King's Quest - recenze 2. epizody
7/10
zdroj: tisková zpráva

King's Quest - recenze 2. epizody

Datum vydání:
16. prosince 2015
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

6. 1. 2016 21:00 | Recenze | autor: Jan Slavík |

Grahama jsme před několika měsíci opouštěli, když zvítězil v turnaji a stal se rytířem na dvoře daventrijského království. Roh postele kmeta Grahama už si s nedočkavým svitem v očích zabírá vnučka Gwendolyn. Chystá se další příběh a dědeček ji opět přivede k úžasu svým poutavým vyprávěním, vtipným i vážným, veselým i zachmuřeným.

Instantním králem

Trochu zklamaní budou hráči, kteří se těšili na rytířské avantýry na šlechtickém dvoře. Druhá epizoda totiž přesně tuto pasáž přeskakuje a rovnou hráče uvádí do role mladého krále Grahama. Bylo by možná na místě podrobnější rozvinutí procesu, v jehož průběhu se náš dobrodruh vůbec stal vladařem, ale co už, kvůli tomu si člověk může zahrát původní King's Quest, že. Jinak úvodu není co vytknout - zejména se neopakuje ona QTE příšernost z první epizody.

Tvůrci vyslyšeli (nejen) mé skuhrání a QTE si tentokrát odpustili úplně, za což jim patří to nejvřelejší díky. Velmi rychle si všimnete i druhé vítané změny - rozhovory a popisy věcí lze konečně přeskakovat. Může se to zdát jako maličkost, ale poslouchat dokola stejná košatá souvětí při pokusech o různé kombinace předmětů dokázalo být řádně otravné. Druhá epizoda díky tomuto vylepšení odsýpá daleko lépe a působí plynulejším dojmem.

Pohádková speleologie

Grahama i jeho poddané hned z kraje unese banda goblinských nájezdníků (to byli ti, kteří v první epizodě kradli lidem matrace) a pozavírá je do klecí ve svém jeskynním království. Úkol novopečeného panovníka je pak vcelku jasný - přežít a pokusit se z vězení zachránit nejen sebe, ale hlavně i ostatní obyvatele Daventry.

Celá druhá epizoda se na to konto odehrává v podzemí a v křivolakých uličkách jeskynní říše. Veselých scenérií z první části si tak bohužel moc neužijete. Situace však není výhradně černá, šedá či tmavomodrá. Čas od času narazíte na místnosti hrající všemi barvami, na které je radost pohledět. Rubble Without a Cause je celkově laděná temněji a vážněji, ale pohádkový tón rozhodně neopouští úplně.

Pohádky jako takové jsou vůbec důležitým tématem příběhu, protože říci, že je goblini mají rádi, by bylo poněkud nedostačujícím popisem situace. Goblini pohádkami žijí, napodobují je, nechávají jimi definovat svou existenci. Točí se okolo toho řada hádanek, které stojí mezi Grahamem a svobodou - ať už jde o naprosto kouzelnou goblinskou "princeznu" na hrášku, nebo goblinskou uklízečku se skleněným střevíčkem.

Království za kýtu

Kdybyste si odmysleli stejnou grafiku a shodné obsazení postav, nejspíš by vám ani nemuselo dojít, že jde o pokračování té samé série. Herně je totiž druhá epizoda výrazně odlišná. Její těžiště leží v plynoucích dnech a hladovějících poddaných. Každé ráno dostanete kus masa, o který má samozřejmě zájem kdekdo, protože jídlo je v podzemí zásadně nedostatkovým artiklem.

Jedná se o centrální herní mechaniku - koho nakrmíte, koho necháte hladovět? Pokud se rozhodnete zachránit například lehce senilní manžele Hubblepotovy, je jasné, že když se z hladu nebudou moci ani postavit na nohy, explozivní směs k rozmetání klece nenamíchají. Stejně tak kovářka Amaya moc goblinů nepřemůže, pokud ji necháte zesláblou a podvyživenou.

