Recenze

Iron Storm - recenze

Co takhle přepsat dějiny? Protáhnout 1. světovou válku do roku 1964, pozměnit seskupení států a poslat na vyřešení téhle šlamastyky jediného muže? Jestli vám tato idea zní zajímavě, zkuste Iron Storm.

South of the Circle – recenze

Příběhový zážitek z Antarktidy

Extinction - recenze

Za Extinction stojí studio Iron Galaxy, které má mimo jiné na svědomí veškerý post-launchový obsah do znovuzrozené bojovky Killer Instinct. Logicky tedy čekáte, že akční hopsačka postavená na boji zblízka vyroste z hlubokých kořenů a z lásky k žánru. Extinction nicméně selhává snad ve všech ohledech a namísto zábavné řežby nabízí neustále se opakující nudu.

Metal Gear Survive - recenze

Je tady další přírůstek do rodiny Metal Gear. Plíživé dobrodružství z prostředí geneticky modifikovaných supervojáků odrůdy Snake zasazené do Studené války ale tentokrát nečekejte. Ano, sice se na okamžik podíváte na mateřskou základnu a během litého boje dokonce zahlédnete Big Bosse, jenže ten záhy bere roha a nechává vás i celou základnu na pospas peklu. A pozor, to není jen řečnická figura, to je myšleno doslovně. Ona se totiž během vřavy otevře z ničeho nic obří červí díra a ta vcucne část základny kamsi hodně, hodně daleko… Tohle je prostě jiný Metal Gear - Survive. 

Hob – recenze

Diablovka Torchlight byla svého času zjevením z čistého nebe. Tehdy nové studio Runic Games nám v prázdnotě zapříčiněné chybějícím třetím dílem Diabla naservírovalo žánrový skvost, který utišil žadonící srdce. Následný druhý díl dokázal nemožné, když vytáhl kvality předchůdce ještě o level výš. Pak se však Runic na pět let odmlčeli a vrátili se ne s třetím dílem, ale s novou značkou Hob – skákačkou s nepatrnými prvky Torchlightu. Dnes již víme, že dalších her se od nich nedočkáme, protože je vydavatelský gigant Perfect World nemilosrdně zavřel. Jak tedy dopadlo poslední vzplanutí studia?

Walden, a game - recenze simulátoru filozofova života

Studio Game Innovation Lab se zhostilo vznešeného úkolu představit životní dílo amerického filozofa Henryho Davida Thoreaua, knihu Walden aneb Život v lesích, pomocí interaktivního vyprávění v survival adventuře Walden. Malý tým vývojářů se do tohoto projektu pustil již před deseti lety a na hře je to dobře vidět. Bohužel, ne v dobrém slova smyslu.

Inner Chains - recenze

Nitro tak temné a plné pokřivených běsů, až z něj mrazí do morku kostí. Děsiví obyvatelé myšlenek proti poutníkovi, který je sveřepě odhodlaný své (možná) pomyslné vnitřní řetězy zpřetrhat. Inner Chains se od svého oznámení jevila navýsost zajímavě. Potemnělý náboj, co tolik okouzloval v trailerech, si sice nakonec zachovala, jenže při tvorbě všeho ostatního napáchali vývojáři takové množství přešlapů, až člověka napadá, že to snad museli udělat schválně. Zplodit takhle nudnou a špatnou hru omylem by totiž vyžadovalo nadlidský kumšt.

RIDE 4 – recenze skvělých, ale náročných závodů motorek

Krásné stroje a nesporné přednosti PS5

Blasphemous – recenze

Svět je pohlcen hříchem a jediná cesta z něj je pokání – čím bolestnější trest, tím větší očista. Kdo nás zbaví hříchu? Ten, kdo umí zacházet s mečem. Ten, kdo se nebojí jít do nejtemnější kobky bojovat s kreaturami, ze kterých se nám, obyčejným lidem, jen tají dech. Ten, co naplnil svou železnou masku krví nepřítele a poté si ji nasadil na hlavu. Říkají mu Kajícník.

Fire Emblem Heroes - recenze

Lze převést tahovou strategii z regulérních platforem na displeje mobilních telefonů? No jéje, ještě aby ne, vždyť tahovky jsou na dotykové obrazovky jako dělané. Lze ovšem takovou tahovku převést způsobem, aby nezradila své kořeny, a aby se zároveň uživila coby free to play titul? To už je tužší oříšek. Nintendu a tvůrcům z Intelligent Systems se jej však daří rozlousknout. Fire Emblem Heroes je i přes několik kompromisů hodna svého jména, patří mezi nejpropracovanější mobilní hry dneška, a během několika hodin od svého vydání se navíc vyhoupla mezi nejziskovější aplikace App Storu.

Donkey Kong Country: Tropical Freeze - recenze

Nintendo je jako ta pověstná hydra. Když jí useknete jednu hlavu, narostou dvě nové. Všichni můžeme tvrdit, jaký že není Wii U propadák, o který někdo stěží zavadí prachovkou. Japonským mágům je to však jedno a navzdory nepřízni osudu jsou pořád schopni kralovat herním světům s neuvěřitelnou dávkou kreativity, nadšení a zcela zarážejícího zapálení, které by jim mohli závidět Sony i Microsoft dohromady. Důkaz? Zapomeňte na Maria, naprosto fenomenální návrat Donkey Konga tentokráte nechává oblíbeného instalatéra prodlévat ve stínu banánů.

