Recenze

F1 24 – recenze královny motorsportu

Výroční díl zase o krůček lepší

Wartales – recenze žoldáckého dobrodružství

Imaginativní příběhy bandy zbojníků

Europa Universalis IV - recenze

Říká se, že hra, která nedokáže upoutat pozornost do dvou minut je odsouzena k opovržení. Europa Universalis IV v tomto smyslu rozhodně zapomenuta nebude. Dějepravně naladěného člověka totiž omráčí do dvou vteřin. Třeba hudbou. Úvodní óda je silnější než hymna z jakéhokoliv dobrodružného RPG. Zmrazí uši a mysl natolik, že si ani nevšimnete dlouhého nahrávání dat. Kdo si v bláhovém očekávání nudy odskočil něco sníst, rozklepe mu renesanční hudba smysly natolik, že mu bábovka skočí rovnou do průdušek.

Alien Swarm - recenze jednoduché střílečky

I z koridorové střílečky se dá vytvořit klenot. Nutnost spolupráce čtyř lidí, herní třídy, spousta vesmírných zmetků a distribuce zdarma z ní dělají překvapení léta.

Kronika rodu Spiderwicků CZ - recenze

Herní kroniky sice Spiderwickové nepřepsali, ale i tak se jedná o jednu z nejlepších dětských hopsaček od doby Madagascaru. A neříkáme to proto, že jde o labutí píseň jejich tvůrců.

OutRun 2006: Coast to Coast - recenze

Smíchejte nablýskané sporťáky, vysokou rychlost, nelítostný časový limit a získáte arkádové závody. Přidejte krásné dívky, netradiční styl jízdy a dostanete OutRun. Jak moc se vyplácí oživovat automatové klasiky?

FIFA 16 - recenze

Když se hraje fotbal nahoru, dolů, čili nadoraz, bývá to pěkná podívaná. Ostatně, proto je tak oblíbená anglická Premier League, kde podobný styl hry praktikují skoro všechny týmy. Jde ale o jediný styl, jakým se kopaná na celém světě hraje? Ani omylem, stačí se podívat do Španělska, Německa, Itálie či jiných kvalitních soutěž a zaznamenáte obecně vzato dosti odlišné pojetí fotbalu. I z toho důvodu je tedy nemožné říci, jestli je čistě pojetím hry letos lepší dynamičtější a přímočařejší PES 2016 (recenze), nebo spíše na hru ve středu hřiště a v obraně zaměřená FIFA 16. Musíte si vybrat sami dle vlastních preferencí, ale jisté je, že právě FIFA připravila hráčům oproti loňsku změny, které jejich zážitek výrazně ovlivní.

Gumboy Tournament - recenze

Další hra z nezávislé scény, kde hlavní postavu reprezentuje roztomilá kulička. A také další příklad, jak to obvykle dopadá, když ryze multiplayerový titul pořádně není s kým hrát.

Driver Parallel Lines - PC recenze

S ročním zpožděním dorazil od minula zkompromitovaný řidič i na monitory počítačů, ale jak se zdá, v dnešním konkurenčním provozu to bude mít opravdu hodně těžké.

IL-2 Sturmovik Forgotten Battles Ace Exp. - recenze

Na pulty zahraničních obchodů se právě dostává Ace Expansion Pack, oficiální datadisk k velmi úspěšnému simulátoru letadel z 2. světové války IL-2: Forgotten Battles. Co dalšího vedle nových strojů a misí nabízí?

Rogue Legacy 2 – recenze

Tenhle nástupce žádnou poruchou netrpí

F1 2021 – recenze nejnovějších formulí

Napínavé závody doprovází i méně napínavý příběh

Need for Speed: Hot Pursuit Remastered – recenze

Minimální vylepšení, maximální adrenalin

Darksiders Genesis – recenze

Studiu Airship Syndicate se nejprve podařilo úspěšně adaptovat komiksovou sérii Battle Chasers a hned se svým druhým projektem se nachomýtlo k mnohými milované sérii Darksiders. Nevydalo se ale cestou klasického čtvrtého dílu a nevystoupilo tedy ze své komfortní zóny. Zůstalo u žánru akčního RPG, kam se žádný Darksider předtím nevydal. Panovaly obavy i velká očekávání, ale odbočka Darksiders Genesis je nakonec velice příjemným překvapením, které nedělá své značce žádnou ostudu. Právě naopak – spíš zastiňuje loňské Darksiders 3.

Rebel Galaxy Outlaw – recenze

Juno Markev je potížistka par excellence – ti z vás, co hráli původní Rebel Galaxy, ví moc dobře, o čem mluvím. V prequelu Outlaw se vžíváte do její pixelové kůže krátce poté, co jí téměř fatálně nevychází pokus pomstít vraždu svého muže, se kterým se chystala stáhnout do ústraní po bouřlivých časech bukanýrských. Ovšem jak už bývá při takovém řemeslu zvykem, když se k němu člověk obrátí zády, zákonitě musí přijít trest.

