Recenze
Total War: Warhammer - recenze
19. 5. 2016
|
Aleš Smutný
Střed obrany drží jak middenheimská víra, dělostřelectvo probírá soupeřovy řady přesně metanými projektily, křídla jsou zabezpečená, nic se nemůže stát. V Total War hrách doposud platilo, že jste v určité chvíli poznali, kdy máte bitvu plně pod kontrolou, a složení soupeřových jednotek nepředstavuje pro vaši formaci vážnější ohrožení. Při hraní Total War: Warhammer na to ale zapomeňte. Střed obrany se totiž zhroutí v okamžiku, kdy k němu doběhne banda mizerných kostlivců, na které někdo přičaroval Terror, jedno křídlo vaší armády utrhne terrorgheist, který se během pár chvil přemístil z okraje mapy, dělostřelci mají dost práce s hejny netopýrů a těžkou jízdu právě vysává do nicoty vyčarovaný Vortex. Total War: Warhammer zkrátka hraje podle jiných pravidel než předchozí hry v sérii.
Blackwood Crossing - recenze
26. 5. 2017
|
Ondřej Švára
Dětská fantazie je mocná čarodějka. V adventuře Blackwood Crossing nechá z vlaku vyrůst strom až do nebe a lidem nasadí zvířecí hlavy. Hra vás láká pomocí divotvorného a zároveň melancholického příběhu o rodinných problémech, který sám o sobě patří k absolutní žánrové špičce. Nedoprovodila ho však adekvátní hratelnost. Špičkový scénář kontrastuje s nevýraznou herní mechanikou a neuvěřitelně krátkou herní dobou. Blackwood Crossing obstojí jen jako malé umělecké cvičení.
Thimbleweed Park - recenze
24. 4. 2017
|
Pavel Dobrovský
Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.
Steep - recenze
16. 12. 2016
|
Adam Homola
Sám vlastně nevím, kdy jsem naposledy sjel nějaký český svah. A mé virtuální já na tom není o mnoho lépe. SSX, Supreme Snowboarding a další podobné tituly už mají nejlepší léta za sebou - Ubisoft tak měl s novinkou Steep volné pole působnosti. Přesto mezi slepé tvůrci vypustili jen jednookého způsobem, jakým babička pouští na Moravě slepice. „Kšáá,“ řekl Guillemot, když pouštěl Steep bez větší marketingové podpory na trh a šel raději řešit důležitější věci. A zatímco se Guillemot musí nervózně rozhlížet kolem sebe, Steep se může bez problémů rozjet plnou rychlostí. Ve své kategorii nemá žádnou konkurenci, a byť je jednooký, vidí nejnovější titul studia Ubisoft Annecy velmi dobře.
Battle Realms - recenze
24. 11. 2001
|
Redakce Games.cz
Není zrovna mnoho her, které by se odehrávaly v japonském prostředí. Nová real-time strategie Battle Realms je jednou z nich a rozhodně nedělá Dálnému východu ostudu.
Rocksmith - recenze
17. 10. 2012
|
Martin Bach
Ta jména se mohla zapsat do světové hudební historie. Doom metalová kapela Via Mortis s kytaristou Martinem Bachem, industriální nářez Křižík Prešov s lídrem Karlem Drdou, progresivní death metalová smršť Vyndaná tříska Petra Poláčka nebo originální žánrový mix Hannibal ante portas, v němž na basketbalové míče hraje Farid Starman. Možná za to mohl nedostatek času, píle, cílevědomosti nebo (ale to spíše ne) talentu. Každopádně, žádná z uvedených kapel to nedotáhla dál, než ke zvukovým zkouškám a hospodským pitkám. Všechno se ale mohlo odehrát trochu jinak, kdyby byl v době, kdy se rozjížděly naše hudební kariéry, na světě Rocksmith.
Dr Kawashima's Devilish Brain Training: Can You Stay Focused? - recenze
2. 9. 2017
|
Miloš Bohoněk
Pracujete na počítači, když v tom vám pípne SMSka. Neodoláte. Přečtete si ji. Odepíšete. A když už máte v ruce ten telefon, rovnou se mrknete na novinky na Facebooku. Jéje, to je ale roztomilé album koťátek! To si přeci musíte prohlédnout celé. No a tu kompilaci failů hned pod tím si přeci taky nemůžete nepustit. Čtvrt hodiny uteče jak nic, vy si v duchu dáte facku, upřete svou pozornost zpět k počítači, když v tom vám dojde, že už jste dlouho neomrkli zprávy. Jistě se událo něco strašně důležitého. Ale počkat, neměli byste si k tomu nejdřív uvařit kafe? Dnes teprve třetí… Jestliže se ve výše řečeném aspoň trochu poznáváte a pozorujete na sobě roztěkanou pozornost, nová výuková hra s doktorem Kawašimou je přímo pro vás. Nebo se tak aspoň tváří.
