Můžeme se dohadovat, zda byly první looter shooter doopravdy Borderlands, nebo Hellgate: London. Přesto je ale jasné, že žánr vynesl na výsluní až příběh čtveřice nepravděpodobných hrdinů na planetě Pandora. Kombinace černého humoru, unikátní grafiky a zbraní všech tvarů i podob nakopla vlastně celý žánr. Po ještě lepší dvojce pak přišlo období, kdy tahle značka nedokázala najít správnou cestu.

Kromě trojky jsme se dočkali samostatných spin-offů i pre-sequelu, jenže celkově o tom, jak se značce dařilo, vypovídá i fakt, že dost možná nejzábavnější hrou po dvojce byla adventura Tales from the Borderlands. Zkrátka a dobře se žánr vyvíjel, ale série s ním nezvládala držet tempo, nahradila humor trapností a komu se nezajedl Claptrap, bude pravděpodobně prohlášen za svatého. Borderlands 4 sám sebe pasoval do role zachránce značky. Přízemnější, zábavnější návrat ke kořenům. Kolikrát jsme už ale slyšeli tenhle příběh?

Sbohem, Pandoro

Čtyřka příběhově navazuje na konec třetího dílu. Z měsíce Pandory se přesouvá na novou planetu Kairos. Té shodou okolností vládne Timekeeper, entita čerpající svou sílu z vaultu a ovládající místní populaci přes implantáty v páteři. Už v prvních momentech intra je vidět, že se tvůrci vrací víc k počátkům série a ikoničtí bandité se neverbují přes sociální sítě, ale starým dobrým vyrváním zmíněného kontrolního zařízení přímo z těla, což vysvětluje, proč si tady říkají Rippers.

Nová planeta je zároveň i tím, co značka potřebovala. Celkem v ní prozkoumáte tři hlavní biomy, kterým vládnou jednotliví záporáci, abyste se díky jejich implantátům mohli dostat až do samotného hlavního města a tím pádem i k Timekeeperovi.

zdroj: Gearbox

S novými záporáky i spojenci působí příběh mnohem svěžejším dojmem. Ano, potkáte i staré známé, ale jejich vedlejší role nejsou tak stěžejní jako v předchozích dílech a jedná se vlastně o docela milé návraty. Dokonce i Claptrap je kromě úvodu hlavně v nepovinných vedlejších misích. Do popředí se vrací i váš vybraný hrdina. U třetího dílu jsem měl totiž většinou pocit, že o hlavní postavě hra vůbec není. Tady už vystupuje v animacích, víc komentuje dění a vůbec máte pocit, že jste ve středu dění.

Skvadra čtvrtého dílu je jedna z nejlepších, ne-li nejlepší, jakou série nabídla. Mají zábavné charaktery, schopnosti, a hlavně nepůsobí, že je psal někdo se smyslem pro humor ze základní školy. Jediné, co se dá celkově scénáři vytknout, je jeho roztříštěnost. Každá ze tří hlavních oblastí má své vlastní postavy a je cítit, že i když jsou zajímavé, nedostanou takový prostor, jaký by si zasloužily.

Timekeeper se pak pravidelně vrací a alespoň hlasem komunikuje přímo s hlavní postavou, jako tomu ostatně bylo i v případě legendárního Jacka, což docela funguje, i když ani u něj jsem se nemohl zbavit pocitu, že by si zasloužil víc prostoru.

Otevřené a lepší, i když rozbitější

S novou planetou přichází i otevřený svět. Nejde o nic přelomového: Mapa je posetá otazníky, které skrývají vedlejší úkoly, lokace nebo prostě jen body zájmu. Všude se ale nachází něco, co chcete najít, sebrat nebo prostě jen prozkoumat. Hlavně proto, že nové Borderlands umí průzkum odměňovat.

Najdete tu věže, které slouží k rychlému cestování, klíče k Vaultům, kdy v každém regionu se po sebrání tří otevře dungeon se speciálním bossem. Nechybí samozřejmě ani slušný počet vedlejších dungeonů. Během postupu v příběhu se vám odemykají možnosti, jak se dostat do některých dříve nepřístupných míst. V prvním aktu se vám třeba otevře způsob, jak rozežrat speciální pancíř na dveřích některých bunkrů, čímž si zpřístupníte kořist z další vedlejší aktivity.

zdroj: Gearbox

Nechybí ani eventy, ze kterých dostanete hromadu kvalitní výbavy, ani bossové přímo ve světě. Většinu bossů navíc můžete za poplatek u tabule Moxxi vyzvat na souboj znovu a doufat v lepší kořist. Celý systém průzkumu je pak navázaný na kosmetické odměny pro vás, vaše vozidlo i nového létajícího robůtka, který naštěstí nemluví. Můžete si taky zopakovat většinu vedlejších i hlavních úkolů, pokud vás přestane bavit se jen tak toulat po krajině.

