Galerie

Cyber Knights: Flashpoint vypadají na první pohled vcelku obyčejně. Další taktická tahovka s partou žoldáků, kde budete spravovat základnu, vybírat mise a ty plnit. Jenže ve finále nejde ani tak o samotnou originalitu celého konceptu jako spíš o jeho komplexnost a o to, jak do sebe všechny mechanismy ve futuristickém světě postupně zapadají. Tvůrci měli dost času celý zážitek vyladit, ostatně hra si pobyla skoro dva roky v předběžném přístupu, těsně před vydáním obdržela poslední update s číslem 255 a musím se přiznat, že se v plné verzi se lehce stala jedním z mých nejoblíbenějších nástupců X-COMu.

Systémy, co se vrší, ale nezahltí

Alfou i omegou hry je vytvořit si svou skupinu žoldáků, navazovat kontakty, stoupat v potravinovém řetězci a ideálně přitom šíleně zbohatnout. Budete brát zakázky od obchodníků na černém trhu, pokoutných doktorů, co prodávají implantáty ve slumech, ale i od mega korporací nebo gangů.

Každý jeden zadavatel přitom má vlastní agendu. Práce pro jednoho může naštvat druhého, a naopak. Navíc vaše rozhodnutí budují kontaktům vliv nebo je vystavují možnosti odhalení. V praxi to funguje tak, že pokud někomu pomáháte, stoupá v žebříčku své frakce a z obyčejného překupníka se stane třeba hlava kartelu. Pokud se mise nedaří nebo je ignorujete, může dojít k tomu, že mu na dveře zaklepe jednotka korporace a vyřadí jeho otravnou proměnnou z rovnice. Obě cesty se navíc pojí i s výběrem specializací pro daný kontakt.

zdroj: Trese Brothers

Kromě samotných misí můžete ovlivňovat vztahy i pochůzkami. Tedy čistě textovými příběhy, na které vyšlete jednoho ze svých žoldáků. Díky tomu se vlastně z Cyber Knights stává příběhový sandbox. Protože je jen na vás, kde a jak se spolčíte, jak se vám bude dařit i koho budete mít v partě. Protože vaši společníci fungují dost podobně, jen se určující veličiny dělí na hype a stres. Každý z nich má také sadu štítků, které se projevují na jejich přístupu. Je tedy rozdíl, zda je daná postava třeba ex policista, má nepřátele v nějaké korporaci nebo gangu, nebo je to zkrátka agresivní hovado.

Podcenit nemůžete ani samotnou přípravu na mise. Nejde jen o výbavu a výběr správných postav do týmu. Některé místnosti, které postavíte, budou generovat žetony, které můžete využít na speciální akce ovlivňující běh mise. Podle vašich akcí se zvedá pozornost, kterou na vás okolí upírá, a nepřátelé pak začínají na vyšší úrovni poplachu nebo na vás nakonec můžou najmout jednotky elitních lovců odměn.

Vaše hledanost klesá časem, ale opět ji jde snižovat za žetony z jiné místnosti ve vaší základně. Ostatně ve skupině máte i jednu speciální postavu, která je zaměřená jen na domlouvání kontraktů a ovlivňování zakázek, na což má celé tři dovednostní stromy. Kromě nakupování výhod za tvrdou měnu totiž často potřebujete mít u někoho schovanou nějakou službičku, která bývá hodnotnější než bankovky. Opět je získáváte plněním úkolů, nebo třeba když jim prodáte něco extra cenného.

zdroj: Trese Brothers

V praxi se mi třeba stalo, že jsem potřeboval zajistit, aby na mě jedna korporace neposlala komando. Shodou náhod se mi ozvala dáma, která to byla schopná zařídit. Výměnou za to, že jí budu dlužit speciální službičku, aniž bych se ptal na detaily. Kývnul jsem, takže o pár dní později přišla mise, která sice mohla nabourat mé vztahy s někým jiným, ale mou klientku vystřelit v potravním řetězci mnohem výš. I tehdy mi jsem dostal možnost se jí prostě vysmát, jenže taky se může stát, že v protislužbě selžete, hra s tím počítá a vytváří další sérii událostí na to navázanou.

Takových více i méně důležitých systémů je v Cyber Knights spousta. Týkají se misí, vašich postav nebo i stavění základny, kde klasicky vyklízíte budovy a zavádíte do nich rozvody, abyste je využili jako ošetřovny, výrobny nebo třeba výše zmíněné různorodé generátory žetonů. I když je systémů spousta, nezahlcují a zapadají do sebe naprosto přirozeně, za což si tvůrci zaslouží velkou pochvalu.

