Recenze

Triangle Strategy – recenze JRPG ve stylu Hry o trůny

Překvapivá pecka, která osloví hratelností i příběhem

Star Renegades – recenze tahového RPG v časové smyčce

Žijte. Bojujte. Zemřete. A žijte znovu

Emergency 3 - recenze

V této strategii si zahrajete na záchranáře, který po zavolání na tísňovou linku vyjíždí k dopravním nehodám, požárům, úrazům, infarktům, zatýkání zločinců nebo teroristickým činům. V čem je lepší než Fire Captain?

Blood Alloy: Reborn - recenze

Existují hry nabité možnostmi, až oči přecházejí. Jiné projekty se zase specializují na určitý aspekt hratelnosti, který vyzdvihují, a staví na něm své mechaniky. Někdy ale narazíte na počin, který toho nabízí tak málo, že by jako sůl potřeboval ještě několik měsíců v inkubátoru a každodenní transfuze obsahu, aby ho bylo možné nazývat hrou. Bohužel je to případ Blood Alloy: Reborn od studia Suppressive Fire Games.

Blackguards - recenze

Co uděláte, když vás křivě (tedy pravděpodobně křivě, moc si toho nepamatujete) obviní z vraždy, zavřou do žaláře a následně oznámí, že budete další den viset? Ne, neschoulíte se do koutku tmavé cely jako každý správný zlomený člověk, ale pěkně si provraždíte cestu ven a rozhodnete se zjistit, kdo to na vás ušil, a proč.

Warhammer Quest 2: The End Times - recenze

To takhle jednou kapitán, rytíř, temná čarodějka a elfí lučištník vejdou do hospody. A jelikož se nejedná o začátek povedeného vtipu, naše čtveřice usedne ke stolu, kde hodí řeč s vesničany. Jakže? Sužují vás monstra? Dobrá, podíváme se na to. Na cestě ke dveřím hrdinové možná zrekrutují někoho dalšího do party a hurá do kobek, čistit je od nestvůr. To je náčrt děje, který podbarvuje Warhammer Quest 2: The End Time. Je to bídné? Je, ale alespoň to nestojí v cestě alfě a omeze téhle mobilní hry – taktickým soubojům.

Mount & Blade: Warband - Napoleonic Wars - recenze

K máločemu jsem přistupoval tak opatrně, jako ke komerčnímu modu (či DLC) Napoleonic Wars pro vynikající, nedostižnou a nedoceněnou hru Mount & Blade: Warband. Už dříve se ukázalo, že modderská komunita sice této hře prospívá, ale když už vyjde nějaký ten komerční mod, není to úplně na skákání do stropu. Ukázkovým případem budiž With Fire and Sword. Navíc, když vám někdo servíruje čistě multiplayerový mod, hned máte tendenci ho podezírat, že chce hodně koláčů za málo práce, nebo tak nějak. Krom jiného vás tím totiž připraví o možnost popojíždět po mapě Evropy jako žoldák během Napoleonských válek, což se neodpouští.

World of Tanks - recenze

Tank je impozantní stroj. Kdo viděl někdy tyhle pancéřované zrůdy na živo, běhal mu zaručeně mráz po zádech. I ve hrách dostaly hodně prostoru, ale jejich využití jako hlavního prvku zábavy, nebylo v posledních letech moc úspěšné. Jednou to byla bezhlavá tanková akce (Panzer Elite Action), jindy zase drsná simulace (T-72 Balkans on Fire!), kterou skouslo jen několik málo hráčů.

Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie

V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.

Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser's Minions - recenze

Mario, to zdaleka není jen běhání zleva doprava a hopsání na palice hloupých goombů. Mario, to je i závodění v motokárách, sportování na Olympiádách, bojování v rinzích, taktizování s šílenými králíky od Ubisoftu… no a sem tam i nějaké to RPGčkování. Jinými slovy, snad až na krvavé střílečky (a kozí simulátory) vyzkoušel Mario už všechny žánry. A většinou se mu tam i dařilo. Nejnovější RPG s krkolomně dlouhatánským názvem Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser's Minions naštěstí není výjimkou.

Skulls of the Shogun - recenze

Tahová strategie Skulls of the Shogun má za sebou strastiplnou štreku a po letech vývoje, prázdných bankovních kont i zápolení s byrokracií Microsoftu se snad konečně dobelhala do veselého finiše. Hra nedávno vyšla i na Steamu v rozšířené Bone-A-Fide edici, která k originálnímu obsahu přihazuje několik singleplayerových i multiplayerových map, a vývojáři si oddechli. Po půl roce trápení si jejich dílo může zahrát takřka každý.

