Galerie

Co vznikne, když spojíte animované filmy ze třicátých let minulého století s šíleností grotesek a promícháte s duchem boomer shooterů a s hromadou moderních prvků? Jednoduchá odpověď: Mouse: P.I. for Hire. Na první pohled je tahle hra nejzajímavější svou stylizací, ale vrstev má jako cibule, a i když je ve svém jádru strašně jednoduchá, umí překvapit na spoustu způsobů a naštěstí většinou pozitivně. Rozhodně se nedá říct, že by prvotina polských Fumi Games sázela na jistotu.

Co je tohle za guláš?

Vezměte si klasickou střílečku, která spoléhá na jednoduchou hratelnost, kde na vás nepřátelé nabíhají po hordách, protože počty jsou to jediné, čím je příroda obdařila. Přesně ta totiž tvoří tvrdé jádro hry. Očekávat od ní cokoliv jiného by byl omyl. Zároveň ale na tuhle kostru musíte nalepit nejeden moderní prvek.

Zbraně se vylepšují skrz nasbírané nákresy, kdy každá dostane sekundární mód střelby a další dvě vylepšení jim zdvihají statistiky, a hlavně přidávají sympatické vizuální prvky. Dostane se vám do vínku několik zlepšení pohybu jako dvojitý skok, běhání po vybraných stěnách nebo možnost používat ocas jako vrtuli. Nejedná se ale naštěstí o prvky, které by vás nutily vracet se zpět, hra běží kupředu a odmítá se zastavit. Můžete sbírat baseballové karty a zahrát si s nimi jednoduchou minihru. Čeká vás hromada dialogů i vaše vlastní základna, kde mezi misemi můžete nabrat vedlejší úkoly a spoustu dalších věcí.

Jenže i když má detektivní myšák hromadu prvků, pořád zůstává v jádru klasickou střílečkou, což je zatraceně dobře. Sběratelské předměty obohacují skryté místnosti, kde by jinak byla třeba jen munice, vedlejší úkoly zase plníte za běhu přímo v hlavních misích, aniž by znamenaly nějakou větší odbočku a hra prostě dobře odsýpá. Vlastně i po nějakých sedmnácti hodinách, které mi trvalo se dostat k závěrečným titulkům, bych si dal nášup. Protože většina aspektů z tohoto dortu se doopravdy povedla.

zdroj: Fumi Games

Černobílý svět

Nejlépe si celou myší jízdu užijete, pokud máte rádi animované filmy ze třicátých let, noir a popkulturu obecně. Hra totiž všechny tyto aspekty dojí ve velkém. Hlavní hrdina, Jack Pepper, je klasický detektiv z drsné školy. Cynický válečný veterán se sklony k alkoholismu a nebýt toho, že je myšák, klidně byste si mohli myslet, že je to brácha Phila Marlowa. Což navíc podtrhuje i skvělý dabing Troye Bakera, který se mi neomrzel ani po těch sedmnácti hodinách, kdy Jack ústa moc často nezavře.

Jenže žije v animovaném světě, který má svoje vlastní zákonitosti a tvůrci ho ždímou do poslední kapky tuše. Protože jak všichni víme, v takovém světě je dovoleno téměř vše a Mouse: P.I. for Hire skvěle kombinuje šílenost v mixu s celkem temnými, vážnějšími tématy.

Galerie

Třeba zdejší obdobě první světové války se doslova říká „Docela velká aféra“. Rejskovití jsou třeba vnímaní jako horší poddruh myší, žijí v nelidských podmínkách a zaměřuje se na ně zdejší verze nacistů nabírajících na moci pomocí zkorumpovaných politiků. Nutno říct, že v angličtině se tenhle druh řekne shrew a podobnost znění v tomto kontextu jistě není náhodná. Ostatně i Jack vzpomíná na zákopy, zatímco policejní brutalita a korupce bují na každém rohu a vůbec je ten svět skvěle nastaveným zrcadlem skutečných třicátých let.

Do toho je to ale taky svět, kde se nepřátelé rozpouští v kyselině na vtipné kostry. Mrtvoly na vás mrkají očima z hromádky popela, kovadliny padají ze stropů stejně jako piana, v kanálech číhají aligátoři, na venkově se dělají drogy z modrého sýra, auta vtipně poskakují a náboje do zbraní se na vás šklebí jen chvíli předtím, než odletíte do nebe jako andělíček hrající na harfu.

zdroj: Fumi Games

Kombinace na mě fungovala přímo bombasticky, a to co by jinde bylo přitažené za vlasy, tady prostě sežerete i s navijákem. Hlavně snad každá z úrovní překypuje originalitou, kdy nemusí být nutně nápaditá po stránce nových herních prvků, aby měla jiný tahák, který vám ji prodá.

Od Dooma po Resident Evil

Groteskový svět navíc umožnil tvůrcům roztáhnout křídla a easter eggy nemusí schovávat za záclony, naopak je hrdě vystavují do popředí a jsou téměř všudypřítomné. Když se podíváte na policejní stanici, nad stolem s novou zbraní hrdě visí prapor, který vítá Leona. Když zastřelíte robota zbraní na kyselinu, nerozpustí se jako lidský nepřítel, ale jeho ruka se zdviženým palcem pomalu zmizí v hromádce rozleptaného kovu.

