Hry od finského studia Remedy v sobě nesou jasný rukopis, který se novější tituly rozhodly propojit do širšího propojeného univerza, které se nebojí bizarních nápadů a unikátních spojení. Ačkoliv častokrát nejde o vysloveně „hráčské“ zážitky, zatím vždy šlo o snahy vcelku originální, kde se Remedy nebálo experimentů nebo neotřelých vypravěčských principů. A pak je tady novinka FBC: Firebreak - nese sice všechny zmíněné znaky, přesto v mnohém zklame.
Na tomhle úřadu by chtěl pracovat každý
Premisa, jak už u studia bývá zvykem, působí svěže a skrývá ohromný potenciál. Jakožto dobrovolníci se vydáte do Nejstaršího domu, který slouží jako ústředí titulního úřadu FBC. Zde máte za úkol hasit paranormální katastrofy různých druhů, které se točí kolem samovolně se šířící mezidimenzionální síly zvané Sykot (v orig. The Hiss).
Ačkoliv si i předchozí projekty studia dokázaly samy ze sebe dělat trochu legraci a hráče vyzývaly podivnostmi, tady se atmosféra po vzoru jiných podobných multiplayerových akcí nese vyloženě v odlehčeném duchu. Postavy se nebojí hláškovat a chovají se, navzdory možnému a pravděpodobnému úmrtí, jako by o nic nešlo. Zkrátka další den v práci.
zdroj:
Foto: Remedy
zdroj:
Foto: Remedy
Mnoho hráčů je už podobným laděním možná trochu unavených, nicméně tady se podařilo trefit tu správnou míru, která nepřekračuje hranici k vyslovené trapnosti. Humor je přítomný, většinou nedopadá na úrodnou půdu a trochu z něj táhne snaha být „cool“ i pro mladší publikum. Vtípky ale vyloženě nepřekáží a občas sympaticky pomrkávají na fanoušky Controlu. Zkrátka jste v divném světě a slabší humor je tím posledním, co budete řešit. Tím prvním je pochopitelně hraní.
Půjdeme dál?
Zážitek z FBC: Firebreak připomíná jízdu na horské dráze. Žel nikoliv v úplně pozitivním smyslu. Během prvních minut můžete rychle nabrat tendenci k refundaci. Úvodní akce, do které vás výuka tlačí, nedokáže dobře ukázat, proč by měla bavit. A do velké míry za to může nastavená struktura.
zdroj: Remedy
První kroky vám vysvětlí základy, kde zjistíte, že střílečka nabízí celkově pět misí, které si dále můžete různě upravit a rozkouskovat. Každá z misí má unikátní úkoly. Jednou tak budete bojovat s horkem zapínáním větráků a ničením kotle, zatímco jindy se musíte popasovat s ledovými anomáliemi skrze ohřívače, zatímco na vás budou nabíhat neustále se objevující zástupy nepřátel.
Délku a náročnost expedice si lze volně nastavit. K dispozici máte tři úrovně, jež v praxi znamenají až tři propojené oblasti na dané mapě. Pokud si však chcete otevřít všechny, musíte hrát postupně. První dvě úrovně přitom slouží spíše jako tutoriál, a to nejdůležitější se odehrává až v kompletním průchodu, který vrcholí finálním střetem. Úroveň 1 a 2 tak působí snad až zbytečně, protože se k nim pravděpodobně už nikdy nevrátíte a hra jako by před vámi schválně schovávala své zábavné části.
Akce se střídmou nápaditostí
Abyste si dodatečně situaci opepřili, vyberete si jednu ze čtyř obtížností, ke které ještě přidáte míru zkaženosti. Její ukazatel vám do Nejstaršího domu přidává různě záludné anomálie, což nepřátelům propůjčuje různé bonusy, a proto je musíte rychle zlikvidovat s pomocí speciální zbraně.
zdroj:
Foto: Remedy
zdroj:
Foto: Remedy
Obecně platí, že akce není světoborná, ale dostačující. První misi mi kazila brokovnice, která má zvláštní zpětný ráz a obecně střílení s ní nepůsobí dobře. U ostatních zbraní se však dojem zlepšil a je sympatické, že je třeba brát trochu ohledu na náboje. Pořád se ale tíhne k arkádovosti, což jde ruku v ruce s občas dost chaotickou akcí.
V ní využijete jednu ze tří sad vybavení. Každá svým způsobem představuje roli, kterou budete plnit. K dispozici je batoh s hasákem, díky němuž „odpálkujete“ dotěrná monstra, ale hlavně rychle opravíte rozbité věci. Díky přenosné cisterně s vodou zase budete hasit často přítomný oheň a zbavovat sebe i spoluhráče negativních efektů. No a díky speciálnímu elektrickému zařízení dodáte přístrojům šťávu, případně se jeho hydraulikou vystřelíte do vzduchu, čímž se rychle dostanete na vyvýšená místa.