Za odměny a výzvy navíc dostanete i měnu na rozšiřování inventáře a kapacity munice. Nový otevřený svět tedy není nijak originální, ale dává hře hodně. Je zábavné ho prozkoumávat, odměny stojí za to a hodí se do celkové progrese. Možná bych u některých vedlejších úkolů ocenil spíš kvalitu, než kvantitu, protože je jich víc než devadesát. Většinou se jedná o vcelku průměrné příběhy, i když dost z nich je i poměrně zábavných. Nenašel jsem nakonec žádný, který by mi vyloženě vadil, což se třeba u trojky doopravdy říct nedalo.

zdroj: Gearbox

Největší bolestí Borderlands 4 je nicméně optimalizace. Kombinace Unreal Enginu 5 a Denuva umí potrápit. Naštěstí jsem měl celkem štěstí a nezažil jsem ve hře trhání ani jiné závažnější problémy, které se hojně řeší na internetu. Přesto na sestavě převyšující doporučené požadavky se mi nepovedlo dosáhnout víc jak 50 FPS, což není u hektické střílečky úplně ideální. Na druhou stranu se jednalo o stabilní výkon bez velkých výkyvů, respektive bez ohledu na to, jak velký bordel na obrazovce byl. I když hra vypadá k světu, už jsem viděl mnohem hezčí kousky, které běžely mnohem lépe. Snad ale Gearbox brzy vydá záplaty a ideálně se zbaví všemi nenáviděné protipirátské ochrany.

Když kořist dělá radost

Aby looter shooter pořádně fungoval, musí fungovat i váš arzenál a celkový pocit postupu. Tady Borderlands 4 zase válí a ukazují, že umí. Ano, vybavení je hodně, ale po trojce se konečně jedná o zbraně, které jsou většinou použitelné a hlavně zábavné. Do dvacáté úrovně se budete tak nějak rozkoukávat a zjišťovat, který typ zbraní a výrobce vám budou sedět. Dokonce jsme se dočkali i dvou nováčků. Jejich zbraně jsou specifické v nabíjení před výstřelem. Obecně ale loot má svou identitu a přesně budete vědět, co chcete používat i proč.

Po 20. úrovni se vám v inventáři otevře slot na specifickou modifikaci upravující zbraně konkrétního výrobce a s tím začnou padat i avizované zbraně, které mají několik součástek od jiných značek. Třeba u bouchaček od Jacobse stále platí, že pokud dáte kritický zásah, výstřel se odrazí na dalšího nepřítele. Zkombinujte to s výbušným poškozením od Torgue, klidně i s elementálním Maliwanem, a je zaděláno na pořádnou paseku.

Pak si k tomu přihodíte modifikaci, která udává, že zbraně od Jacobse mají čtyřicet procent na odražení, i pokud nejde o kritický zásah, a rázem tušíte, jak by vaše ideální zbraň mohla vypadat. Systém součástek zbraní funguje naprosto geniálně a propůjčuje celé hře tak potřebnou variabilitu, kde máte neustále radost z nových nálezů.

zdroj: Gearbox

Důležitá změna proběhla i u granátů. Ty jsou pořád přítomné ve všech možných variacích, ale nově je můžete vyměnit za těžké zbraně. Ty už nemají vlastní munici a neukradnou si celé pole jedné ze čtyř zbraní v rychlém přístupu. Fungují vyloženě na cooldown. Všechny rotační kulomety, raketomety a další kanóny jsou díky tomu mnohem použitelnější, zábavnější a mají ve hře konečně své jasně dané místo. Nově nechybí ani různé vrhací nože a samozřejmě šílené kombinace náhodných efektů, kdy vaše vržená dýka třeba po cestě pouští na zem granáty a tak podobně.

Samostatně pak stojí legendární kousky s unikátními schopnostmi, kolem kterých se bude točit klidně celý váš build a budete je lovit hlavně na maximální 50. úrovni. Zhruba pak do té 20. úrovně jsem měl pocit, že Borderlands 4 zaspaly dobu. Že jim chybí možnost zbraně modifikovat, přehazovat pasivky nebo zvyšovat úroveň.

Jenže pak začalo být experimentování doopravdy zábavné a byl jsem rád, že zrovna tohle se nezměnilo. Hlavně proto, že je s jednotlivými kombinacemi výrobců a statistik radost experimentovat, což byste si bez úvodního kolečka testování možná tolik nedocenili, protože byste po některých kouscích cíleně třeba vůbec nesáhli a neužili si rozdíly.

