Recenze

Code Vein – recenze

Her podobných Dark Souls je k mání přehršel, je tudíž potřeba, aby nový titul, pokud se na něj nemá okamžitě zapomenout, nabídl něco nového a neotřelého. Code Vein, nová soulsovka od Bandai Namco ve spolupráci se studiem Shift, se snaží zaujmout stylizací, příběhem, a hlavně širokými možnostmi přizpůsobování postavy a herního stylu.

A Plague Tale: Innocence – recenze

Propagační materiály mě celou dobu lákaly na děsuplné dobrodružství dvou nedospělých nešťastníků a mistrně tak skryly fakt, že A Plague Tale: Innocence vypráví o víc než jen dvou životech. Půvabná Francouzka Amicia doprovází svého mladšího nevinného brášku Huga na striktně lineární procházce temným středověkem, která až překvapivě dobře uspokojí hlad po singleplayerových adventurách s důrazem na příběh.

The Thin Silence - recenze depresivní adventury

The Thin Silence před spuštěním hry upozorňuje, že na vás hodlá naložit dávku depresí, zklamání životem, motivů sebevraždy a dalších závažných témat, která rozhodně nejsou pro slabé povahy. Upozornění se objevuje také v propagačních materiálech, a to dokonce natolik, že působí jako jistá forma lákadla. Bohužel však ve hře samotné deprese vyznívá do ztracena a spolu s nudnou hratelností nevytváří zrovna příjemný zážitek.

2Dark - recenze

“Necháme tatínka postavit stan a půjdeme do temného lesa pro dřevo.” Klasická rodinná dovolená kdesi v lesích, však to možná znáte. Spousta nadávek při zatloukání stanových kolíků, ale najednou bum. Manželka mrtvá, děti někdo unesl a sedm let uteklo jako voda. Dlouhé roky nekvalitního života se na detektivu Smithovi těžce podepsaly, ale už chybí jen několik krůčků k odhalení zločinecké organizace, která má únosy dětí na svědomí. Vítejte v Gloomywoodu, líhni zvrhlíků.

Superstars V8 Racing - recenze

Italský šampionát cesťáků, o kterém mnozí ani netušili, že existuje. Vozový park slušný, tratě lákavé a jízdní model ucházející. Od Milestone? Proč to neřeknete hned!

Jade Empire - mega-recenze

Pro hry od BioWare platí, že co dílo, to perla. Zdali to je případ i původně xboxového akčního RPG - směsi staré čínské historie, mytologie, bojových umění a fantasy - se dočtete v první české recenzi vylepšené PC verze!

Übersoldier - recenze

Píše se rok 1944 a válka se chýlí ke konci. Němci jsou v úzkých a jediné, co může zvrátit pro ně nepříznivou situaci, je tajný projekt zabývající se oživováním padlých vojáků. Smrt si však nevybírá a dalším v pořadí jste vy...

Akční hit v podobě Breed

Po obrovském (i když očekávaném) úspěchu, kterého ihned po vydání dosáhla akční hra Halo pro Xbox, se majitelé klasických PC často ptají, kdy se i oni dočkají "své" verze této hry.

Proteus - recenze

Jedno je jisté: ostrov Proteus se o vás nezajímá. Je mu úplně jedno, kdo jste, co děláte a kam jdete. Existuje v rozporu: jen sám pro sebe a pro všechny zároveň. Stojí mezi dimenzemi, časem i prostorem. Nejste v něm důležití, ale máte se od něj co naučit o hrách a možná sami o sobě. Stejně jako inteligentní oceán v Lemově Solaris vás jeho existence začne provokovat, budete se ho ptát, zkoumat a uplatňovat na něj logiku a dekonstrukci.

OlliOlli - recenze skejťácké arkády

Pořádnou skejťáckou hru aby jeden hledal s lupou v ruce. Zvlášť na počítačích. Série Tony Hawk’s Pro Skater (dále jen THPS) se od dob American Wasteland (2005) přestěhovala na konzole, odkud se na PC podívala zatím jenom v HD remaku prvního dílu THPS v roce 2012. Nejnovější Shred Session míří pouze na mobilní platformu a navíc už spadá do jiného žánru. Proto nezbývá nic jiného, než čekat na lepší časy. Nebo snad ne? Zkušenější skateboardisté možná odtušili, že název hry OlliOlli by mohl být odvozeninou termínu „ollie“, který označuje skejťácký trik, při němž jezdec se svým prknem vyskočí do vzduchu bez pomoci rukou. A samozřejmě mají pravdu. OlliOlli je skejťácka hra, na kterou jsme dlouho čekali.

