Recenze
One Night Stand – recenze
12. 11. 2019
|
Václav Pecháček
To je zase ráno za trest – trest za to, že jsem se včera v noci strašlivě ožral. Všechno mě bolí, hlavně hlava, mobil mám skoro vybitý, chce se mi zvracet, na jazyku ještě cítím pachuť alkoholu. Hledám sklenici s vodou, zrak mi přeletí po něčích nahých zádech, kam jsem tu vodu jenom… POČKAT. Tohle není můj byt. A ta záda taky nejsou moje. Patří nějaké úplně cizí dívce. A já nemám tušení, kdo to je.
Control - recenze
30. 8. 2019
|
Jan Slavík
Lokální přepisování reality, předměty moci, paranormální nehody, prolínání světů, když se potkají jejich resonance, pověry, co se stávají skutečností právě proto, že jim lidé věří. Agenti Federálního úřadu pro dozor si na nezajímavou pracovní náplň rozhodně stěžovat nemohou. Ale znáte to, kdo s čím zachází... něco se příšerně pokazilo a na vás bude v nové akční adventuře Control od Remedy Entertainment všemu přijít na kloub.
Days Gone – recenze
25. 4. 2019
|
Patrik Hajda
Deacon St. John, bývalý člen seriózního motorkářského gangu, milující manžel, veterán, drsný, ale přátelský chlap, který umí nenávidět i odpouštět. Tak právě s tímto charismatickým týpkem s kšiltem pevně otočeným dozadu jsem strávil desítky hodin, které byly zcela mimo má očekávání. Ve většině případů to myslím v dobrém, ale Days Gone bohužel chybí „tradiční“ perfektní dotaženost playstationových exkluzivit.
Katamari Damacy REROLL – recenze
9. 4. 2019
|
Pavel Válek
Doba před patnácti roky byla pro hráče velice přínosným obdobím. Svoji zásluhu na tom nese hlavně obrovská popularita konzole PlayStation 2 od Sony, která se i v našich končinách těšila nesmírné oblibě a kdo ji sám neměl, určitě na ní minimálně hrál u kamaráda. Díky tomu se i u nás objevovaly tituly všech možných žánrů a dříve neslýchaných konceptů. A to nás přivádí ke Katamari Damacy REROLL.
The Occupation – recenze vynikajícího thrilleru
4. 3. 2019
|
Ondřej Švára
Z chytře vyprávěného příběhu a originálních herních mechanik vzešla stealth adventura, jakou si s žádnou jinou nespletete – The Occupation. Osmdesátá léta jsou v ní kulisou pro politický thriller v dospělém uměleckém aranžmá, který reaguje na každé vaše rozhodnutí. Ze hry si tak odneste zážitky, o které se sami přičiníte. I přes počáteční zmatenost a horší technickou kvalitu vás hra chytne a dlouho nepustí.
Super Smash Bros. Ultimate – recenze
24. 1. 2019
|
Patrik Hajda
Nemusíte si libovat v bojovkách, abyste si užili Super Smash Bros. Ultimate. Nemusíte znát desítky prazvláštních postaviček Nintenda, abyste si užili Super Smash Bros. Ultimate. Vím to, protože z přesně takové pozice jsem k vánoční novince pro Switch přistupoval. A jsem opravdu rád, že jsem se rozhodl vystoupit z komfortní zóny a objevil něco, z čeho mi spadla čelist. Aneb další z řady exkluzivit, kterým stojí za to podlehnout.
Pathfinder: Kingmaker – recenze
17. 12. 2018
|
Jiří Svák
Hned v úvodu přiznám barvu: mám slabost pro RPG založená na systému D&D. Kromě nespočtu seancí Dračáku už ani nepočítám, kolik hodin jsem utopil v prvním a druhém díle Neverwinter Nights. Pathfinder: Kingmaker má ke jmenovaným RPG velice blízko. Hra přímo vychází z gamebooků Pathfinder, což jsou dobrodružství ve stylu D&D s mírně modifikovanými pravidly. Hráči zběhlí v házení dvacetistěnkou se tu budou cítit jako doma.
Dakar 18 – recenze
8. 11. 2018
|
Patrik Hajda
Po mnoha odjezděných hodinách mám chuť říct: „Ale což, jsou to amatéři, tak jim některé ty začátečnické chyby odpustím.“ Nicméně tím bych urazil všechny ty snaživé začínající vývojáře tam venku. Studio Bigmoon Entertainment má sice v portfoliu některé hry ze závodní série WRC, ale na všech pouze vypomáhalo. Dakar 18 je tak jejich vlastní závodní prvotina. A bohužel se vůbec nepovedla.
