Forspoken – recenze prvního velkého propadáku letošního roku
4/10
zdroj: Square Enix

Forspoken – recenze prvního velkého propadáku letošního roku

31. 1. 2023 18:00 | Recenze | autor: Pavel Makal |

Dlužno podotknout, že jsem od akční adventury Forspoken nečekal mnoho. Hra mě sice zaujala ještě v době, kdy byla oznámena jako Project Athia, s každou další ukázkou ale můj zájem chladl a střídaly jej spíše obavy. Přesto jsem byl zvědavý, snad především proto, že první týdny nového roku jsou zpravidla šedé, pomalé a o nové hry je nouze. Moje nároky vlastně ani nebyly nijak vysoké, přál jsem si prostě jen nijak sofistikovanou sexy vysokorozpočtovou hru s pohlednou grafikou a zábavnou akcí, na kterou si sice za měsíc možná ani nevzpomenu, ale lednovou nudu dostatečně ukrátí. Bohužel jsem nedostal ani to.

Na tomto místě si dovolím drobnou recenzentskou odbočku, která by se vlastně skvěle hodila do Patrikova nedávného článku. V mojí praxi existují v podstatě tři modely: Ten první je ideální, kdy je hraní hry taková zábava, že si následně užijete i psaní recenze. Ten střední (a popravdě nejčastější) je ten, kdy si užijete hraní, ale víte, že vás ještě čeká práce v podobě písemného hodnocení. Zdaleka nejhorší je pak ten, kdy v momentě usednutí k prázdné obrazovce Wordu máte dojem, že už ta herní fáze byla onou dřinou, od které chcete mít klid. Právě ten poslední případ bohužel platí pro Forspoken.

zdroj: Square Enix

Start z pekla

Začnu rovnou zostra, protože nemá smysl chodit kolem horké kaše. Nové dílko studia Luminous Productions má jeden z nejhorších začátků, jaké jsem kdy zažil. Naprosto nesmyslně protahovaný úvod vám představí hlavní hrdinku Frey Holland, pojmenovanou po tunelu, kde ji našli coby odložené dítě.

Frey ve svém mladém životě rozhodně neseká latinu a má potíže se zákonem, jejím největším zločinem je ovšem to, jak extrémně nesympatická je. Ulice New Yorku, po kterých vás hra v úvodních minutách tahá, mi připomněly fantastické Spider-Many s Peterem Parkerem a Milesem Moralesem. A já okamžitě zatoužil znovu hrát za někoho, kdo od první chvíle nebude tak protivný jako Frey.

Naše nepravděpodobná hrdinka se bohužel dostane do velkých nesnází a když už to vypadá, že nemůže být hůř, přenese ji kouzelný náramek do magického světa jménem Athia. Náramek sice funguje jako fantastický módní doplněk, bohužel tuto výhodu sráží k zemi jeho nesnesitelná užvaněnost.

Nejsem si jistý, zda stojíme na prahu nového trendu, jako byly kdysi luky, případně vystřelující háky nebo drony v každé druhé hře, Forspoken je bohužel po High on Life už druhá hra v rychlém sledu, ve které jsem měl chuť začít sám sebe po chvíli škrtit z přehršle otřesných dialogů. Vůbec tomu nepomáhá fakt, že Frey, asi aby podtrhla své ghetto frikulínství, vypouští sprostá slova s kadencí průměrného mumble rappera, což jí „kupodivu“ nepřidává na charismatu ani ždibíček. A jedinou výhodou náramku oproti mluvícím zbraním z High on Life je, že jeho dabér (doufejme) nechtěl souložit nezletilé dívky.

Můžete si myslet, že jsem se rozhodl vylít svou žluč na Forspoken naráz v jedné vlně nenávisti, vězte ale, že jsem všechny výše zmíněné Silné Názory™ načerpal v první zhruba půlhodině. Jen málokterá hra v blízké minulosti zanechává tak otřesný první dojem, ale nešť, řekl jsem si, třeba to později bude lepší.

Nebylo.

