To vaše Kamuručo, to mě vzalo!
Když jsem se loni loučil s Drakem z Dodžimy, bylo to mě hodně hořkosladké. S Yakuzou jsem do té doby přicházel do styku jen velmi okrajově. O to víc si mě skvěle napsané postavy a příběh získaly. Bylo to pohlcující, bylo to dojemné, chtěl jsem víc.
Na PS4 si sice pak našly cestu i první dva předělané díly, ale někde v pozadí už se šuškalo o Judgmentu, v Japonsku známém jako „Judge Eyes“. Jeden příběh se sice mohl uzavřít a ukončit tak dlouhou kapitolu v historii Ryu Ga Gotoku Studio, nicméně další už se pomalu hlásil o své místo v zemi vycházejícího slunce. A právem. Kamuročo i prostředí japonské mafie jednoduše nabízí nepřeberné množství podnětů a příběhů, které stojí za to vyprávět, což roky dokazovaly postranní mise v Yakuze.
Jednu takovou postranní záležitost se tentokrát autoři rozhodli pozvednout z vedlejších kolejí a udělat z ní ústřední motiv nové hry. Jagami Takajuki patřil k právnickým esům. Takový Ace Attorney v prostředí yakuzáckých her. Ovšem kvůli jednomu případu se z kariéry hvězdného právníka dostal Jagami na scestí a stal se z něj detektiv na volné noze, který nemá daleko k cigaretám, alkoholu, ale ani pořádné nakládačce. Je to přesně ten typ antihrdiny, který sice rád pomůže, ale zároveň má dost vnitřních démonů a nevyřešenou minulost. Tou se proplétá jeho soudní stání, po jehož konci přišla o život nevinná dívka.
Oblíbit si rozervaného Jagamiho se stalo jen nepatrnou položkou na seznamu, kterou si hráč u Judgmentu musí povinně odškrtnout. Nasávání atmosféry zalidněné čtvrti Kamuručo v nočních hodinách jednoduše nemá chybu a Jagami se opět může vyřádit na všem, co ho zrovna napadne.
Vaše kroky můžou směřovat do heren s retro konzolemi nebo VR, ale také na poker nebo mahjong, do bezpočtu restaurací a obchodů, kde si můžete Jagamiho oblékat jako panenku, pořizovat gramofonové desky do kanceláře nebo navazovat vztahy s lidmi ve městě.
Byť hraje samozřejmě prim hlavní dějová linka, bezpočet vedlejších aktivit i na tak opticky malém prostoru, jakým je Kamuručo, dokáže hráče jednoduše zahltit a pozřít, až ho pak hra vyvrhne po hodinách hraní sežvýkaného na kost.
zdroj: Archiv
Japonsko jde s dobou
Živé Kamuručo je něco, s čím se dalo u autorů Yakuzy dobře počítat. Nejsou potřeba žádné další rozlehlé lokace, protože si díky neskutečné hustotě obyvatel a aktivit hráč vystačí s tím, co zrovna má.
Ovšem nabízet hráčům jen to stejné jako v případě klanových válek a spiknutí by nebylo ono. Jagami a jeho detektivní praxe tak tvoří velkou část aktivit, kterým se nevyhnete, a zároveň slouží jako skvělé uvození hlavního příběhu a s ním spojené výborně napsané zápletky.
Všechno začíná sérií vražd, po nichž členové japonského podsvětí končí s vyříznutýma očima pohození mezi odpadky. K jedné takové vraždě se nachomýtne kapitán jedné z nižších rodin klanu Tódžo, Kjohei Hamura, kterého pak Jagami zdárně dostane z vězení, jen aby se začalo dění kolem arogantního kapitána v elegantním bílém obleku ještě víc zamotávat. Je vůbec on tou ústřední postavou? Jak do toho spadá Jagamiho starý případ? A proč dostává tolik prostoru farmaceutická firma? To už si, vážení, musíte rozplést sami. A věřte, že se budete divit.
Za účelem efektivního vyšetřování případů Jagami disponuje nejrůznějšími chytrými udělátky a hráč minihrami, které Judgment zásadním způsobem odlišují od yakuzácké série. Ta spoléhala na silný příběh a akční sekvence. Ty jsou zde také, ale doplněny ještě právě o prvky vyšetřování. Zběsilé honičky jsou skvělé minihry, v nichž člověk včasným stisknutím příslušných tlačítek uhýbá lidem a skáče přes překážky ve snaze neztratit pronásledovanou kořist. Pokud se zrovna neběhá, vyhlédnutý cíl sledujete klasickým následováním po zalidněných ulicích, kde se nevyplácí dělat kolem sebe příliš rozruchu. Je to rozhodně milé zpestření standardní yakuzovské hratelnosti.
Dalším krokem ze stínu Kazumy Kirjú je pak páčení zámků, ohledávání místa činu nebo pořizování fotografií nevěrných manželů a podezřelých členů jakuzy. Tady mám ke hře asi největší výtku, protože samotné focení není ideálně řešené. Ohledávání místa činu a fotografií se často v mění úporný pixelhunting, čemuž nepomáhá ani automatický zvyk ovládat vše joystickem.