Fable Fortune – recenze
3. 4. 2018
|
Patrik Hajda
Tak dlouho se čeká na další Fable, až dostaneme další Hearthstone. Vyhnout se srovnání s nepolevujícím králem je pro každou ambiciózní karetku toužící po věčné slávě prakticky nemožné. V případě Fable Fortune to platí dvojnásob. Postačí vám, když si odmyslíte grafiku, a hned bude mnohem obtížnější hledat rozdíly. Ale jsou tu. Zůstává otázka: stojí tyto rozdíly za to?
Planescape: Torment: Enhanced Edition - recenze
21. 4. 2017
|
Ondřej Švára
Dávno skončené příběhy je lepší znovu neotevírat! I tak by mohl znít vzkaz pro autory „vylepšené“ edice Planescape: Torment, která se příliš nepovedla. Jedno z nejúžasnějších dobrodružství herní historie prošlo nemastným neslaným faceliftem, který namísto obsahu upravuje pouze technologii, a to ještě ne zcela uspokojivě. Smysluplnost celého projektu padá s absencí hodnotnějších změn, se kterými by se herní klasika vrátila v opravdu důstojné podobě.
Song of the Deep - recenze
24. 2. 2017
|
Ondřej Švára
Na dně moří žijí svým vlastním životem poklady, monstra i zajímavé herní náměty. Song of the Deep je arkádou mnoha tváří, a tak v ní objevíte od všeho něco. Melancholickou zápletku o dívce, co se potopila pro svého ztraceného otce, podtrhuje velkoryse otevřená hratelnost v rozšafných grafických kulisách. Škoda, že hru jako vystřiženou z nejpodivuhodnějších snů Jacquese Cousteaua zbytečně stahují pod hladinu nešikovné ovládání a frustrující puzzly.
Legend of the Skyfish - recenze
11. 1. 2017
|
Jan Hrdlička
Povězme si to hned zkraje. Inspirace kultovní Zeldou se v Legend of the Skyfish odráží více než jasně, nejen v názvu. Současně je však třeba upozornit na fakt, že tvůrci téhle mobilní akční adventury se nikdy nesníží k čiré nápodobě své předlohy. Namísto toho nabízejí svěží a skvěle vyladěný obsah, jako na míru tvořený pro dotykové displeje, který vám učaruje svým půvabem, a jen zřídkakdy vás popudí.
Downwell - recenze
14. 12. 2016
|
Ondřej Švára
Sázka na nostalgii se autorům nezávislých her stále vyplácí. Skoro se zdá, jako by část herní veřejnosti úplně ztratila zájem o moderní trendy. Na staré časy, kdy počítačové hry ještě platily za zábavu podivínů, vzpomíná také divoká arkáda Downwell. Těžko ale říci, zda se vám strefí do vkusu. Ukrutná obtížnost a strohá prezentace z ní činí po všech stránkách kontroverzní dílo, které není pro každého.
Mega Man 11 - recenze
11. 10. 2018
|
Lucie Jiříková
Mega Man se do historie videoher zapsal stejně nesmazatelným písmem jako třeba ježek Sonic. Postavička se vzhledem malého chlapce se po desítky let pravidelně vrhá zachránit Zemi od zlotřilých robotů, přičemž si našla nekonečnou frontu obdivovatelů a přirozeně se tak pasovala na hlavního maskota společnosti Capcom.
Fire Emblem Engage – recenze nového strategického RPG
18. 1. 2023
|
Aleš Smutný
Revoluce ani evoluce se nekoná
Sonic Origins – recenze návratu modrého ježka
11. 7. 2022
|
Pavel Skoták
Kam běžíš, starý pichlavče?
Uncharted 2 - recenze
16. 10. 2009
|
Redakce Games.cz
Dnes vychází nejlepší PS3 hra roku, která posouvá hranice a navozuje pocit, že vám někdo nenápadně vyměnil konzoli za prototyp PlayStation 4.
Screamer 4x4
5. 1. 2001
|
Redakce Games.cz
Screamer 4x4 - recenzeAutor:LeonPublikováno: 5.ledna 2001Poslední dobou si příznivci off-road...
Romeo is a Dead Man – recenze tak trochu nepříčetné akce
11. 2. 2026
|
Aleš Smutný
Přijměte chaos, přijměte Bastardy
Like a Dragon: Ishin! – recenze samurajského spin-offu Yakuzy
3. 3. 2023
|
Šárka Tmějová
Exkurz do soumraku samurajů
FBC: Firebreak – recenze bizarní šichty plné paranormálních jevů
17. 6. 2025
|
Ondřej Partl
Kooperativní chaos nejen v akci
Trine 2: Goblin Menace - recenze
5. 10. 2012
|
Jan Smejkal
Amadeus má problém. Skřeti mu v pytli od brambor unesli ženu, držkatou semetriku, k níž ale stejně chová lásku. Nezbývá mu tedy, než se pro ni vydat a vysvobodit ji ze spárů chlípného zelenáče a předvést mu trik se špičatým kloboukem.