Například brokovnice vůbec nemusí sloužit jen ke střelbě od boku z metru. Některé kousky od Jacobse fungují na dálku téměř stejně dobře jako odstřelovačky. Další vypouštějí koncentrované koule energie, které pomalu letí na libovolnou vzdálenost. Takovou variabilitu najdete vlastně u všech typů. U některých zbraní si říkáte, že maximum munice nemůžete nikdy vystřílet, jen abyste o chvíli později našli kousek, který vystřílí stovku nábojů během několika vteřin.

Konečně se podařilo vrátit ten omamný pocit z prvních dvou dílů. Zbraně je radost používat. Nemusí dělat šílené kreace jako střílet do stran, běhat kolem vás a další podivnosti. Stačí, aby byly použitelné, zábavné a držely se identity výrobců, kteří jsou součástí tváře celé série.

zdroj: Gearbox

Za stovky hodin strávených v nejrůznějších looter shooterech bych taky těžko hledal nějaký, který má tolik užitečných vychytávek, co se samotného hromadění věcí v inventáři týče. Najdete tu třeba dedikované tlačítko na sbírání předmětů, které je rovnou označí k prodeji a pak u nákupních automatů snadno vysypete všechen odpad naráz. Předměty, které máte u sebe, zase můžete řadit hned do sedmi kategorií od vlastních sad až po ty, které chcete poslat do sejfu na později. Nechybí ani možnost obsah inventáře filtrovat podle nejrůznějších statistik. 

Zlouni versus klaďasové

Svou výzbroj otestujete na celé plejádě nepřátel. Nová frakce, fanatický řád kolem Timekeepera, se specializuje na různé zbraňové platformy a vyvolávače obdařené mocí svého pána. Mají v arzenálu solidní množství útoků a speciálních schopností, a to ostatně platí i o dalších nepřátelích. I ikoničtí banditi dostali otravné posily a jejich nová odnož působí konečně po hromadě dílů trochu svěže.

zdroj: Gearbox

Hlavním důvodem jsou změny v pohybu. Do vínku nově dostanete dvojitý skok, přitahovací lano a můžete se i chvíli vznášet ve vzduchu nebo různě klouzat a snáze překonávat překážky. Mobilita a příklon k vertikalitě dohromady hodně pomáhají hratelnosti. Třeba lanem přitáhnete výbušný sud a mrsknete ho zpět na nepřátele. Se skoky a úhyby zase můžou mít nepřátelé silné plošné schopnosti, kterým musíte uhýbat. Když je nejhůř, dojde i na léčivé injekce, které teď figurují jako samostatný předmět ve výbavě, naštěstí jen na cooldown a opět nabízí ohromné množství doprovodných efektů.

Osobně jsem zapnul hru rovnou na nejvyšší obtížnost, zlákaný vidinou šance na lepší vybavení, a rozhodně jsem nelitoval. Souboje se staly příjemnou výzvou, kdy jsem si musel hlídat vzdálenost od nepřátel a rotoval mezi brokovnicí, samopalem, útočnou puškou i odstřelovačkou. Že mě souboje zvládly přimět využít celou čtveřici zbraní na rychlé volbě, ostatně taky považuji za velké plus.

zdroj: Gearbox

Kromě zmíněné dvojice Ripperů a Timekeeperových poskoků Kairos nezaostává za Pandorou ani svou nebezpečnou faunou. Dojde na nejrůznější poletuchy, roboty, zvířata a další nové i staré variace. Nechybí ani ikoničtí badass nepřátelé, tedy silnější verze normálních jednotek. I tady musím říct, že se mi rozmanitost jejich fungování a hlavně vylepšení líbila o něco víc. Někteří neviditelní, regenerující nebo elementy obdaření zmetci zvládli do bitvy vnést ten správný prvek chaosu a zamíchat kartami v prospěch svých kolegů.

Naštěstí ani úvodní čtveřice postav nejsou žádná másla. Každý už klasicky disponuje trojicí stromů vylepšení, kdy mají svou aktivní schopnost a samozřejmě hromadu těch pasivních. Jak jsem od dvojky měl spíš problém přijít na to, koho si vybrat, protože mi nebyl sympatický nikdo, čtyřka je na tom přesně naopak.

Ať už obří Amon třímající elementární sekyry a štíty, tak bývalý voják Raffa nebo nejnovější siréna Vex  mají jak zábavnou povahu, tak zajímavé dovednosti. Nakonec jsem nejvíc času strávil v kůži ironického a roboticky vylepšeného Raffy. Jeho autokanóny na ramenou byly ideální na zvýšení efektivity pro sólo průchod a už v úvodních sekvencích jsem si oblíbil jeho dabing.

