Recenze
Breach - recenze netradiční střílečky
14. 3. 2011
|
Tomáš Jung
Rozmazlený multiplayerem v Call of Duty: Black Ops i Battlefield: Bad Company 2 jsem se pustil do téhle na první pohled bradavičnaté ošklivky. A pěkně jsem se z počátku proklínal. Obyčejná, čistě onlinová střelecká soutěž v ošklivém prostředí, zvuky připomínající starý Quake a malý počet serverů, to vše působilo depresivně i uboze.
Star Wars: Galactic Battleground - rec.
25. 1. 2002
|
Redakce Games.cz
Lucas Arts po fiasku s Force Commanderem před dvěma lety sebrali odvahu a přichystali pro nás další real-time strategii ze světa Star Wars, jejíž hlavní devizou je použitý engine ze hry Age of Empires II.
Halo 3 - mega-recenze
25. 9. 2007
|
Redakce Games.cz
Poslední boj za záchranu lidstva nadešel: k Zemi míří výsadkové lodě Covenantů spolu s parazity. Neváhejte ani minutu a vrhněte se do boje v nejvýše hodnocené FPS. Zaslouží si to právem? PRVNÍ ČESKÁ RECENZE
50 Cent Blood on the Sand - recenze
19. 2. 2009
|
Redakce Games.cz
Nezaplatit drsnému gangsta rapperovi za koncert se nevyplácí. Kdo by čekal, že jsou chlápci s rozkrokem u kolen a botami o dvě čísla většími takoví bouchači, jako ve variaci na Gears of War? JEN NA TISCALI
Diplomacy - recenze
27. 12. 2005
|
Redakce Games.cz
Diplomacie je legendární desková hra, ve které se z evropských států za pomoci diplomacie a intrik formují velmocenské bloky, aby zkřížily zbraně ve Velké válce. Jak se tvůrcům Europa Universalis či Hearts of Iron podařil její převod na PC?
Tank Mechanic Simulator – recenze simulace, která se bojí hloubky
3. 3. 2020
|
Patrik Hajda
Duše člověka, který žije druhou světovou a jejími bojovými stroji, si ve hrách musí libovat. Free-to-play hry jako World of Tanks a War Thunder mu umožňují řídit desítky ikonických i méně známých tanků, případně jich ovládá několik najednou v různých strategiích. Ještě nikdy ovšem nemohl být válečným bestiím tak blízko jako v Tank Mechanic Simulatoru. Ale zatímco obdivovatel obrněné techniky ve mně taje blahem, můj vnitřní milovník simulací se docela nudí.
Mortal Kombat – recenze bojovky, kde se rvou vnitřnosti, ale srdce trochu chybí
22. 9. 2023
|
Pavel Makal
Zpět na začátek
Heavenly Sword - mega-recenze
20. 8. 2007
|
Redakce Games.cz
Na perex už autor nemá sílu, neboť ho tato rubačka naprosto vyčerpala, i její 20kb rozbor. Nestačilo by třeba říct "Klon God of War II s dlouhonohou rusovlasou dívkou" nebo "Třetí PS3 hra, kterou musíte mít"?
Spartan: Total Warrior (PS2) - recenze
22. 12. 2005
|
Redakce Games.cz
Často se uvádí "Hra X je kombinací her Y a Z", ale málokdy je to tak hluboká pravda, jako v případě konzolové akce Spartan: Total Warrior, která se pokusila skloubit elementy God of War a série Dynasty Warriors.
Max Payne 2 - recenze
18. 10. 2003
|
Redakce Games.cz
Po dvou letech se vrací detektiv newyorské policie, hrdina asi nejočekávanější akční hry letošního podzimu Max Payne 2: The Fall of Max Payne.
