Výsledky hledání pro: posel smrti

Gord – recenze slovanského budovatelského přežívání

21. 8. 2023 | Patrik Hajda

Kdo nepostaví deset gordů, jako by nebyl!

The Lord of the Rings: Gollum – recenze nefalšované katastrofy

25. 5. 2023 | Václav Pecháček

Nevytrpěl si toho Glum už dost?

Arma 3: Western Sahara – recenze nového rozšíření českého vojenského simulátoru

30. 11. 2021 | Pavel Bier

Jedeme do Afriky!

Xuan Yuan Sword 7 – recenze

30. 9. 2021 | Jan Slavík

Trápení v Číně

Svoboda 1945 – recenze české vzdělávací hry

3. 8. 2021 | Václav Pecháček

Po válce mír, po útlaku… svoboda?

Football Manager 2021 – recenze

3. 12. 2020 | Václav Pecháček

Trenéražér snů

Magic: The Gathering Arena – recenze

4. 10. 2019 | Václav Pecháček

Jak se vlastně recenzuje virtuální verze Magic: The Gathering? Mám se šťourat v nedokonalých, leč léty ověřených pravidlech nejpopulárnější sběratelské karetní hry světa, nebo jen zhodnotit jejich adaptaci do virtuální podoby? Těžká to otázka. Ale ať se na to díváte z kterékoliv strany, hlavní je, jestli to člověka nakonec baví. A toho člověka, který právě píše recenzi na Magic: The Gathering Arena, to baví náramně.

Devil May Cry 5 – recenze

6. 3. 2019 | Vincent Olejník

Červený kožený kabát, svižné tempo elektrických kytar, olbřímí meče i frajerské hlášky pronášené zády k explodujícím hlavám pekelné havěti. Devil May Cry se po originálním, ale fanoušky nepříliš vřele přijatém pokusu o restart od studia Ninja Theory vrátil k původním vývojářům a od prvního traileru bylo očividné, co nám chce Capcom říct: „Dante je zpátky i se vším, co jste na něm milovali“.

Splatoon 2 - recenze

31. 7. 2017 | Jakub Kovář

Splatoon 2 je pořád ta stejná netradiční střílečka z pohledu třetí osoby, ve které hraje prim multiplayerová složka a originální idea proměny z humanoida, co střílí z vybraných zbraní inkoust, na oliheň, jež naopak ve své barvě inkoustu umí rychleji plavat, schovávat se a zdolávat vertikální překážky. Znamená to rychlost, obratnost, hravost a možnost využít jinde nevídané taktiky. Což stačí na výrazné odlišení se od zástupu generických stříleček. Oproti prvnímu dílu přináší dvojka už od začátku více herních módů, více zbraní a vyladěnější herní zážitek.

Stellaris - recenze

11. 6. 2016 | Václav Pecháček

Hry od Paradoxu mají jeden hlavní společný jmenovatel - vyprávění příběhů. Europa Universalis, Crusader Kings nebo třeba Hearts of Iron nabízejí strategické pískoviště, ze kterého si můžeme uplácat vlastní grandiózní dobrodružství. Takové, které nikdo jiný nezažije, protože z nesčetného množství proměnných zkrátka a dobře dvě identické kampaně nevydolujete. Jde o narativní propletenec, který si vytváříte sami pro sebe a pro své kamarády. Stellaris nabízí podobný zážitek, i když oproti svým historickým bratrancům k dosažení cíle požívá výrazně jiné prostředky.

Resident Evil Zero HD - recenze

28. 1. 2016 | Jan Olejník

Rok po Resident Evil HD Remaster vydává Capcom další zrestaurovaný zombie horor, kterým chce opět udělat radost především skalním fanouškům série. Řada z nich si ovšem díky remasteru zahraje RESI Zero vůbec poprvé, protože prequel prvního dílu vyšel ve své době exkluzivně pouze pro konzoli Gamecube a později i pro Wii. Je tedy otázkou, zda má třináct let starý titul i dnes co nabídnout nejenom fanouškům série, ale i novým hráčům.

Twin Sector - recenze

14. 1. 2010 | Redakce Games.cz

Penumbra měla tajemno, Portal logicky portály a Twin Sector magické rukavice pro přitahování a odpuzování předmětů. Provokativní parazitování či vítaná inspirace?

Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad - recenze

22. 9. 2011 | Tomáš Jung

Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad je milník v historii multiplayerových stříleček. Ovšem pozor, chce to nadhled a silnou dávku optimismu. Kdybych měl zrak krtka a odmítal vidět do budoucnosti, smetl bych tuhle nedodělanou hru ze stolu, jako smradlavou rybu. Momentálně je rozervána tornádem chyb a komunita zuří. Má proč. Jenomže oproti jiným zabugovaným hrám je u Rudého orchestru zřetelné, že má poctivé jádro a až bude napumpovaná desítkami patchů, zaslouží si ještě o stupeň vyšší hodnocení, než jaké jsem ji nyní dal. Zde jsou pádné argumenty.

Prince of Persia Two Thrones (Dva trůny) - recenze

1. 7. 2006 | Redakce Games.cz

Princ se vrací do Babylonu, ale nachází své království zpustošené válkou a Kaileena se stáva terčem krutého spiknutí. Aktualizováno o zhodnocení české verze hry od Playmana + 12 minut nahrávek s ukázkami dabingu.