Vaše aktivní schopnost teď může nést až dvě vylepšení. Většinou platí, že první vám přidává extra efekt a druhá pak mění samotné fungování schopnosti. Například k náramenním kanónům si můžete přidat silnou raketu, kterou můžete použít během střelby, kdy každé zabití o její trvání o něco prodlouží. Nebo vylepšit kritické zásahy kanónů a za aktivaci naboostovat sami sebe. Finální vylepšení ale třeba změní dva automaty na vašich ramenou za elementální paprsky, raketomety nebo brokovnice. A to se bavíme jen o jednom ze tří stromů jednoho ze čtyř protagonistů.

zdroj: Gearbox

Výhoda pak je, že pasivní schopnosti sice můžete předělat jen za tučný poplatek, ale všechna vylepšení aktivních můžete přehazovat za běhu, a ještě se odemykají automaticky, jak postupujete stromem dovedností. Drobná výtku mám k tomu, že hromada pasivek funguje, až když je váš build tak nějak hotový a ze samotného zvyšování úrovně se stává stejně nudná činnost, jako tomu bylo v Borderlands vždy.

Pasivky mají tradičně tři až pět úrovní a vám tedy nezbude nic jiného než prostě pětkrát po sobě zvedat poškození o pár procent, než přejdete na další. Když se ale podíváme na výsledek, jedná se o jedny z nejlepších stromů v rámci série. Tvoří zajímavé finální buildy, jsou zábavné, dávají smysl a různá vylepšení se zábavně kombinují i s tím, že se hodí rozvíjet více stromů zároveň.

zdroj: Gearbox

Zároveň musím pochválit i hudbu. Hlavně při soubojích se umí pořádně rozjet a skvěle doplňuje epickou akci.

Cesta, která nekončí

Nebyly by to ale Borderlands, kdyby všechno skončilo s kampaní. Naopak. Čeká vás rozvoj pěti stupňů ultimátního vault huntera, takže možnost hrát na vyšší obtížnost, kdy nepřátelé dostávají víc modifikátorů a vám samozřejmě může padat lepší kořist. Kromě toho přichází týdenní systém speciálních misí a úkolů. Dokonce je tu známý mechanismus s obchodníkem, který je tak trochu půjčený z Destiny a po týdnu se stěhuje, ale pokud ho najdete, nabízí ke koupi legendární předměty.

zdroj: Gearbox

Aby ale všechno nebylo jen o legendárkách, přichází i nový druh výbavy, která funguje podobně jako sety v jiných hrách. Nejedná se přímo o zbraně, ale můžete je najít v podobě štítů, léčidel a dalších vedlejších modů včetně slotu pro váš speciální arzenál. Aby se z vás stal pravý profesionál, přibude po konci hry i stejně pojmenovaný nový levelovací systém, který zlepšuje postavu i po maximální 50. úrovni.

Za mě je ale nejlepší rozhodnutí, že si po konci příběhu můžete vytvořit novou postavu rovnou na 30. úrovni a začít endgame s ní. Vlastně i pokud hrajete kampaň, doporučuji ji proběhnout co nejdřív a svět začít pořádně objevovat až po jejím konci, tedy nějakých třiceti hodinách, pokud se budete věnovat doopravdy jen hlavní lince.

Samozřejmě se ukáže až časem, jestli Gearbox zvládne Borderlands 4 plnit zábavným obsahem, ale už teď je vidět, že si i na finálních aktivitách dal někdo záležet. Navíc třeba i fakt, že lze bosse opakovat přes tabuli bez nutnosti vypínat hru, je jen další krok směrem k hráčské přívětivosti.

Konečně správným směrem

Tak a jsme na konci. Borderlands 4 nejsou přelomová hra. Dělají kroky, které série měla dělat už tak před dvěma díly. Místo toho, aby se vyhouply na výsluní a nechaly konkurenci v prachu cesty, ji spíš dohnaly. Pořád jsou to „jen“ Borderlands, ale taky dost možná nejlepší Borderlands. Zvládají na vás pořád sypat zábavné nové zbraně. Mají sympatické hrdiny a propracované stromy dovedností. Jejich otevřený svět nedělá ostudu a je plný aktivit, které zabaví na dlouhé hodiny. Příběh umí být zkratkovitý, ale ve finále nijak neurazí.

Škoda jen té technické stránky a toho, že ve finále všechny novinky působí velice opatrným dojmem. Pokud tuhle sérii nemáte rádi, čtyřka váš názor nezmění. Pokud jste ji ovšem měli rádi jen do druhého dílu (nebo jste zkoušeli jen ty novější), neměla by vám tahle jízda uniknout.