Recenze

Guitar Hero II - mega-recenze

Coby rocková hvězda, která se skutečnou kytarou v ruce objíždí virtuální kluby, začnete hudbu vnímat úplně jinak než dosud. To vše díky hře vhodné na večírky s přáteli, jejíž nápad je v době stagnujících žánrů oživením.

Alien: Blackout – recenze

Zadržme, nepobuřujme se. Nějaké to roztrpčení, že z pokračování napínavého Alien: Isolation nakonec vzešla pouhá mobilní odbočka, je docela pochopitelné, to ano. Ale, ač obtížený několika většími nedostatky, Alien: Blackout umí být alespoň na jedno zahrání ucházející atmosférickou zábavou, která vcelku mile zapadne do očekávaného vetřelčího stylu.

Spyro Reignited Trilogy - recenze

Pokud chcete s dětmi pravidelně hrát videohry, brzy se dostanete do bodu, kdy prostě nemáte po čem sáhnout. LEGO na sto způsobů se vytěží a těch pár lepších kousků nepřebije podprůměrné tituly z oblíbených světů. Proto jsem se zaradovala, když vývojářské studio Toys for Bob, které stojí mimo jiné za „hračkovou“ sérií Skylanders, ohlásilo remasterovanou verzi Spyra jménem Spyro Reignited Trilogy.

Arkanoid vs. Space Invaders - recenze

Batman se Supermanem se spolu bijí na jedné obrazovce. Mario do svého týmu přibral šílené králíky. Disneyovské postavičky pomáhají porazit zlo ze světa Final Fantasy. A jak bláznivě vám zní návštěva Street Fighter u Mega Mana? Asi chápete. Herní průmysl si potrpí na všemožné fantastické crossovery. I s takovým vědomím by se však málokdo nadál spojení, k němuž došlo v mobilní hříčce, jejíž název mluví za vše – Arkanoid vs. Space Invaders.

Fallout 76 - recenze PC verze

Fallout 76 je poměrně dobrý prostředek k procvičení přídavných jmen. Když totiž chcete popsat, co všechno dělá špatně a jaký z toho máte pocit, není obtížné narazit na hranice slovní zásoby. Už je to zkrátka nějaký pátek, co jsme pod rouškou velkoprodukčního titulu dostali něco tak příšerně zastaralého, nudného, nezajímavého, nenápaditého, designově nevyhovujícího a navíc v tak otřesném technickém stavu, že hra správně neměla opustit ani uzavřenou alfu.

Funko Fusion – recenze vinylové tragédie

Slavné značky nejsou všechno

The Crew Motorfest – recenze povedené závodní arkády

Kvílení pneumatik v tropickém ráji

Scars Above – recenze drsného sci-fi zážitku

Vesmírné Dark Souls si podkopává nohy

Metroid Other M - recenze

Když herní společnost vlastní silnou značku, ke které se stále vrací, může to dopadnout různě. Jednou možností je osud Tomb Raidera, kdy Eidos s každým dílem vyhlašuje revoluci, ale skutek utek. Druhou variantou je série Metroid, která se ne s každým dílem, ale přesto poměrně často mění, a zůstává svěží. Záchytným bodem, držícím jí pohromadě, je od prvního dílu pokračující příběh a hlavní hrdinka – Samus Aran.

Armed Assault: Queens Gambit - recenze

Již tak neklidnou Sahranskou republikou cloumá občanská válka vládnoucího rodu. Zlá doba si žádá odvážné činy a tak v roli žoldáka i příslušníka speciálních sil pozvednete ještě kouřící zbraň v datadisku.

Train Fever - recenze

Máte horečku? A jediným lékem jsou vláčky? Proč ne! Nově vydaná strategie Train Fever nabízí nejenom vlaky, ale začleňuje i silniční dopravu a navíc se nebojí přiznat, že se snaží přenést legendární a nestárnoucí Transport Tycoon do nového tisíciletí. A upřímně, kdo tuhle letitou klasiku někdy hrál, musel se alespoň jednou zamyslet nad tím, proč vlastně zatím nevzniknul pořádný nástupce. Jak těžké to vlastně může být?