Pozor na mokré prostředí
Vzhledem k tomu, že je FBC: Firebreak uzpůsobené pro trojice, v ideální misi má každý v týmu jiný kit, abyste se doplňovali a plnili úkoly rychleji. Pokud by vám však v partě některá sada výbavy chyběla, můžete se o příslušný zádrhel postarat manuálně skrze minihru, kde musíte v určité sekvenci vyťukat kombinaci dvou kláves/tlačítek. Pokud se vám to nicméně nepovede, hra vás mírně potrestá.
zdroj:
Foto: Remedy
Nicméně vybavení nemusíte využívat jenom pro účely oprav a plnění cílů, ale rovněž při běžném hraní. Mokré podlahy vodí elektřinu, oheň rozpouští led, voda hasí oheň. Elementy ve hře představují debuffy, kterými trpí jak hráči, tak i nepřátelé.
Zpočátku se může zdát, že fyzikální záležitosti fungují vysloveně základně, ale po nějaké době odhalíte několik detailů, které naznačují, že je systém promyšlenější, než se může zdát - třeba že vítr při rychlé jízdě po laně chladí. Jenom by vliv živlů na vaši postavu mohl být znázorněný přehledněji, protože ukazatel v levém dolním rohu se snadno ztratí v zápalu boje.
Přestože elementy nejsou využité tolik, jde o jeden ze dvou nejsympatičtějších prvků. Tím druhým je systém jakési aury, která je aktivní ve chvíli, kdy jsou hráči pospolu. Pokud tomu tak je, dobíjejí se jim štíty, což podporuje spolupráci, čímž se buduje dynamika oživující jinak prostoduchou řež. Jev, který na povrch dostává hlavní úskalí FBC: Firebreak – dělá toho docela málo a nezvládá vytěžit lákavé možnosti.
Záblesk nápadů
Tím se vracím zpátky k příměru k horské dráze, která ovšem začíná dole, vrchol zažijete na prvním převýšení, ale následně už nepřijde další překvapení. A to by bodlo jako sůl. Třebaže je herní smyčka po prvotním průzkumu chytlavá a dokáže bavit, především ve chvílích, kdy se do ní pustíte společně s přáteli. Hrát sólo je jednou z možností, avšak nevýhodnou a nezábavnou.
Zmíněné převýšení u mě dorazilo po dokončení plnotučné první mise, kdy jsme se s náhodnými hráči snažili naházet do kotle sudy, abychom ho uklidnili. Tehdy jsem byl hodně zvědavý, co přinesou další výpravy.
Remedy se následně rozhodlo mě pořádně namlsat druhou misí, která patří k tomu nejnápaditějšímu, co celá akce nabízí. Podíváte se do prostředí retro futuristických kanceláří s ohromným množstvím lepicích papírků, které je nutné zničit. Vtipný nápad podpořený trochu otravnou snahou, což zdárně reflektuje únavný kancelářský život, vrcholící potyčkou s obřím papírovým monstrem. Celé navíc okořeněné skutečností, že jakmile se na vás papírků nalepí příliš, umřete a sami se stanete kancelářským netvorem.
Přesně tehdy se očekávání našponovala na maximum a naše herní parta se nemohla dočkat, co přijde v dalších misích. O to víc jsme odcházeli zklamaní, protože papírkový vrchol už následné mapy rozhodně nepřekonaly. Pořád jsou na první průchod zábavné a do jisté míry zajímavé, ale rozhodně nejsou zázračné. Navíc je řečené papírové monstrum jediným vyloženým bossem.
Další zklamání přišlo ve chvíli, kdy jsme zjistili, že jsme za 4 hodiny dokončili všech pět map a po 6 hodinách se skupina s prstem v nose procházela na extrémní obtížnost se všemi zapnutými modifikátory. FBC: Firebreak bolestivě chybí obsah, kvůli němuž byste ho chtěli hrát delší dobu, nebo ve vás alespoň zanechal silnější vzpomínky.
Prázdný komplex paranormálního úřadu
Remedy se v podstatě od oznámení velebí tím, že netvoří hru jako službu. Místo toho dělají hru, kterou budou dlouhodobě podporovat skrze bezplatné aktualizace s dodatečnými misemi, zatímco zvlášť placené budou pouze kosmetické doplňky. Do konce roku tvůrci plánují dva velké updaty a studio počítá i se vzdálenější budoucností. Moje věštecká koule však predikuje, že k tomu nedojde.
zdroj: Remedy
Dostupným mapám bolestivě chybí variabilita. Jejich rozložení je až na pár výjimek identické pro každý průchod, stejně jako úkoly. Žádné procedurální generování, žádný prvek překvapení. Jenom se občas přesune pozice cíle, nepřátelé se objeví trochu jinde a jindy, případně se posunou budky pro sběr nábojů a sprcha obnovující životy.
