Recenze
Florence – recenze
22. 1. 2019
|
Jan Hrdlička
Jistěže se ti Florence bude líbit, milý čtenáři, jak by také ne? Pokud v sobě nosíš alespoň kousek člověka, a to určitě nosíš, je to docela nevyhnutelné. Nejde ani tak o hru, věcně vzato tu toho příliš k provádění nenalezneš. Spíše se jedná o zážitek. Zážitek, který ví, že chce být krásný a tklivý, a na tom přeci není nic špatného, jen se takhle jednou zasnít a jednoduše prožívat.
Westworld – recenze
3. 8. 2018
|
Jan Hrdlička
O Westworld, mobilní strategii ze stejnojmenného světa, je skutečně složité vytvořit si vlastní, a především celistvý obrázek. Jak naložit se hrou, která vyrůstá z úspěchu Fallout Shelter? Není to asi zcela přesný popis, daleko od pravdy ovšem také nemá. Westworld do kapsy tu vystupuje jako pouhá nápodoba, tu potěší množstvím originality a tu zase klouže ke stereotypu.
Kona - recenze
20. 4. 2017
|
Pavel Válek
Kanada, to není jen země plná milých lidí a javorového sirupu. Velkou část země tvoří nebezpečná příroda, kde každý krok může být ten poslední, a málokdo by se do těchto míst dobrovolně vydal beze zbraně. Podobné myšlenky má i detektiv Carl Faubert, který je na cestě do malé vesnice právě na severu Kanady. Nejede si sem ale odpočinout, pozval si jej významný podnikatel, kterému neznámí vandalové poničili majetek, a on cítí, že by se mu hodil bodyguard. Po cestě však do Carla málem nabourá protijedoucí auto, a navíc jej zastihne bouře, která celé okolí zahalí pod sněhovou pokrývku. Vskutku ideální první pracovní den.
Blade & Bones - recenze
19. 1. 2017
|
Pavel Skoták
Určitě znáte hry, ve kterých musíte jít až na krev ve snaze úspěšně projít level nebo porazit bosse. V případě akčních her je takovým zářným příkladem série Dark Souls, která stála nervy a získala si srdce nejednoho ostříleného hráče. Není proto divu, že Blade & Bones vzhlíží (přiznaně) ke svému idolu a doufá, že bude jako on.
Tharsis - recenze
31. 1. 2016
|
Pavel Dobrovský
Minulý týden jsme zabili kapitána a snědli ho. Pak vypukl požár v nemocničním modulu. Po cestě za opravou dostal mechanik zásah sluneční erupcí ve skleníku. Velínem prosvištěl roj mikrometeoritů, takže se nemůžeme po večerech dívat na Gravitaci. Lékař zablokovaný ve strojovně nezvládl narovnat zlomenou komunikační anténu. Specialista má depresi. Všechno špatně? Ano. Anebo jinak: Všechno jde k čertu. Neustále.
Microsoft Flight Simulator 2024 – recenze leteckého simulátoru
10. 12. 2024
|
Patrik Hajda
Země jako na dlani
RoboCop: Rogue City – recenze skvělého osmdesátkového béčka
31. 10. 2023
|
Jakub Malchárek
Kyberpolda zasahuje
Moving Out 2 – recenze zábavného stěhování
4. 9. 2023
|
Patrik Hajda
Jako by na stěhování bylo něco zábavného…
Masterplan Tycoon – recenze minimalistického automatizování
20. 6. 2023
|
Patrik Hajda
Přístupný bráška Factoria
Age of Wonders 4 – recenze výborné fantasy tahovky
20. 5. 2023
|
Jakub Malchárek
Civilizace moci a magie
Boneraiser Minions – recenze další nezávislé dopaminové drogy
28. 3. 2023
|
Jakub Malchárek
Vampire Survivors mají vyzyvatele
Dread Templar – recenze démonické střílečky, která nevyčnívá nad konkurencí
25. 1. 2023
|
Dominik Valášek
Zpátky do devadesátek
1428: Shadows over Silesia – recenze husitského dobrodružství
4. 10. 2022
|
Jakub Malchárek
Ktož jsú boží bojovníci
Lost Judgment – recenze vynikajícího bratříčka Yakuzy
20. 9. 2021
|
Pavel Skoták
Návrat japonského soukromého očka
Star Renegades – recenze tahového RPG v časové smyčce
5. 10. 2020
|
Jakub Kovář
Žijte. Bojujte. Zemřete. A žijte znovu
Recenze křesla Omen od HP aneb Kterak mi židle zachránila zadnici
18. 6. 2020
|
Patrik Hajda
Půlky si zaslouží pohodlí
New Super Mario Bros. U Deluxe - recenze
9. 1. 2019
|
Adam Homola
V herní branži není snad žádná větší jistota než Mario. Jeho nejnovější velká Odysea vyšla předloni a byla takřka perfektní. Nintendo teď sáhlo do nepříliš dávné minulosti a vytáhlo z klobouku 2D Maria z roku 2012, který tehdy vyšel na Wii U, byl skvělý a díky svému nestárnoucímu designu je skvělý pořád. Pod krkolomným názvem New Super Mario Bros. U Deluxe se totiž skrývá velmi elegantní plošinovka s reálným potenciálem zabavit prakticky každého, kdo se nechá.
Okami HD - recenze
29. 12. 2017
|
Vincent Olejník
Právě letos je tomu 10 let co Okami poprvé vyšla v Evropě (a Austrálii), ačkoliv v Japonsku a Spojených státech se hra prodávala již o rok dříve. Okami se velmi rychle stala miláčkem kritiků, ale bohužel ani nadšené recenze hře nepomohly k oslnivým prodejům. Můžeme spekulovat, zda na vině mohlo být mimo jiné rozhodnutí vydat hru na PlayStation 2, i přesto, že PlayStation 3 již klepal na dveře. Naštěstí Capcom nenechal tento klenot zapadnout, a od svého vydání se Okami dočkala resuscitace hned několikrát. Tentokrát v rámci titulu Okami HD.
Your Shape: Fitness Evolved 2013 - recenze
3. 2. 2013
|
Alina Holušová
Fitness hry jsou v kurzu už nějaký pátek. Před čtyřmi lety se Nintendo radovalo z kladných ohlasů, které ve světě posbíralo s titulem Wii Fit a speciální balanční podložkou. Ke dnešnímu dni se prodaly miliony kopií. Obdobně pak na tom byla, co do popularity, i další verze Wii Fit Plus. Vcelku pozitivního přijetí se před třemi lety dočkal i titul Your Shape, k němuž Ubisoft v případě PC verze přibalil i pohyb snímající kameru. Hra sice nedokázala plnohodnotně využít potenciál fitnessu, zato bavila technickou stránkou věci, přesností kamery a absencí jakýchkoli dalších ovladačů.
Orcs Must Die! 2 - recenze
4. 9. 2012
|
Jakub Kovář
Když před necelým rokem vyšel vynikající mix akční hry a tower defense strategie jménem Orcs Must Die!, rozhodně jsem nešetřil chválou a hlavně si užíval perfektní zábavy. Druhý díl jsem si proto nesměl nechat ujít.
Mouse: P.I. for Hire – recenze animákové střílečky
7. 5. 2026
|
Michal Krupička
Město temné jako inkoust, kde myši nikdy nespí
Pioneers of Pagonia – recenze duchovního nástupce Settlerů
9. 12. 2025
|
Michal Krupička
Jak obstál osvědčený koncept proti zubu času?
Tormented Souls 2 – recenze hororové nostalgie
24. 11. 2025
|
Michal Krupička
Návrat statické kamery