Čím vás hra chytne a nepustí, dokud ji nedohrajete - napínavým příběhem s romantickou zápletkou, efek
Kerbal Space Program - recenze
27. 5. 2015
|
Ladislav Loukota
Poslední dobou už přestává platit pravidlo, že je k hraní leteckých simulátorů je nutné naučit se zpaměti celý manuál a optimálně ještě projít půlročním intenzivním výcvikem. Kerbal Space Program (homepage), hybrid mezi „leteckým“ simulátorem kosmické lodi a inženýrským simulátorem raketového inženýra, však do této nové vlny rozhodně patří. Davy zapálených fanoušků si titul ostatně získal už během vývoje. Někdy snad příliš zapálených. S vydáním finální verze hry, která zaujala i zástupce NASA, se totiž ukázalo, že Kerbal Space Program může působit jako překomplikovaný projekt ve stylu starých simulátorů, do jehož hraní je třeba investovat příliš mnoho času a úsilí, abyste se vůbec odlepili od země. Je tedy Kerbal Space Program vhodná volba pro někoho, kdo hru doposud ignoroval?
Incredipede - recenze
12. 11. 2012
|
Lucie Jiříková
Zní to jako americký sen. Vývojář hry Incredipede, Colin Northway, jednoho dne všechno prodal a společně s manželkou Sarah vyrazil do světa. Podle jeho slov chce prostřednictví cestování čerpat inspiraci pro své nové hry. To je opravdu bomba, nemyslíte? Já jsem si to taky myslela a v nadšení jsem tak nějak předpokládala, že Incredipede je předurčena stát se nezávislým hitem. Něco jako další Minecraft nebo alespoň World of Goo.
Gray Matter - recenze
10. 1. 2011
|
Martin Bach
Day of the Tentacle, Broken Sword, Monkey Island, Indiana Jones & The Fate of Atlantis. Chybí vám v tomto výčtu legendárních adventur nějaký další název? Určitě ano. A skoro bych se vsadil, že většina z vás by do pětice jmenovala některou z her série Gabriel Knight. Dáma, která stála za jejím fantastickým příběhem, se jmenuje Jane Jensen a od dob vydání třetího dílu se po ní v herním světě slehla zem. Částečně za to mohla nechuť velkých firem financovat vývoj nových adventur, částečně i její osobní ambice věnovat se knižní tvorbě.
Dark Souls III: The Ringed City - recenze
7. 4. 2017
|
Jan Vrobel
Hned v úvodu recenze, zdá se, že posledního obsahu v celé Dark Souls sérii, je třeba uvést upozornění: původní Dark Souls považuji za jednu z nejlepších her všech dob. Ostatně, řada her právě od prvního dílu DS leccos převzala nebo rovnou okopírovala. Od některých mechanismů přes estetické prvky až po celý koncept (jako například Lords of the Fallen nebo Nioh). Třetí díl je pak podle mě ve všech ohledech dotažená "soulsborne" hra, odehrávající se ve fanouškům povědomém světě. Dark Souls III je tedy z mého úhlu pohledu prakticky bezchybný titul, akorát mu chybí ten prvotní šok a úžas. Pokud jste ovšem nikdy žádnou Souls hru nehráli, právě teď s oběma DLC, tedy Ashes of Ariandel a The Ringed City, je ideální chvíle na pot, slzy, řvaní, zen, fascinaci, a nakonec i hlubokou a bolestnou lásku. S tím vším na paměti se pojďme podívat na zoubek městu, na němž se podepsal zub času, které ale přesto, nebo právě proto, přetéká zázraky.
Pharaoh: A New Era – recenze remaku starověké strategie
27. 2. 2023
|
Jakub Malchárek
Vraťte Sfinze ten nos!
PES 2018 - recenze
4. 10. 2017
|
Václav Pecháček
PES 2018 je hra. Fotbal je hra. Ergo, PES 2018 je fotbal. Nikoli zrovna ukázka bezchybné aristotelské logiky, ale v tomhle případě neoddiskutovatelná pravda. V nejnovějším díle série najdete nepředvídatelnou, vzrušující kopanou, která upřímně řečeno v samotné simulaci hrátek s kulatým nesmyslem moc nemá konkurenci. Čirý požitek z hraní je na úrovni sledování Messiho a jeho míčové magie. Jenže veledůležité doplňky kolem pažitu, například herní módy, občas připomínají spíš neslavnou Hapalovu penaltu. Ale pojďme to vzít pěkně popořadě.