Xenoblade Chronicles - recenze

Konzole Wii od Nintenda má již hvězdné období zřejmě za sebou a směřuje do poslední fáze svého životního cyklu. Někdo bude dokonce namítat, že žádné hvězdné období nikdy neměla, že počet kvalitních titulů by se dal spočítat na prstech jedné ruky. A není úplně mimo mísu, co si budeme povídat. Ovšem předtím, než zahodíte své bílé krabičky do smetí, dejte jim šanci. A teď nemyslím chystanou Zeldu.

Sonic Colours - recenze

Modrá renesance. Tak by se dal označit rok 2010 v podání Sonica. Ikonická postava videoherního světa patřila v poslední dekádě spíš na vzpomínkové párty retro maniaků a na výrazný zářez v moderní éře čekala marně. Jenže letos se mraky rozestoupily a modré ježaté slunce se opět ukázalo. Začalo to dvěma vcelku povedenými tituly Sonic & SEGA All-Stars Racing (recenze) a Sonic the Hedgehog 4 - Episode 1. A jako potvrzení vzestupného trendu přichází Sonic Colours na Wii, který boduje na všech úrovních.

No One Lives Forever

No One Lives Forever - recenzeAutor: LeonPublikováno: 15.listopadu 2000• Čekání ...

Elite: Dangerous - recenze

Jak recenzovat hru, která je svým způsobem ve vývoji od raných 80. let a ten vývoj navíc stále běží? Samozřejmě tak, že šéfredaktorovi přijde čekání na recenzi podobně nekonečné – a nejenom kvůli tomu, že svému autorovi propůjčil kromě herního účtu i patřičné hardwarové vybavení.

The Guild 2 - recenze

Středověká obdoba The Sims sklízela nadprůměrná hodnocení a dvojka měla simulovat život ve 14. století ještě věrněji. Nebylo to však letopočtem, proč jsme cenili zuby a potili krev, abychom vůbec mohli přinést recenzi.

HoMM IV: Winds of War - recenze

Ještě ani neutichly oslavy vítězství nad čarodějem Hexisem, proti kterému se vzepřelo několik málo hrdinů, a už nám CD Projekt připravil druhý datadisk v češtině do série fantasy strategií Heroes of M&M.

Bravely Default 2 – recenze

Příliš tradiční dobrodružství

Shadow of the Tomb Raider – recenze

Pět let zpátky jsme se dočkali zbrusu nové, mladistvé Lary. Tahle křehká dívenka, tehdy ještě neposkvrněná nebezpečným dobrodružstvím, nešla pro bolestivé výkřiky daleko. Ale poměrně rychle se zocelila a my napříč třemi novými díly sledujeme její přerod v nebojácnou mašinu na zabíjení, kterou jsme znali dříve. V Shadow of the Tomb Raider už není pochyb, že máme co do činění s vyspělou slečnou Croft. A spolu s hrdinkou dozrála i hra.

Injustice 2 - recenze

Filmoví superhrdinové před přibližně deseti lety uchvátili popkulturní prostor a jejich popularita naznačuje, že ho jen tak neopustí. Marvelovské celovečeráky se staly synonymem pro blockbuster a jejich úhlavní sok, DC Comics, jen horko těžko dobývá v tomhle derby ztracené pozice – navzdory tradici svých hrdinů v čele s Batmanem a Supermanem. U Wonder Woman, která právě přichází do kin, je situace o něco lepší, ale Marvel přesto vede v propracovanosti a dosahu svého filmového multiverza o několik délek. Ve světě videoher se ovšem role obrací. A je to především díky sérii bojovek Injustice od studia NetherRealm. Sérii, která si v tomhle žánru sebevědomě vyšlapala svou vlastní cestičku.

Operation Flashpoint: Red River - recenze

Neuběhly ani dva roky od vvydání Dragon Rising a Codemasters přicházejí s novým dílem původně české taktické akce Operation Flashpoint. Minule se bojovalo na skutečném ostrově v Pacifiku, tentokrát se konflikt přenesl do Tádžikistánu, země ležící mezi Afghánistánem a Čínou. Co nového nás kromě změny bojiště tentokrát čeká?

Nioh 2 – recenze

Nabruste katany, naostřete kopí, za opasek srovnejte nástroje nindžů, oprašte posvátné štětce k psaní ochranných talismanů. Japonsko se zmítá v bouřlivém a krví zbroceném období Sengoku a jako by snad řada krutých střetnutí a vojenské manévry potenciálních sjednotitelů po celé zemi nepřinesly dost útrap, ještě se to všude hemží démony, nestvůrami a přízraky. A ty není radno podceňovat. Mají na vás totiž zálusk a nedají vám nic zadarmo.

Resident Evil 5 - mega-recenze

Může se horor odehrávat za jasného dne ve světle ostrého afrického slunce? Zesiluje hraní hororu ve dvou jeho atmosféru, nebo jí to naopak ubírá?