Příběh Jagamiho a jeho kumpánů zasazený do tokijského Kamuruča se zdál být jednorázovým zážitkem. Dva roky starý Judgment jsem považoval za pouhé zpestření a nahlédnutí na druhou stranu barikády, kterou ve světě japonské mafie reprezentuje herní série Yakuza.
O to příjemnějším překvapením bylo ohlášení pokračování pod názvem Lost Judgment, které nicméně funguje jako samostatný produkt, podobně jako poslední díl Yakuzy. A po dlouhém čase stráveném s Jagamim můžu zdůraznit, že nový Judgment dává naprostý smysl.
Přerostli jsme Kamuručo
První hodinka strávená ve hře je tak povědomá, jak jen může u podobného titulu být. Pokud jste hráli první Judgment nebo Yakuzu, budete se cítit jako doma a k orientaci po Kamuruču nebudete ani potřebovat mapu. Podobně jako v případě Like a Dragon se ovšem i tady hráči přirozeným způsobem přesunou z Tokia do Jokohamy, v níž se odehrává všechno podstatné. Autoři chtěli využít živoucí město z Yakuzy pro vyprávění dalších příběhů a onen pocit povědomosti se dostavil i po přesunu do dalšího koutku Japonska.
Známé ulice ovšem nebrázdíte jako člen Yakuzy hledající své místo na slunci, ale jako soukromé očko, které do Jokohamy přijíždí na žádost svých bývalých společníků. Ti si po Jagamiho vzoru založili vlastní soukromou detektivní agenturu. Jelikož je hlavním gró Lost Judgment tradičně příběhová složka, budu se snažit nezacházet příliš do detailů, abych vám ji nezkazil.
Zápletku ale nastíním. Zatímco v Tokiu je bývalý policista souzen za obtěžování žen v metru, v Jokohamě je objeveno neznámé tělo, které ale k velkému překvapení identifikoval právě obžalovaný policista vzdálený stovky kilometrů, dřív než sama policie. Souběžně s tím rozjíždí Jagami vyšetřování na jokohamské elitní střední škole, kam je pozván pro podezření z bující šikany napříč celou školou.
To, co se na začátku jeví jen jako běžné školní problémy provázející japonský školní a sociální systém, začne brzy přerůstat Jagamimu přes hlavu, případy se začnou nepředvídatelně protínat a rozvíjet a hráč si užije plnohodnotný japonský thriller s ovladačem v ruce. Přesně tak, jak to máme rádi.
Tak co, kolego, co vaše třída?
Ve škole bude hráč s Jagamim trávit hodně času. Jednak proto, že jde o hlavní příběhovou lokaci, jednak proto, že jsou na ni navázány spousty vedlejších aktivit. V rámci příběhu se totiž Jagami stane konzultantem pro detektivní volnočasový spolek na škole, začne koketovat i s tanečním kroužkem a dalšími. Jde opět o skvěle zpracovanou kombinaci odlehčovacích miniher (taneční kroky jsou prostě jen quick time eventy, z nichž může hráč získat užitečné dovednostní body) a závažných témat provázejících nejen japonskou společnost a poměry na tamních školách.
Jde o klasický prvek sérií Yakuza i Judgment, bez něhož by byl celkový zážitek poloviční. Silná témata a motivy je totiž potřeba průběžně něčím kompenzovat, což autoři z Ryu Go Gotoru umí na výbornou. Zatímco tedy budete rozplétat hlavní dějovou linku, můžete si díky chytrému telefonu hledat vedlejšáky a plnit nejrůznější mise rozeseté po Jokohamě.
zdroj: Sega
K tomu autoři přidali i šikovnou novou aplikaci, která vám umožní pomocí klíčových slov sbírat data z telefonů všech lidí v Jokohamě, a reagovat tak na aktuální dění. Co se vyklube z Arachnomana? Jak je na tom UFO? Naučíte se jezdit na skejtu jako profíci? Všechny podobné srandičky, občas s mírně perverzním nádechem, k životu prostě patří a s Jagamiho osobností v čele si je opravdu užijete, když se zrovna nebudete chtít věnovat hlavnímu příběhu.
Pokud vás běhání po městě přestane bavit, stačí se vrátit zpátky do školy a budovat tam svoje resumé, které průběžně odemyká nové prvky a minihry nad rámec těch starých známých, jako jsou automaty, mahjong a podobně. Lost Judgment je prostě velkým žijícím organismem, ve kterém se můžete vyřádit podle potřeby.
