Recenze
Forged of Blood – recenze
4. 9. 2019
|
Jakub Šindelář
Je to tady. Poslední bitva krále Aureliana Caenicana bude brzy dobojována. Král již ví, že jeho obrana nevydrží dlouho. Byl zrazen. V hradu dohořívají poslední plameny a on se brání několikanásobné převaze. Snad ale vydrží dostatečně dlouho, aby jeho dva synové stihli utéci a pokračovali tak v královské linii. „Buďte sbohem, moji synové. Nechť vás provází odvaha a síla!“ Dobrodružství Forged of Blood začíná.
The Banner Saga 3 – recenze
26. 7. 2018
|
Václav Pecháček
Jedna skupina se schovává za proděravělými městskými hradbami obklopenými nepřátelskou armádou a hladovou temnotou. Druhá se do řečené temnoty vrhá po hlavě, chráněná jen skromným kruhem světla. Situace pro ani jednu z družinek nevypadá zrovna nadějně. Spíš se pohybuje někde mezi beznadějí a zoufalstvím. Ale k tomu The Banner Saga celou dobu směřovala, a její třetí díl vás rozhodně nezklame tím, že by byl ke svým hrdinům moc mírný. Varování: bude se tu umírat.
Fe - recenze
14. 3. 2018
|
Lucie Jiříková
Bohulibý projekt EA Originals po neskutečně krásné plošinovce Unravel vdechl život další charismatické skákačce, tentokrát s názvem Fe. Oba tituly se od sebe významně liší, ale najdete v nich i mnohé společné body. Tak například hlavním hrdinou je neidentifikovatelná příšerka s velkýma ušima, která je tak roztomilá, že byste ji chvílemi samou láskou sežrali.
Shadwen - recenze
26. 5. 2016
|
Ondřej Švára
„Panovník je mrtev,“ rozneslo se podhradím. Poprask způsobila nejen královražda, ale i její pachatel. Krev na rukou prý mají žena a nezletilé děcko. Taková potupa se navždy zapíše do kronik! Naopak stealth akce Shadwen, která o činu vypráví, v herní historii nejspíš zapadne. Hra od studia Frozenbyte totiž nevyužila svůj potenciál a trpí stereotypem i technickými problémy. Sem tam ale dokáže pobavit.
Dark Fear - recenze
11. 9. 2016
|
Daniel Kremser
Hra původem z mobilu, respektive minimálně pro mobily dělaná, a ještě k tomu za pár korun. To už v jednom vyvolá pochyby, které v případě Dark Fear ještě utvrzuje minulost a webovky autorů. Na první pohled tedy nic, co by vás na Steamu zaujalo a věřím, že většina navíc nad skutečně stařičkou grafikou ohrne nos. Zdání ale někdy může klamat. V zásadě jde o zajímavě pojatý horor, který táhne právě retro stylizace, a byť naráží na limity platformy, může zaujmout alespoň milovníky retra.
Kohan II: Kings of War - recenze
10. 10. 2004
|
Redakce Games.cz
V názvu má číslo 2, jedná se však už o třetí díl. Je to fantasy, trpaslíky a elfy tu ale nenajdete. A i když velíte velkým armádám, nemusíte odrovnat svou myš. To vše je Kohan II, svěží vítr v zatuchlé kobce tuctových RTS.