Galerie

Kyberpunková power fantasy

Pokud ovšem od místního příběhu budete čekat hluboké rozjímaní o kybernetice, špatnosti třídního systému a komentář o zlu velkých nadnárodních korporací, budete mít smůlu. Jste prostě skupina dysfunkčních individuí, která berou systém takový, jaký je, a využívají ho pro sebe.

Přitom se ale nedrží stranou od klasických kyberpunkových témat. Jedna z vašich postav třeba může mít experimentální implantáty, které ji pomalu zabíjí, další unesli bratra na podivné experimenty a tak dále. Hra se ale zbytečně nesnaží moralizovat. Místo toho nabízí power fantasy, která vám dá možnost být cool. Narvat se implantáty, vybavit se hustými zbraněmi. Budete páchat nezapomenutelné loupeže, dostávat se do přestřelek proti přesile a vůbec si užívat, jak je všechno přepálené.

Hlavní roli v akci samozřejmě bude hrát váš tým. Ona ta povolání jako gunslinger, cybersword, nebo scourge nejsou jen na okrasu. Každá třída má svou vlastní trojici vývojových stromů a každá nová schopnost své opodstatnění. Gunslinger se třeba specializuje na pistole a revolvery. Umí střílet obouruč, má speciální overwatch, a už ani nespočítám, kolikrát mi zachránilo pozadí, že umí střílet odrazem od stěn. Můj vůdce skupiny šel zase cestou odstřelovače a časem doopravdy dokázal klidně z výchozí pozice odpravit několik důležitých cílů během jednoho kola.

zdroj: Trese Brothers

Skvělé na tom ale je, že něco jako univerzální skupina neexistuje. Někdo bude dobrý na plíživé mise, ale zároveň budete chtít mít i možnosti, jak řešit situace, kdy jde všechno do kopru. Ultimátní hacker sice zvládne zrušit většinu bezpečnostních opatření a proletět hackovací minihrou jako nůž máslem, ale když kolem začnou lítat střely, moc toho nezmůže. Sestavit pak správný tým na správnou misi je polovina úspěchu. Postavy navíc nejsou jen panáci bez duše, mají vlastní vedlejší mise, zapojují se do rozhovorů a vytvářejí dojem, že jsou součástí příběhu.

Naštěstí si své oblíbence lze upravit k obrazu svému i vizuálně. Jejich přijímání do skupiny je pak řešené třeba trochu schizofrenním dialogem, kdy se hlavní postava ptá na otázky a vy v roli nováčka taky odpovídáte, čímž finišujete profil žoldáka do své soupisky.

Dále schopnosti upravují právě třeba implantáty. Zbraní je spousta, a to v několika úrovních i kvalitách, to samé platí i o příslušenství pro ně. Pokud by vám přišla jedna třída málo, stačí přidat druhý strom a hned máte třeba vanguarda kříženého s cyberswordem.

Reservoir cyberdogs

Samotné mise mají pak celkem solidní variabilitu. Někdy musíte někoho ubránit, jindy zabít. Někdy kradete pro kontakt, jindy pro sebe. Honíte konvoje, přepadáváte VIP a tak dále. Naštěstí se docela střídají i herní mapy, takže se tak snadno neomrzí.

Nejzajímavější jsou pak několikafázové mise, kde při postupu vybíráte z několika variant. Například se musíte dostat do komplexu a ukrást odtamtud vzácnou technologii. Půjdete hlavní branou? To může být celkem nebezpečné. Co tahle najít pomocí pochůzky před misí cestu přes kanalizaci a neriskovat poplach hned během prvních kol?

zdroj: Trese Brothers

Jestli budete tiší, totiž často znamená rozdíl mezi životem a smrtí. Všude jsou kamery, nášlapná zařízení, bezpečností brány a spousta dalších nepříjemností. Samozřejmě vás můžou najít i nepřátelé a nad tím vším bdí systém monitorující nekalosti, které pácháte.

Na tiché zabíjení jsem si ze všech systémů zvykal asi nejdéle. Celková úroveň se totiž vypočítá vždy až na konci kola. Když vás někdo vidí, nabíhají políčka do další úrovně eskalace. Pokud ho stihnete zabít a nikdo jiný vás při tom nevidí, zase zmizí. Pokud má cíl před koncem kola ještě akce, nic to na tom nemění. Maximálně po vás začne střílet, kdy další políčka naskočí za hlasitou střelbu. Oproti tomu, pokud vás někdo zahlédne a ani nestihne nijak reagovat, ale hned potom je na řadě váš sniper a kolo končí – smůla, poplach roste.

