Blood Alloy: Reborn - recenze
4/10
zdroj: Archiv

Blood Alloy: Reborn - recenze

Datum vydání:
2. března 2016
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

5. 10. 2016 20:30 | Recenze | autor: Jan Slavík |

Existují hry nabité možnostmi, až oči přecházejí. Jiné projekty se zase specializují na určitý aspekt hratelnosti, který vyzdvihují, a staví na něm své mechaniky. Někdy ale narazíte na počin, který toho nabízí tak málo, že by jako sůl potřeboval ještě několik měsíců v inkubátoru a každodenní transfuze obsahu, aby ho bylo možné nazývat hrou. Bohužel je to případ Blood Alloy: Reborn od studia Suppressive Fire Games.

Svižné tempo

Hra vás bez jakéhokoliv vysvětlování vrhne, coby sličnou kybernetickou vražedkyni v lehké anime stylizaci, doprostřed pevně ohraničené úrovně. Následně se ze všech stran začnou valit rozčílení robotičtí nepřátelé, jejichž jedinou touhou je ukončit vaši existenci. Toť vše, nic jiného vám Blood Alloy: Reborn nenabídne.

Je tedy nad slunce jasné, že hlavním lákadlem, které vás má přilepit k monitoru, je boj. Nutno připustit, že je vcelku pochopitelné proč. Základ bojového systému totiž vůbec není zlý a prim v něm hraje rychlost. Hrdinka létá po stěnách i stropech jako blesk, uskakuje elegantními salty a ve smrtícím tanci střídá déšť energetických střel a nemilosrdné popravy ostrým mečem.

Ovládání je uspokojivě responzivní, odezva blesková, akce zběsilá. Vaše konání je v základu vlastně docela primitivní - můžete buďto klasicky střílet z příruční zbraně, přičemž postavu ovládáte na klávesnici a myší volně míříte do všech směrů, jak to dělala například Abuse, nebo používat útoky nablízko. Pokud podržíte shift, postava běhá po zdech či klouže po zemi, a z této pozice lze tlačítky myši vystřelit řízené projektily nebo vyslat ničivou tlakovou vlnu mocným seknutím meče. Nejde o nic složitého, ale pokud přidáte opravdu krkolomnou rychlost, ve které vše probíhá, dokáže Blood Alloy rozproudit adrenalin vcelku solidně.

S tím také souvisí poněkud nezvyklé doporučení pro tento žánr. Ačkoliv v případě plošinovek a akcí většinou automaticky sahám po gamepadu, v případě Blood Alloy představuje klávesnice s myší daleko lepší volbu. Hlavně kvůli nárokům na přesné a rychlé míření, které se nezamyká do tradičních osmi směrů. Hra má navíc s gamepadem problémy, a pokud používáte Windows 10, je velká šance, že ovladač nebude fungovat vůbec.

Grindovací nonsens

Již po čtvrthodině dobré zábavy se ale začne do koutku mysli vkrádat neblahé tušení. Asi jako když v zimě usednete do auta, otočíte klíčky a ozve se jen chabé zakašlání, které nezvěstuje nic dobrého. Zkusíte to ještě několikrát, ale od začátku je vám jasné, že nakonec nejspíš zůstanete doma. Podobný okamžik ponurého prozření přichází v Blood Alloy ve chvíli, kdy vás hra nechá potřetí opakovat tu samou úvodní úroveň, která navíc nemá žádný závěr - hrajete jen o skóre proti donekonečna se respawnujícím nepřátelům, dokud nezemřete.

Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Ve hře jsou všehovšudy tři malé a uzavřené úrovně. Každou z nich musíte opakovat minimálně třicetkrát, aby se otevřela ta další. Nepřátel je zhruba pět a odemykatelného vybavení asi čtyři kusy - hratelnost však nijak zásadně nemění. Pobíhat po stále stejných pěti místnostech a dělat dokolečka dokola to samé bez pointy, bez smyslu, bez odměny či lákadla, které by repetici ospravedlnilo, začne být do půl hodiny otravné jak reklamy na potenci během hokejových přenosů.

zdroj: Archiv

Přiznám se, že zbývající dvě úrovně jsem odemykal jen proto, abych mohl do recenze potvrdit, že tam děláte úplně to samé, jako v té úvodní. Druhý level je navíc příliš roztahaný, tudíž nefunkční, protože bojový systém hry vyžaduje kvůli řetězení komb rychlé a neustávající vraždění nepřátel, které je v úrovni číslo dvě často obtížné vůbec najít. Třetí scéna je pro změnu zase hratelná jen s obtížemi kvůli nešťastně zvoleným barvám a nedostatečně odlišeným předmětům v popředí a pozadí. To znamená, že hra má jednu funkční úroveň.