Tyranny - recenze
30. 11. 2016
|
Aleš Smutný
Jak se žije válečníkovi, kterého magická bouře odsoudila k životu uvnitř zbroje, z níž se až do smrti nedostane? Můžete si oblíbit psychopatickou vražedkyni? Kde leží hranice mezi zlem a prostým nezájmem o následky? A jde uprostřed války vůbec posuzovat, co je zlo, a co přirozený vývoj lidské povahy v extrémní situaci? Tvůrci od začátku deklarovali, že v Tyranny můžete hrát „za toho zlého,“ což je pravda. Příběh hry je ale naštěstí mnohem propracovanější a nesází na pouhé „teď vypálíme celou vesnici a budeme se u toho strašně zle smát.“
Mandragora: Whispers of the Witch Tree – recenze kouzelné soulsovky
6. 5. 2025
|
Michal Krupička
Lov na čarodějnice může začít
Commandos: Origins – recenze návratu taktické legendy
9. 4. 2025
|
Adam Homola
Solidní návrat bez ambicí
Warhammer 40,000: Space Marine 2 – recenze temné a brutální akce
4. 9. 2024
|
Jakub Malchárek
Ve 41. miléniu je jenom válka
Persona 5 Royal – recenze
15. 4. 2020
|
Pavel Skoták
Hnulo se v něm svědomí. I když, něco mi říká, že to nebylo svědomí. Byla to moje skupinka zlodějíčků, jejichž cílem není nic menšího než snaha změnit lidská srdce k lepšímu a přinutit i ty největší zlosyny ke zpytování svých činů. Persona 5 by se mohla jevit jako simulátor života japonského studenta s nějakými těmi tahovými souboji, ale ve skutečnosti jde o neuvěřitelně atraktivní cestu do hlubin lidského vědomí okořeněnou tím správným japonským bizárem.
Here Be Dragons – recenze
3. 2. 2020
|
Patrik Hajda
Žil, byl kdysi jednou jeden ctižádostivý mladík jménem Kryštof Kolumbus, který toužil vypravit se na moře a třeba tam objevit něco, co ještě nikdo jiný před ním neobjevil. Avšak v nezmapovaných vodách narazil na mořské příšery, které ho zahnaly do bezpečí všem známé pevniny. Svou cestu nakonec podnikl, ale až poté, co mu banda prazvláštních námořníků pročistila cestu. Škoda jen, že ono čištění je navzdory své zábavnosti velmi repetitivní a neoriginální humor mu na atraktivitě zrovna nepřidá.
Thea 2: The Shattering – recenze slovanské strategie
4. 7. 2019
|
Jakub Šindelář
Vydařené tahové RPG Thea: The Awakening se dočkalo po 4 letech pokračování a opět vás v něm čeká spousta hodin kvalitní zábavy. Nový grafický kabátek a úprava rozhraní hře jenom prospěly. Nezbývá než vyslyšet hlasy bohů a vydat se na nebezpečné dobrodružství, ve kterém půjde o život. Thea 2: The Shattering je tu.
Bannermen – recenze
1. 3. 2019
|
Pavel Skoták
Věděli jste, že existují hry bez módu battle royale, bez MOBA a roguelike prvků, které před dávnými časy zažívaly svůj zlatý věk? Říká se jim RTS a i dnes jich ve světě pár najdete. Bannermen se hrdě prezentuje jako klasická strategie s výstavbou základny, sběrem surovin, hrdiny i RPG prvky a dost možná chce vrátit tomuto skvělému žánru trošku slávy. Takovou vizi je třeba podpořit, takže hurá zachránit svět!
Dark Souls: Remastered - recenze
25. 5. 2018
|
Vilém Koubek
Remaster „souls titulu“, který zpopularizoval žánr, zní zcela logicky. Ostatně hráči si jej svého času pomocí petice dokonce vyřvali vedle konzolí také na PC, a není tedy důvod pochybovat, že by i následující generace chtěla navštívit zemi Lordran, v níž se ono notoricky obtížné dobrodružství Dark Souls odehrává. Má ale smysl remaster kupovat, pokud již vlastníte původní hru?
Knack 2 - recenze
11. 10. 2017
|
Pavel Skoták
Před čtyřmi lety to začalo. Velká prezentace nové konzole a jeden z launchových titulů, který měl provázet nový Playstation 4 na cestě k zářné budoucnosti. Zatímco konzoli se dlouhodobě daří, první Knack se stal otloukánkem, který si nevysloužil zrovna lichotivá hodnocení. Teď je tu ale druhý díl, u kterého se můžeme ptát: “Je to vůbec potřeba?”
Fictorum - recenze
31. 8. 2017
|
Jan Slavík
Role kouzelníka není ve fantasy žánru ničím neobvyklým. Naopak, je to spíše klišé, ale ve valné většině případů se jedná o postavy poplatné charakterovému rozvoji i příběhu. Jde o hrdiny, co se teprve hledají a podobně. Kickstarterem zafinancovaný titul Fictorum na to jde jinak. Nechá vás rovnou obléci róbu skutečného arcimága, co se s nošením deseti prasečích ocásků za hrst měďáků vůbec nemusí obtěžovat.