Halo Wars 2 - recenze

U výhradně konzolových titulů není neobvyklé, že fanoušci zakládají petice, kterými se snaží přesvědčit vývojáře, aby nedostupný klenot vydali také ve verzi pro osobní počítače. Halo Wars 2 nicméně dokazuje, že ne všechny konzolové hry musí nutně fungovat také mimo svou domácí platformu…

Emergency 4 CZ - recenze

Zdravotníci, hasiči a policisté nasazují už počtvrté krk, aby zachránili životy ostatních v nevšední hře plné přírodních katastrof a nešťastných sledů událostí. Jakou novou výbavou tentokrát disponují?

Leviathan: Warships - recenze

Tempus fugit. Čas běží! Před necelými dvaceti lety, v roce 1996, jsme mohli hrát realtimovou strategii Close Combat od Microsoftu. Byla sice jednodušší, než tahovka Steel Panthers (kterou dodnes hraji, protože mezi tím nevzniklo nic lepšího), ale byla to „tahová realtimovka“, což tehdy frčelo. Zadávali jste panákům příkazy, co mají dělat, pak jste aktivovali tah, oni vaše příkazy chvíli poslouchali, pak se do toho uprostřed tahu vynořil německý Tiger nebo do nich začal střílet minomet a oni pochcípali, čímž se vaše akce zhroutila. Inu - válka.

Chorus – recenze vesmírné střílečky

Proti mezihvězdným fanatikům

Small Radios Big Televisions - recenze

Hranice mezi geniální hrou a zbytečnou šíleností je velice úzká. I sebeoriginálnější vizuální koncept může doprovázet strhující hratelnost. Zároveň se ale může stát, že tvůrci hráčům servírují jen grafiku bez hry. Small Radios Big Televisions se snaží být logickou adventurou v konturách prapodivných světů a výjevů, do kterých hráč vstupuje pomocí audiokazet. Zní to originálně a zajímavě, hře však bohužel chybí to důležité – zábavný obsah.

Nitro Kid – recenze lákavého návratu do osmdesátek

Stanete se Brucem Lee, nebo Mikem Tysonem?

Epistory: Typing Chronicles – recenze

Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohl propadnout výukovému programu psaní na stroji. Ale stalo se, protože pohádkový příběh Epistory - Typing Chronicles zpracovává výuku psaní na stroji kouzelným a netradičním způsobem.

Medicopter CZ - recenze

Situace, kdy je potřeba přivolat vrtulník záchranářů, nebývají zrovna radostné ani se nejedná o oddechové povolání, o čemž vyprávěl televizní seriál Medicopter, který se stal předlohou pro stejnojmennou hru.

Conan Unconquered – recenze

Conan Unconquered pochází z rukou vývojářů studia Petroglyph, jehož zakládající členové za sebou mají například legendární Command and Conquer nebo Star Wars: Empire at War. K nim se jako vydavatel přidal Funcom, který je mimo jiné známý svými hrami právě ze světa Conana. Pokud tedy spojíme tyto 2 ingredience, vychází nám vůbec první realtime strategie z univerza bájného barbara.

Valkyria Chronicles 4 - recenze

Původní Valkyria Chronicles pro mne představuje nejen jeden z nejlepších titulů, které vyšly na PS3, ale také jednu z nejoriginálnějších her, které se mi dostaly do ruky vůbec. Druhý díl na PSP měl dle mého pár mušek, trojka vyšla jen japonsky a odbočka jménem Revolution nemá s kouzlem Valkyria Chronicles nic společného. Takže oznámení čtyřky jsem bral jako skvělou zprávu a možnost vrátit se k výtečné hratelnosti na velkém monitoru.

Halo Wars - mega-recenze

Vskutku nádherný epitaf Ensemble Studios. Výsledkem převodu akční série Halo do real-time strategie je intuitivní konzolové ovládání, perfektně skloubené s těmi nejzajímavějšími prvky z Age of Empires.

Company of Heroes Tales of Valor recenze

Tři nové mini-kampaně o délce pár hodin by se na datadisk pro oceňovanou válečnou RTS mohly zdát trochu málo. Zachránily situaci multiplayerové módy?

Broforce - recenze

Útlý pas a bicepsy dmoucí, mužně ochlupené podpaží, zásobník na nekonečno nábojů a hlášky drsné jak nabroušené struhadlo na každém kroku. Maskovací barva v obličeji, rudý šátek pevně okolo hlavy a tělo lesknoucí se potem hrdinného bojovníka proti bezpráví. A Rusům. Kdo by mohl nemilovat akční hity osmdesátých a devadesátých let? Sežeňte skupinu kamarádů, nakupte zásoby, telefony zavřete do časovaných trezorů a odpojte účty na sociálních sítích. Chystá se totiž pořádný maraton skvěle béčkového bijáku. Tentokrát ovšem s vámi v režisérské židli.