Recenze Hitman: Agent 47 - další film podle hry, další promarněná šance

Takže: Je tu další filmová adaptace videohry, která je pravděpodobně rebootem, neboť zcela ignoruje existenci osm let staré adaptace téže videohry s jinými herci. Ale je to celkem jedno, protože nebýt tetování na zátylku a červené kravaty, pravděpodobně by mnohé z vás vůbec nenapadlo, že film má něco společného s nějakou videohrou.

Call of Duty: Advanced Warfare - recenze

Už v recenzi singleplayeru jsem důrazně naznačil, že letos se Call of Duty vrací v překvapivé výborné kondici. A to samé můžu říct i o multiplayeru, který skvělým způsobem spojuje novátorství Sledgehammer Games a tradiční pojetí moderního válečnictví po vzoru Infinity Ward. Návrat tedy slaví nejen v nedávné době zapomenuté prvky nebo herní módy, ale spolu s nimi se k hráčům dostává i svěží moderní řežba, která hráčům téměř jistě vystačí na celý další rok.

Super Time Force Ultra - recenze

Ve dvou se to lépe táhne, a když je lidí ještě víc, problémy jako by přestaly existovat. Stejně to funguje i v Super Time Force Ultra. S touto akční arkádou ale získává pojem kooperace zcela nový herní smysl. Zpočátku se na systém hry jen těžko zvyká. Občas je hra příliš divoká, příliš šílená, někdo by se dokonce nebál použít slovo nestandardní! První dojmy jsou proto vskutku neopakovatelné. Například postav je ve hře jako na orloji a rozhodně je z čeho vybírat. A k tomu jste ještě pány času! Super Time Force Ultra je z určitého úhlu pohledu šíleně komplikovaná. Naštěstí i složitost může mít své světlé stránky. Ty jsou zde rozhodně v převaze a inovace je zde rozhodně pozitivním prvkem.

Path of Exile - recenze

"Kdyby takhle vypadalo třetí Diablo, to by bylo něco." Tak s touto větou jsem se setkal v letošním roce opravdu mockrát. Slyšel jsem jí od lidí, kteří si zdarma stáhli betu Path of Exile a po nějaké době získali pocit, že se k nim dostalo to nejlepší izometrické akční RPG. Ten postoj jsem posléze pochopil, ale nechtěl se s ním hned ztotožnit. Pravdou však je, že jde o naprosto logický důsledek toho, že tvůrci dokázali najít cestu nejen k velmi náročné a přísné hard core komunitě, ale současně umožnili dlouhé hodiny jednoduchého, intuitivního a především i zábavného hraní i laikům.

Donkey Kong Country Returns 3D – recenze

Zase mu ukradli banány! Sopka ve středu ostrova vyvrhla podlý kmen Tiki Taků, který začal hypnotizovat veškerou ostrovní zvěř za účelem akumulace žlutého bohatství. Což hrdinný opičák samozřejmě nemůže nechat jen tak být, jako že se Donkey Kong jmenuje.

Spelunky - recenze PC verze

Spelunky je jako bludná kometa. Létala okolo několik dlouhých let a vůbec jsem si jí nevšiml. Přátelé hráli freewarovou verzi, zatímco jsem se upínal k nějaké MMORPG hře a netušil, že se v okolí dějí i jiné a zábavné věci.

Wargame: AirLand Battle - recenze

Wargame: European Escalation před rokem příjemně překvapila všechny fanoušky realtimových strategií, kteří zrovna neholdují hrám typu „postav základnu - vycvič jednotky - vrhni to všechno na základnu nepřítele“. European Escalation zcela zavrhla první bod a druhý si notně upravila. Jednotky necvičíte, ale za body získané z ovládaného území jich povoláváte přesně stanovený počet z předem sestaveného balíků. A konečně třetí pilíř tradičních RTS her si první Wargame v rámci taktiky upravila zcela k nepoznání. Stejně jako ve válce není v European Escalation nutné klikat co nejrychleji myší, ale vše dopředu promyslet a neposílat osamělého pěšáka proti tanku T-80.

