Recenze

Virtua Fighter 5 - recenze

Next-gen konzole už jsou nějaký ten pátek venku, ale bojovky, rodinné stříbro joypadových platforem, pokorně čekaly ve stínu. Prsaté bojovnice teď ale získávají konkurenci, kopající výhradně za černého koně od Sony.

Dead Reefs - recenze

Temných adventur není nikdy dost a pokud se rádi bojíte, bude pro vás jedině přínosem zavítání do rybářské vesnice Dead Reefs, abyste vyšetřili záhadné úmrtí syna tamního barona.

Test Drive Unlimited - PC recenze

Skoro tříměsíční čekání na zásadní patch skončilo a tak můžeme zhodnotit jeho přínos pro problematický multiplayer, nový Hardcore mód, HW náročnost a celkovou úroveň konverze z X360.

Everybody's Golf - recenze

Říká se, že kdo začne hrát golf, přestane prakticky vídat svou rodinu a přátele. Zajímalo by mě, jak jsou na tom vývojáři ze studia Clap Hanz, kteří svůj první díl této nekončící série vytvořili v roce 1999 a letos zamířili se svým Everybody’s Golf po dlouholeté odmlce konečně i na PlayStation 4. Dlouho odkládané vydání, které bylo původně plánované už na rok 2015, nakonec s sebou přináší slušnou porci zajímavých herních aspektů. Čeho se nadšení golfisté nakonec dočkali?

Salt and Sanctuary - recenze

Zatímco se zraky fanoušků nesmlouvavých, ale férových RPG upínají k vydání Dark Souls III, vyšla bez větších ovací pro PS4 (a časem snad i pro PC) hra Salt and Sanctuary. Jde o nemilosrdné a na soubojích založené akční RPG, které má ambice zapsat se do srdcí fanoušků Dark Souls nesmazatelnou čarou stejně, jako přiznaný vzor. A světe div se, Salt and Sanctuary se to opravdu daří, protože nejenom splňuje všechny předpoklady výborné hry, ale navíc přidává parádně stylizované zpracování a rozlehlý svět k objevování.

Splinter Cell 3D - recenze

Tom Clancy se v první várce her na nové 3DS objevuje hned podruhé, tentokrát ovšem s jinou značkou. Kromě Ghost Recon: Shadow Wars tak dostává svůj třetí rozměr i Splinter Cell se supertajným agentem Samem Fisherem v hlavní roli. Ubisoft si chtěl zřejmě pojistit úspěch a místo nějakého nového spinoffu se pustil do remaku kritiky nejoceňovanějšího dílu celé série, tedy Chaos Theory z roku 2005. Sázka na jistotu však tentokrát nevyšla, protože samotná konverze napáchala až příliš nenapravitelných škod. Nutno podotknout, že právě tento díl se již tehdy (rok 2005) dočkal kapesní verze pro handheld DS od Nintenda, která také nijak slavně nedopadla, a právě 3D verze si nese až moc společných rysů.

Penumbra: Overture - recenze

Kdo by označil F.E.A.R za nejstrašidelnější věc, tomu by adventura přiložená k Levelu zlostně plivla do tváře. Vedle atmosféry sází ještě na řešení hádanek za pomoci fyzikálního enginu v neobvyklém pohledu z vlastních očí.

Project Sylpheed - recenze

Vesmírné střílečky s raketkou a anime-manga styl jsou poměrně opomíjené a přestože pod obalem s logem tvůrců Final Fantasy najdete menší a skromnější zážitek, než byste možná čekali, stojí za pozornost.

Super Meat Boy - recenze

Unesli mu Bandage Girl, životní lásku. A to neměli dělat. Protože on je Super Meat Boy, flák masa, který se nezastaví, i kdyby měl skončit jako sekaná. Tadá, to je celá zápletka téhle nezávislé plošinovky a řekněme si to na rovinu, nezáleží na ní. Jediné, co z ní plyne, jsou občasné, poměrně vtipné animace, ale jinak tu jde o něco naprosto jiného. O ten pocit Kur...doprd...já se z tý zas....pí...pos..., už mě to svinská věc zas zabila. Pevně usazený ve své roli vám totiž supramasitý chlapec přináší démonicky obtížnou, pravověrnou, nekompromisní a kvalitní 2D plošinovku, která jde až na dřeň žánru. Masitou dřeň. Krvavě masitou dřeň.

Mashed - recenze

Vývojáři ze Supersonic, kteři jsou podepsaní pod sérií Micro Machines, tentokrát nechali miniauturní autíčka stranou a se skutečnými vozidly vytvořili závodní arkádu Mashed, kterou vám přiblížíme v první české recenzi.

