si myslím, že veteráni tohoto žánru se zkušenostmi s prvním dílem a duchovním předkem Panzer General zde najdou velice podobný zážitek s několika málo novinkami a velmi líbivou grafikou.
Ostatně už neobvykle propracovaný vizuál hry nahrává tomu, aby se díky této hře žánr válečných tahových strategií rozšířil mezi nové adepty. Nejen mapy s 3D terénem vypadají k světu, milovníci válečné techniky a uniforem si přijdou na své, až se budou kochat tisícovkou do detailu vymodelovaných tanků, letadel, lodí, pěchoty a dalších jednotek všech stran účastnících se druhé světové války.
zdroj: Slitherine
Nejde ale jen o grafiku jako takovou. Uživatelské rozhraní je sice zpočátku lehce komplikované, ale není nesrozumitelné, naopak působí velice čistě. Během pár minut přesně víte, kde hledat jednotky připravené k nasazení, kde dokoupit nové, jak ty stávající opravit a tak dále.
To vše vám pomůže se vstupem do hry, ale nejvděčnější budete za výborný tutoriál, který vás napříč šesti scénáři provede absolutními základy hry a naučí vás užitečné manévry. K tomu můžete zhlédnout podobný počet videí o dalších možných strategiích a své vědění otestujete v několika připravených výzvách, ve kterých máte jen jeden tah na splnění cíle. Vřele doporučuji tyto výzvy absolvovat. Nechybí jim žádoucí „ahá“, které vám následně pomůže v gigantické kampani.
Deutsche Kampagne
Kampaň se věnuje straně, za kterou ve hrách s výjimkou strategií příliš často nehrajeme – nacistickému Německu. Zpočátku jsem neměl žádné výčitky, když jsem počínaje Polskem začal dobývat Evropu, ale později se párkrát dostavil pocit lehkého provinění a já natruc zkusil cíleně prohrát, aby ti zlotřilí Němci konečně zakusili vlastní medicínu.
Na výběr je rovnou několik kampaní, z nichž vás jedna provede celou druhou světovou válkou a zbylé začínají v pozdějších letech a věnují se konkrétním konfliktům, ať už jde o východní frontu, nebo Afriku. Jejich délka se pohybuje v řádech desítek scénářů, z nichž každý dokončíte v rozmezí jedné až tří hodin, takže kompletní dokončení všech kampaní Panzer Corps 2 vydá na víc než kdejaké obsáhlé RPG.
Než se ale pustíte do konkrétní kampaně v roli německé mašinérie, máte možnost zvolit si jednu z mnoha obtížností (normální jako náročná výzva bohatě postačí) a spoustu dalších nastavení. Je jen na vás, zda si dovolíte vracet kroky v každém tahu, dokonce si můžete dát horní limit. Pokud stejně jako já neholdujete práci pod tlakem, můžete si vypnout limit tahů, který je běžně jednou z podmínek vaší prohry. Můžete vypnout či zapnout efekty počasí, zásobování, fog of war, přítomnost hrdinů a metálů, zapnout si Ironmana a nastavit, jak moc mají být útoky předvídatelné.
zdroj:
Vlastní foto autora
Pak už vám jen zbývá vybrat si vlastnosti sebe sama aplikované napříč celou kampaní, přičemž pokud chcete víc pozitivních vlastností, musíte si nabrat i nějaké negativní. Já kupříkladu měl zlevněné tanky a získával víc zkušeností, ale zase jsem mohl upgradovat své jednotky jen třikrát za misi.
Šedesátkrát je víc než dost
Od této chvíle už jedete jeden scénář za druhým, každý s nadabovaným briefingem, který vám sdělí podmínky vítězství. Těmi je ve většině případů snaha zabrat konkrétní hexy na mapě, nebo je naopak udržet. Některé scénáře vám dají dokonce na výběr ze dvou možnosti, jak ke konfliktu přistoupit (zda napadnete Polsko ze severozápadu, nebo severovýchodu, přičemž každá z cest má svá pro i proti).