Mechanismus, který mi ovšem doopravdy udělal radost, spočívá v tom, že i když zabíjíte jaksepatří tiše, každý nepřítel má odpočet, za jakou dobu ho začne někdo hledat. Proto je potřeba přemýšlet dopředu. I když v jednom tahu vystřílíte půlku podzemního komplexu, čeká vás za několik kol nepříjemné překvapení v podobě téměř jistého poplachu. Což překvapivě moc her nevyužívá a stráže si jinde prostě vesele patrolují, i když jsou jediným přeživším masakru kolegů, se kterými ještě před několika koly rozebírali své osobní příběhy. Navíc toho můžete využívat i na plánovaní přepadů, protože přesně víte, kam se nepřátelé za pár kol vydají hledat nehlásícího se spolubojovníka.

zdroj: Trese Brothers

Bez eskalace se ale časem prostě neobejdete. Úroveň poplachu roste a do mapy se začínají valit posily. Často to znamená ten pravý taktický adrenalin. Třeba v misích, kde vám vaše kontakty předají lokaci, kde se nachází cennosti, ale není za ně žádná konkrétní odměna. Jen to, co poberete ze skříní rozesetých po mapě. Vybíráte bedny, únikové cesty se zavírají a balancujete mezi tím, jestli je dobré kličkovat další kolo pro skříň, která může obsahovat legendární kořist, nebo se začít stahovat.

Následky misí totiž umí pořádně roztočit kolotoč událostí. Začínáte třeba na vyšší úrovni pozornosti, možná byl váš raněný potřeba na jinou misi s neúprosně se blížícím termínem, chyběl na pochůzku. Musíte léčit negativní perky z následků zranění. Managment času totiž umí být kolikrát těžší než samotné přestřelky.

Bohužel ale na druzích nepřátel a pastí je znát trochu nižší rozpočet. Hodilo by se víc variant obojího. Přitom samotný žánr nabízí tolik možností. Protivníkům chybí nějaké zajímavější schopnosti. Většina z nich střílí, bojují na blízko nebo zaměřují overwatch, maximálně hodí granát. Bojovat proti nim je pořád zábavné a taktické, protože vaše postavy toho tolik nevydrží a souboje mají následky i mimo mise. Jenže když vidíte na liště iniciativy většinu času pořád ty tři samé týpky, klidně i pětkrát po sobě, prostě to zamrzí.

AA se vším všudy

A to je vlastně obecně největší slabina Cyber Knights i důvod, proč nad nimi někteří nejspíš bez zájmumávnou rukou. I když pod kapotou skrývají hromady dobře zpracovaných systémů, které fungují dohromady skvěle, není to obrovský titul, který by trhal prodejní rekordy. Rozhovory jsou výborně napsané a vtáhnou vás do světa zničeného globální katastrofou, ve kterém přebraly vliv megakorporace, ale neuvidíte ho jinak než na mapách uvnitř komplexů nebo ve vylidněných ulicích.

zdroj: Trese Brothers

Dialogy jsou čistě textové a chybí jim dabing i animace, prostě jen vidíte oba účastníky hovoru na krajích obrazovky. Modely postav nepatří mezi nejkrásnější, i když jsem absenci pozlátka časem hodil za hlavu kvůli dobré hratelnosti a tomu, že text je prostě čtivý. Navíc se kromě zbraně žádné další vylepšení na vašich svěřencích vizuálně neprojeví. Zbroje jsou jen položka v inventáři, a i když máte navlečenou těžkou výstroj, která snižuje rychlost pohybu, vidíte pořád ošoupanou koženou bundu. A za nějaký zapamatovatelnější hudební podkres bych se taky nezlobil.

Na druhou stranu je vidět, že vývojáři dávají do hry srdíčko. I po vydání reagují na připomínky hráčů a vydávají updaty. Nejde ani tak o technický stav, který je bez problémů, ale o různá drobná vylepšení, změny v menu nebo další možnosti, jak hru začít, jaké žoldáky si vybrat nebo možnost si nastavovat pro jednotlivé postavy sady výbavy.

Cyber Knights: Flashpoint nepůsobí jako revoluční titul, ale jakmile se ponoříte pod povrch, rozvine před vámi jednu z nejpropracovanějších a nejflexibilnějších taktických her posledních let. Díky propojeným systémům, dobře napsaným postavám, chytrému managementu a neustále se vyvíjejícím vztahům ve světě, který na vás skutečně reaguje, se ze zdánlivě nenápadného titulu stává návykový kyberpunkový sandbox. Jasně, není to blockbuster s filmovou prezentací, ale pokud vám jde o obsah, hloubku a strategickou variabilitu, patří Cyber Knights: Flashpoint mezi to nejlepší, co se v žánru za poslední roky objevilo.