Destroy All Humans! 2 – recenze pokračování ufonského řádění

26. 8. 2022 | Jakub Malchárek

Druhý příchod Crypta

Warhammer 40,000: Battlesector - recenze

11. 8. 2021 | Jakub Špiřík

Za Císaře, za Sanguinia, za Baal!

Amnesia: Rebirth – recenze návratu legendárního hororu

22. 10. 2020 | Ondřej Švára

Zapomeňte na klid v duši

Alder’s Blood – recenze

6. 5. 2020 | Václav Pecháček

Nezabíjejte boha. Zabít boha je pěkně blbý nápad. Nietzsche to udělal, a co se mu stalo? Umřel. Stejně jako umírají všichni kacíři a bezvěrci, kterým se ve strategii Alder’s Blood poštěstilo zavraždit svého otce a stvořitele, protože z posvátné krve se rodí monstra s jediným cílem. Celkem podobným tomu, jaký kdysi měla Potopa světa.

Crossroads Inn – recenze

6. 11. 2019 | Michal Vojkůvka

Jak praví klasik: bez hosta hospodu neuživíš. A uživíš-li, nepobavíš se. Hostinec tajemstvími opleteného strýčka Martyna ovšem o hosty žádnou nouzi nemá, i proto, že takové malichernosti, jako je otevírací doba, obyvatele malebného světa Delcrys vůbec netíží. Ti jsou zkrátka připraveni nalévat se pořád a vaší prací, jakožto právě plnoletého Martynova svěřence, je jim toto konání zpříjemnit všemi dostupnými prostředky.

Valkyria Chronicles 4 - recenze

26. 9. 2018 | Aleš Smutný

Původní Valkyria Chronicles pro mne představuje nejen jeden z nejlepších titulů, které vyšly na PS3, ale také jednu z nejoriginálnějších her, které se mi dostaly do ruky vůbec. Druhý díl na PSP měl dle mého pár mušek, trojka vyšla jen japonsky a odbočka jménem Revolution nemá s kouzlem Valkyria Chronicles nic společného. Takže oznámení čtyřky jsem bral jako skvělou zprávu a možnost vrátit se k výtečné hratelnosti na velkém monitoru.

Rise of the Tomb Raider: 20 Year Celebration - recenze

24. 11. 2016 | Jan Olejník

Ještě pár týdnů a dvacetileté výročí budu slavit i já: téměř dvě dekády uplynuly od doby, kdy jsem poprvé zasedl ke konzoli PlayStation, a s vyvalenýma očima zíral na perfektní grafiku, fantastické úrovně a dech beroucí architekturu, kterou na obrazovky přinesl první Tomb Raider. Kdybych jen tehdy tušil, že za dvacet let budou vycházet další díly, a že i zbrusu nový a zmodernizovaný Rise of the Tomb Raider mě bude bavit skoro stejně jako ten první tenkrát.

We Are The Dwarves - recenze

8. 3. 2016 | Pavel Skoták

Až vám bude někdo tvrdit, že trpaslíci jsou pouze doménou Pána Prstenů a podobně ražených fantasy, ukažte jim We are the Dwarves. Zkuste si proto na moment představit, jak by to asi dopadlo, kdyby trpaslíci z Ereboru proměnili svoji Osamělou horu na raketové silo a hlubiny vesmíru by prozkoumávali pomocí high-tech udělátek. Líbí? Mně ano.

Control Resonant – recenze akčního RPG z dílny finských vypravěčů

18. 9. 2026 | Michal Krupička

Divný, okouzlující a zábavný

Game of Thrones – recenze 5. epizody

23. 7. 2015 | Miloš Bohoněk

Vyhřezlé vnitřnosti, usekané hlavy, tratoliště krve, souboje v aréně. Plus Ramsay Snow a jeho oblíbený mučící kříž, na němž z lidí odřezává kousek po kousku. Předposlední epizoda adventurní série Game of Thrones od vytíženého studia Telltale je zatím nejbrutálnější ze všech. Nese správně depresivní podtitul Nest of Vipers, a přestože z poloviny akorát přešlapuje na místě a připravuje půdu pod nohama pro završení celé série, má své opodstatnění a děj zásadním způsobem posouvá do finále.

Geometry Wars 3: Dimensions - recenze

22. 1. 2015 | Vilém Koubek

Když v roce 2007 Activision kupovala Bizarre Creations, jen málokdo čekal, že ho za tři roky zavře. Autoři série Geometry Wars, Project Gotham Racing nebo třeba arkádové závodní hry Blur se pak rozpadli do pěti různých studií. Lucid Games jsou z nich největší a po šesti letech se rozhodli vrátit ke značce, která si získala obdiv milovníků retro arkádovek, ale též současných hráčů prahnoucích po výzvě. Oživili Geometry Wars, dosadili za jméno trojku a přidali podtitul Dimensions. A už ze slovní hříčky v názvu se dá odtušit, že se do dalšího bláznivého ničení různých geometrických obrazců pustili s chutí. Stojí ale výsledek za to, nebo měla tahle značka spokojeně odpočívat v důchodu?

Recenze