Galerie

Navíc, když se zamyslíte, co by ve hře tak mohlo být, odpovědí dost možná bude: „Ano, to tam je.“ Nechybí vzducholoď, bažiny, cirkus, blázinec, hřbitovy, kanály, tajemná sídla ani laboratoře šílených vědců. Projdete město křížem krážem a nápady na vás vychrlí s kadencí kulometu. Vydáte se na výlet parníkem pro smetánku, kde se skleničkou šampaňského projdete takřka adventurním zážitkem. V rámci toho, abych moc nevyzrazoval, navíc ta nejšílenější prostředí schválně vynechávám, ale věřte, že třeba průchod filmových studií je zdrojem nejednoho překvapení.

Mouse: P.I. for Hire přitom postupně sleduje tři případy, které by se daly označit za meta komentář každé noirové detektivky. Hledání ztraceného kouzelníka, mizení rejskovitých či úkol, který Jackovi zadá tajemná žena, která se neodmítá. Jak je postupně vyšetřujete, můžete si vybírat dodatečné mise na pochůzkách po mapě města, ale nikdy nebudete mít na výběr víc jak dvě nebo tři a nečekejte extrémní volnost. Všechny lokace jsou povinné a příběh striktně lineární.

Nečekejte ani osudovou jízdu plnou geniálních zvratů. Příběh, postavy i události skvěle podtrhují atmosféru, stylizaci a hromady vtípků, které nejsou hloupé, a hlavně skvěle sedí k tomu, čím hra je.

Komiksová zkáza

Pořád totiž je zmiňovaným boomer shooterem, který tím, jak vypadá a jak se hraje, umí vrátit do dětství víc než jiní žánroví kolegové. Ano, najdete tu klasickou pistoli, brokovnici, samopal i dynamit. Nechybí ani zajímavější kousky, nepřátele budete zmrazovat, pálit, rozpouštět nebo jim prostě odbouchnete hlavu nacistickým mozkem ve sklenici. Odstřelíte je palubním dělem nebo rozsekáte na kusy mečem, který odkazuje na jistou jinou střílečku.

I obyčejné zbraně mají díky stylizaci šmrnc originality, která za mě hromadě stříleček už roky chyběla. Jasně, puška na žraloky nebo kůlomet se nekoná, ale i tak se tu střílí sakramentsky dobře a zbraně je radost slyšet i sledovat. Každá má dokonce v rohu u počítadla munice svůj animovaný náboj, který se na vás rozpustile šklebí a dodává jim další vrstvu osobnosti.

zdroj: Fumi Games

Ostatně i vaše srdíčko se při sebrání zbroje zaplátuje a jsou z něj vidět jen oči. Právě hromada detailů dělá z relativně obyčejné akce akci neobyčejnou. Navíc i to, že třeba stěny k odbouchnutí jsou označené nápisem „úplně obyčejná zeď“ je bourání čtvrté stěny na druhou.

K eliminaci nepřátel vám vedle zbraní poslouží i okolí. Všude jsou barely nejrůznějších efektů a nesmí chybět ani rozvěšené traverzy, kovadliny nebo klavíry, které může šikovný myšák poslat na hlavy nepřátel.

Je ale pravdou, že i když potkáte zkorumpované policisty, kultisty, mafiány, nacisty, roboty a všemožnou další havěť, tak druhů nepřátel v součtu není mnoho. Ano, vypadají vzhledově originálně, ale vlastně se jedná pořád o ty samé typy. Někdo na vás běží s pálkou, obuškem nebo jinou zbraní na blízko. Další se krčí za štítem, jiný odstřeluje, nebo třímá samopal či brokovnici. Díky prostředí a nápadům, které lokace mají, se boj neomrzí, přesto by si řadoví nepřátelé zasloužili trochu větší dávku mechanické originality.

Galerie

Trochu to zlepší plejáda bossů, kteří umí překvapit, je třeba na ně najít specifickou taktiku a řada soubojů s nimi je pojata originálně. Nenapadá mě jediný, který by na normální obtížnost byl jakkoliv frustrující. Obecně není hra nijak hardcore a dobře balancuje, aby souboje nebyly moc jednoduché, ale taky jste neumírali na každém kroku.

Navíc každý moment podkresluje skvělý hudební doprovod. Ten se většinu času drží osvědčeného jazzu, ale sahá tematicky podle lokací i k jiným žánrům a variacím na ikonické zvuky z animáků a dalších popkulturních skvostů.

Srdíčko na prvém místě

Mouse: P.I. for Hire patří k vysoce zajímavým hrám. Na jednu stranu předkládá hratelností boomer shooter, kterých jsem hrál hromadu, ale koření ho spoustou nápadů, které známe z moderních her, a hlavně je na něm znát, že každý herní prvek vkládá s chytrým úmyslem. Jde o drobné detaily, které pozornému pozorovateli vykouzlí úsměv na rtech. Jsou tu dobré vtipy, blbé vtipy, ale vlastně ne vyloženě špatné vtipy. Je tu svět, který ctí logiku animáků i drsné školy detektivek a zvládá kombinovat věci, které vůbec není lehké slepit tak, aby fungovaly. Přesto tu fungují skvěle. A přestože rozhodně nejde o nejlepší střílečku všech dob, dokázala ve mně vzbudit dětinské nadšení, což je něco, co by tyhle střílečky pro starou školu měly dělat spíš než lacině kopírovat staré enginy a herní mechanismy.