Help Will Come Tomorrow – recenze
21. 5. 2020
|
Jan Slavík
Pokud byste si sestavili osobní žebříček věcí, které dovedou poměrně spolehlivě pokazit večer, havarovat s vlakem uprostřed sibiřské tajgy v roce 1917 by nejspíš zaujímalo jednu z předních příček. Jestli se tedy nejmenujete Edward Grylls a zážitek podobného ražení si pro zábavu nestřihnete dvakrát do měsíce, samozřejmě. Většina účastníků nehody v Help Will Come Tomorrow však žádné zkušenosti s přežitím v divočině nemá, a proletář tak si bude muset v zájmu života a smrti podat ruku s bělogvardějcem, protože pomoc rozhodně nepřijde zítra.
Panzer Corps 2 – recenze
9. 4. 2020
|
Patrik Hajda
Druhoválečná strategie Panzer Corps z roku 2011 si dala za cíl navázat na legendární sérii Panzer General a v mnohém se jí to podařilo. Od jejího letošního pokračování se proto očekávalo mnohé, a pokud doufáte, že tato recenze bude plná přímého srovnání se zmíněnými hrami, pak vás radši rovnou zklamu. V textu vás totiž čeká pohled nováčka dříve nepolíbeného tahovými válečnými strategiemi, který má ale jasné poselství: nebojte se toho, vystupte ze své komfortní zóny a zažijete něco skvělého! Panzer Corps 2 je pro novopečené stratégy jako dělaný.
Pilgrims – recenze nové hry od Amanity
10. 10. 2019
|
Pavel Skoták
Pilgrims jsou trošku jako Gandalf a ostatní kouzelníci. Dorazili totiž přesně tehdy, kdy sami chtěli, a pro jistotu bez předchozího ohlášení. Víkendové vydání novinky od brněnských Amanita Design asi čekal jen málokdo, protože o hře do té době nebylo, na rozdíl od chystaných Creaks, vůbec slyšet. Vlastně se ale není proč divit, protože jde o jednohubku. Sice velmi příjemné chuti, ovšem přesto jen jednohubku.
Sayonara Wild Hearts – recenze
9. 10. 2019
|
Šárka Tmějová
Co si má hráč představit pod pojmem „herní popové album“? Hudební hry jsou tu s námi od počátků herní historie a jejich forma je veskrze proměnlivá. Ať už jste někdy poskakovali na taneční podložce Dance Dance Revolution, učili se na kytaru s Rockbandem, odpočívali u oblíbených písniček v Audiosurfu anebo se dojímali nad genialitou Rez, jedno je jisté – žádná z nich netěžila tenhle žánr až do morku tolik, jako to dělá Sayonara Wild Hearts.
Steel Division 2 – recenze
11. 7. 2019
|
Václav Pecháček
„Přesouváme se ze západní fronty na tu východní? Tak to je paráda!“ zahalekalo za druhé světové války přesně 0 německých vojáků. My, necitelní hráči strategických her, pro které je největší konflikt světové historie zdrojem nehynoucí zábavy (a hynoucích panďuláků), ovšem halekat můžeme. Steel Division 2 je tady a stejně jako minulý díl, Steel Division: Normandy 44, nabízí prvotřídní taktickou zábavu.
Arma 3: Global Mobilization - Cold War Germany – recenze
23. 5. 2019
|
Pavel Bier
Arma 3 od svého vydání v roce 2013 ušla dlouhou cestu a i když se zdálo, že se po loňském vydání DLC Tanks přiblížila ke konci svého životního cyklu, opak se ukázal pravdou. Bohemia Interactive se v půlce dubna vytasila s oznámením nového DLC Global Mobilization, které se zároveň stalo prvním oficiálním third party dodatkem pro třetí Armu.
Lovecraft's Untold Stories – recenze
21. 2. 2019
|
Ondřej Švára
Temný horor se nikdy neomrzí, zvláště spojí-li se s neobyčejnou hrou, jako je Lovecraft's Untold Stories. Zdánlivě je to jen další roguelike žánrovka pro herní masochisty, pod pokličkou se však skrývá chytrá arkáda, která vyměnila frustrující obtížnost za vyprávění v lovecraftovsky bizarní atmosféře. Při opakování misí sice detektivní zápletka ztrácí sílu a v pixel-artové grafice splývají cenné detaily, žádná trhlinka v konceptu však příjemné herní zážitky nezkazí.
Kingdom Come: Delivarance – Band of Bastards – recenze
19. 2. 2019
|
Šárka Tmějová
V dodatečném obsahu Kingdom Come už jste s Jindrou mohli pomoct se znovuvýstavbou Přibyslavic a námluvami milé dívky pro pana Ptáčka. Zatímco předchozí přídavky šlo řešit čistě mírumilovnou cestou, v Band of Bastards už se bez řinčení zbraní neobejdete. Posázaví obsadila loupeživá banda vedená rivalským šlechticem a vy je se skupinou žoldáků musíte zase vyhnat tam, kam patří.