Persona 5 - recenze
18. 5. 2017
|
Vilém Koubek
Osmileté čekání sice bylo kruté (obzvláště poté, co se naplno rozjela marketingová mašinérie), v případě Persony však zároveň ozdravné a do jisté míry prospěšné. O málokterém japonském RPG totiž platí ono otřepané tvrzení, že se nehrají, ale spíše se do nich chodí žít. A takový život při nikterak drastickém obměňování hratelnostní formule může docela rychle omrzet. Ten správný čas však konečně nazrál a studio Atlus vypustilo do světa obrovský a velmi propracovaný titul, v němž rádi utopíte týdny svého času.
Planescape: Torment: Enhanced Edition - recenze
21. 4. 2017
|
Ondřej Švára
Dávno skončené příběhy je lepší znovu neotevírat! I tak by mohl znít vzkaz pro autory „vylepšené“ edice Planescape: Torment, která se příliš nepovedla. Jedno z nejúžasnějších dobrodružství herní historie prošlo nemastným neslaným faceliftem, který namísto obsahu upravuje pouze technologii, a to ještě ne zcela uspokojivě. Smysluplnost celého projektu padá s absencí hodnotnějších změn, se kterými by se herní klasika vrátila v opravdu důstojné podobě.
For Honor - recenze
21. 2. 2017
|
Jan Slavík
Čas od času se poštěstí. Od tvůrců, kteří sou známí spíše stavěním na již existujících základech (ačkoliv nedávné snowboardové experimenty tento předsudek lehce nahlodávají), spatří světlo světa něco opravdu neotřelého. Taková chvíle nadešla právě teď. Můžeme děkovat, že se někdo odhodlal dát vývoji středověké multiplayerové řežby For Honor zelenou, protože výsledek stojí za to. Pod slupkou technických patálií a diskutabilního zpoplatnění se skrývá, co se týče hratelnosti, skutečný briliant.
Pavilion - recenze
7. 10. 2016
|
Ondřej Švára
Nezávislé hry přímo vybízí k experimentům. Přestože řada z nich skončí fiaskem, geniální špička ledovce za tento druh tvorby jistě stojí. Zrovna Pavilion je jedna z těch her, na které se v dobrém slova smyslu nezapomíná. Logická plošinovka láká unikátní herní mechanikou, avantgardním prostředím a její soundtrack se hodí dokonce i k relaxaci. Ačkoliv první ze dvou naplánovaných epizod skončí příliš brzy, i tak dokáže Pavilion okouzlit.
Brány Skeldalu 3: Sedm mágů - recenze mobilní verze
7. 3. 2016
|
Aleš Smutný
Den třicátý. Milý deníčku, když jsem nadával, že v bažinách poletují jen komáři, kostlivci a kusy znepokojivě přitažlivých nekromantek, netušil jsem, že jde o příčetnější část putování. Kobky snesu. Led snesu. Bažiny nakonec taky snesu. Dokonce bych si zvyknul na chození po mořském dně. Ale kdo, k čertu, vymyslel, že se utábořím v útrobách mrtvého draka? Čert vem, jaké je tam pekelné horko, vždyť ten drak je veliký jak katedrála! Chci se vrátit na moře, na loď, k otrokářům...
Shadows: Heretic Kingdoms - recenze
15. 3. 2015
|
Ondřej Švára
Celé desetiletí si museli fanoušci slovenského RPG Kult: Heretic Kingdoms počkat na pokračování. Trpělivost se ale vyplatila. Zatímco názvem se Shadows: Heretic Kingdoms liší od první hry jen kosmeticky, hratelnost, atmosféra a příběhové podání hry se změnily dramaticky - naštěstí k lepšímu. Druhý díl (vlastně jeho první část s podtiulem Book I: Devourer of Souls) fantasy ságy chytře propojuje tradiční RPG prvky s novými nápady, a nebýt některých chyb, byl by to úžasný mix moderny s klasickým stylem po vzoru Baldur's Gate.