Forged of Blood – recenze

Je to tady. Poslední bitva krále Aureliana Caenicana bude brzy dobojována. Král již ví, že jeho obrana nevydrží dlouho. Byl zrazen. V hradu dohořívají poslední plameny a on se brání několikanásobné převaze. Snad ale vydrží dostatečně dlouho, aby jeho dva synové stihli utéci a pokračovali tak v královské linii. „Buďte sbohem, moji synové. Nechť vás provází odvaha a síla!“ Dobrodružství Forged of Blood začíná.

The Division 2 – recenze

Sedm měsíců po propuknutí epidemie černých neštovic, která zdecimovala Spojené státy, jste jako agent Strategic Homeland Division stále v akci, snažíte se ve všudypřítomném chaosu nacházet přeživší a pomáhat, kde jen to jde. Nyní vás povinnost volá do Washingtonu, kde budete dál pokračovat v tom, co The Division i její druhý díl umí nejlíp: akci, lootování a zase akci.

Deep Sky Derelicts – recenze „vesmírného Darkest Dungeonu“

Co jsme ochotní hrám prominout a tolerovat? A kolikrát nás může bavit to stejné stále dokola? Při hraní krásně stylizované vesmírné tahovky s kartičkami Deep Sky Derelicts jsem se pořád vracel ke stejné myšlence. Neměl by se už konečně někdo odhodlat a dát vývojářům jasně najevo, že roguelike je sice skvělá věc, ale ne za každou cenu?

Pyre - recenze

Šla by snad od studia Supergiant Games, které stojí za Bastion a Transistor, očekávat nějaká obyčejná, průměrná či nezáživná hra? Stát se samozřejmě může ledacos, ovšem kdo měl neblahý pocit, že se tvůrcům napotřetí nepovede udržet vysoko nastavenou laťku, může si s klidem oddychnout. Pyre totiž nabízí přesně to, co je potřeba – nápaditost, vyváženou hratelnost a kvalitně podaný příběh.

Persona 5 - recenze

Osmileté čekání sice bylo kruté (obzvláště poté, co se naplno rozjela marketingová mašinérie), v případě Persony však zároveň ozdravné a do jisté míry prospěšné. O málokterém japonském RPG totiž platí ono otřepané tvrzení, že se nehrají, ale spíše se do nich chodí žít. A takový život při nikterak drastickém obměňování hratelnostní formule může docela rychle omrzet. Ten správný čas však konečně nazrál a studio Atlus vypustilo do světa obrovský a velmi propracovaný titul, v němž rádi utopíte týdny svého času.

Assetto Corsa - recenze Xbox One verze

Možná si vzpomenete, jak skoro před dvěma lety recenzoval PC verzi Assetto Corsa kolega Švára, a neubránil se zdravému nadšení, které vedlo k výsledné devítce. Už tehdy ovšem varoval před tím, že Assetto je pořád ve vývoji a není to tak docela hra. Jde spíše o simulaci v pravém slova smyslu - takovou tu studenou a odosobněnou, která by se mnohem lépe vyjímala někde v závodní stáji (nebo na vojenské základně). Je to prostě stroj bez emocí a přísný učitel,  nic víc. My se teď ke hře vracíme, protože před pár měsíci vyšla i na konzole. 

Call of Duty: Infinite Warfare - recenze

Snad okolo žádného jiného dílu Call of Duty se nestrhl po představení hry tak negativní poprask jako v případě Infinite Warfare. Zasazení do vesmíru a implementace kosmických bitev ve stíhačkách pohnula žlučí spoustě fanoušků, kteří nedokázali unést, že se jejich oblíbená série vyvíjí, zatímco oni pořád sedí ve stejném sklepě doma u rodičů. Pravdou nicméně zůstává, že tak provařená značka jako Call of Duty potřebovala nakopnout novým a zajímavým směrem – klidně rovnou do vesmíru.

Sun Dogs - recenze

Nebesa samotná jsou vám limitem v textové adventuře Sun Dogs (Steam, homepage) od studia Royal Polygon. Hra na první pohled nabízí fenomenální, hlavně textová, dobrodružství z futuristické sluneční soustavy. Ne nadarmo se tedy nabízí srovnání s parádní adventurou 80 Days, jejíž PC verze lehce pokulhává, především na telefonech však nabízí jeden z nejlepších zážitků (před)loňského roku. Podobný přístup k látce ovšem ještě nezaručuje stejně kvalitní výsledek.

Undertale – recenze

Nepovažuji se za přehnané negativního člověka. Když jsem ale usedl k JRPG s názvem Undertale (homepage, Steam, Wiki), které mi Petr přihrál se slovy "je to strašlivá hipísárna, ale všichni jsou z toho na větvi", měl jsem chuť dštít síru o přeceňování indie výplodů a sebezahleděnost mnoha jejich tvůrců. Můj ortel nad mišmašem těch největších klišé žánru, kombinovaných s veskrze pochybným zpracováním, se zdál být jasný. Jako mnohokrát dříve, i Undertale od vývojáře Tobyho Foxe je ale ztělesněním přísloví o nutnosti dvakrát měřit a jednou řezat.