Autor: Mickey Mouse Publikováno: 4.února 2007 | Verze: prodávaná/PS2/anglická Doba recenzování: pár týdnů |
Kytaristou snadno a rychle ![]() ![]() ![]() TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Základní hraní tedy vypadá tak, že na obrazovce vám postupně nabíhají „noty“ v podobě značek, barevně odpovídajích tlačítkům na hmatníku. Vaším úkolem je v pravou chvíli stisknou správné tlačítko a zároveň drnknout. Na pozadí vám hraje vybraná skladba a pokud tóny správně trefujete, hraje i kytarová stopa jak má. Každá vaše chyba je krom bodové ztráty i slyšet, buď přestane kytara hrát, anebo se ozve tón falešný – to podle toho, zda jste zapomněli tón zahrát či stiskli něco jiného než jste měli. Vyšší dívčí ![]() ![]() ![]() Bodování Krom úžasného pocitu ze zvládání samotné hry na bakelitovou gibsonku je motivačním faktorem bodové hodnocení. I to je tvořeno vcelku promyšleně a má na něj velký vliv řada faktorů. Základem je odehrání tónu – za každý správně trefený dostáváte body, jejichž aktuální součet se vám ukazuje na obrazovce. Odehrajete-li bezchybně celou sérii tónů, vstupuje do hry tzv. multiplikátor neboli násobič bodů. Ten je aktivní do okamžiku, než uděláte chybu. Pokud naopak odehrajete správně další řadu tóńů, multiplikátor se zvýší a za každý tón dostáváte ještě větší počet bodů. A aby toho nebylo málo, vstupuje do hry i tzv. „star power“, což je další zdvojnásobení bodového hodnocení, jež získáte za odehrání speciální série tónů, případně za používání páky pro vytváření echo efektů. Star power si (pokud ji získáte) musíte sami aktivovat, a to dalším efektním kouskem, kterým je rychlé vytočení kytary o 90 stupňů, tedy hmatníkem kolmo ke stropu – prostě tak, jak to občas dělají v extázi na pódiích opravdoví rockeři. Zajímavá je na star power časově omezená doba působení. Po nějakém čase odezní, což je další námět k taktizování, jde-li vám o to získat co nejvíce bodů. Vyplatí se ji totiž aktivovat v okamžiku, kdy přichází nějaká delší a rychlejší pasáž, tudíž velký počet tónů k odehrání a zároveň máte aktivní multiplikátor – pak je to bodová sklizeň a budete se divit, jak rozdílných výsledků lze dosahovat. Soundtrack Guitar Hero II prináší celkem 64 skladeb, z toho 40 jako základ a 24 bonusových, které si lze za získané peníze v kariéře odemknout. Stejně jako v původním Guitar Hero jsou základní skladby převzaty od známých kapel jako Aerosmith, Motley Crue, The Police, Anthrax, Black Sabbath, Foo Fighters, Guns ‘N Roses, Kiss, Lynyrd Skynyrd, Megadeth, Rage Against the Machine, Suicidal Tendencies, Allman Brothers, Rolling Stones a dalších. Bonusové tracky pak pocházejí od méně známých skupin, které autoři hry Harmonix vybrali z došlých nahrávek na základě veřejně vypsaného konkurzu. ![]() ![]() ![]() Co se týká celkového pohledu na skladby v GHII, může se na první pohled zdát, že oproti původnímu GH šli autoři s kvalitou trochu dolů, ale myslím, že to pocítíte jinak. Pravda je, že první díl obsahoval řadu notoricky známých hitů jako Smoke On The Water od Deep Purple, Infected od Bad Religion, Queen a jejich Killer Queen, Take Me Out od Franz Ferdinand, Ace of Spades ot Motorhead, Ozzyho Bark At The Moon, Black Sabbath a jejich Iron Man či třeba Bowieho Ziggy Stardust. To jsou pecky, které něco řeknou i hudebním analfabetům a je pravda, že ve druhém díle jich tolik nenajdeme. Na stranu druhou jde o kvalitu a ta je s prvním dílem určitě srovnatelná. Navíc si dovolím tvrdit, že vás GH naučí hudbu vnímat úplně jinak než jste si uvědomovali doposud, zcela určitě alespoň ty, kdo sami na žádný hudební nástroj nehrají. Tím, jak se sami aktivně do skladby zapojíte se vám otevře zcela nový rozměr a začnou přicházet věci, které vás doposud míjely. Už napořád, nejen při samotném hraní, ale obecně při poslechu jakékoli muziky. A už jenom za tohleto jediné obohacení se GH stokrát vyplatí. Srovnám-li zpracování skladeb obou dílů GH pro účely hry, došlo v druhém dílu k posunu k celkově vyšší obtížnosti. Mluvím teď hlavně o dvou nejvyšších obtížnostech, u nichž se pořádně zapojíte a předčasné vypískání z pódia za mizernou hru nebude výjimkou. Novinkou oproti původní hře je tolik očekávaný tréninkový režim. Ten dovoluje libovolnou skladbu jen tak zkoušet a pilovat její finesy. K dispozici jsou čtyři tempa nebo chcete-li rychlosti přehrávání, přičemž nejrychlejší je ta, kterou se skladba hraje ve skutečnosti. Šikovná je možnost si vybrat jen určitou pasáž a trénovat pouze ji. Na konci se vám pak zobrazí i podrobné statistiky, abyste získali představu o tom kolik tónů jste trefili správně, na kolik procent jste skladbu či pasáž odehráli atd. ![]() ![]() ![]() Na konto tréninku ale nutno dodat, že mohl být při troše dobré vůle podstatně šikovnější. Například nejde trénovat vybrané pasáže formou smyčky, tedy tak, že se neustále opakují a vy je