Pět nocí ve vesmíru
Je už to takový zvyk, očekávat, že hra pro Android a iOS bude mít se svou předlohou jen máloco společného. Nazývat Blackout hororovým survivalem by byla zkrátka slušná nadsázka. Daleko přiléhavěji sedí přirovnání k hříčce Five Nights at Freddy's, i když stoprocentně to také neplatí.
Ve svém jádru to je strategická hra na schovávanou. Amanda Ripleyová, dcera Ellen, se po hrozivém zážitku na vesmírné stanici Sevastopol musí opět rvát o svůj život. Tentokrát na jiné stanici, přičemž ve hře budou tentokrát i životy dalších nebožáků z místní posádky.
Amanda, ukrytá v šachtách před dotěrnými drápy a krvelačnou tlamou, má k dispozici počítačový terminál, navádí a ochraňuje ostatní, kteří v jednotlivých částech lodi musí tu něco otevřít, tu něco spravit nebo cosi zkonstruovat, aby nakonec mohli z toho Bohem zapomenutého místa utéci.
Amanda je kvůli „omezené elektrické energii“ nucena neustále činit těžká rozhodnutí, kolik z detektorů pohybu si může dovolit ponechat zapnutých nebo jaké dveře zavřít. K tomu chudáky členy posádky neustále nahání dravý vetřelec, kterého možná zachytí nějaká kamera, ale také se možná zrovna plazí potrubím k nic netušící hrdince.
Neviditelná hrůza
Především v prvních minutách je toho ke spravování poměrně dost a hráč sotva stíhá být na tolika místech najednou, vymýšlet nejschůdnější trasu po zakřivených chodbách lodi, za pomoci kamer být očima společníků. Několikrát nadejdou skutečně vypjaté momenty, kdy je třeba reagovat ve zlomku vteřiny, rychle aliena odříznout či posádce poručit, ať se skryje nebo honem pádí pryč.
Díky téhle slušně zvládnuté části je tu vcelku příjemné se bát, a co víc, strach funguje. Nejde o drásavý horor, není to děs, spíš téměř neustálé napětí, nervozita a rozechvělé očekávání, kdy na radaru zabliká vetřelčí tečka anebo se snad jeho slizká figura mihne před objektivem.
Na jednu stranu byste měli být klidní, jelikož máte situaci alespoň trochu ve vlastních rukou, na tu druhou vám to ale stejně nedá a koušete se do rtů. A to ani nemluvím o situaci, když ta stvůra není nikde k nalezení.
Ani vychytralost vetřelce není k zahození, pohybuje se vcelku nepředvídatelně a pokaždé jinak. Někdy se vleče, podruhé zase přikrčeně běží. Až později možná přijdete na to, že jej lze občas pár triky lehce pozlobit. Nechme však každého, ať si na ně přijde sám.
zdroj: Archiv
Dobrodružství, které za to stojí?
Ona vlastně celá ta hlavní mrzutost spočívá v tom, že takovéhle představení nelze hrát donekonečna. Kolik lze asi vymyslet děsuplných zákoutí, za kolika úkoly můžete vyslat vystrašené lidičky na palubě? K omezenému repertoáru se pohříchu nepřidá nic, zhola nic dalšího. Žádná kupříkladu plížící pasáž nebo kdovíco jiného.
Na samotné hraní se nelze zlobit, všechno odsýpá poměrně pěkně, celé to je ovšem lemované natahovanými, ukrutně nezajímavými zadáními, která se v konečném důsledku budou vždy stejně točit okolo toho, někoho kamsi odnavigovat, aby tam zatáhl za bůhvíjakou páku. Spolehlivá rutina.
Nečekejte ani žádné rozmáchlé vyprávění. Veškeré rozhovory se týkají výhradně dění na lodi. Nedozvíte se z nich ani kousek něčeho nosného, jedině zcela přízemní a organizační záležitosti nesoucí se ve smyslu „jak přežít“. Vrchol zde představuje charakter odměřeného vědce Thorncrofta. O to podivuhodněji pak působí dialogy nahrané v kvalitě jako pro tříáčkový titul.
Dirigentem krásných běsů
Celé to naštěstí skončí dříve, než vás to stihne nadobro otrávit. Dejme tomu, že za nějaké slabé dvě hodinky je po všem. A tak se nestihne omrzet ani zdejší skvělá hudba, vážné protáhlé linky, které dají velice silně pocítit ovzduší zmaru na opuštěném tělesu kdesi v kosmu. Tady se skutečně vyplatí zapojit sluchátka.
Esteticky je to také náramné. S prostředími se vzhledem k herní náplni šetří, vykreslená jsou ale obrovsky detailně, všude se leskne samý kov, úroveň nasvícení si nezadá se svým předchůdcem z velkých zařízení, i pohlédnout vetřelci do tváře je z tohoto hlediska působivé.
Jeho formulka sice pochází od Five Nights at Freddy’s, Blackout to nicméně dělá lépe a v Alienovi věrné podobě. K zlosti je pouze všechna ta obsahová strohost. Hra sama sebe ždíme, co to dá, až se úplně vyždíme a už vám nenabídne žádný důvod, proč se do ní pouštět znovu.
Alespoň je to ale titul poctivý, za jednorázovou částku a bez mikrotransakcí. A všichni víme, jak moc rády slavné značky do kapsy dělají přesný opak.
