Galerie

Stačilo pětadvacet let a z koridorů hrůzy jsou koridory komfortu. Pokud jste druhý System Shock hráli v době vydání před šestadvaceti lety, báli jsme se tehdy spolu. Já nejdřív u demoverze, kterou jsem strachy vypnul a zdráhal se k ní vrátit – tak sugestivní dokázala sci-fi střílečka z pohledu první osoby být. Probuzení z kryospánku na palubě pyšné vesmírné lodi Von Braun bylo probuzením do noční můry: ocelové vzpěry skřípaly a hroutily se, průzory do kosmické nicoty pukaly, celá konstrukce sténala a chodbami se nesl panický křik. Co se tu proboha stalo? A co s tím zmůžu já?

Recenze

System Shock – recenze návratu legendy

O víc než čtvrtstoletí později procházím totožným virtuálním prostorem téměř poslepu a nebojím se mutanta nic. Tady ze stropu sletí ventilace, tamhle zajiskří elektrický panel, sem naťukat první číselný kód: samozřejmě 0451. Hru za mě první minuty hraje svalová paměť, ale – pořád jsem TAM, mezi modrými stěnami ikonického plavidla a v sevření legendy, která patří spolu s prvním dílem mezi vůbec nejlepší hry všech dob.

Oproti prvnímu System Shocku se druhý díl vrací skrze přímočarý remaster. Žádné rozložení originálu na atomy a jejich zevrubné poskládání nanovo, žádná interpretace původních výtvarných nebo designérských záměrů. Dvojka dostala nový „lak“, který je původní verzi natolik věrný, až veterán zapomíná, jak je zároveň lesklý a moderní. Prohánět se Von Braunem (a Rickenbackerem a... kdo ví, ví) v současných rozlišeních a obnovovacích frekvencích je na první dobrou zážitek nijak nezatížený vrstvami prachu nastřádanými od roku 1999. A na tu druhou?

Až jde hlava kolem

Těžko se vtělovat do člověka vcházejícího do zdejších hrůz zcela neposkvrněného. Ale je podstatně snazší brát v potaz, že ve dvou dekádách dostal druhý System Shock hned několik skvělých pokračovatelů, od cynické Void Bastards, přes singulární Alien: Isolation, po ultimátní Prey, které, když budete soukromě říkat „System Shock 3“, najdete u mě – na rozdíl od srovnávání se sérií Dead Space – jedině pochopení.

zdroj: Nightdive Studios

zdroj: Nightdive Studios

Tedy: dnes už není druhý Shock osamělým monolitem v žánru zevlujícím mezi střílečkou, adventurou, RPG a hororem. Zatímco pouhých šest let po Doomovi (a necelý rok po Half-Life) ukazoval svébytnou cestu mimo žánrové mantinely, respektive byl dalším stavebním kamenem žánru, pro který šéfredaktorka tohoto serveru vymyslela skvělý český ekvivalent „vtahovky“, dnes je z principu skanzenem. Ale jakým!

Jakkoli tu nemůžete po vzoru Prey vlézt do přetlakové komory a z ní se vydat do otevřeného kosmu, abyste si herní mapu obhlédli zvenčí, soudržnost nabízí podobnou. Vnitřní logika prostor a jejich zabydlení rekvizitami, nepřáteli i ozvěnami chvil minulých je masterclass enviromentálního designu, což je trochu moc anglicismů na jednu větu, takže si to pojďme říct po našem.

Ikonická umělá inteligence z prvního dílu se ve dvojce posouvá do nové, komplexnější role, a celé vyprávění s ní.

Probouzíte se na zdravotnické palubě. Očekávejte ordinace, operační sály, jedno krematorium, když se zrovna řízlo špatně, ale i výzkumné laboratoře – a důsledky jejich zkoumání. Taky je tu ústřední výtah, postrádající napájení, takže vzhůru údržbářským průlezem o patro níž do strojovny. Prostory i nálada se proměňují a hlava se motá z tunelů zamořených radiací i skladišť za mechanickými dveřmi, jejichž servomotory vám do té zamotané hlavy vybzučí díru.