TT Isle of Man 2: Ride on the Edge – recenze

V odvětví motorsportu je spousta bláznivých a nebezpečných disciplín, ze kterých se tají dech a tvoří husina už jen v pozici diváka. Jednou z nejděsivějších je soutěž motorek TT na ostrově Man, který se nachází mezi Velkou Británii a Irskem. Druhá videoherní adaptace tohoto šíleného podniku ve vás vyvolá pocit, že něco takového může absolvovat jen naprostý blázen. Ještě teď se mi z toho zvedá žaludek, ale touha vrátit se na nebezpečné silničky je větší.

Journey to the Savage Planet – recenze

Humorná first-person akční adventura Journey to the Savage Planet od Typhoon Studios vám předvede, že motivací ke snaze najít nový domov pro lidstvo opravdu nemusí být touha zachránit náš druh, zapsat se do historie, rozšířit obzory či podobné vyšší cíle. Úplně stačí se až po uši topit v nesplatitelných dluzích, když vesmírná společnost zachřestí měšcem a s potutelným úsměvem nabídne značně nevýhodnou smlouvu. Podpis už je pak vlastně jen formalita a dobrodružství může začít.

The Legend of Zelda: Link’s Awakening – recenze

Ani velká, ani malá. Taková je staronová Zelda odkazující na pradávnou klasiku pro Game Boy. Nintendo se rozhodlo remakovat přes dvě dekády starou akční adventuru s Linkem v hlavní roli, který se ale tentokrát nežene za titulní princeznou Zeldou, která jednoduše není přítomná. Jeho snahou je jen dostat se z tajuplného a hádankami prolezlého ostrova Koholint. A i když je časová propast mezi hrou a současnými trendy dobře patrná, stále jde o dobrodružství hodné prožití.

Super Mario Maker 2 – recenze

Dalo se očekávat, že další hra se jménem Mario v názvu bude naprostá pecka? Dalo. A je to nakonec naprostá pecka? Je. Je to jenom komplexní editor pro hráče, kteří upřednostňují tvoření věcí před jejich hraním? Ani náhodou. Tedy přesně takový editor tu je, ale můžete ho bez obav ignorovat. Super Mario Maker 2 je totiž navzdory svému názvu plnohodnotná singleplayerová plošinovka.

Bloodstained: Ritual of the Night – recenze

Když Kodži Igaraši před čtyřmi lety prezentoval na Kickstarteru svůj nový projekt, nikdo ani na moment nepochyboval, že chce prostě udělat novou Castlevanii, jen pod jiným jménem. Přesně tak to i dopadlo. Bloodstained: Ritual of the Night je v jádru pravověrná klasika a svým konceptem vás tedy nepřekvapí. Místo toho to udělá tím, o jak nápaditý, bohatý a propracovaný titul se jedná.

Yoshi’s Crafted World – recenze

Jedna z nejočekávanějších her Nintenda pro tento rok je konečně tady. Yoshi’s Crafted World není jako v případě mnohých dalších port z Ninteda Wii U. Tamější Yoshi se odehrával v pleteném světě, zatímco nový Yoshi je sice pořád plyšákem, ale potuluje se po dechberoucím kartonovém světě, kde se to kreativními nápady tvůrců jen hemží. A jejich objevování je tou největší radostí pod fixou načmáraným sluncem.

The Banner Saga 3 – recenze

Jedna skupina se schovává za proděravělými městskými hradbami obklopenými nepřátelskou armádou a hladovou temnotou. Druhá se do řečené temnoty vrhá po hlavě, chráněná jen skromným kruhem světla. Situace pro ani jednu z družinek nevypadá zrovna nadějně. Spíš se pohybuje někde mezi beznadějí a zoufalstvím. Ale k tomu The Banner Saga celou dobu směřovala, a její třetí díl vás rozhodně nezklame tím, že by byl ke svým hrdinům moc mírný. Varování: bude se tu umírat.

Detroit: Become Human – recenze

Přestože mám k zápletkám Davida Cage své výhrady, hry od studia Quantic Dream pro mě byly a budou srdeční záležitostí. A to navzdory častým kritickým hlasům, že víc než hry jsou to interaktivní filmy, na které se možná hezky dívá, ale s hraním mají pramálo společného. Naštěstí tu nejsem od toho, abych obhajovala definici toho opravdového hraní, ale proto, abych zhodnotila Detroit: Become Human.

Immortal Planet - recenze

Jevištěm je planeta prokletá nesmrtelností. Pro její obyvatele to není žádná procházka růžovým sadem, protože jejich neschopnost zemřít má k vysněné idylce opravdu daleko. Věčnost v ledovém objetí a mysli upadající do temnot šílenství a zatracení ve vězeních jejich neumírajících těl. Vrtkavou úlevu poskytuje jenom spánek. Nesmrtelní ale sami spát nedovedou, potřebují kryogenické komory. Cyklus byl však narušen, odpočinek nepřichází, civilizace se hroutí a zbývá už jen jediný spící. To jste samozřejmě vy.