Cloudpunk – recenze kyberpunkové adventury v oblacích
18. 5. 2020
|
Šárka Tmějová
Žijeme v kyberpunkovém věku. Na sklonku minulého listopadu se v deštivém Los Angeles v tichosti odehrál útěk skupinky replikantů, letošnímu roku zase dominuje stolní RPG Cyberpunk 2020. K oblíbeným vizím budoucnosti z 20. století neodmyslitelně patří létající auta, což je přesně něco, co osobně nebudete řídit v očekávaném zářijovém Cyberpunku 2077. Ale stojí na nich velká část Cloudpunku.
Fable Fortune – recenze
3. 4. 2018
|
Patrik Hajda
Tak dlouho se čeká na další Fable, až dostaneme další Hearthstone. Vyhnout se srovnání s nepolevujícím králem je pro každou ambiciózní karetku toužící po věčné slávě prakticky nemožné. V případě Fable Fortune to platí dvojnásob. Postačí vám, když si odmyslíte grafiku, a hned bude mnohem obtížnější hledat rozdíly. Ale jsou tu. Zůstává otázka: stojí tyto rozdíly za to?
Chroma Squad - recenze
14. 7. 2015
|
Lucie Jiříková
Pamatujete se na Strážce Vesmíru? Nejste sami. Na tomto obskurním seriálu (a filmech) zjevně vyrostla celá jedna generace, do které patří i autoři z brazilského studia Behold. Po originálním tahovém RPG Knights of Pen and Paper totiž hráčům nabídli další originální žánrovku, kterou si docela klidně přejmenujete právě na Strážce Vesmíru. Chybí už jenom válečný pokřik „Morfujeme!“, i když jeho napodobenina v Chroma Squad nechybí, samozřejmě.
Professor Layton and the Azran Legacy - recenze
6. 12. 2013
|
Miloš Bohoněk
Každé herní univerzum má jistou vnitřní logiku. Sadu pravidel, podle nichž hráč řeší vzniklé situace. V Call of Duty všechny postřílíte, v Devil May Cry všechny zmlátíte, v Pokémonech se nikdy nikoho nedotknete, ale vysíláte své zvířecí prostředníky. No a v sérii Professor Layton si pro změnu vždy poradíte vyřešením nějaké hádanky.
Monaco: What's Yours is Mine - recenze
25. 5. 2013
|
Ondřej Švára
O Monacu se kdysi říkalo, že je to hra, ve které „Pacman potká Hitmana“. Ovšem během strastiplných deseti let vývoje z téhle kombinace vyprchalo mnoho atraktivity. Stihla ji totiž předvést spousta jiných her a Monacu uplavala první vlna rozkvětu nezávislé herní scény. Dnes bychom tedy paradoxně řekli, že hra vysála všechnu zábavu z Hotline Miami a Mark of the Ninja, přitom autoři těchto hitů byly v době prvotního zrodu Monaca ještě děti.
Fire Emblem: Awakening - recenze
16. 5. 2013
|
Miloš Bohoněk
Desítka v hodnocení znamená, že by vám Fire Emblem: Awakening neměla uniknout i za předpokladu, že dění okolo handheldu 3DS nesledujete. Awakening není pouze nejlepším titulem v sérii a v současnosti i nejlepší hrou pro Nintendo 3DS (Ocarina je jen remake, tak si dá pohov), ale také jednou z nejparádnějších her, která se kdy vynořila z vod handheldových. Fire Emblem: Awakening patří mezi špičku produkce napříč všemi platformami.
Chivalry: Medieval Warfare - recenze
26. 11. 2012
|
Aleš Smutný
Fantasy nebo středověké multiplayerové řežby v těchto měsících zažívají boom. K osvědčenému a mohutně modovanému Mount and Blade: Warband se přidává War of the Roses (recenze vyjde brzy), ale také nezávislý a ambiciózní kousek Chivalry: Medieval Warfare. Všechny uvedené hry těží z toho, že jde o žánr, který zatím není vyplněný desítkami klonů, což s sebou přináší stálý zájem a nadšení komunity.