Bijec na druhou
Zatímco série Yakuza se v Like a Dragon odklonila od klasických akčních soubojů, Lost Judgment jim zůstává věrný a díkybohu za to. Právě soubojový systém mi na poslední Yakuze vadil nejvíc, protože bojové umění, kterým protagonisté obou sérií disponují, k pořádné realtime rubanici vyzývá.
Akce navíc extrémním způsobem šetří čas, který ve hře musíte strávit, protože náhodné potyčky na ulici jsou vyřízené řádově v desítkách sekund, ne v roztahaných tahových minutách. Stačí popadnout první věc, na kterou narazíte, a systémem efektivních komb a pohybů ubít nepřítele kolem, dopravním kuželem nebo stolkem ze zahrádky restaurace.
K tomu má Jagami k dispozici tři různé bojové styly, které si může stejně jako další svoje schopnosti vylepšovat za získané zkušenostní body. Ani v tomto ohledu tedy nevymýšleli autoři nic nového a vsadili na osvědčené postupy. Lost Judgment tak tvoří skvělou alternativu k Yakuze, která má zůstat tahová i v budoucnu. Jednotlivá střetnutí nabírají na obtížnosti, a pokud si chcete hru užít, nemá smysl sahat po ničem lehčím, než je normální obtížnost. V opačném případě je to možná až potupná nuda bez pořádné výzvy.
Jagami si navíc může pomáhat nejrůznějšími udělátky přímo v boji, pro což hra připravila nejen část inventáře věnovanou vybavení, které zlepšuje statistiky (například redukce některých typů poškození a podobně), ale také speciální dryáky, které si může Jagami připravovat v čínské čtvrti z nejrůznějších předmětů posbíraných při pobíhání po Jokohamě.
Souboje s bossy jsou o poznání zajímavější než obyčejné bitky, protože je hráč motivován k další úrovni taktizování. Vypráskat si posilující roztok v prvních vteřinách se totiž vůbec nemusí vyplatit.
Když zrovna Jagami nebojuje, bude některé svoje podezřelé pronásledovat ve stealth módu, plížit se, věnovat se parkourovému zdolávání překážek a budov nebo pronásledovat cíle prostřednictvím akčních quick time eventů, které hráči dobře znají z prvního Judgmentu.
Sázka na jistotu
V případě Lost Judgment se mi chce říct, že pokud jste hráli jednu takovou hru, hráli jste je všechny. A je to zčásti pravda. Pro fanoušky série Yakuza nebo hráče prvního Jagamiho dobrodružství nepřinese Lost Judgment po herní stránce skoro nic nového. Jde o drobnosti spojené s přesunem do Jokohamy, nové gadgety a minihry, ale jádro hry, kamera, styl vyprávění i všechno ostatní zůstává na chlup stejné jako dřív.
Na druhé straně si ale pojďme otevřeně říct, že kvůli herním mechanikám asi Lost Judgment hrát nebudete a ani mu kvůli nim nepropadnete. Byť možná někteří hráči, podobně jako já, uvítají návrat k akčnějšímu pojetí soubojů, je to hlavně příběh, atmosféra a práce s postavami, kvůli kterým budete u hry sedět hodiny v kuse a hltat každý dialog, který vám hra nabídne. Zážitek si navíc můžete zpříjemnit perfektním japonským dabingem (anglický ignorujte) a noirovou hudbou i stylizací bezpočtu ingame filmečků.
Na závěr se ještě sluší dodat, že Lost Judgment jsem hrál na PlayStationu 5, a byť titul nemá v rukávu žádné speciality stran využití ovladače DualSense (kromě házení mincí ve stealth módu, kdy se haptická odezva alespoň připomene), šlape jako hodinky, dobře vypadá a loading jsem v podstatě při hraní nezaregistroval. Ucelený zážitek bez zdlouhavého načítání vyprávění jedině pomáhá.
Pokud vás podobné hry baví, nemá smysl o pořízení Lost Judgment vůbec pochybovat. Jestli vám nesedla nová Yakuza kvůli soubojům, tady se budete cítit jako doma. A pokud jste předchozí Judgment nehráli, ale padl vám do oka tento, nezoufejte a pusťte se do hraní, znalost předchozího dílu není potřeba a postavy vám hra ráda detailně připomene, respektive představí. V každém případě se jedná o další silný příběh z japonského prostředí se skvělými postavami, na který budu dlouho a rád vzpomínat.
