Výsledky hledání pro: Pro Evolution Soccer

NBA 2K17 - recenze

23. 9. 2016 | Petr Poláček

Pohled na všechny hlavní sportovní hry uplynulých dvou, tří let naznačuje, že se vývojáři postupným vylepšováním svých titulů dostali do fáze, kde už toho opravdu výrazně moc změnit nemohou. Přidávají nové pohybové animace, nové zvukové i grafické efekty, laborují s herními módy, snaží se zaujmout hráče vyprávěním příběhu, úpravami komentáře, posílením atmosféry atp. FIFA 17 se snažila letošní ročník vyšperkovat přechodem na nový engine, docela povedeným. NHL 17 se hráče pokusila přesvědčit zakomponováním Světového poháru. A NBA 2K17? Tvůrci z Visual Concepts vsadili na posílení audiovizuální prezentace, úpravy MyGM, MyLeague i MyCareer módů (a obsazení Michaela B. Jordana do jedné z hlavních rolí), poměrně znatelné vylepšení obranné fáze a sjednocené zpracování střelby. Výsledkem je opět výborný, i když ne převratný, virtuální basket.

Hyper Light Drifter - recenze

13. 4. 2016 | Miloš Bohoněk

„Ahoj, já jsem Miloš a mám rád pohodový mainstreamový hry jako třeba Assas…,“ nenechala mě ani domluvit a pozdrav opětovala. „Ahoj, já jsem Hyper Light Drifter,“ natáhla ruku a dala mi pěstí. A další. Zleva, zprava, načež mě kopla do rozkroku, dala za uši a shodila ze schodů. Sakra, asi něco dělám špatně… Když se dívám na své poznámky z první hodiny hraní Hyper Light Drifter, jsou plné frustrace a nadávek. „Mapa je úplně k ničemu! Respawn nepřátel je k zbláznění! Ten západní boss je totálně přepísknutý! A vůbec, se*u na to, jdu ven. Zrecenzujte si to sami.“ Stačilo však zatnout zuby, ještě další hodinu přetrpět a člověk rázem zjistí, že Hyper Light Drifter není takový hardcore, jak se na první pohled zdá. Zjistí, že se s tou čerticí dá rozumně bavit.

Street Fighter V - recenze

10. 3. 2016 | Václav Rybář

Předem bych rád varoval, že následující recenze je plná rozporů a vnitřních soubojů. Street Fighter V je totiž po letech strávených v nejrůznějších variantách čtyřky jednoznačným posunem kupředu, co se týče herní mechaniky, vyvážení postav a dynamiky soubojů. Dokonce lze říct, že se Capcomu povedlo najít lék na řadu klíčových bolístek a vytunit Street Fightera tak, aby se líbil jak rekreačnímu button masherovi, tak profíkům, co počítají každý frame a v duelech spoléhají víc na taktiku než bezhlavé kombování. Na druhou stranu je pětka hrou nedodělanou, v mnoha ohledech rozbitou a poskládanou tak nějak narychlo. Je to mimořádně nešťastné, protože tohle vykročení do vzrušujícího nového světa elitní držkové není prezentované jako beta nebo early access, ale jako plnohodnotná hra.

Randal's Monday - recenze

22. 11. 2014 | Lucie Jiříková

Pokud vám vyhovuje humor populární komedie Clerks a teorii zlomené páteře při pokusu o sebeuspokojení citujete i ze spaní, zřejmě už pár týdnů vyhlížíte klasickou point-and-click adventuru Randal's Monday. Tato hra totiž na Clerks neodkazuje jenom stylem humoru, ale též dabingem Jeffa Andersona, představitele filmového Randala. Právě dabing je přitom jednou z mála věcí, které lze na výtvoru studia Nexus pochválit. Ve všem ostatním, hlavně ve zneužití geekovské kultury, totiž hra selhává.

Construction Simulator – recenze povedené simulace stavitele

19. 10. 2022 | Patrik Hajda

Má to mouchy, ale fanoušek zaplesá

Stranger of Paradise: Final Fantasy Origin – recenze rozporuplného akčního RPG

25. 3. 2022 | Jan Slavík

Chaos! Nenávidím chaos!

Factorio – recenze

8. 3. 2021 | Jan Slavík

Fenomenální budování v české režii

The Medium – recenze hororového zklamání

29. 1. 2021 | Pavel Makal

Zase to nevyšlo

Flintlock: The Siege of Dawn – recenze povedené akční adventury

22. 7. 2024 | Jakub Malchárek

Bůh války

Graven – recenze duchovního pokračovatele Hexen

25. 1. 2024 | Jakub Malchárek

Svižný fantasy boomer shooter

Další obrázky z Kreed

20. 1. 2002 | Redakce Games.cz

Přinášíme vám další obrázky z akční hry Kreed, kterou připravuje ruská firma Burut.

