Kdybych Tempest Rising po celou následující recenzi označoval jako reboot značky Command and Conquer, nebyl bych vůbec daleko od pravdy. Realtimová strategie si ze série (a různými hrstmi z Red Alert a Tiberian Sun) bere obrovskou porci neskrývané inspirace a převádí ji do skvěle moderní podoby. 

Nemáme tak před sebou znepřátelené frakce GDI a bratrstvo Nod, ale GDF a dynastii Tempest. GDF je technologicky vyspělá „mírumilovná“ armáda pokročilého západu, zatímco dynastie je spíše zaostalejší směs radikálních slovanských magorů. Netěžíme tibérium, ale tempest, organickou hmotu s obrovským energetickým potenciálem, která se na povrchu země začala objevovat po třetí světové válce, kterou rozpoutala neúspěšná jednání během Kubánské krize. Paralely ale samozřejmě sahají mnohem hlouběji než za zasazení a stylizaci – do samotné hratelnosti. 

Rychlé tempo, známá hratelnost 

Tempest Rising patří rozhodně mezi akčnější strategie. Představte si spíše StarCraft než Age of Empires II – méně jednotek, menší důraz na výstavbu základny a makro, hodně velký důraz na mikro, pestré složení armády, prioritizaci cílů a využívání schopností speciálních jednotek. 

Abyste se naučili, co každý voják, tank či vrtulník dokáže, protáhne vás hra dvaadvacítkou kampaňových misí (jedenáct za každou frakci). Opět tady vyskočí podobnost se staršími předchůdci, kdy vám příběh předkládají detailně vyvedené mluvící hlavy. Bohužel tentokrát plně digitální, bez tváří známých herců. Je pochopitelné, proč vaše rádkyně mají přes půl obličeje masku (a jedna postava je ochrnutá) – mimika a synchronizace animací s dabingem se moc nepovedly. Naštěstí na tom vůbec nesejde.

zdroj: Slipgate Ironworks

zdroj: Slipgate Ironworks

Zastavím se ještě na chvíli u příběhu, ze kterého se vytratila vtipná satira, jíž byla nevážná série proslulá, a bere se možná až zbytečně vážně a pateticky. Zkrátka, kvůli příběhu si Tempest Rising asi nezahrajete, byť v závěru každé kampaně najdete docela příjemný zvrat, který zamíchá kartami. 

Kampaň potom nabízí kvalitní výběr variabilních misí, ve kterých budete jednou ničit konvoje, pak se úporně bránit a těžit tempest, s malou skupinkou výsadkářů zase ničit protiletadlovou obranu. Prostě výborný mix, který ještě ozvláštňují bohaté vedlejší úkoly, za které si napříč kampaní odemykáte permanentní bonusy. 

Nemůžu sice úplně říct, že jsem ve struktuře misí zahlédl něco nového, co bych za třicet let v realtimovkách neviděl, na druhé straně to neznamená, že bych se nebavil. Jako problém trochu vnímám fakt, že velká část map se dá jednoduše zneužít. V misích, kde vám je to dovoleno, se prostě zakopete v základně, postavíte obrovskou letku čtrnácti a více vrtulníků a bombardérů. Taková síla jednak obletí jakoukoliv obranu a jednak srovná se zemí úplně všechno. Málokdy jsem měl motivaci zkoušet něco jiného, protože to fungovalo vždy a spolehlivě. 

Dvě odlišné frakce, třetí na cestě 

Obě frakce se liší jednak parádní stylizací a jednak taky technologicky, citelně mi ale ve hře chybí třetí strana. Obzvlášť, když v kampani vidíte, že existuje a bude tedy zřejmě součástí DLC. Je to škoda, nicméně i s GDF a dynastií si užijete spoustu řádění, krásně vyvedených explozí, laserů a plamenů.

zdroj: Slipgate Ironworks

Zatímco západ hojně využívá dronů, stealth technologií a moderních tanků, tak rudý východ jde po přímočaré síle, ohni a těžkých tancích. Každá strana má navíc inherentní vlastnosti a schopnosti – Dynastie dokáže přepálit elektrárny a zvýšit za poškození rychlost výroby, GDF si zase výzkumem pokročilých elektráren s nějakou energetickou závislostí nemusí dělat hlavu a podobně. 