Ošklivé káčátko

Hned po příchodu do magické země jsem začal laborovat s nastavením grafiky, které nabízí režimy Quality, Ray-Tracing a Performance. První dva jsem rovnou vyhodnotil jako nepoužitelné, protože na rychlou akci Forspoken je 30 FPS úplně k ničemu, bohužel ale v Performance režimu hra vypadá podivně rozmazaně a modely nepřátel i efekty kouzel jsou zvláštně „chlupatě rozpixelované“, nenapadá mě bohužel lepší termín. V každém případě zkrátka nevypadají moc hezky.

zdroj: Square Enix

S ohledem na to, že téměř před rokem vyšel čarokrásný Horizon Forbidden West, ve kterém i každé NPC vypadalo lépe než hlavní hrdinka Forspoken (a tím nenarážím na její vizáž, zatímco herečka Ella Balinska je velmi pohledná žena, Frey je zkrátka technicky ošklivá), neexistuje jediný důvod, proč by pustá a prázdná Athia a její obyvatelé směli vypadat tak, jak vypadají.

Je to ohromná škoda především proto, že Luminous Productions mají s tvorbou otevřených světů své zkušenosti díky Final Fantasy XV, což tehdy rozhodně nebyla ošklivá hra. A když nic jiného, mohlo Forspoken zazářit aspoň v tomhle ohledu.

Nech mi ten ovladač!

Jednou z obrovských bolestí Forspoken, která mě vytáčela od samého začátku prakticky po celou dobu, je otřesný zvyk neustále mi brát z ruky ovládání, často kvůli úplným zbytečnostem. Nepřeháním, když řeknu, že v jedné z prvních misí se hráčův vklad omezuje jen na pár kroků, vše ostatní jsou zbytečné cutscény.

Totéž ostatně platí při rozhovorech s náramkem, který funguje jako průvodce. Nemůžete se při nich hýbat, musíte prostě stát a čekat, než se vyžvaní. Bohužel, ačkoli je onoho žvanění ve hře skutečně hodně (a nejen ze strany náramku), nedokázali se autoři vyhnout hromadění různých knih a písemností, které je žádoucí číst, abyste měli nějaký pojem o zákonitostech a příběhovém pozadí magického světa. Není mi úplně jasné, proč pro tyto potřeby nevyužili právě vašeho společníka, který by místo stupidních vtipů mohl s příjemným britským akcentem vykládat dlouhé hodiny herní mytologii.

Doslova amatérsky působí momenty, kdy si autoři místo animace ulehčí práci stmívačkou s prostým popisem toho, co jste právě udělali. Takhle například v začátcích dostanete za úkol nakrmit hospodářská zvířata. Místo aby jim Frey prostě dala trs trávy k čumáku, přečtete si na černé obrazovce, že jste nakrmili kozu. Nebo ovci, už nevím, je to prostě jen zbytečný vedlejší quest.

Všechno to žvanění a grafomanství jako by se snažilo zakrýt fakt, že Forspoken vlastně nemá moc co vyprávět. Příběh i jeho postavy jsou neskutečně nezajímavé a předvídatelné, scenáristé padají do staré známé pasti motivace hlavní postavy, která se zničehonic objeví ve zbrusu novém světě, o kterém neví zhola nic, ale okamžitě se citově zainvestuje do osudů lidí, které zná v lepším případě pár desítek minut.

Mimochodem, když už o těch postavách mluvíme, tuzemské hráče možná potěší přítomnost několika českých slovíček. Hra sice nedostala lokalizaci, ale v Luminous zřejmě působí někdo s pozitivním vztahem k naší mateřštině. Takhle se třeba už zkraje hry setkáte s ženou, která se jmenuje Johedy Kladivo, což ale rozhodně není jediný případ. Vzpomněl jsem si díky tomu na Just Cause 3, ve kterém se taktéž objevilo pár českých názvů a hru taktéž vydávala společnost Square Enix. Kuriózní, byť to na celkovém dojmu nic moc nezmění.

zdroj: Square Enix

Tenisky v jednom ohni

Žánrově je Forspoken akční adventurou s RPG prvky. Frey si postupně odemyká poměrně velkorysé množství kouzel, k jejich nákupu využívá manu, kterou lze sbírat na rozsáhlé herní mapě. Poměrně neotřelým prvkem jsou různé možnosti lakování nehtů, díky nimž Frey dostává rozličné buffy. Hra obsahuje i crafting či získávání a vylepšování nových plášťů a náhrdelníků. Za dobrodružstvím a kořistí můžete vyrazit i do uzavřených dungeonů.