Blair Witch – recenze
16. 9. 2019
|
David Ryneš
Píše se rok 1996 a v tajemném lese Black Hills u městečka Burkitsville se ztratil další chlapec, pouhé dva roky poté, co zde zmizela partička studentů – Heather, Josh a Mike. Vy se coby bývalý policista Ellis vydáváte pomoct policejnímu oddělení v pátrání po chlapci a berete s sebou čtyřnohého kamaráda, psa Bulleta. Je ovšem jasné, že pátrání v hororu Blair Witch nebude pouze o ztraceném chlapci, ale také o hledání temných tajemství uvnitř Ellisovy mysli.
8-bit Armies - recenze RTS ve stylu Command & Conquer
2. 6. 2016
|
Ladislav Loukota
Tak dlouho se chodilo s RTS žánrem pro vodu, až se většině známých sérií ucho utrhlo. StarCraft funguje, ale hlavně díky progamerům, za Command & Conquer se (snad dočasně) zavřely vody a vzdor vakuu na trhu se nezdá, že by po staré gardě měl kdo převzít štafetu. Jako záchranář proto přichází studio Petroglyph, složené z veteránů Westwoodu, které má na triku povedenou strategii Star Wars: Empire at War, méně povedenou Universe at War a třeba i nevýraznou Grey Goo. Klesající křivku kvality svých her se ale studiu podařilo zastavit a prostřednictvím akční RTS 8-bit Armies ukazuje, že žánr má hráčům co nabídnout.
DJ Hero 2 - recenze
11. 12. 2010
|
Lukáš Grygar
Je docela zvláštní, že hudební hra, která trefila podstatu svého reálného předobrazu zdaleka nejvíc, stojí už ode dne vydání na pomyslné druhé koleji. A ve chvíli, kdy i ty hlavní se zdají být - mimo jiné podle prodejních čísel třetího Rock Bandu - slepé, to celé působí jako komerční sebevražda. Štěstí, že nás hráče nemusí tržní stránka celé věci vůbec trápit.
République - recenze 1. epizody
8. 1. 2014
|
Pavel Dobrovský
Krčí se v koutě, schovaná za recepční stolek. V kapse ji tlačí Šarlatové písmeno od Hawthornea, v dlani žmoulá poslední pepřový sprej. Prizrak (to není chyba, nýbrž pojmenování stráží) se blíží, očima těká na všechny strany. Pátrá. Ví to ona, vím to já. Neuroticky se na ně dívám z několika bezpečnostních kamera a hledám cokoliv, čím bych upoutal prizrakovu pozornost. Nechci, aby jí našel. Sice by se pepřákem ubránila, ale to by znamenalo, že proti dalšímu prizrakovi bude bezmocná. Nechci, aby Hope odvedli zase do vězení. Už v jednom je a já jí pomáhám uniknout. V République jsem její digitální anděl strážný zakletý do bezpečnostních kamer a nesmím ji zklamat.
Inner Chains - recenze
12. 7. 2017
|
Jan Slavík
Nitro tak temné a plné pokřivených běsů, až z něj mrazí do morku kostí. Děsiví obyvatelé myšlenek proti poutníkovi, který je sveřepě odhodlaný své (možná) pomyslné vnitřní řetězy zpřetrhat. Inner Chains se od svého oznámení jevila navýsost zajímavě. Potemnělý náboj, co tolik okouzloval v trailerech, si sice nakonec zachovala, jenže při tvorbě všeho ostatního napáchali vývojáři takové množství přešlapů, až člověka napadá, že to snad museli udělat schválně. Zplodit takhle nudnou a špatnou hru omylem by totiž vyžadovalo nadlidský kumšt.
Warlock 2: The Exiled - recenze
25. 5. 2014
|
Jakub Kovář
Pokračování tahové strategie Warlock, která na první pohled připomíná Civilizaci ve fantasy prostředí, se stejně jako původní hra zameřilo především na válčení. Zapomeňte tedy na precizní diplomacii, vynalézání, vyvažování produkce a starání se o blahobyt všeho lidu. Přestože Warlock 2: The Exiled všechny prvky obsahuje, hrají druhé housle a slouží pouze jako podpora dobyvatelských choutek. Není to nutně špatně, neboť taktické bitvy dvou, tří, čtyř a někdy i pěti armád mohou stát za to.