Asi nejobtížnější částí z hlediska vstřebání množství informací je nasazování jednotek na mapu. Teď nemyslím samotné rozmístění kolem předem daných pozic, které je samozřejmě klíčové. Půjde vám hlava kolem ze samotných jednotek. Některé už budete mít k dispozici, jiné si můžete dokoupit do naplnění slotů. A u každé z nich budete řešit, jak je rychlá, jak přesná, jak účinná proti konkrétnímu typu nepřátel, jak se před ním ubrání, jaké má speciální vlastnosti a mnoho dalšího.
Panzer Corps 2 vám hned nedá na výběr z celého tisíce jednotek (respektive několika stovek na německé straně), ale i dvě desítky jsou až až a není neobvyklé, když výběrem nového tanku strávíte dlouhé minuty. Naštěstí je hra i zde krásně čitelná a jakmile máte v obchodě zakliknutý jeden tank, přejetím myši po ostatních vidíte okamžité srovnání všech vlastností.
Při výběru posil si ale musíte dávat pozor i na finance zastoupené body prestiže. Může se zdát jako dobrý nápad rozfofrovat vše za ty nejlepší jednotky, ale s takovým přístupem brzy narazíte. Nebudete mít prostředky na upgrade stávajících jednotek, nebudete mít prostředky na opravení jednotek během bitvy a po ní, nebudete mít prostředky na doplnění stavů během mise, pokud se vám podaří zabrat políčko s možností nasazení posil.
Prestiž získáváte za zabírání specifických území důležitých i zcela nedůležitých pro splnění mise. Čím úspěšnější ve svém tažení budete, tím víc prestiže nashromáždíte a vaše armáda bude vzkvétat. Ale pojďme už k hlavní náplni, tedy vlastním bitvám.
zdroj:
Vlastní foto autora
Attacke!
Nenechte se zpohodlnět prvními scénáři roku 1939, Evropa ještě není zcela zmobilizovaná a Němci mají postup poměrně snadný. V pozdějších letech se ale mapy několikanásobně zvětší. Místo dvou desítek jednotek máte najednou pod kontrolou 50 a víc formací, místo jednoho, dvou střetů řešíte konflikt na pěti místech najednou a není pochyb o tom, že Panzer Corps 2 je hutná hardcore strategie pro absolutní nadšence. Přitom ale bravurně zvládá neodradit nováčky, protože expanzi měřítka dávkuje pozvolna.
Brzy začnete řešit, která jednotka se víc hodí proti konkrétnímu nepříteli a začnete hledat jakoukoliv výhodu nad soupeřem. Bitvy se v zásadě točí okolo mechanismu zásobování a hojně se využívá zóna kontroly jednotek (všechny její sousedící hexy). Se silně opevněnou jednotkou se budete trápit, pokud ji neodříznete od zásob tím, že ovládnete hexy vedoucí od ní k zásobovacímu centru.
Odříznutá jednotka brzy přijde o munici a je tak snadno náchylná k ústupu, čímž pro vás vyklidí město a vám se podaří zabrat důležitý bod. Ještě lepší je pokrýt všech šest hexů sousedících s nepřítelem, který po pár útocích kapituluje a může v případě strojů skončit ve vašem zajetí, připravený na následné nasazení. V dalším scénáři proto útočíte na Brity jejich vlastní pekelně obrněnou Matildou.
zdroj: Archiv
To je ale jen boj na zemi, který můžete (a měli byste) doplnit letectvem. Letadla se mohou specializovat na boj ve vzduchu, útočit na pozemní cíle nebo ničit opevnění. Nepřátelská letadla jde samozřejmě likvidovat protileteckou obranou. Těžká stacionární technika a artilerie je zároveň nesmírně klíčová při dlouhodobějším obléhání měst a z tohoto důvodu se stává hlavním terčem spojeneckých bombardérů.
V případě letadel čelíte skvělému dilematu ve chvíli, kdy pozemní fronta postoupí za hranici doletu. Musíte dobývat nová letiště a letectvo na ně převelovat, což je ale stojí celý tah. A to je luxus, který si můžete málokdy dovolit.
Jsou to ovšem právě letadla, ke kterým mám i jednu výtku. Na 3D mapě se velice obtížně hledají, když je pod nimi sraziště tanků a pěchoty. Naštěstí se kdykoliv můžete přepnout do topdown 2D mapy vyobrazené v jednoduché grafice, kde letouny snadno identifikujete.