Splatoon - recenze originální střílečky

26. 6. 2015 | Jakub Kovář

Po zdi stéká inkoust, olihně unaveně vydechují a v končetinách křečovitě svírají tu váleček s barvou, onde paintballovou pistoli. Rozhodčí počítá, kdo vyhrál kolo, a nakonec přiřkne výhru nám. Nicméně byla těsná: opravdu šlo o každý vybarvený čtvereční centimetřík. S úsměvem od ucha k u uchu pak celý tým opět míří do akce, aby si užil další čtyřminutovou přestřelku. Přestřelku, v níž neteče krev proudem, ale na zdi se stříká barva a vůbec nejde o to, kolikrát „zabijete“ (nabarvíte) své nepřátele, ale o to, kdo na konci svým inkoustem pokryje větší plochu úrovně. Tak nějak vypadá textový přenost souboje ve Splatoon.

Sly Cooper: Thieves in Time - recenze

23. 3. 2013 | Petr Prošek

„Soňácký“ handheld PlayStation Vita trpí od svého vydání nedostatkem plnohodnotných herních titulů a rozpačitým majitelům nezbývá než doufat, že se letos dočkají bohatší nadílky než v loňském roce. Ostatně, únor přinesl vynikající JRPG Persona 4 Golden a březen nabízí nové pokračování legendární arkádové série Sly Cooper.

GoldenEye 007 - recenze

28. 11. 2010 | Jiří Škrampal

Agent s povolením zabíjet se vrací v remaku jedné z nejznámějších konzolových FPS. Stejně jako kdysi nabízí velkolepou výpravu, obrovský arzenál i našlápnutý multiplayer s podporou split-screenu. Od dob Nintenda 64 se ale hodně změnilo. Budou staré ingredience v dnešní době stačit na vydatný hlavní chod?

Rocksmith - recenze

17. 10. 2012 | Martin Bach

Ta jména se mohla zapsat do světové hudební historie. Doom metalová kapela Via Mortis s kytaristou Martinem Bachem, industriální nářez Křižík Prešov s lídrem Karlem Drdou, progresivní death metalová smršť Vyndaná tříska Petra Poláčka nebo originální žánrový mix Hannibal ante portas, v němž na basketbalové míče hraje Farid Starman. Možná za to mohl nedostatek času, píle, cílevědomosti nebo (ale to spíše ne) talentu. Každopádně, žádná z uvedených kapel to nedotáhla dál, než ke zvukovým zkouškám a hospodským pitkám. Všechno se ale mohlo odehrát trochu jinak, kdyby byl v době, kdy se rozjížděly naše hudební kariéry, na světě Rocksmith.

Lumo - recenze

6. 6. 2016 | Daniel Kremser

Téměř každý žánr nabízí hru, která si pekelnou, ale férovou obtížností zaslouží přirovnání k Dark Souls. V rámci plošinovek jde třeba o tituly Super Meat Boy nebo VVVVVV. Nově se ale o slovo hlásí prvotina studia Triple Eh? s názvem Lumo, která křísí archaickou hratelnost let minulých, a zprofanované označení „Dark Souls mezi plošinovkami“ si jednoznačně zaslouží nejen proto, že je pekelně těžká, ale také proto, že jde o povedenou old school záležitost.

Peaky Blinders: Mastermind – recenze hry na motivy seriálu

28. 8. 2020 | Šárka Tmějová

Skvělá seriálová předloha dobrou hru nedělá

Conglomerate 451 – recenze

27. 2. 2020 | Vilém Koubek

Představa dungeon crawleru říznutého cyberpunkem opírajícího se o hluboce propracovaný RPG systém a roguelike prvky vypadá na první pohled velmi zajímavě. Pokud se ale realizace ambiciózní myšlenky zhostí nezkušené studio, může vzniknout nezáživná slátanina – což je také případ Conglomerate 451.

Feudal Alloy – recenze

17. 1. 2019 | Ondřej Švára

Česká arkáda Feudal Alloy boří zažité představy o středověkých rytířích. Zatímco ti skuteční se oblékali do plechového brnění, náš herní rytíř je z kovu přímo sestrojen a bije v něm křemíkové srdce – je to robot. Společně s ním si užijete dobrodružství v klasickém stylu žánru metroidvania, i když díky pohádkovému designu si hru s žádnou jinou nespletete. Feudal Alloy se příjemně hraje i navzdory slabší umělé inteligenci nepřátel a malému nepořádku v RPG prvcích.

Darkest Dungeon: Tablet Edition - recenze

28. 12. 2017 | Jan Hrdlička

Určitě jste četli spoustu oslavných článků, které vyzdvihují unikátní kouzlo Darkest Dungeon. Vždyť hráči se do titulního podzemí a ztrápených myslí svých dobrodruhů mohou vydávat už téměř dva roky a hra si za tu dobu vybudovala skutečně solidní reputaci. Logikou věci netrvalo dlouho, a šmejdit kobkami mohli nejen uživatelé na PC, ale rovněž i na konzolích. Nu, a "mobilní" verze Darkest Dungeon: Tablet Edition nakonec vyšla také na iPadech, kam se její tahové pojetí soubojů a strategická rovina hodí dost možná i úplně nejlépe.

