Project Sylpheed - recenze
6/10
zdroj: tisková zpráva

Project Sylpheed - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

29. 7. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Vesmírné střílečky s raketkou a anime-manga styl jsou poměrně opomíjené a přestože pod obalem s logem tvůrců Final Fantasy najdete menší a skromnější zážitek, než byste možná čekali, stojí za pozornost.

Autor: Martin Zavřel
Publikováno: 29.července 2007
Verze: prodávaná/X360/anglická
Doba recenzování: 1 týden


Vesmírné střílečky s raketkou a anime-manga styl jsou poslední dobou poměrně opomíjené a přestože pod obalem s logem tvůrců Final Fantasy najdete menší a skromnější herní zážitek, než byste možná čekali, stojí za pozornost.
Obrázek zdroj: tisková zpráva
Silpheed (původně s měkkým „i“), série tradičních stříleček s raketkou od vývojáře Game Arts, se zrodila v Japonsku roku 1986. Když se objevily trailery na novodobou předělávku do HD, byli fanoušci příjemně překvapeni zapojením firmy Square Enix. Jenže ta se starala pouze o produkci a marketing titulu (a to ještě pouze v rámci Japonska, ve zbytku světa hru vydává a propaguje sám Microsoft jako „další exkluzivní úlovek od renomovaných japonských vývojářů“). Autorem hry jsou nicméně opět Game Arts a na nějakou epiku v duchu Final Fantasy raději zapomeňte.

Přesto nelze hře upřít solidní podání skrz téměř hodinu renderovaných filmečků, obsahem i anime-manga stylem připomínajících sérii Xenosága. Příběh vypráví kvalitní renderované filmečky mezi jednotlivými misemi. Kromě toho si užijete spoustu dialogů mezi piloty (v angličtině). Hra samotná je ale klasická vesmírná střílečka. Otázka zní, nakolik je tento skomírající žánr poutavý v době, kdy se většina akčních her žene za realismem, komplexnějším pojetím nebo temnými vizemi blízké budoucnosti.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

 Další válka
Píše se rok 2632 a expandující lidská civilizace již kolonizovala jedenáct hvězdných systémů. Vláda v podobě militantní organizace TCAF se stále snaží řídit a využívat všechny obydlené světy ze Země, nicméně některé kolonie se již začaly bouřit, dožadujíce se vlastní nezávislosti. Čtveřice těchto vzdálených světů se spojila do organizace ADAN a vybudovala válečnou flotilu, se kterou hodlá svoji nezávislost vybojovat. Hráč se ocitne na straně TCAF jednotek v roli válečného pilota jménem Katana Faraway.

Během propukajícího válečného konfliktu budete řešit dilema ohledně vašeho nejlepšího přítele Margrase, jenž přešel na stranu protivníka. Dříve či později se s ním budete muset utkat na život a na smrt, byť se vás od toho snaží vaše tajná láska a sestra-ve-zbrani, pilotka Ellen odradit. Příběh sice postrádá překvapivé momenty nebo silné emoce typu Metal Gear Solid, Final Fantasy a dalších, nicméně filmové animace jsou vizuálně působivé a pro první projití hry poskytují ucházející motivaci.

 Vaše mise
Než se vrhnete do hry, je prakticky nezbytné absolvovat relativně dlouhý tutoriál (cvičné mise), pomocí kterého vás hra naučí všechny finesy ovládání či orientace. Bez tutoriálu je šance, že byste se vyznali v HUDu hry nebo zvládli pokročilé manévrování, čerpání zásob během letu z tankerů a speciální útoky, dost mizivá. Potom na vás čeká 16 lineárních misí, zahrnujících tradiční úvodní brífink a vyhodnocení vašeho výkonu na konci (hodnotí se např. souhrnná váha zničených nepřátelských plavidel, množství restartů mise nebo počet nechtěných zásahů spojeneckých strojů). Mise je možné hrát znovu za účelem získání lepšího hodnocení, ale není možné takto kumulovat získané body, jelikož se za ně následně nakupují zbraně.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Bohužel největší slabinou náplně misí - a tím i hry jako takové - je předvídatelný stereotyp. Typicky začínáte misi ochranou nějakého velkého mateřského plavidla, v rámci čehož je potřeba rozprášit letku nepřátel. Následuje vynoření velkého plavidla protivníka a druhé, silnější vlny nepřátel. Ve finále každé mise vás většinou čeká nějaký ten boss v podobě velkého plavidla nebo nepřátelského pilotního esa. Ať už je primárním cílem ochrana vaší mateřské lodi nebo destrukce té nepřátelské, nenajdete tady nic, co byste už neznali ze starších her stejného žánru: spíše naopak. Takový Wing Commander uměl vkládat šokující dějové zvraty přímo během mise, tady se ale ničeho takového nedočkáte.

 Nedomyšlensti v designu
Další problém misí je rozdělení na několik úseků, mezi kterými není žádné uložení pozice. Vzhledem k tomu, že hra je docela těžká, budete tak muset opakovat docela dlouhé úseky několikrát, než je dostanete do rukou. Nepotěší ani časový limit, který občas běží bez vašeho vědomí a ohlásí se až nějaké tři minuty před vypršením. Přitom se pravděpodobně budete snažit v misích hledat vedlejší úkoly (nikdo vám je nezadá, musíte na ně přijít sami), jelikož jsou na ně navázány bodové bonusy pro vylepšení zbraní a dokonce i achievmenty. Zřejmě ideální taktika pro průchod hrou je tedy prvotní dohrání na nejnižší ze tří obtížností, vylepšení zbraní a následný opakovaný průchod s již lepší výzbrojí (ta se mezi novými hrami přenáší).