War (Mechanic) Simulator
Všech jednotek se pak týkají opravy (léčení v případě vojáků) v terénu, které jednotku rovněž stojí celý tah. Někdy je lepší pokračovat v útočení s poloschopným tankem, jindy dává smysl jeho stažení do bezpečí, někdy jeho okamžité opravení na místě. U oprav navíc řešíte to, zda zvolíte drahou opravu, tedy doplnění stavů, nebo levnou, pomocí zelenáčů, při které ale jednotka přijde o pořádnou porci těžce nabytých zkušeností.
Přidejte si k tomu ještě námořnictvo, paragány, ozbrojené vlakové soupravy, různé typy terénu, vliv počasí, přítomnost hrdinů přidávajících jednotkám další schopnosti, průzkumná vozidla, možnost vybavit pěchotu transportem, možnost libovolné jednotky půlit do dvou jednotek a ty dále půlit a zase spojovat… a máte o bolehlav postaráno.
Vše je se vším propojené a nepřijdete na to prakticky jinak než metodou pokus omyl (nebo pročtením obsáhlého manuálu). V Panzer Corps 2 platí snad víc než kdekoliv jinde, že chybami se člověk učí, a zatímco v prvních misích se cítíte jako vyplašené kuře, po několika desítkách hodin jste ostřílenými generály, kteří ovšem stále nemají čas na odpočinek.
Nikdy nebudete mít pocit, že si můžete hodit nohy nahoru. Jen jednou jsem udělal tu chybu, že jsem nechal přivlastněné klíčové body nehlídané. Postupoval jsem Francií, najednou v mých zádech z mlhy vyběhla pěchota a obsadila mnou dříve dobyté město. A teď, koho poslat zpátky, aby problém vyřešil! Od té chvíle jsem buď nechával jednu jednotku, která sama o sobě leccos vydrží, na důležité pozici, nebo tvořil neprostupnou lajnu, skrze kterou by nikdo nepronikl.
zdroj:
Vlastní foto autora
Mrazivě (ne)skutečná válka
V každém případě je Panzer Corps 2 velice realisticky působící hrou. Nejvíc skutečné mi připadalo obléhání měst, které je správně zdlouhavé, vyžádá si obklíčení, odříznutí obránců od zásob, ostřelování dělostřelectvem a bombardéry a po opravdu značném úsilí se dostaví slavné vítězství.
Tanky se pomalu brodí řekou (pokud ji nepřemostíte), bažiny zdrží úplně každého, déšť znehybní letectvo. Na hráčovy smysly toho v jednu chvíli působí opravdu hodně a naštěstí to není vyloženě zahlcující, vypadá to skvěle a dává to naprostý smysl.
A to jsou jen desítky hodin (ve výsledku přesahující stovku) v singleplayerové kampani, která je díky svému pojetí (řízení německé invaze) částečně smyšlená a dovoluje vám například zaútočit na Ameriku a vyhrát celou druhou světovou válku. Pokud na tuto fantazii tedy přistoupíte, jinak se zuby nehty drží reálií.
zdroj:
Vlastní foto autora
Až budete mít celou kampaň za sebou a nebude vás lákat její opakování, kterým byste odhalili další scénáře pramenící z jiných rozhodnutí, budou na vás čekat zmíněné výzvy, pokud jste si je nedali hned po tutoriálu, další samostatné scénáře, generátor náhodných scénářů, kompetitivní multiplayer s osmi mapami, kooperativní multiplayer se dvěma mapami a konečně také komplexní editor, ve kterém vytvoříte scénář podle vašich představ a můžete ho sdílet s ostatními. Sluší se dodat, že ve všech módech kromě hlavní kampaně můžete hrát za libovolnou mocnost.
Panzer Corps 2 je naditý balíček plný samých dobrot pro všechny, kteří jsou naklonění hutným strategiím a druhé světové válce. Takovým jedincům sice nenabídne něco úplně nového, co tu nebylo před ním, ani zásadně neinovuje zavedené postupy a nenastavuje laťku z hlediska herních mechanizmů, ale fungující jádro zabaluje do tak nádherného a čistého kabátu, že by se naprostá většina existujících strategií měla zastydět a pochopit, že i tento žánr může vypadat k světu. A že s trochou snahy může být perfektně přístupný nováčkům, protože Panzer Corps 2 je vynikajícím vstupním bodem do světa, který je škoda neobjevit.