Might and Magic Heroes VI: Odstíny temnoty - recenze

Máte fungující značku. Máte zázemí dokonale zpracovaného pokračování a máte i samostatně hratelný datadisk. Co víc si po odpočinku od klasické hry můžete přát! Vítejte opět ve světě Might and Magic Heroes VI, který skrze datadisk Odstíny temnoty dává prostor temným elfům.

Botanicula - recenze

První kroky v logické adventuře Botanicula jsou o objevování říše divů. Do detailu prokreslené kulisy, surreálné postavičky a překvapivé animace vám na tváři instantně vyvolají pobavený úsměv, který nezmizí. Nasednete totiž do vlaku plného hádanek, jejichž řešení vás odměňuje milým humorem a novými „jů-hele-tyjo!“ momenty.

DCS: A-10C Warthog - recenze

Letecké simulátory jsou uloženy v mělkých hrobech a pomalu zasypávány hlínou. Jsou téměř mrtvé a dýchají jen úzkou trubičkou, kterou jste jim do země milosrdně zastrčili. Za jejich umírání můžete vy, dnešní hráči, líná a zmlsaná chátra, nedočkavá a nenasytná verbež, která chce všechno hned, touží po akci a absolutně jí chybí trpělivost. Přestaňte se, vy klackové, na chvilku naparovat a zkuste dát najevo trochu úcty dokonalému bojovému stroji A-10C Thunderbolt II (alias Warthog), jenž je hlavním předmětem zájmu simulátoru od dnes již známé společnosti Eagle Dynamics.

Test Drive Unlimited 2 - recenze (zaměřená na multiplayer)

Od minulých dojmů (které plní roli recenze singleplayeru) mám v joypadu o další stovky mil víc a v garážích po celém ostrově se nahromadily tisíce koní ukrytých v plechových fetiších na čtyřech kolech. Jako sběratel se cítím skvěle, jako řidič ovšem pořád průměrně. Jízdní model je totiž i u těch nejdražších a nejrychlejších vozítek stejně podivně nezúčastněný a nevyzpytatelný.

Pathologic Classic HD - recenze

Kdybych se zeptal, co je Pathologic, řada z vás by se na chvilku zamyslela a odpověděla, že ten název sice zná, ale hru nikdy nevyzkoušela. A já bych jen souhlasně pokýval hlavou, protože přesně taková Pathologic byla – hra o které skoro každý slyšel, ale málokdo ji vlastně nehrál. Otázkou je, zda má smysl to napravit s nedávno vydaným HD remasterem. Pokusím se na ni odpovědět.

Disney Infinity - recenze

V každém člověku dříme malé dítě. Pokud tomu nevěříte, zkuste si koupit startovní balíček Disney Infinity. Při jeho rozbalování se budete cítit jako o Vánocích. Ne o loňských Vánocích, ale o bezstarostných Vánocích, které jste prožívali v dětství.

Painkiller: Hell & Damnation - recenze

V Nordic Games měli plán: oprášit Painkillera z roku 2004. Chtěli upravit grafiku a přivézt zpět klasický kompetitivní multiplayer - jen vy, zbraň a nepřátelé. Aby rozhodoval um a ne délka hraní. Rozhodně to byl, alespoň na papíře, chvályhodný pokus o záchranu kdysi tak populární, dnes však skomírající hry a značky. Bohužel, vždycky neplatí, že za pokus člověk nic nedá. Co fungovalo před osmi lety, to nemusí automaticky fungovat i dnes a níže se tedy dočtete, proč byste do nového Painkillera NEMĚLI investovat nejen peníze, ale ani svůj čas.

Ratchet and Clank: All 4 One - recenze

Ratchet s Clankem se po PlayStation platformách prohání dlouhých devět let a za tu dobu si získali slušnou popularitu. Aby taky ne, když téměř všechny jejich hry mají na Metacritic mezi 80 - 90 %, což je na sérii o osmi dílech hodně solidní vizitka. Zdá se tedy, že výjimkou, která potvrdí pravidlo, je zatím poslední kus s podtitulem All 4 One, který na ty nejlepší prostě nemá. Jak je to možné?