Trade Empires - minirecenze
14. 12. 2001
|
Redakce Games.cz
Dobrých strategií není nikdy dost a pokud jde o obchodní strategie, pak se každá dobrá vyvažuje zlatem. Jak dopadla hra Trade Empires od týmu, který má na kontě sérii Imperialism?
Mewgenics – recenze masivního taktického RPG s křížením koček
6. 2. 2026
|
Jakub Malchárek
Incestní koťata, do útoku!
Tempest Rising – recenze potomka Command and Conquer
17. 4. 2025
|
Jakub Malchárek
Jízda na tanku nostalgie
Frostpunk 2 – recenze strategie, která chvíli rozmrzá, ale pak zahřeje
17. 9. 2024
|
Aleš Smutný
Zima znovu přichází
The Alters – recenze netradičního manažerského survivalu s klony
16. 6. 2025
|
Michal Krupička
Jak přežít sám se sebou
Overfall - recenze
7. 7. 2016
|
Pavel Skoták
Everking se zase ztratil. Pojďme ho všichni hledat! Dlouho jsem přemýšlel nad vhodným českým ekvivalentem, ale zatímco Všeotec zní ještě docela normálně, Vždykrál je na tom o něco hůř. Ať už se ale přikloníme k jakékoliv variantě, je tato postava kdesi ztracená, a nic netušící hráč se vydává na dlouhou pouť po mořích a ostrovech osídlených trpaslíky, elfy, orky a další havětí s jediným cílem – záchrana světa. Everking jako jediný dokáže zastavit hordy barbarských nájezdníků, kteří připomínají Vikingy, co se jako vlna valí z podivného kouzelného portálu. Je čas spasit svět ve hře Overfall.
The Devil in Me – recenze parádního hororu z antologie The Dark Pictures
21. 11. 2022
|
Jakub Žežule
Kolik postav zachráníte?
Galaxy Trucker - recenze
30. 1. 2015
|
Lucie Jiříková
Galaxy Trucker je videoherní adaptace stejnojmenné deskové hry od Vládi Chvátila, jednoho z nejuznávanějších návrhářů deskových her na světě. A jelikož Vláďa Chvátil svého času hodně fušoval i do počítačových her a ve vývojářském portfoliu se mu skví tituly jako Original War nebo Fish Fillets, téhle předělávce nechybí žádný z prostředků, jimiž hráče oslovují i klasické videohry. Výsledek je natolik působivý, že jsme Galaxy Trucker ocenili i titulem nejlepší české hry za rok 2014.
Might & Magic X: Legacy - recenze
3. 2. 2014
|
Lukáš Grygar
Kdykoli si starší ročníky stýskají, že hry už nejsou, co bývaly, je to pravda jenom z poloviny. Jsme to především my sami, kdo není, kým býval. Jeden z nejlepších dungeonů všech dob, Wizardry VII, jsem hrál ve dvanácti, zatímco dnes mi táhne na dvaatřicet a ne, nemůžu si dovolit propadnout hře podobného kalibru, i kdyby mi nakrásně tancovala před nosem. Navzdory tomu, že mě za hraní her namísto rodičovského peskování někdo platí, je představa dobrovolné výměny reálného života ve prospěch toho virtuálního prakticky nemožná. Moje povinnosti i zájmy neustoupí stranou způsobem, jakým kdysi odlétala do kouta školní taška.
The Plucky Squire – recenze hravého dobrodružství na stránkách dětské knížky
20. 9. 2024
|
Zbyněk Povolný
Z pohádky do reality a zase zpátky
Final Fantasy XVI – recenze epické fantasy akce
3. 7. 2023
|
Šárka Tmějová
Japonská píseň ledu a ohně
Hitman 2 – recenze
16. 11. 2018
|
Pavel Skoták
V mém světě se věhlasný Agent 47 vždycky držel svých předností. V drtivé většině případů mi totiž velmi elegantně zmizel z dohledu a o tom, že je zrovna na trhu nový díl, jsem se dozvěděl s větším či menším časovým odstupem. Druhý díl restartované série ale šlo přehlédnout jen těžko díky silné marketingové kampani, do které byl zapojen i Sean Bean. Toho si v další umírací scéně prostě nikdo nechce nechat ujít. Pak už to šlo rychle, a než jsem se nadál, přirazil můj malý člun k rozkošné vilce na pobřeží.
Death Stranding 2: On the Beach – recenze PC verze
7. 4. 2026
|
Jan Slavík
Kodžimova poetika v plné síle