Black The Fall - recenze

Snad nikdo nepochybuje o tom, že život v totalitě není pro drtivou většinu obyvatelstva žádný med. Své k tomu chtějí říct i tvůrci z rumunského studia Sand Sailor, kteří s pomocí firmy Square Enix a její iniciativy Collective vydali logickou plošinovku Black The Fall. Jedná se o silně stylizované zpodobnění vzpomínek a zkušeností s komunistickým režimem v Rumunsku, zabalené do kabátku tradičního skákání, plížení a řešení různorodých rébusů.

Beat Cop - recenze

Rytmicky líný klapot policejních polobotek. Procitající Brooklyn se koupe v paprscích vycházejícího slunce, strážník na ranní pochůzce poklidně korzuje chodník svého rajónu. Bude to čestný policista, na kterého se lidé mohou spolehnout, neoblomný, ale spravedlivý? Nechá se zapsat na výplatní pásku gangů? Bude hrát na všechny strany, ale hlavně pro sebe? V policejní adventuře Beat Cop to závisí jenom na vás.

Race On - recenze

Otcové série jsou známí tím, že základní kámen svých her opracovávají až na prach. Neúnavně vydávají jen recyklované varianty stále na to samé vyčpělé téma.

SBK-08 Superbike World Champ. recenze

Mistrovství světa superbiků se po letech vrací na obrazovky počítačů a znovu za ním stojí italští vývojáři z Milestone. Dokázali překonat sami sebe a hodili snad rukavici konkurenčnímu MotoGP?

Deus Ex 2: Invisible War - recenze

Roku 2000 se zrodil nový milník v historii. Jmenoval se Deus Ex a pro řadu lidí zůstává nejlepší hrou vůbec. Napjatě očekávané pokračování je tady... Povedlo se uchovat perfektní hratelnost jedničky i za cenu mnoha zjednodušení a kompromisů kvů

One Night Stand – recenze

To je zase ráno za trest – trest za to, že jsem se včera v noci strašlivě ožral. Všechno mě bolí, hlavně hlava, mobil mám skoro vybitý, chce se mi zvracet, na jazyku ještě cítím pachuť alkoholu. Hledám sklenici s vodou, zrak mi přeletí po něčích nahých zádech, kam jsem tu vodu jenom… POČKAT. Tohle není můj byt. A ta záda taky nejsou moje. Patří nějaké úplně cizí dívce. A já nemám tušení, kdo to je.

Control - recenze

Lokální přepisování reality, předměty moci, paranormální nehody, prolínání světů, když se potkají jejich resonance, pověry, co se stávají skutečností právě proto, že jim lidé věří. Agenti Federálního úřadu pro dozor si na nezajímavou pracovní náplň rozhodně stěžovat nemohou. Ale znáte to, kdo s čím zachází... něco se příšerně pokazilo a na vás bude v nové akční adventuře Control od Remedy Entertainment všemu přijít na kloub.

Days Gone – recenze

Deacon St. John, bývalý člen seriózního motorkářského gangu, milující manžel, veterán, drsný, ale přátelský chlap, který umí nenávidět i odpouštět. Tak právě s tímto charismatickým týpkem s kšiltem pevně otočeným dozadu jsem strávil desítky hodin, které byly zcela mimo má očekávání. Ve většině případů to myslím v dobrém, ale Days Gone bohužel chybí „tradiční“ perfektní dotaženost playstationových exkluzivit.

Katamari Damacy REROLL – recenze

Doba před patnácti roky byla pro hráče velice přínosným obdobím. Svoji zásluhu na tom nese hlavně obrovská popularita konzole PlayStation 2 od Sony, která se i v našich končinách těšila nesmírné oblibě a kdo ji sám neměl, určitě na ní minimálně hrál u kamaráda. Díky tomu se i u nás objevovaly tituly všech možných žánrů a dříve neslýchaných konceptů. A to nás přivádí ke Katamari Damacy REROLL.

The Occupation – recenze vynikajícího thrilleru

Z chytře vyprávěného příběhu a originálních herních mechanik vzešla stealth adventura, jakou si s žádnou jinou nespletete – The Occupation. Osmdesátá léta jsou v ní kulisou pro politický thriller v dospělém uměleckém aranžmá, který reaguje na každé vaše rozhodnutí. Ze hry si tak odneste zážitky, o které se sami přičiníte. I přes počáteční zmatenost a horší technickou kvalitu vás hra chytne a dlouho nepustí.

Super Smash Bros. Ultimate – recenze

Nemusíte si libovat v bojovkách, abyste si užili Super Smash Bros. Ultimate. Nemusíte znát desítky prazvláštních postaviček Nintenda, abyste si užili Super Smash Bros. Ultimate. Vím to, protože z přesně takové pozice jsem k vánoční novince pro Switch přistupoval. A jsem opravdu rád, že jsem se rozhodl vystoupit z komfortní zóny a objevil něco, z čeho mi spadla čelist. Aneb další z řady exkluzivit, kterým stojí za to podlehnout.