Guardians of Graxia - recenze zajímavé tahovky
3. 3. 2011
|
Tomáš Jung
Mám pro vás návod, jak zbohatnout. A když už byste se náhodou netopili v penězích, alespoň budete dělat, co vás baví. Stačí se inspirovat u firmy Petroglyph, tvůrce tahové fantasy hry Guardians of Graxia, kde vymysleli jeden herní mechanismus a dokázali z něj vycucnout, co se dalo. Guardians of Graxia je totiž v základu desková hra, která se dostala na počítače, stala se z ní karetní hra a dokonce si osvojila téma druhé světové války a pod názvem Panzer General odskočila na konzole Xbox 360. Tomu se říká dokonale vyždímaný nápad. Ze stolu do počítače
Resonance of Fate - recenze
9. 6. 2010
|
Redakce Games.cz
Náročná výzva s komplexním bojovým systémem, svérázným světem a střelnými zbraněmi odmění každého s dávkou tolerance a trpělivosti. Ale co ti ostatní?
The Banner Saga 2 - recenze
20. 4. 2016
|
Lukáš Grygar
Jedno slovo: rozpolcenost! A nebojte, hned přibudou další. V Banner Saga neexistují jednoduché odpovědi, přestože se i druhý díl severskou mytologií inspirované strategie s oblibou láme vedví. Ostatně, vstupujete do něj tam, kde jednička tragicky vrcholila – smrtí jedné z ústředních postav. Od rozhodnutí, které k ní vedlo, se odvíjí další vyprávění. Tažení lidí a varlů, rohatých obrů, je i po smrti obávaného Bellowera spíše úprkem. Z východu se na západ valí hordy tzv. „dredge“, nemluvných kamenných nepřátel, které však žene něco ještě daleko děsivějšího. Jaké tajemství ukrývá náklad na povozu, vláčeném vaší karavanou, a jaké látači, kteří jeho dopravou zaúkolovali klan Havranů?
Children of Morta – recenze
11. 9. 2019
|
Jakub Šindelář
Něco vám povím. Bergsonovic rodinka, to je tedy povedená partička. Zkáza v podobě „corruption“ se světem šíří rychleji než v českém fotbale – a oni chtějí s touto zkázou nejen bojovat, ale také najít její zdroj a vymýtit ji! Jsou přesvědčeni, že společnými silami dosáhnou úspěchu. Od toho přece rodina je.
Sekiro: Shadows Die Twice – recenze
25. 3. 2019
|
Jan Slavík
Kdo si myslel, že FromSoftware umí dělat hry jen podle jedné šablony, může směle změnit životní postoje. Ne, že by se japonští tvůrci snad ve své novince Sekiro: Shadows Die Twice otočili zády k tomu, co jejich tituly proslavilo – dobře známý základ zůstává, ale krášlí ho tolik novinek, svěžích změn a originální, fantasticky vytříbený bojový systém, který až hraničí s genialitou, že nakonec to „soulsovské“ jádro skoro nepoznáte. Výsledek je obrovská pecka.
Book of Demons - recenze
18. 12. 2018
|
Pavel Skoták
Na pojem early access dá dnes a denně házet neuvěřitelné množství špíny a jeho problematikou se zaobírá nejeden videoherní novinář. Přesto v tom nepřeberném množství titulů, které se vydávají do early access, existuje několik zářných příkladů reprezentujících zdravý vývojářský přístup a výbornou práci hráčské komunity. Prvním budiž letošní hit Dead Cells, dalším by mohla být právě Book of Demons.
Artifact – recenze aneb kasino vždy vyhrává
11. 12. 2018
|
Aleš Smutný
Strašně bych chtěl mít rád Artifact. Jeho základní taktická myšlenka je skvělá a systém, když funguje, představuje jednu z nejtaktičtějších, nejkomplexnějších karetních her na digitálním trhu (na tom reálném nic netrumfne VtES, nechť odpočívá v pokoji). Jenže Valve se rozhodlo vydat hru v takové formě a takovém stavu, že nad tím zůstává rozum stát. A z obrovského potenciálu zbývají frustrující trosky.