Za peníze (a čas) pak můžete sesílat i malé taktické nálety, shazovat miny nebo do týla posílat podpůrné jednotky. K ruce tak máte pestrý a poměrně široký repertoár, jak se snažit nad protivníkem získat převahu. K dokonalosti mu chybí jen superzbraně, ale zase chápu, že Tempest Rising míří i na kompetitivní hraní a nějaká přemíra jaderných sil by mohla taktizování zbytečně omezit na co nejrychlejší spěch k nukleárnímu arzenálu. 

To skvělé 

Tak jsme si probrali některé slabší stránky Tempest Rising – jo, chtělo by to tu jednu frakci navíc a kampaň není kdovíjak nápaditá. Důležité však je, jak se strategie hraje, a tady Slipgate Ironworks útočí nezastavitelnou silou tanku. 

Tempest Rising jde do zpodobňování svých starších předchůdců do nejmenších detailů, a takřka vždy se trefuje. Dynamická akční hratelnost je božská, všechno krásně exploduje, tanky přejíždějí pěchotu, a dokonce i rozhraní mezi misemi v kampani se liší podle frakce. 

zdroj: Slipgate Ironworks

zdroj: Slipgate Ironworks

Je velmi snadné nechat se hrou pohltit, podnikat vyčerpávající obléhací manévry nepřátelské základny. Využívat převýšení terénu k upevnění pozic, rozložit tanky Trebuchet do obléhacího módu, seslat na protivníka taktický nálet, stáhnout pěchotu vyléčit k nemocnici a předsunout linie defenzivních věží. Hratelnost jako taková zkrátka nemá hluché místo.

Recenze

Age of Mythology: Retold – recenze příkladného strategického remaku

Potěší i moderní ovládání plné intuitivních klávesových zkratek, takže úplně v pohodě zvládnete ve víru boje naklikávat nové tanky do výrobního pořadníku. Skvělý je alternativní příkaz k pohybu, který sjednotí rychlost celé švadrony podle nejpomalejší jednotky, takže vaše průzkumná vozidla neujedou z formace. 

Dočišťovací příkaz jsem ale využíval spíše zřídka, protože z nějakého nepochopitelného důvodu do prioritizace cílů počítá i budovy. Když chcete projet základnou a vykosit zbývající jednotky, nemáte radost, že se vám tanky zastaví odstřelovat zbytky zdí. 

Všechny palce nahoru pak hra získává za audiovizuální zpracování. Začneme u toho, co lahodí oku, protože stylizace je jednoduše parádní. Detailní animace rozkládajících se budov, krásně odlišené jednotky, takže hned vidíte, co za nebezpečí se na vás žene a na první dobrou rozeznáte základní tanky GDF a dynastie.

zdroj: Slipgate Ironworks

Líbí se mi, že si Tempest Rising krásně hraje s barevnou paletou a kontrasty – na sněžných mapách plné bílé a modré krásně vynikají zlověstně rudá pole tempestu a hráčské budovy i jednotky. Variabilita biomů je výborná, zavítáte na pouště, do džunglí, na Slovensko... Jak jsem zmínil výše, efekty celou tu moderní válku správně podtrhují a třeba takový sytý oheň plamenometu udělal z Ignitorů jednu z mých nejoblíbenějších jednotek. 

No a vedle toho oku lahodícího pozlátka je pak soundtrack... a můj bože, jaký! Z pětice skladatelů by bylo nefér vyzdvihovat jen legendu strategií Franka Klepackého, který je v životní formě, ale i to, co předvádí zbylí pánové Sigurd Jøhnk-Jensen, Michael Markie, Adam Skorupa a Cory Richardson, je sám o sobě důvod, proč Tempest Rising hrát. 

Jedna pecka vedle druhé. Střídá se řízný metal, industrial, rockové pochody, vlastenecké chorály vás napumpují touhou své nepřátele rozdrtit pod pásy tanků a spálit v infernu bombardovacího ohně. Tvůrci moc dobře věděli, proč do hry přidali jukebox a možnost si hudební podkres libovolně volit. Fantastické jsou i hlášky jednotek pronášené přehnanými přízvuky různých národností. 

Návrat westwoodích strategií? 

Je vlastně málo nicotných důvodů, proč si Tempest Rising nezahrát, pokud vás baví svižné realtimové strategie nebo se vám stýská po starých dobrých hrách zaniklého studia Westwood. A takový líbesbríf si dám líbit.

zdroj: 3D Realms