Proto vás už zhruba při třetím průchodu stejnou misí bude otravovat, že víte přesně, co máte udělat a kam jít. Jistě, mnozí mohou argumentovat tím, že takhle se můžete úrovně přesně naučit, abyste se začali předhánět o nejrychlejší průběh. Ale co naplat, když zde nejsou ani žebříčky.
Variabilitu navíc těžko pohledáte i v jiných oblastech. Hra bez zmíněné speciální zbraně nabízí šest klasických kusů, jimiž jsou revolver, puška, samopal, těžký kulomet, dvouhlavňová brokovnice a pumpovací brokovnice. Žádná speciální udělátka ani nápaditost. Akorát si v jakémsi bezplatném battle passu postupně odemykáte silnější verze a do toho vylepšujete zmíněnou speciální výbavu, která dostává nová využití, případně ultimátní schopnost.
Mimoto ještě získáváte spreje a skiny, které nejsou zajímavé a jedná se pouze o lehké variace základních podob. Pro kreativnější kosmetické doplňky je zapotřebí Firestarter Pack dostupný skrze deluxe verzi hry. Ani ten však nepředstavuje žádný velký šlágr.
Největším důvodem opakovaného hraní se tak stává odemykání perků, které stejně jako ostatní věci pořizujete za herní měnu. Každý perk má tři úrovně, které zvyšují jeho efektivitu, případně jeho efekt vztahují i na blízké hráče. Abyste si je však mohli upgradovat, potřebujete speciální materiály, které získáte právě při opakovaném průchodu a díky zakomponování anomálií. A pokud chcete mít efekty všech jeho úrovní, musíte se jím vybavit třikrát, tedy vám zabere tři z maximálních devíti slotů.
Tebe už znám
Velkou hitparádu neudělají ani nepřátelé. Ve hře najdete asi šest základních typů s velmi jemnými variacemi. Někteří se vyskytují jen na určité mapě, drtivá většina se objevuje všude. Každý z těchto typů pak může dostat svou elitní variantu, která představuje jakéhosi mini bosse. Nabídka se opět velmi brzo okouká. Tím spíše ve chvíli, kdy zjistíte, že umělá inteligence funguje pouze v režimu „nas mnogo“.
zdroj:
Foto: Remedy
zdroj:
Foto: Remedy
Dle informací od studia recenzuji launchovou verzi i s prvním patchem. Jestli tomu tak skutečně je, technický stav má k ideálnímu daleko. Nepřátelé na vás nabíhají náhodně, zasekávají se a střílí, ačkoliv míří někam úplně jinam.
Hra se vás snaží po každém spuštění provést určitými segmenty nepřehledné výuky, orientace v menu je na klávesnici s myší trochu kostrbatá a párkrát se stalo, že se titul v některé z obrazovek zaseknul, přestal reagovat a musel jsem ho restartovat. Povinnou součástí jsou též glitche, kdy textury zůstávají na nesprávných místech, případně se špatně detekují zásahy či splnění podmínek pro odemčení achievementů.
Pofidérní jsou rovněž jednotlivé obtížnosti. Normální a extrémní se dle subjektivního pocitu příliš neliší. Jenom se trochu hůře hledají záchranné body, máte méně životů a nepřátel na vás nabíhá trochu víc. Výzva prakticky neexistuje a jakmile si osvojíte jednotlivé principy, budete vším procházet jako nůž máslem. I kvůli tomu, že některé systémy lze obejít (např. doplňování munice zběsilým mačkáním obou potřebných kláves) a balanc létá od jedněch dveří ke druhým.
Na druhou stranu se alespoň povedla optimalizace. FBC: Firebreak patří k těm méně náročným hrám od Remedy, takže na RTX 3060 Ti se 6 GB VRAM, 32 GB RAM a Ryzenu 5 3600 běží většinou krásně plynule na lehce upraveném nejvyšším nastavení i bez využití DLSS. Při velkém množství efektů na obrazovce se sice občas trochu zakucká, ale nikdy natolik, aby to ovlivnilo hraní.
Na druhou stranu musím uznat, že hra svým vizuálem dech nevyrazí, takže to dává smysl. A když vám graficky udělá radost, je to spíše díky surrealistické estetice fascinované hranatými tvary. Po zvukové stránce jde potom o zlatý nerušivý standard.
Poslední tři slova by se ostatně dala vztáhnout na celou hru. FBC: Firebreak bere lákavou premisu, skvělý svět a několik záblesků nápaditých principů, aby je utopil v neuspokojivém provedení s pár zajímavými momenty. Jinak se jedná o další z řady multiplayerových her, po které po chvíli neštěkne ani pes.