Warhammer 40k: DoW II - Retribution - recenze
19. 3. 2011
|
Tomáš Jung
Cílem datadisků je kromě obohacení stávající hry také oškubat nás o další peníze. Někdy však tasíme peněženku rychle a rádi, zvláště u samostatně hratelných přídavků, které nevyžadují vlastnictví původní hry. Třeba jako tomu bylo u prvního rozšíření realtime strategie Warhammer 40,000: Dawn of War II - Chaos Rising (recenze). Jenomže tenhle datadisk, přestože byl kvalitní, přišel i se vzkazem - pokud si, ty parchante, nechceš koupit původní hru, budeš moci válčit jen za zkorumpované Vesmírné mariňáky, kteří propadli silám Chaosu. Další frakce ti zpřístupním, až zaplatíš!
Lost Horizon - recenze
22. 11. 2010
|
Lukáš Grygar
Lajsnout si virtuální reinkarnaci Indiana Jonese je hodně velké sousto. A zkusit to rovnou na poli adventur je čirá sebevražda. Animation Arts totiž nejsou LucasArts v časech scénáristy Hala Barwooda nebo skladatelského tria Bajakian / Land / McConnell a Lost Horizon tím pádem není a nemůže být uctívanou Fate of Atlantis. Přesto si s gustem nabíhá proti sázkovému kurzu, který bookmakeři herní historie posadili sakra vysoko. Ale nebyl tohle vlastně jeden z Indyho charakteristických rysů, jít do situací, které se zdály být bez šance na vítězství?
Battle Worlds: Kronos - recenze
25. 11. 2013
|
Daniel Kremser
O tom, že Kickstarter funguje do jisté míry jako zachránce okrajových žánrů asi nikdo nepochybuje. Plejáda povětšinou povedených adventur je toho ostatně důkazem. Široká hráčská obec ale nezůstala pouze u nich a nyní se začíná přesouvat na bitevní pole strategií, které v poslední době zažily masivní úpadek. Obzvláště ty tahové moc úspěchů nezaznamenaly, a tak je každý kousek vítán s nadšením. Obzvláště když je alespoň tak dobrý, jako Battle Worlds: Kronos.
The Escapists 2 - recenze
25. 8. 2017
|
Mars Vertigo
Zatímco Jiří Kajínek letos basu opustil vcelku legitimním způsobem ve svém, dnes už legendárním, křiklavého trikotu, na vás coby hráče v útěkářském simulátoru číslo dvě čekají zas a jenom krev, pot a slzy. Troufl bych si tvrdit, že ti, co hráli předchozí díl, spadají zpravidla do dvou kategorií. Skupinu A tvoří útěkářští labužníci, kterým hra posloužila jako zábavné naplnění jejich odvěkých tužeb, vyvolaných filmy jako například Velký útěk či seriál Prison Break, popřípadě vlastní vězeňskou zkušeností. Skupinu B pak tvoří hráči frustrováni repetitivními mechanikami a obtížností, kteří hru předčasně opustili. Již v úvodu vás proto musím upozornit, že pokud vás jednička nebavila, tak s dvojkou se velmi pravděpodobně neskamarádíte.
Severed - recenze
9. 10. 2016
|
Jan Hrdlička
Jestli Severed něco nezapře, pak je to rukopis svých tvůrců. Studio DrinkBox má na svědomí výbornou akční skákačku Guacamelee! a v případě Severed znovu dokázalo přijít s obrazem originálního světa, který se po vizuální stránce zakousne do paměti, je silně bizarní, současně ale nádherný a až do úplného konce tajuplný. Tenhle novodobý dungeon crawler ostatně udivoval svým vzhledem už na displeji PS Vita a nedávný přesun na mobilní platformy mu na atraktivitě neubral. Zato však na povrch vyplavaly nedodělky v oblasti herní náplně, na mobilech a tabletech snáze pozorovatelné. Vinou toho se cesta napříč hrou bohužel stává o něco všednější záležitostí.