Kdyby alespoň protivníci oplývali různými útoky a jejich poražení vyžadovalo bleskurychlé změny taktiky. Místo toho, že na vás jen v přímce pálí různobarevné kuličky a neumí obejít roh, mohla alespoň přijít minimalistická, ale animálně chytlavá zábava, jak ji přinesla Devil's Daggers. Ale to se bohužel nestalo.

Kdybych nemusel pokračovat, Blood Alloy: Reborn bych vypnul a smazal maximálně do hodiny. Hra zkrátka měla být v současném stádiu prezentovaná jako raná early access verze nebo techdemo soubojového systému. Kdyby u mě přistála s popiskem "Takhle se bude bojovat, zbytek hry ještě dodáme," byl bych v případném preview pravděpodobně optimistický, možná i opatrně nadšený.

Čekat třeba kampaň obalenou do poutavého příběhu by asi bylo naivní, ale Blood Alloy by jak prase drbání potřebovala víc úrovní, různé styly akce, více nepřátel a nějaký hnací motor, proč hrát dál. Momentálně jedinou věcí, která má potenciál vás u obrazovky udržet, je překonávání svého vlastního high score ve stále stejném prostředí. A ruku na srdce, to opravdu není destilát dlouhodobé zábavy.

Absenci funkční komunitní stránky nebo globálního žebříčku považuji v projektu toho typu za naprosté selhání. Respektive, on ve hře jakýsi žebříček je, ale byl podle všeho dodán až dlouho po vydání a hlavně funguje neznámo jak, protože každý den ukazuje jiná čísla. O jeho globálním záběru mám též pochyby, protože v něm figurují všeho všudy třeba tři jména. Že by se snad každý den resetoval? Jakou má pak pointu se snažit, když bude výsledek zítra stejně pryč? Raději už ani nerozebírám, že se velikost fontu čísel v žebříčku neškáluje s rozlišením. Pokud tedy máte tu smůlu, že hrajete na monitoru s nativním 4K rozlišením, připravte si na zkoumání skóre rovnou elektronový mikroskop.

Raději nebrat

Blood Alloy: Reborn vyšla už letos v březnu, ale v době vydání byla prakticky nehratelná. Na každém kroku bugy a nedodělky, postava propadávala zdmi, polovina výbavy nefungovala vůbec a podobně. V recenzované verzi už jsem na žádná technická extempore nenarazil, což je třeba hře přičíst k dobru. Pokud tedy nepočítám maličkosti, jako že v menu bůhví proč nefunguje myš či již zmíněný mikrofont skóre. Stejně tak je nutné zmínit zdařilý soundtrack a pohlednou grafiku, pokud je pixel-art váš šálek čaje.

Na druhou stranu to ale také znamená, že tvůrci pravděpodobně žádný další obsah dodat nehodlají a pod přestřelenou cenovkou se bude navždy skrývat jen třicet minut značně repetitivní zábavy. A to je poslední hřebík do rakve. Ano, cena je v době, kdy prakticky pořád probíhají na Steamu slevy, relativní hledisko. Chtít ale za podobně "bohatou" hru v podstatě stejné peníze, za jaké je možné pořídit například skvělou Dust: An Elysian Tail, je s prominutím naprostý nesmysl.

Verdikt:

Kvalitní bojový systém sám o sobě nestačí. Zážitek z hraní této adrenalinové plošinovky se kvůli katastrofálnímu nedostatku obsahu a chybějící výzvě, třeba v podobě globálního žebříčku, velice brzy mění v ubíjející a otravný stereotyp.

Nejnovější články