Recenze
Total War: Warhammer II - Rise of the Tomb Kings – recenze
29. 1. 2018
|
Václav Pecháček
Settra Nezničitelný, Král králů, Nejvyšší král Nehekhary, Pán země, Monarcha nebes, Vládce čtyř horizontů, Mocný lev Nekonečné pouště, Velký nebeský jestřáb, Majestátní císař proměnlivých písků, Věčný vládce legií Khemri, je hrůzným válečníkem. Vůbec nevadí, že mu někdo vyndal mozek hákem skrz nosní dírky, což je, jak jistě uznáte, komicky nechutné. Má totiž na povel nespočetné legie nemrtvých přisluhovačů, oživlých soch a přerostlých škorpionů, a to k hrůznosti docela postačí. Rise of the Tomb Kings rozšiřuje Total War: Warhammer II o naprosto unikátní frakci, která je v lecčems možná až příliš silná.
DiRT 4 - recenze
18. 6. 2017
|
Václav Rybář
Protože tuhle recenzi budou číst závodníci, kterým jde s gamepadem nebo volantem v ruce o desetinky, a navíc už ve verdiktu hledají odpověď na jednu jedinou otázku, vezmeme to trochu zkratkou. Ne, DiRT 4 rozhodně není DiRT Rally 2. A pokud z něj zkusíte něco takového udělat, bude se vám vzpírat, a nakonec to bude mrzet obě strany. Zkráceně lze říct, že v Codemasters vyhodili kritizované kousky z DiRT 3 a postavili základ hry na tom, co publikum chválilo v DiRT Rally. Zní to jako recept na „jezdili spolu bokem šťastně až do smrti“, ale všem hráčům se zavděčit nelze. Já osobně po minutce štelování nastavení považuju jízdní model DiRT 4 za jeden z nejlepších vůbec, pokud jde o oslovení široké hráčské obce. Rozhodně není bez chyby, rozhodně vyvolá spoustu plamenných debat, ovšem motto samotných vývojářů „Hlavně se nebojte a užívejte“ naplňuje takřka beze zbytku.
Chef Life: A Restaurant Simulator – recenze kuchařské lahůdky
6. 4. 2023
|
Jan Slavík
Nejlepší hra s vařením?
Saints Row – recenze rebootu městského sandboxu
22. 8. 2022
|
Šárka Tmějová
Svatí nejsou žádní svatoušci
Liberté – recenze hrůzostrašné hry z francouzské revoluce
28. 6. 2023
|
Michal Krupička
Karty, rogue-lite a hromada utrpení
Have a Nice Death – recenze roguelike s vyhořelou Smrtkou
12. 4. 2023
|
Šárka Tmějová
Dokud nás Úřad práce nerozdělí!
Crime Boss: Rockay City – recenze české hry na vloupačky
4. 4. 2023
|
Jakub Malchárek
Hvězdná pěchota
Borderlands 4 – recenze návratu zakladatele looter shooterů
18. 9. 2025
|
Michal Krupička
Míň humoru, víc střelby a hromada zábavy
Conscript – recenze prvoválečného retro hororu
19. 7. 2024
|
Jakub Malchárek
Když mě brali za vojáka
Ghost of Tsushima: Director’s Cut – recenze
19. 8. 2021
|
Adam Homola
Samuraj dorazil na PlayStation 5 i s novým ostrovem
Total War: Warhammer II - recenze
17. 10. 2017
|
Aleš Smutný
Při oznámení Total War: Warhammer II jsem měl dost ambivalentní pocity. Je sice hezké, že hra má přinést čtveřici ras, které v prvním dílu nebyly, ale vydání se mi zdálo příliš brzy po jedničce na to, aby zde byly vidět nějaké výraznější změny. Po pár hodinách se ale ukázalo, že jsem se pořádně mýlil. Creative Assembly totiž v dvojce předvádějí, že nejde o to, jaké máte kousky stavebnice, ale jak je použijete.
Splatoon 2 - recenze
31. 7. 2017
|
Jakub Kovář
Splatoon 2 je pořád ta stejná netradiční střílečka z pohledu třetí osoby, ve které hraje prim multiplayerová složka a originální idea proměny z humanoida, co střílí z vybraných zbraní inkoust, na oliheň, jež naopak ve své barvě inkoustu umí rychleji plavat, schovávat se a zdolávat vertikální překážky. Znamená to rychlost, obratnost, hravost a možnost využít jinde nevídané taktiky. Což stačí na výrazné odlišení se od zástupu generických stříleček. Oproti prvnímu dílu přináší dvojka už od začátku více herních módů, více zbraní a vyladěnější herní zážitek.
RIDE 4 – recenze skvělých, ale náročných závodů motorek
2. 2. 2021
|
Patrik Hajda
Krásné stroje a nesporné přednosti PS5
Hades – recenze mytologické rubačky od tvůrců Bastion
29. 9. 2020
|
Šárka Tmějová
Uprchnete z horoucích pekel?
Spiritfarer – recenze poklidné manažerské hry o umírání
19. 9. 2020
|
Šárka Tmějová
Roztomilost, která vám zlomí srdce
Starlink: Battle for Atlas – recenze
5. 11. 2018
|
Patrik Hajda
Ubisoft se svou nejnovější hrou Starlink: Battle for Atlas pustil do nejistých vod. A to ne kvůli poměrně osvědčené hratelnosti spadající do žánru space opery, ale kvůli propojení digitálního světa s fyzickými figurkami. Už kolikrát jsme byli svědky neúspěšných fúzí, a i v tomto případě si ještě na definitivní verdikt musíme počkat. Nicméně když se na hru koukám dnešním okem, musím smeknout přilbici svého skafandru. Ono se to vážně povedlo.
Ancestors Legacy - recenze
31. 5. 2018
|
Mars Vertigo
Je osmého června, léta Páně 793. Na kamennou podlahu dopadá zkrvavené bezvládné tělo, jehož ruka stále křečovitě svírá útlou modlitební knížku, a to i přesto, že mnichova lebka byla právě rozetnutá vedví těžkým úderem obouruční sekery. Opatství Lindisfarne v Northumbrii bylo právě zákeřně a nemilosrdně znesvěceno krvelačným nájezdem loupeživých pohanů ze severu. Bohatství jednoho z nejsvětějších míst Anglie bylo naprosto vypleněno a smočeno krví řádových bratří. Doba vikinských nájezdů právě započala.
Candle - recenze
26. 11. 2016
|
Pavel Dobrovský
Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.
Sengoku Dynasty – recenze jedinečného, ale nedokonalého budování
25. 11. 2024
|
Jan Slavík
Od otrapy k pánu země
Unity of Command II: Desert Rats – recenze rozšíření ze severní Afriky
3. 8. 2022
|
Mars Vertigo
Písek, horko a Rommel
Inscryption – recenze nejoriginálnější a nejbizarnější hry roku
17. 12. 2021
|
Patrik Hajda
Tohle vážně není jen další karetka
Shadow Tactics: Blades of the Shogun – Aiko’s Choice – recenze
3. 12. 2021
|
Adam Homola
Malý nášup v podobě tří misí
Ninja Gaiden Master Collection – recenze líného remasteru
28. 6. 2021
|
Pavel Makal
Ryu Hayabusa se vrátil. Ale nemusel