Hra neobsahuje žádný mutiplayer, což je velká škoda: skvěle by se k ní hodil a prodloužil by jinak relativně krátkou hratelnost. Jediný týmový aspekt tak nabízí omezená kontrola vašich wingmanů, kterým pomocí jednoduchého menu a směrového tlačítka můžete zadávat pokyny k útoku, přeskupení formace apod.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Ovládání budoucnosti
Jak tvůrci odbyli náplň misí, tak se vyřádili na designu ovládání, které patří k těm komplexnějším. Pravá spoušť přidává „plyn“, dvojí stisknutí aktivuje krátké „afterburner“ zrychlení za cenu dočasného odlivu energie ze štítů (ta se průběžně sama doplňuje, jako např. v Halo). Levá spoušť plyn ubírá, dvojí stisknutí je okamžitá brzda. Stisknutím obou spouští zároveň se přepnete do režimu, v němž vaše plavidlo automaticky srovnává rychlost s právě zaměřeným nepřítelem – díky této geniální funkci jsou divoké honičky jeden na jednoho skvěle přehledné a snadné. Již tohle ovládací schéma zaslouží velký potlesk, ale je toho víc.

Ačkoliv si budete moci kupovat, montovat a vylepšovat různé zbraně, typicky budete mít na levém shiftu nějaký raketový systém a na pravém zase kulomet. Základní raketový systém umožňuje po stisknutí a držení levého shiftu automatické zaměřování a uzamčení raket – uvolněním tlačítka je vypustíte. Můžete vypálit až 22 raket zároveň, což vzhledem k jejich klikatým kouřovým stopám a destruktivní síle vypadá skutečně skvěle a patří k největším požitkům ze hry. Občasnou nepřehlednost v dešti raket řeší barevné stopy za tryskami plavidel – vaši spojenci mají modré, nepřátelé červené. Tlačítkem X přepínáte jednotlivé zbraně.

Tlačítko Y aktivuje speciální útok: podle toho jak dlouho jej podržíte, nabíjí se na obrazovce tři ukazatele. Nabitím prvního spustíte palbu ze všech zbraní zároveň, nabitím dvou přesunete všechny štíty na čumák lodi a vyrazíte dopředu (tímhle skvělým útokem je možné prorazit díru do velké lodi nepřítele nebo zničit nepřátelskou stíhačku) a nabitím všech tří ukazatelů aktivujete zpomalení času, perfektní pro sestřelení rychle manévrujících nepřátelských es. Když k tomuto složitému, leč dokonale navrženému ovládacímu rozhraní připočítáte možnost různého nastavení tlačítek a funkcí v menu hry, získáte jedno z nej rozhraní v rámci žánru.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte zde

 Krůčky ke slávě
Skvělé ovládání poškozuje několik zbytečných neduhů. V jejich čele je systém navigace v boji: oba dva režimy mapy (malá v rohu, velká realtime přes střed obrazu) jsou poněkud nepřehledné, v divokých akcích zahrnujících desítky plavidel vám příliš nepomohou. Přidejte k tomu fakt, že vedlejší cíle misí nebo správné řešení musíte zjistit sami a vyjde vám až příliš časté zmatení či ztráta orientace na bojišti. Hodně tuhá obtížnost hry vám pak až příliš často položí nůž na krk. Ničemu nepomáhá ani nepochopitelný fakt, že navzdory absenci klasického 3D pozadí se hra často cuká: klesající framerate pak způsobuje, že váš zaměřovač místo plynulého pohybu spíše skáče po krocích.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Vědomi si některých nedostatků, vložili nakonec tvůrci do hry možnost přeskočit misi, pokud ji stále dokola prohráváte. Můžete se tak v klidu podívat na další filmeček a zkusit příští misi, nicméně není to určitě ideální způsob jak hrou projít – také proto, že 16 misí není zas tak moc a může tak pro vás být po všem během jednoho víkendu. Škoda, protože hra rozhodně nepůsobí jako nějaký laciný budget. Musím ale kriticky uznat že grafika i ozvučení jsou průměrné, včetně laciné hudby. Promarněná příležitost na nového krále řídce zastoupeného žánru sice zamrzí, ale pro fanoušky Colony Wars nebo Xenoságy lze hru přesto doporučit.



Stáhněte si: Trailery

Související články: Novinky

Martin Zavřel
autorovi je 27 let, pracuje v Illusion Softworks, po uplynulých sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech Brněnských Otaku






 
 
Martin Zavřel

Verdikt:

Vizuálně skvělé filmečky v manga stylu vypráví poněkud předvídatelný příběh a slouží jako hlavní motivace pro překonání 16 neoriginálních misí, znepříjemněných několika designovými chybami a vysokou obtížností. Systém ovládání a možnost nákupu nových zbraní ale může na skalní fanoušky žánru zabírat.

Nejnovější články