Guardians of the Galaxy - recenze 5. epizody

28. 11. 2017 | Miloš Bohoněk

Úvod páté epizody s podtitulem Don’t Stop Believin’ je jedním slovem směšný. Začíná v baru, kam Peter Quill alias Star-Lords vyrazil s Rocketem, resp. Gamorou (záleží na tom, kdo se urazil na konci minulé epizody) zapíjet žal poté, co ho všichni ostatní parťáci opustili. Ještě, než ale do sebe vůbec stihl vyklopit první drink, vběhli do baru dvě postavy, se kterými jste se doslova před pár minuty jakože nadobro rozloučili. Prý že si to rozmyslely a je třeba zase zachránit svět. Pete souhlasně přikyvuje. Tohle musí být nejrychlejší a nejzbytečnější dějový zvrat v historii dějových zvratů.

Hey! Pikmin - recenze

26. 7. 2017 | Miloš Bohoněk

Nenechte se zmást velikostí. Skutečnost, že se ta konzole vejde do kapsy a hry na ni mají pár stovek megabajtů, vůbec neznamená, že byste si na Nintendo 3DS zahráli jen drobné tituly. Jen se podívejte na Zeldu. Nebo na Fire Emblem. Nebo na Pokémony! I malý displej umí nabídnout velikánské herní zážitky. To však na druhou stranu neznamená, že by každý původem velký titul od Nintenda měl automaticky skvěle fungovat i ve zmenšeném podání. Hey! Pikmin je toho nešťastným důkazem.

Dragon Quest VII: Fragments of the Forgotten Past - recenze

16. 1. 2017 | Jiří Pavlovský

A je to tu zase. Další masivní porce japonského RPG. Tak masivní, že je ideální před hraním opustit zaměstnání, školu, manželku, děti... v podstatě všechno, co neobnáší klikání do stroje od Nintenda. Jedinou změnou od zavedeného vzorce je to, že místo jednoho epického příběhu o záchraně světa dostanete celou haldu dobrodružství. Každý ostrov, na který se dostanete, přinese jeden příběh. Komický i tragický. Ano, v Dragon Quest VII budete putovat po ostrovech ztracených v čase. A pokud splníte mise, vynoří se ostrov v současnosti a vy ho budete moci znovu navštívit, abyste zjistili, co všechno se změnilo, a jak jste se stali součástí legendy.

Mimpi Dreams - recenze

31. 3. 2016 | Ondřej Švára

O čem asi sní naši psi, když v pelechu mrskají ocasem a kopou nohama? Podle českých vývojářů ze Silicon Jelly se jejich noční fantazie překvapivě podobá té naší. Čtyřnozí mazlíčci, přesněji štěňata, o kterých jde v arkádě Mimpi Dreams především, zachraňují princezny a bojují s netvory asi tak, jako to ve svých snech dělají naše děti. Mimochodem právě ty budou mít z docela povedeného pokračování štěňátkovské ságy největší radost.

Danganronpa: Trigger Happy Havoc - recenze šílené detektivky

19. 3. 2016 | Pavel Válek

Žánr visual novel to nemá mezi hráči na západě vůbec jednoduché. Hry, které v tomto žánru běžně vycházejí, jsou zaměřeny spíše na dating simulátory, nebo erotické tituly a nejsou zrovna známy svoji kvalitou. Najít tedy hru, která by byla v tomto žánru a zároveň byla dobrá, není zrovna jednoduché. Když už se ovšem nějaká najde, udělá to pořádný poprask. Danganronpa: Trigger Happy Havoc se poprvé objevila v roce 2010 na displejích ještě původního PSP. S následným remakem na PS Vita, který se dostal i za hranice Japonska a svým úspěchem všem vyrazil dech, se začalo mluvit i o možném vydání na PC. Toho jsme se nakonec dočkali letos v únoru, když hra konečně vyšla na Steamu.

Flame in the Flood - recenze krásného survivalu

17. 3. 2016 | Pavel Skoták

Kostel představující výborné útočiště, servis na opravu mého voru nebo rybářský tábor, kde bych mohl doplnit některé nezbytné zásoby? Dřív, než se stihnu rozmyslet, kam strhnu svůj proudem unášený vor, je už příliš pozdě. Minul jsem všechny tři možnosti a mířím stále dál. Za zákrutou ubíhající řeky se objevují peřeje a jako zlatý hřeb nezdařeného rozhodnutí začíná pršet. Začínám litovat, že jsem nezvolil ten kostel.

Pillars of Eternity: The White March - recenze 2. části

9. 3. 2016 | Václav Pecháček

Když se na erpégéčko Pillars of Eternity loni na podzim nabalilo sněžné DLC The White March - Part I, nebyli jsme z toho v redakci zrovna nadšení, jak dokládá recenze a šestkové hodnocení. Přemíra tupého bojování se zasnoubila s chudým příběhem a jejich potomkem bylo nemastné a neslané rozšíření. Takové dítě bez duše. White March - Part II je na tom ale mnohem lépe. Právě proto, že se vydává úplně jinou cestou než starší bratříček.

Recenze