Všechny naráz nicméně udržet růžolící a s nacpaným břichem nelze, na vás tak čeká řetěz nepříliš příjemných voleb, kdo si zrovna dnes zaslouží najíst nejvíce. S tím souvisí i celková temnější atmosféra druhé epizody. Dočkáte se i komických chvilek a pár zaťukání na čtvrtou stěnu, ale ty vážnější jsou v Rubble Without a Cause v převaze.

zdroj: Archiv

Zbytek hry už ničím nepřekvapí - zuby si na vás brousí tradiční příděl klasických adventurních problémů. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že hádanky byly v první epizodě přeci jen o něco nápaditější. Několik z nich dokonce lidé ze studia The Odd Gentlemen celkem nestydatě recyklují. Nechápejte mě špatně, Rubble Without a Cause se rozhodně nehraje zle, ale tvůrci zkrátka nepopustili otěže představivosti do takové míry jako v úvodní epizodě.

Hlavním kladem, který hru stejně intenzivně prostupuje, tak zůstává podání příběhu a vynikající dabing. Nenucené a uvěřitelně přednesené repliky dokážou divy. Hráč je rázem vtažen do děje, zajímá ho, jak to vlastně všechno dopadne a snaží se domyslet důsledky svých rozhodnutí, aby něco zásadně nepokazil. Hráčské volby totiž působí naléhavě, nesamoúčelně a důležitě. To je pro adventuru ta nejlepší vizitka.

Tam a zpět... a zase tam

Koncept hry, která se odehrává v několika stejných místnostech a postup vpřed se děje změnou času, nikoliv prostoru, považuji spíše za designérský přešlap. Na papíře to sice možná zní zajímavě, ale výsledek působí kapku lacině.

Nejen, že lokací je kvůli tomu ve druhé epizodě daleko méně než v první, ale musíte se přes ně trmácet pořád dokola, abyste zjistili, jestli se v nich od včerejška nestalo něco zajímavého. Každý den pak korunuje poměrně dlouhý běh zpátky do vaší cely a postele, aby se čas posunul. Tento cyklus backtrackingu dokáže hraní docela znepříjemnit, ačkoliv Rubble Without a Cause není dost dlouhá na to, aby se stihla dostavit skutečná frustrace.

Pokud bych se dopustili přirovnání a první epizodu se svou sedmihodinovou délkou označili za podobný Grahamovu mohutnému vousisku, v pokračování si střihnete tak možná žalostný pokus o listopadový knírek nesmělého kolegy, který v zájmu všeobecného blaha nikdy neměl odložit žiletku. Hra končí po dvou hodinách, maximálně po třech, pokud vás potká nějaký delší zásek. Jedná se o epizodickou záležitost, nemám tedy s podobným rozsahem žádný větší problém, ale přeci jen by nebylo úplně od věci, kdybych na další epizodu nemusel čekat půl roku.

Sečteno a podtrženo, hratelnost je ve výsledku stále sympatická a příjemná, ačkoliv s občasným zaškobrtnutím. Doufám, že jednodušší a trochu méně nápadité hádanky ve druhé epizodě nepředznamenávají ztrátu invence a představují jen chvilku tvůrčího odpočinku, ladění nástrojů k dalšímu crescendu kreativity v epizodě třetí. O kvalitu příběhu, jeho dovedně citlivé podání a hloubku se nicméně nebojím ani v nejmenším, protože to se povedlo na výbornou již dvakrát. Je to právě skvělé vyprávění, kvůli kterému ochotně odpouštím některé nedostatky. Nezbývá mi tak než zopakovat závěrečnou větu z recenze úvodní epizody - pokračování už se nemůžu dočkat.

Verdikt:

O poznání kratší, ale stále příjemná a zábavná druhá epizoda. Mezi své klady si opět může započíst skvělý dabing a vynikající podání zápletky. Občas sice všechno nefunguje tak, jak tvůrci zamýšleli, ale přesto lze i Rubble Without a Cause s klidným svědomím doporučit všem hráčům adventur.

Nejnovější články