hrajete pořád dokola tak dlouho, jak chcete. A přesně tohle by od tréninku asi každý čekal nejvíc namísto nutnosti po každém přehrání úseku znovu tápat v menu. S trochou fištróna by se daly do tréninku zahrnout i značky pro Star power, aby se dalo natrénovat i co nejvhodnější aktivování této výborné finesy. Divili byste se, jak citlivě s touto komoditou nakládají opravdoví mistři Guitar Hero. No a když už jsem u nedostatků tréninku, pomohla by určitě i nápověda toho, ve které poloze držet ruku na hmatníku v té které pasáži. Viděl jsem to na jednom jednoduchém tréninkovém simulátoru a dost to pomůže. Nedílnou součástí už původní hry byl multiplayer, který se s příchodem druhého pokračování dočkal několika příjemných vylepšení a novinek. Zůstal zachován duel (zvaný Face-off), čili hra dvou hráčů, kteří se střídají v hraní krátkých pasáží přehrávané skladby a soupeří o dosažení vyššího skóre než soupeř. Problém tohoto systému je v tom, že přehrávání skladby „na střídačku“ je podstatně jednodušší než odehrání skladby celé a tak to může být pro zkušenější hráče občas nuda. V GHII už lze duel hrát i tak, že oba soupeři hrají skladbu celou se vším všudy (tzv. Pro Face-off), tedy tak, jako by ji hráli v singlu. A to už je úplně o něčem jiném. Je zde jedna nevýhoda, kterou ale netuším jak by se jí dalo zbavit, a to že slyšíte chybu i když ji udělá soupeř, což vás může zmást. Ale jinak je tato forma duelu výborná a dle mého se jedná o nejlepší multiplayerový mód. Zmíním tu rovnou i další novinku, a tou je nastavení obtížnosti pro oba hráče nezávisle. Chce-li si tedy zahrát zkušený veterán s nováčkem, není to o tom že se jeden buď nudí či se ten druhý nechytá. ![]() ![]() ![]() Zcela nový je i kooperativní multiplayer, tedy takový, kdy hrají celou skladbu dva hráči, ale společně. Kromě sólové kytary každá skladba obsahuje i stopu pro kytaru basovou či doprovodnou a tudíž je na hráčích jak se dohodnou a kdo si kterou vybere. Při počítání skóre se pak hodnotí hra obou hráčů společně, takže chyba každého z nich se promítne do společného hodnocení i do sbírání bodovacích bonusů. Ani tento herní režim není bez šrámu, který vidím v basových (ale často i doprovodných) stopách. Jsou totiž podstatně jednodušší, někdy monotónní a stereotypní, takže je hra za druhou kytaru často nudná a postrádá náboj. Záleží samozřejmě na konkrétní skladbě a narazíte ve hře i na takové, kde se i basák pořádně rozparádí, ale bohužel tomu tak ve většině případů není. Z původního GH zůstal zachován kooperativní režim „na střídačku“, čili obdoba střídavého duelu, jen s tím že se skóre počítá společně. Škoda je, že hra nijak nepodporuje možnosti online, minimálně odeslání svého skóre někam na veřejně přístupný server se statistikami by určitě nebylo od věci. ![]() Bonusy Jak jsem již psal, hra obsahuje řadu bonusů, které většinou nakoupíte za peníze získané vystupováním v režimu kariéry. Výše honorářů závisejí i od toho, jak dobře jste si vedli, o čemž se dozvíte jak z podrobných statistik po odehrání každé skladby, tak i z novinových titulků, které o vašem počínání přinášejí články. Krom bonusových skladeb tu najdete i další kytary či kostýmy, ale jako bonus je tu třeba i mód Pro Face-off, který se vám zpřístupní až po úspěšném odehrání všech skladeb alespoň na druhou obtížnost. Zde připomenu to, o čem zpravidla nepíšu, a tím jsou cheaty. Původní hra dovolovala cheatem zpřístupnit cokoli, tedy třeba všechny skladby (jen pak nefungovalo ukládání), což je pro případ večírku či soutěžení na body ideální a není třeba si složitě vytvářet a ukládat profily s odemknutými skladbami a zároveň vynulovanými bodovacími tabulkami. V GHII už odemknout skladby cheatem nejde a nejde ani odemknout režim Pro face-off, což je dle mého škoda. ![]() ![]() ![]() Audio-video Zvuková stránka hry je samozřejmě výborná. Všechny skladby jsou speciálně nahrané nikoli svými původními interprety, ale špičkovými hudebníky, kteří známé hvězdy suplují. Nebojte se ale, není to na škodu, i když by sem tam nějaký fanda mohl namítnout, že se tu a tam hlas zpěváka úplně neshoduje s originálem, vůbec se toho nebojte, jde opravdu o top kvalitu. Grafické provedení není demonstrací toho nej, co grafika konzolí umí, ale to se od téhle hry asi ani nečeká. Příjemně působí nadhled, se kterým je hra zpracována, prostředí klubů, světelné efekty na pódiích, pohybové kreace při získání Star-power či po fakt dobře odehrané skladbě, no a zcela bezkonkurenční je grafika menu a jeho nabídek. Při hraní ale budete stejně sledovat jen přiletující „noty“, možná ještě sem tam mrknete na měřáky skóre a aktuálního stavu bonusů. ![]() Stáhněte si: Trailery |
Mickey Mouse | |
autorovi je 37+ let, pracuje jako grafik na volné noze, hrami se zabývá od dob osmibitů, zaměřuje se hlavně na akční a sportovní hry nebo ty s podporou multiplayeru |