Přesto jde o skvělé prvky ozvláštňující přímočarou hratelnost. Jelikož na nich hra nestojí jako na hlavní mechanice, dá se s tím vlastně bez problémů žít. Třešničkou na dortu je pak létání s drony, které můžou kromě vyšetřování posloužit opět jako kratochvilná kejkle. Pokud se vám totiž nechce zrovna řešit případy nebo lovit přítelkyně, stačí se pustit do závodění v místní lize pilotů dronů. I tady je, pravda, ovládání místy trošku krkolomné a neumětelovi, jako jsem já, na mysl okamžitě vyvstaly děsivé vzpomínky z dětství na pilotování z Vice City.
Vem ho židlí!
Pokud se zrovna nevyšetřuje, nebádá, nerozjímá, nebo pokud nehltáte bezpočet skvělých příběhových sekvencí z přítomnosti a minulosti, pouští se Jagami do pěstních soubojů téměř na počkání. Stejně jako v Yakuze se i tady dají potulné skupiny náhodných agresorů různých frakcí jednoduše oběhnout. Ovšem všechny ostatní souboje už patří ke staré japonské klasice.
Jagami má k dispozici dva bojové styly určené pro boj proti skupince nebo jednotlivci, které se dají jednoduše přepínat. Dobrým zvykem je pak možnost popadnout všechno v okolí a použít daný předmět proti nepřátelům. A to včetně nepřátel samotných, kteří se dají efektivně použít jako zbraň.
O mlátičky jednoduše není nouze a v případě soubojů s minibossy a bossy se jedná o tradiční několikafázové souboje i s quicktime eventy. Hráč nedostává v tomto ohledu nic zadarmo, a pokud nejste na podobný styl soubojů zvyklí, můžou vám dát tužší protivníci pořádně zabrat.
zdroj: Archiv
Zajímavou novinkou jsou vážná zranění, která Jagami při náročných soubojích utrží. Ta zamknou část zdraví, a dokud se detektiv nestaví u doktora nebo nepoužije lékárničku, pracuje s menším healthpoolem, než by jinak mohl.
Aby s nepřáteli mohl Jagami držet krok, je tu i levelovací systém. Ten je oproti Yakuze odlišný v tom, že hráč nezlepšuje jednotlivé atributy odemykající konkrétní perky, ale už rovnou využívá získané zkušenosti na nákup pasivních vlastností a schopností (víc zdraví, lepší schopnost sledování kořisti) nebo na naučení se bojových dovedností, jako je třeba moje oblíbené vstávání ze země pomocí kopu.
Když jsem po prvních téměř šesti hodinách hraní uzavíral první kapitolu, rozhodně se nedalo říct, že by mě hra nějak zvlášť odměňovala za jednotlivé souboje a další drobnosti. Než se z Jagamiho stane pořádná mlátička, dá to pořádně zabrat. Na druhé straně jsem díky tomu strávil velké množství času objevováním všeho, co Kamuručo nabízí.
Kruh se uzavírá
Začínal jsem vychvalováním příběhu a zasazení, tím stejným také skončím. Kromě toho, že Judgment vychází dokonce i s anglickým dabingem (nedoporučuji), nabízí i netradiční dialogové možnosti, kterými může Jagami získat pár zkušeností, navazovat díky nim lepší vztahy s městem i konkrétními obyvateli, nebo si dokonce může začít pěstovat vztah s nějakou tou slečnou.
Zatímco hlavní dějová linka je naprosto vážná a jeden zvrat střídá druhý, vedlejší úkoly jsou většinou vtipné a slouží jako odlehčení, čím se krásně ukazují kontrasty korupcí zamořeného Kamuruča. Sledovat životy jednotlivých obyvatel je kouzelné stejně jako v Yakuze.
I v případě Judgmentu platí v plné míře dechberoucí míra detailu, skvěle napsaný příběh a postavy, které dělají z této hry japonskou lahůdku, jakou by si neměl žádný hráč nechat ujít. Jakmile si totiž žánrem nepolíbení hráči zvyknou na dlouhé dialogy, budou se za chvíli cítit jako doma. Hráči s Kamuručem obeznámení se budou cítit jako doma od samého začátku a s přibývajícími nahranými hodinami se jim nebude chtít tento nepřátelský svět plný uvěřitelných lidských osudů opustit.
Od desítkového hodnocení dělí Judgment opravdu jen drobnosti jako jednolité, byť skvělé, prostředí. Arkádový soubojový systém po čase také lehce omrzí, ale ani na něm hra nestojí. Dokázal bych si alespoň při zlomových soubojích představit spíš něco ve stylu série Souls, což by nabízelo mnohem větší obtížnost a s tím spojený pocit zadostiučinění po porážce o hlavu vyššího protivníka. Díky inovacím v kontextu detektivní praxe, postavám a příběhu je ovšem z Judgmentu i tak můj osobní kandidát na hru roku.