Crazy Taxi 3: High Roller - recenze

Ve třetím dílu arkádově-závodní série Crazy Taxi vás opět čeká šílená jízda ulicemi měst v roli bláznivého taxikáře, který musí uspokojit i ty nejnáročnější pasažéry. Jak dopadla konverze hry z Xboxu na PC?

Cities XXL - recenze budovatelské strategie

Hry, ve kterých si můžete vesele postavit pořádně obrovskou, prosperující metropoli, byste spočítali na prstech obou rukou. Většina z nich je navíc v dnešní době herním ekvivalentem obstarožního prstenu po prababičce – můžete je mít rádi, můžete je i používat, ale už by to zkrátka chtělo modernější kabátek. Cities XXL je jedním z titulů nabízejících východisko z této ošemetné situace. Pootevírá nám dveře k záchraně, přidržuje je otevřené a za nimi zní nebeská hudba. Avšak celé je to jenom vychytralá, ďábelská past.

Shadows of the Damned - recenze

Unikátní projekt, na kterém se podepsaly legendy japonské videoherní tvorby, se konečně dostal na stříbrné (a modré) placky. Kde mělo být nadšení, však zůstává jen rozporuplný pocit nenaplněného očekávání. Všechny závany geniálního herního designu byly dokonale utopeny ve fádnosti a technických chybách. A bizarní japonsko-mexický černý humor při nejlepší vůli hratelnost suplovat nedokáže.

Shin Megami Tensei III – recenze remasteru japonské klasiky

Taková starší Persona, ale pořád dobrá

Bayonetta 2 – recenze

Cereza, Umbra Witch, neodbytná krasavice… Bayonetta je nazývána různými jmény. Všechna jsou pravá a všem naslouchá s neskrývavou hrdostí. Ještě aby ne, když je to právě ona, kdo svými ladnými pohyby vdechuje život jedné z nejpříjemnějších akčních her za posledních, řekněme, třicet let, Bayonettě 2.

Cat Quest – recenze

Z názvu této roztomilé hry si snadno odvodíte její dvě hlavní vlastnosti, lépe řečeno přednosti. Slůvko „Quest“ napovídá, že vás čeká nějaké dobrodružství plné úkolů, zatímco slůvko „Cat“ poukazuje na kočky. Tedy na jednu chrabrou, žlutou kočičku, která se ujala nelehkého úkolu zachránit zemi Felingard (plnou hnědých kočiček) před vracející se dávnou hrozbou. Pokud jste tedy alergičtí na kočky či roztomilost, držte si odstup. V opačném případě čtěte dál. A pusťte si k tomu třeba kočičí předení.

Starbound - recenze

Zatímco herní svět řeší No Man’s Sky, vyšla bez většího humbuku na konci července verze 1.0 jiné podobné hry. Řeč je o Starbound, sandboxovém survivalu, který po pěti letech vývoje konečně v „plné“ verzi servíruje své možnosti širokým masám. Jak si hra stojí z pohledu fanouška sci-fi i žánrově nevyhraněného hráče? A nejde jenom o další obrovskou hru s procedurálně generovaným obsahem, která začne brzy nudit? Na všechno si odpovíme.

Marvel: Ultimate Alliance - recenze

Ať už znáte komiksy jen ze stříbrného plátna, jste předplatitelem Mateřídoušky nebo se vám doma válí sbírka Spider-Mana, nenechte si komiksovou průtrž mračen od Marvelu ujít. Je to vážně ultimátní mlátička!

Project CARS - recenze

Microsoft má Forzu, Sony zase Gran Turismo. Na první pohled se může zdát, že Project CARS chce být třetím do party, a byť se jedná o multiplatformní titul, měl by být něčím jako Forzou pro PC. Ale zdání klame a trailery taktéž. Project CARS míří na velmi konkrétní skupinu hráčů a za „mainstreamový simulátor“ hru skutečně považovat nelze.

Elven Legacy - recenze

Strastiplné elfí tažení proti temné magii v nástupci tahovky Fantasy Wars pořádně potrénuje vaše strategické uvažování.

Microsoft Flight Simulator – recenze

Až na kraj světa a ještě dál!

Sonic and the Secret Rings - recenze

Slavný ježek doskákal až na Wii, na němž vyráží do pestrého a zářivého světa arabských Pohádek tisíce a jedné noci. Jaké to je rozpohybovat ho a přenášet do něj energii skrz ovladač Wiimote?