Jedním z mála aspektů, které lze pochválit, je právě akce a pohyb po krajině. Magický parkour, díky kterému se Frey může rychle přesouvat po rozlehlých pláních Athie, sice na první pohled nepůsobí tak efektně a ani není tak neskutečně uspokojivý, jako třeba houpání na sítích ve Spider-Manovi, přičemž počáteční snahy o překonání strmých skal rozhodně nepřipomínají nic kouzelného, v soubojích ale aspoň Frey může metat kozelce a solit některé z mnoha nabízených kouzel.

Magie je namapována na triggery ovladače, útočná magie patří tomu pravému, podpůrnou najdete na levém. Mezi kouzly můžete snadno přepínat, v nastavení si dokonce můžete zvolit zpomalení času v momentu, kdy si vybíráte z nabídky dostupné magie. Každý nepřítel je odolný nebo naopak bezbranný vůči jinému druhu kouzel.

S pomocí magie můžete na obrazovce udělat docela slušný binčus a celkovému dojmu prospívají i efekty ovladače DualSense, přesto si umím představit, že by i tento aspekt hry byl ještě daleko lepší, kouzla by měla citelnější, drtivější účinky a každý souboj by byl uspokojivý tak, jak to umí třeba zmiňovaný Horizon a jeho obří robotičtí tvorové.

O něco lepší jsou souboje s bossy, na některé ostatně narazíte i ve volné krajině a občas umějí docela potrápit. Zpravidla sice recenzuji na střední obtížnost, u Forspoken jsem ji ale brzy zvýšil, abych se u hry začal aspoň trochu bavit.

Proč se do toho nutit?

A to je vlastně celý hlavní problém – Forspoken prostě není zábava, trávit čas v jeho světě působí jako dřina a vlastně jsem se hrozně často přistihl u toho, že když hra spustila další z krátkých animací, radši jsem ji zapauzoval a chvíli na telefonu lovil v sociálních sítích. Nic, zhola nic mě nedokázalo u hraní udržet dobrovolně, jen pocit povinnosti varovat vás před investicí do téhle zbytečnosti.

Nejvíce ze všeho totiž Forspoken připomíná technický koncept, ze kterého by někdy v budoucnosti mohla být přijatelná hra, podobný dojem jsem ostatně měl i z nedávného Sonic Frontiers. Je zcela evidentní, že tenhle projekt přicházel na svět v obrovských bolestech a to nejzajímavější, co z něj může vzejít, je nějaký budoucí post mortem, díky němuž zjistíme, co se v Luminous Productions ksakru stalo. Neumím si představit, v jakém stavu byl projekt v květnu loňského roku, kdy měl původně poprvé vyjít.

Musím aspoň připustit, že na chyby technického rázu jsem při hraní nenarazil, a pokud snad lze něco na hře hodnotit prismatem současné generace, pak jsou to bleskurychlé nahrávací časy. Jenže to je vážně hrozně málo.

Vyvarujte se Forspoken, nemá smysl jej kupovat ani v akci, protože za něj nakonec draze zaplatíte svým časem. Je škoda, že letošní rok odstartoval zrovna takhle. A dvojnásob mě mrzí, že jde o úplně novou značku, které já vídám moc rád, a po tomhle propadáku asi druhou šanci nedostane. Snad si za pár dní u Hogwarts Legacy zlepšíme náladu…

Verdikt:

Podprůměrný brak, který nedělá dobře skoro nic. Ošklivá, nudná hra, ze které odcházím unavený. Vyhněte se jí obloukem.

Nejnovější články