Je to na vás

Už tady System Shock 2 vládne prvkem, který od něj řada napodobitelů zapomíná okopírovat: paralelně se scénářem nalinkovanými chvílemi běží dění na zdejších palubách vlastním životem. Pohybujete se vy, pohybují se nepřátelé. Jejich přítomnost sice není dokonale perzistentní a hra je přičarovává v zákulisí, ale drží vás v napětí i střehu. Najednou nestačí „vystřílet level“ – a vlastně je do velké míry na vás, s kým se utkáte na férovku a komu se vyhnete nebo utečete.

zdroj: Nightdive Studios

Možnostem tomu, jak si poradit s čímkoli, co se na vás vyvalí, jde na ruku zmíněná RPG složka. Z úvodního triumvirátu kariér si poskládáte startovní atributy, ale dál už je investice do různých typů zbraní a technických nebo psychických schopností na vás. Pozor: designérsky jsme na konci 20. století, takže vám hra příliš nenapoví, co konkrétního kdy přijde (a jak moc) vhod. Snahou o pokrytí tak nějak všeho se navíc v pokročilých fázích šeredně spálíte.

Navrátilci jako já si ale mohou dosytosti užít precizní vyladění kýženého stylu. Sice jsem se ani tentokrát nepřemluvil k cestě psychohackera metajícího mentální firebally, ale zkusil jsem jít po boji na blízko a do posledního miliampéru vyždímaných implantátech, a užil si zase ještě jinou hru, než tolikrát předtím.

Méně je více

Jinakost užívání si navíc můžete umocnit konečně funkčním kooperativním multiplayerem. V časech minulých s ním bývalo spíš mrzení, ale remaster přináší jeho stabilní a spolehlivý comeback, který... jde zcela proti náboji základní hry. Je pár kopců, na kterých jsem ochoten zemřít, a tenhle mám v plánu bránit obzvlášť srdnatě.

zdroj: Nightdive Studios

zdroj: Nightdive Studios

Izolace, opuštěnost a zároveň důvtip a odhodlání vydržet jako poslední živá hráz proti všemu, co skrze události na Von Braun hrozí celému lidstvu – tohle jsou pilíře druhého System Shocku, které mi přítomnost kohokoli dalšího narušuje. Biliony kilometrů od rodné Země nechci, aby můj křik slyšel kdokoli další, ale pokud své vesmírné horory poptáváte společenštější, křičet tu můžete až ve čtyřech. Třeba i proto, že multiplayer je zamčený na obtížnost „hard“, která zkušenějším nemusí stačit.

Dělit se o munici sice není ve více lidech žádná legrace, ale možnost se ještě více specializovat (vytrénovaný hacking nebo třeba údržba stačí jedinému z vás) výrazně zjednodušuje přežívání. Kdo tedy poptává ještě palčivější výzvy, bude muset vyhlížet uživatelské modifikace, kterým remaster vychází vstříc a jistě jejich tvorbě na čas vdechne nový život.

Červi se rozlezou

Když ale do druhého System Shocku skočíte zcela sami a bez jakýchkoli externích úprav, dostanete především něco, o čem se schválně zmiňuji až teď. Mohl bych napsat – ideálně vlastní krví na zeď jednoho z lodních koridorů – prostě „Shodan“, ale to by byla jen poloviční pravda.

zdroj: Nightdive Studios

Ikonická umělá inteligence z prvního dílu se ve dvojce posouvá do nové, komplexnější role, a celé vyprávění s ní. Jeho klíčový zvrat je sice mnohem telegrafovanější, než jsem si pamatoval, ale dramaturgie zůstává bezkonkurenční. Zatímco jednička zůstává etalonem herního kyberpunku, druhý díl rozpíná křídla a posouvá způsoby, jak (a jaký!) vyprávět děj interaktivní formou.

Nemluvím přitom o poslechu fenomenálně namluvených audiodeníků nebo sledování vizualizovaných „otisků“ silných emocí jednotlivých členů a členek posádky. Nad vším povedeným a působivým tu ční klíčová dynamika mezi vámi a hlasem shůry, mezi různými cíli na palubách, uzurpovaných pro sebe existencemi mimo běžné chápání lidí, kteří se ale pochopit pokoušejí.

zdroj: Youtube

Maso proti technologii, pospolitost proti individualitě, svoboda proti vládě, stvoření proti ničení – motivy do sebe prorůstají jako stihla za vašeho kryospánku prorůst biomasa ústřední výtahovou šachtou lodi. Tak vstávejte a přivoňte k červům – noční můra teprve začíná a jak moc se budete bát záleží čistě na tom, jak moc jste se báli už dřív.