Autor: Martin Holas Publikováno: 6.října 2006 |
Středověká obdoba The Sims minule sklízela nadprůměrná hodnocení a dvojka měla simulovat život ve 14. století ještě intenzivněji. Nebylo to však letopočtem, proč jsme museli cenit zuby a potit krev, abychom vám vůbec mohli přinést recenzi. ![]() Rodina, základ státu Málo zmizelo, mnohé přibylo, ale "nic" se nezměnilo. Tak by se dala jednoduše popsat evoluční cesta, kterou The Guild 2 od prvního dílu prošel. Jednou z nejpodstatnějších a zároveň nejpříjemnějších změn je fakt, že hlavní postava už nehraje roli jakési imaginární entity létající mezi budovami, ale přímo herní postavu, skutečně přítomnou na herní ploše. Hráč má tak mimo jiné mnohem větší šanci ztotožnit se se svým elektronickým avatarem. To ovšem není vše, nově můžete ovládat najednou dokonce tři postavy (vás, vašeho druha a společného potomka), tudíž není ani zdaleka nutné se specializovat na jedno odvětví středověkého byznysu. Relativně drobné rozšíření však otevírá dalekosáhlé strategické možnosti, a to nejen ve zmíněném obchodování, ale i například v politice a vztazích s ostatními rodinami a obyvateli města. ![]() ![]() ![]() TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek ![]() Stejně jako v jedničce je založení rodiny doslova a do písmene malou minihrou. Vyvolenou oběť je potřeba sérií rafinovaných poklon, polibků a dárků přesvědčit o svých kvalitách, navléknout ji snubní prsten a poté kliknutím na příslušnou ikonu donutit k aktu rozmnožení. Pubescentní část herní obce pravděpodobně nebude ráda, že poslední část probíhá ve vší počestnosti za závěsem, ale s přihlédnutím k původu autorského týmu můžeme nakonec být rádi, že děti nenosí komínem čápi :-) Láska si svou cestu najde Ale konec legrace, nic není ani zdaleka tak růžové, jak zde obšírně líčím. Oškliví brouci dokázali pohřbít už nejednu slibnou hru a vypadá to, že jejich zkázonosné legie se tento podzim utábořily v The Guild 2. Hlavní postavě nepřibývají zkušenosti! Nejdříve jsem si myslel, že mě nejspíše šalí zrak či už začínají působit antidepresiva, jenže další den se situace opakovala. A pak zase a zase! ![]() ![]() ![]() Nemusím jistě dodávat, že chyba takového kalibru má pro hratelnost ten samý účinek, jaký měla atomová bomba pro Hirošimu, ale dá se to naštěstí překonat sňatkem s tou správnou osobou (ano, skutečně se nezvykle málo rozčiluji, po zábavě s neopatchovanou verzí jsem podlehl mírně odevzdané letargii - viz doprovodný rámeček). Mnoho jiných činností přivádí nečekaný a často hodně absurdní efekt. Slečna, kterou se pokoušíte svádět, vás mnohdy za kompliment div nesprovodí ze světa, ale políbíte-li člověka, jehož vidíte poprvé, často doslova skáče radostí. Narazíte ovšem i na chyby, které mají na zábavu vliv naprosto fatální a (zvláště v multiplayeru) dělají z The Guild 2 nehratelnou břečku plnou kliček či zapomenutých děr v systému. Uvedu raději ilustrativní příklad. Protože jsem se chtěl co nejrychleji dostat do politicky výhodné pozice, začal jsem dělat "pokušení " starostce na 7.levelu. Standardně je mezi prováděním sváděcích činností nastaven několikahodinový limit, a tak se celý akt nadbíhání vleče i několik herních dnů. Jaké bylo ale mé překvapení, když během hlasování o odvolání mě nepohodlného oponenta z úřadu jsem mohl posílat slečně starostce zamilované pohledy bez jakéhokoliv časového omezení! Hned po zasedání jsme se vzali a žili štastně až do smrti. Vzplanutí lásky během zasedání městské rady? Romantické možná v Ally McBealové, v případě The Guild 2 toto a jiné nedomyšlenosti ničí vyváženost hry. ![]() ![]() ![]() Zlodějský cech s.r.o. ![]() Vydělané zlato pak můžete vrhnout třeba do vylepšení budov. S každou to lze provést až pětkrát, čímž se dostanete ke kvalitnějším službám v ní poskytovaných a další kopě minoritních vylepšení - jako místo pro další pracovníky, větší sklad nebo třeba jen lepší zabezpečení proti zlodějům. Základní kovárnička s pouhými dvěma nezkušenými pracanty (i zaměstnanci se časem ve své činnosti zlepšují) vyrábí hlemýždím tempem obyčejné meče a jen tak tak pokrývá výrobní náklady. Ovšem po kompletním upgradu třeba na zlatnictví vylétávají z výrobní linky excelentní šperky, které jsou pak samozřejmě na tržnici patřičně ohodnoceny. To samé platí pro všechny ostatní budovy, upgrade některých se navíc může vydat dvěma různými cestami (například zmíněná kovárna se postupem času může specializovat na zbraně nebo šperky). Rozumu tak na špičku nože ![]() Umělá inteligence obecně je v The Guild 2 na mizerné úrovni. Počítač jede tupě podle vytyčených cestiček a odmítá adekvátním způsobem reagovat na nestandardní situace. Z tohoto důvodu se vás členové rady snaží skupinově podplácet, i když by normálnímu člověku bylo jasné, že je to k ničemu. O koordinovanějších akcích vůči vaší osobě si můžete nechat zdát už úplně. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Netvrdím pochopitelně, že je chování počítače v globálním pohledu nějak jednoduše předvídatelné. Věcí k sledování je zkrátka v tomto směru nad únosnou mez, ale v epizodních scénkách je možné jednoduchost AI vypozorovat, aniž by k tomu člověk potřeboval místo brýlí dna od popelníků. Kritice se nevyhne ani iritující pathfinding, putující postavy se až příliš často zasekávají v ohradách s prasaty, o jiné překážky nebo prostě navzájem samy o sebe. |
Martin Holas | |
autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-) |